Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 7/11 #1Usnesení ÚS ze dne 13.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuprocesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2011:Pl.US.7.11.1
Datum podání13.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 7/11 ze dne 13. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze Stanislava Balíka, Františeka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o vyloučení soudce Ústavního soudu Pavla Rychetského z projednávání ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Komenského ul. 241, takto:

Soudce Pavel Rychetský je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 7/11.

Odůvodnění:

I.

Podle rozvrhu práce Ústavního soudu a podle rozhodnutí pléna č. j. Org. 49/10 dne 30. 11. 2010, jímž si plénum vyhrazuje rozhodování v určitých věcech, publikovaného pod č. 342/2010 Sb., byla ústavní stížnost v záhlaví uvedeného stěžovatele proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 69/2010-26 ze dne 11. 11. 2010 přidělena plénu a jako soudce zpravodaj byl určen Pavel Rychetský.

II.

Pavel Rychetský uvedl, že sice stěžovatele osobně nezná, nikdy jej neviděl, je mu však známo, že se ve svých písemných projevech (jak vyplývá z internetového vyhledavače) opakovaně dopouští různých urážek jeho osoby a že měl na něj dokonce podat trestní oznámení. Podle názoru soudce zpravodaje by mělo plénum přihlédnout ke konstantním závěrům příslušných senátů Ústavního soudu v jiných věcech a zohlednit fakt, že se cítí být podjatý ve vztahu k osobě stěžovatele podle § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a rozhodnout o jeho vyloučení.

III.

Podle ustanovení § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý, přičemž toto své prohlášení odůvodní.

Dosavadní judikatura Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, nález č. 127, str. 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci sp. zn. II. ÚS 105/01, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 23, nález č. 98, str. 11, nález ve věci sp. zn. I. ÚS 371/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, nález č. 121, str. 255).

Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998).

Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudce zpravodaje, jakož i k dosavadní bezvýjimečné praxi jednotlivých senátů, a při zohlednění faktu, že jej stěžovatel opakovaně po řadu let napadá a uráží v médiích a zřejmě na něj podal i trestní oznámení, dospělo k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce Pavla Rychetského z projednávání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu splněny jsou. V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Při posuzování, zda je dán i objektivní aspekt pochybností o nestrannosti, i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. 9. 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, § 42 - 44 a nález Ústavního soudu III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005).

Z uvedených důvodů plénu Ústavního soudu nezbylo, než soudce Pavla Rychetského z projednání a rozhodování věci podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyloučit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2011

Eliška Wagnerová v. r.

místopředsedkyně Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru