Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 55/2000Nález ÚS ze dne 18.04.2001Zrušení některých ustanoveních zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změna některých souvisejících zákonů. Pos

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelSKUPINA SENÁTORŮ
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuzamítnuto
Odlišné stanoviskoProcházka Antonín
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina senátorů)
Věcný rejstříksprávní orgán
působnost/přenesená
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 62/22 SbNU 55
Paralelní citace (Sbírka zákonů)241/2001 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2001:Pl.US.55.2000
Datum vyhlášení22.05.2001
Datum podání20.11.2000
Napadený akt

zákon; 301/2000; o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů; § 2/1/a, § 3/2/a, § 3/3, § 96/a

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 105, čl. 100 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 61 odst.1, § 109 odst.3 písm.b, § 64 odst.1, § 64 odst.2

131/2000 Sb., § 31, § 32, § 104 odst.3

182/1993 Sb., § 64 odst.1

241/2001 Sb.

301/2000 Sb., § 2 odst.1 písm.a, § 3 odst.2 písm.a, § 3 odst.3, § 96 písm.a


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 55/2000 ze dne 18. 4. 2001

241/2001 Sb.

N 62/22 SbNU 55

Zrušení některých ustanoveních zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a změna některých souvisejících zákonů. Pos

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

v plénu rozhodl dne 18. dubna 2001 ve věci

návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky,

zastoupených JUDr. O. M., advokátem, na zrušení přesně označených

částí ustanovení § 2 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 3

odst. 3 a § 96 písm. a) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu

a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, eventuelně

na zrušení úplného znění uvedených zákonných ustanovení, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 20. listopadu 2000 podala skupina 18 senátorů Senátu

Parlamentu České republiky, zastoupená v řízení před Ústavním

soudem JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem, Advokátní kancelář

Sokolovská 43, Nový Jičín, návrh na zrušení následujících

ustanovení zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení

a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon

o matrikách"):

·ustanovení vyjádřené v § 2 odst. 1 písm. a) citovaného

zákona slovy: " , které určí a jejich správní obvody vymezí

Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") prováděcím právním

předpisem";

* ustanovení vyjádřené v § 3 odst. 2 písm a) slovy: ",a dále

pro obce patřící do jeho správního obvodu vymezeného

prováděcím právním předpisem § 2 odst. 1 písm. a)";

* ustanovení vyjádřené v § 3 odst. 3 slovy: ",a pro další

městské části nebo městské obvody ve svém správním obvodu

vymezeném prováděcím právním předpisem § 2 odst. 1 písm.a) ";

* ustanovení vyjádřené v § 96 písm. a) slovy: "matriční úřady

a jejich správní obvody".

In eventum je navrhováno zrušit celý text ustanovení § 2

odst. 1 písm. a), § 3 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 3 a § 96 písm.

a) zákona o matrikách.

V odůvodnění podání navrhovatelé uvedli, že citovaná

ustanovení zákona o matrikách svěřují prováděcímu předpisu

Ministerstvu vnitra, jakožto právnímu předpisu sekundárnímu

a podzákonnému, určit, které z obecních úřadů, městských úřadů,

případně úřadů městských částí či úřadů městských obvodů, budou

pověřeny výkonem působnosti na úseku matrik. Podle čl. 105 Ústavy

však lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy,

stanoví-li to zákon. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy, věty druhé,

zákon stanoví, kdy jsou územní samosprávné celky správními obvody.

Tím je Ústavou stanoven požadavek, aby svěření věcné i územní

působnosti orgánům samosprávy při výkonu státní správy bylo

provedeno formou zákona. Ústava za orgán samosprávy určuje pouze

zastupitelstvo. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, vymezuje všechny

orgány obce, kterými jsou zastupitelstvo obce, rada obce,

starosta, orgány rady obce a obecní úřad. Obecní úřad je orgánem

obce, tzn. je orgánem samosprávy a výkon státní správy mu lze

podle čl. 105 Ústavy svěřit pouze tehdy, stanoví-li to zákon.

Podle § 61 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, obec vykonává

na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon;

působnost v těchto věcech je přenesenou působností obce. Podle §

64 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, pověřený obecní úřad

je orgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcí

ve správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony.

Obecní úřad pověřený výkonem působnosti na úseku matrik je tak

pověřeným obecním úřadem ve smyslu § 64 zákona č. 128/2000 Sb.,

o obcích.

Zákon o matrikách zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání

podzákonného prováděcího předpisu, kterým by mělo být určeno,

které z obecních úřadů budou pověřeny výkonem působnosti na úseku

matrik (tzn. stanovilo jim jejich věcnou působnost), jakož

i vymezeny jejich správní obvody (tzn. vymezilo jejich územní

působnost). Tato právní úprava je dle názoru navrhovatelů

v rozporu s čl. 100 odst. 1 a čl. 105 Ústavy, které pro svěření

výkonu státní správy orgánům samosprávy, jakož i pro vymezení

jejich správních obvodů (čl. 100 odst. 1 Ústavy a § 64 odst. 1

zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) vyžadují formu zákona. Napadené

ustanovení je také, dle jejich názoru, v rozporu s ustanovením čl.

2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), jež stanoví zásadu, že státní moc lze

uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to

způsobem, který zákon stanoví. Výkon státní správy je výkonem

státní moci, přestože v daném případě je státní správa vykonávána

orgány samosprávy.

Dále navrhovatelé uvedli, že pokud by Ústavní soud dospěl

k závěru, že matriční úřady ve smyslu zákona o matrikách nejsou

orgány samosprávy pověřené výkonem státní správy, ale že byly

zřízeny matriční úřady jako jiné správní úřady ve smyslu čl. 79

odst. 1 Ústavy, pak z tohoto ustanovení vyplývá nepochybně

požadavek, aby matriční úřady jakožto správní úřady byly zřízeny

zákonem a aby jejich působnost, a to jak věcná, tak místní, byly

stanoveny pouze zákonem. V takovém případě by úprava obsažená

v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách byla rovněž

v rozporu s čl. 2 odst. 2 a čl. 79 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 3

Listiny. Z tohoto důvodu navrhují, aby Ústavní soud napadená

ustanovení zrušil.

II.

Po zjištění, že nejsou dány důvody ani pro odmítnutí návrhu

podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění

pozdějších předpisů, ani pro zastavení řízení podle § 67 téhož

zákona, byl návrh v souladu s ustanovením § 69 citovaného zákona

zaslán Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky

s výzvou k písemnému vyjádření k jeho obsahu.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

prostřednictvím svého předsedy ve vyjádření ze dne 16. ledna 2001

uvedla, že zákon o matrikách svěřuje výkon státní správy na úseku

matrik v přenesené působnosti úřadům obecních a městských

samospráv. Výjimku tvoří jen vojenské újezdy, ve kterých tuto

působnost vykonávají újezdní úřady zřízené podle zákona č.

222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Zákon

o matrikách zavádí pro úřady obecních a městských samospráv a pro

újezdní úřady legislativní zkratku "matriční úřad"; nezřizuje tedy

žádný správní úřad, respektive úřad veřejné správy, neboť všechny

již jsou zřízeny zvláštními zákony. Bez ohledu na to, zda se ve

vztahu k úřadům obcí a měst jedná o přenesenou působnost výkonu

státní správy či nikoliv, nedochází k nenaplnění ústavního

požadavku zřídit správní úřad zákonem. Rovněž nevzniká ústavní

problém ve věci zákonného stanovení působnosti ve věcech matrik,

neboť působnost matričních úřadů vymezuje zákon o matrikách

dostatečně, tj. v souladu s čl. 79 odst. 1 a čl. 105 Ústavy.

V souvislosti s tím se dále ve vyjádření Poslanecké sněmovny

uvádí, že výkonem státní správy na úseku matrik pověřil zákon

o matrikách v přenesené působnosti orgány obcí či měst. Pouze

v případě stanovení místní příslušnosti ponechal právní úpravu

řádně formulovaným zmocněním na podzákonné sféře. Nemohlo tak

dojít k porušení čl. 105 Ústavy, neboť tento článek vyžaduje

pouze, aby zákon definoval jakou státní správu (tedy její obsah

a rozsah) má orgán územní samosprávy vykonávat. Z toho Poslanecká

sněmovna dovozuje, že ostatní právní úprava podmínek a způsobu

výkonu státní správy již může být dána právním předpisem nižší

právní síly, což je jev v českém právním řádu zcela běžný,

a v některých případech i individuálním správním aktem. Zcela bez

nejmenších výkladových problémů je pak situace u újezdních úřadů,

u kterých je místní příslušnost dána pro veškerou jimi vykonávanou

státní správu hranicemi vojenského újezdu. Současně Poslanecká

sněmovna upozornila Ústavní soud na skutečnost, že pokud by došlo

ke zrušení zmocňovacích ustanovení pro vymezení obvodů matričních

úřadů prováděcím právním předpisem, pak by jednotlivé správní

obvody nestanovoval žádný právní předpis a zákon o matrikách by se

stal v zásadě neaplikovatelným, a to až do eventuální následné

novelizace.

Na základě výše uvedených důvodů Poslanecká sněmovna

nespatřuje rozpor napadených ustanovení s ústavním pořádkem České

republiky. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon

je v souladu s Ústavou a Listinou. Zákon o matrikách prošel řádným

normotvorným procesem, byl schválen předepsaným počtem poslanců

Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byl podepsán ústavními činiteli

a řádně publikován ve Sbírce zákonů.

Senát Parlamentu České republiky se k obsahu návrhu skupiny

poslanců vyjádřil dne 19. ledna 2001 prostřednictvím svého

předsedy, který uvedl, že zákon o matrikách byl po schválení

Poslaneckou sněmovnou postoupen Senátu. Ten jej předepsaným

způsobem projednal dne 2. srpna 2000 na své 21. schůzi druhého

funkčního období. Při projednávání zákona o matrikách byly

vzneseny námitky ohledně ústavnosti § 2 odst. 1 písm. a) tohoto

zákona a dalších souvisejících ustanovení, která zakotvují

oprávnění Ministerstva vnitra stanovit prováděcím právním

předpisem, na které obecní úřady bude přenesen výkon státní správy

ve věcech matrik, jakož i stanovit jejich správní obvody.

Argumenty vycházely z názoru, že obecní úřady jsou sice orgány

územní samosprávy, ale při plnění úkolů v přenesené působnosti,

což je i výkon matriční činnosti, mají postavení správních úřadů,

neboť rozhodují o právech a povinnostech osob při výkonu státní

správy. Proto i jejich působnost při výkonu státní správy (věcná

i územní) by měla být stanovena v souladu s čl. 79 odst. 1 Ústavy

toliko zákonem, stejně jako je tomu u státních orgánů,

vykonávajících státní správu. K tomuto názoru se však většina

senátorů nepřiklonila, a tak senát svým usnesením č. 431 návrh

zákona o matrikách schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou

sněmovnou, když z přítomných 62 senátorů hlasovalo pro 32 a proti

13 senátorů.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků

upustit od ústního jednání, nelze-li od něj očekávat další

objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. navrhovatel

v podání ze dne 6. dubna 2001 a účastník řízení ve vyjádření

předsedy Poslanecké sněmovny ze dne 12. dubna 2001 a ve vyjádření

předsedy Senátu ze dne 9. dubna 2001, vyjádřili svůj souhlas

s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní

soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci,

bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. Vyhlášení

nálezu ve smyslu ustanovení § 56 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, stanovil Ústavní soud na den 22. května 2001.

III.

Ústavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právních

předpisů posuzuje obsah zákona podle hledisek obsažených

v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, tedy z hlediska jejich souladu s ústavními zákony

a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud nejprve zkoumal, jak mu ukládá § 68 odst. 2

zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl-li

napadený zákon přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené

kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Ze sněmovních tisků a těsnopiseckých zpráv bylo zjištěno, že

vládní návrh zákona o matrikách byl schválen Poslaneckou sněmovnou

dne 30. června 2000 (když pro něj ze 169 přítomných poslanců

hlasovalo 157, 4 poslanci hlasovali proti), Senátem pak dne

2. srpna 2000 (když ze 62 přítomných senátorů pro něj hlasovalo

32, 13 hlasovalo proti). Zákon o matrikách byl podepsán

příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen pod č. 301

v částce 85. Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 7. září

2000. Na základě provedených zjištění Ústavní soud konstatuje, že

zákon o matrikách byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené

kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

IV.

Základem namítané protiústavnosti zákonného zmocnění

Ministerstvu vnitra k vydání podzákonného prováděcího předpisu,

určujícího, které z obecních úřadů budou pověřeny výkonem

působnosti na úseku matrik, jakož i vymezeny jejich správní

obvody, je výtka vybočení zákonodárce z mezí stanovených čl. 100

odst. 1 a čl. 105 Ústavy. Svěřuje-li ústavodárce pravomoc

stanovení přenesené působnosti obce a stanovení toho, kdy jsou

obce správními obvody toliko zákonodárci, odvisí posouzení dané

námitky od stanovení povahy uvedeného zákonného zmocnění a dále od

posouzení, dochází-li vydáním příslušného podzákonného právního

předpisu ke svěření výkonu státní správy orgánům samosprávy

(ve smyslu čl. 105 Ústavy) a ke stanovení toho, kdy jsou obce

správními obvody (ve smyslu čl. 100 odst. 1 Ústavy) anebo tomu tak

není.

Z pohledu práva ústavního, jakož i práva jednoduchého, na

předmětnou věc dopadají ustanovení čl. 105, čl. 100 odst. 1

Ústavy, dále § 61 odst. 1, § 109 odst. 3 písm. b), § 64 odst. 1,

2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, § 31, § 32, § 104 odst. 3

zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 2 odst. 1 písm.

a), § 3 odst. 2 písm. a), § 3 odst. 3 a § 96 písm. a) zákona

o matrikách.

Dle čl. 105 Ústavy výkon státní správy lze svěřit orgánům

samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon, přičemž toliko zákon

stanoví (čl. 100 odst. 1 Ústavy), kdy jsou obce správními obvody.

Promítnutí Ústavou založené možnosti svěřit orgánům územní

samosprávy i výkon státní správy pak v rovině obecné představují

v posuzovaném kontextu příslušná ustanovení zákona o obcích a jim

analogická ustanovení zákona o hlavním městě Praze. Dle § 61 odst.

1 zákona o obcích obec vykonává na svém území státní správu ve

věcech, které stanoví zákon, přičemž působnost v těchto věcech je

její přenesenou působností. Na základě § 109 odst. 3 písm. b)

uvedeného zákona v oblasti přenesené působnosti obce vykonává

státní správu obecní úřad, a to s výjimkou věcí, které patří do

působnosti zastupitelstva obce, rady obce a zvláštních orgánů

obce, případně komisí. Ustanovení § 64 odst. 1, 2 zákona o obecním

zřízení pak zakotvuje institut pověřeného obecního úřadu, jímž je

orgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcí ve

správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony,

přičemž sídla a správní obvody jednotlivých pověřených obecních

úřadů stanoví prováděcí právní předpis.

Na základě § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách jsou

výkonem státní správy na úseku matrik pověřeny obecní úřady,

případně městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských

částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských

obvodů nebo úřady městských částí (dále jen "obecní úřady"). Podle

ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a § 3 odst. 2 písm. a) zákona

o matrikách je obecní úřad, pověřený ve vymezeném správním obvodě

výkonem přenesené působnosti na úseku matrik, v rozsahu tímto

stanovené působnosti označen názvem matriční úřad (a to

z hlediska legislativně technického zavedením legislativní zkratky

v dikci ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách).

V daném případě se tudíž nejedná o zřízení správního úřadu dle čl.

79 odst. 1 Ústavy. Určení konkrétních obecních úřadů, pověřených

výkonem přenesené působnosti na úseku matrik, jakož

i odpovídajících správních obvodů pak zákonodárce v ustanovení §

2 odst. 1 písm. a), a v § 96 písm. a) zákona o matrikách svěřuje

Ministerstvu vnitra.

K základním principům materiálního právního státu náleží

maxima všeobecnosti právní regulace (požadavek obecnosti zákona,

resp. obecnosti právních předpisů). Všeobecnost obsahu je

ideálním, typickým a podstatným znakem zákona (resp. i právního

předpisu vůbec), a to ve vztahu k soudním rozsudkům, vládním

a správním aktům. Smyslem rozdělení státní moci na moc

zákonodárnou, výkonnou a soudní je svěření všeobecné a prvotní

mocenské regulace státu zákonodárství, odvozené všeobecné mocenské

regulace a rozhodování o individuálních případech správě a výlučně

jenom rozhodování o individuálních případech soudnictví.

Z uvedeného vymezení definičního znaku pojmu zákona (resp.

právního předpisu) se pak odvíjí pojem zákona (právního předpisu)

v materiálním smyslu, od něhož nutno odlišovat zákony (právní

předpisy) ve smyslu formálním. Jsou-li zákony ve smyslu formálním

akty zákonodárného orgánu, kterými tento "povoluje, popřípadě

schvaluje, určitá konkrétní opatření výkonných orgánů (státní

rozpočet, státní smlouvy a pod.)", přičemž "tradiční nauka se

domnívá, že zákonný orgán v takových případech vydává - ve formě

zákonů - správní akty." (F. Weyr, Československé ústavní právo,

Praha 1937, s. 37), podzákonnými právními předpisy ve smyslu

formálním (a nikoli materiálním) jsou pak právní předpisy,

vydávané vládou, ministerstvy a jinými správními orgány, jež

stanovují právní postavení přesně individualizovaných (označených)

subjektů. Jakkoli jsou svojí formou pramenem práva (právním

předpisem), svým obsahem jsou tudíž aplikací práva.

Uvedená obecná konstatování plně dopadají i na posuzovanou

věc. Požadavku Ústavy, omezujícímu možnost svěření výkonu státní

správy orgánům obce toliko formou zákona (čl. 105 Ústavy) a tomu

korespondujícímu omezení možnosti stanovení toho, kdy jsou obce

správními obvody rovněž toliko zákonem (čl. 100 odst. 1 Ústavy)

zákonodárce dostál obecnou úpravou, obsaženou v ustanovení § 2

odst. 1 písm. a) zákona o matrikách.

Podpůrným argumentem pro zmíněný závěr je i skutečnost, že

uvedená zákonná úprava plně koresponduje úpravě obecné, obsažené

v zákoně o obcích. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na

ustanovení § 64 odst. 1, 2 zákona o obecním zřízení, jež zakotvuje

institut pověřeného obecního úřadu, kterým je orgán obce,

vykonávající přenesenou působnost pro více obcí ve správních

obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony, přičemž sídla

a správní obvody jednotlivých pověřených obecních úřadů stanoví

prováděcí právní předpis.

Tímto prováděcím právním předpisem je dle § 2 odst. 1 písm.

a) ve spojení s § 96 písm. a) zákona o matrikách prováděcí právní

předpis, vydávaný Ministerstvem vnitra. Jeho obsahem není obecná

právní úprava, nýbrž její aplikace, tj. vymezení sídla a správních

obvodů jednotlivých obecních úřadů, vykonávajících působnost na

úseku matrik.

Ústavní soud se v této souvislosti rovněž zabýval otázkou,

dle níž tím, že zákonodárce svěřil aplikaci obecné zákonné úpravy

Ministerstvu vnitra ve formě prováděcího právního předpisu

a nikoli ve formě aktu aplikace práva (správního rozhodnutí),

neporušil ústavní princip dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy),

a neodňal tím obcím právo obrátit se na soud, aby přezkoumal

zákonnost takového rozhodnutí (čl. 36 odst. 2 Listiny).

Zasáhl-li by prováděcí právní předpis, vydaný Ministerstvem

vnitra na základě § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 96 písm. a)

zákona o matrikách, dle přesvědčení obce do Ústavou garantovaného

práva na samosprávu a pokud nutno takový právní předpis

interpretovat jako právní předpis ve smyslu formálním (tj. jako

svojí povahou aplikaci práva), pak obci svědčí oprávnění podat

komunální ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy

a § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, k Ústavnímu soudu a dle § 74 zákona

o Ústavním soudu s ní spojit návrh na zrušení tohoto předpisu.

V rámci řízení o kontrole norem pak dle § 64 odst. 2 písm. e)

zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 35 odst.

2 písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, přísluší

zastupitelství kraje aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení

prováděcího právního předpisu, jímž se stanovují sídla a správní

obvody jednotlivých pověřených obecních úřadů, vykonávajících

působnost na úseku matrik. Podání takového návrhu krajem je pak ve

smyslu § 14 odst. 3 zákona o krajích dáno zákonem zakotvenou

maximou vzájemné spolupráce kraje a obcí.

Oba uvedené instituty, tj. jak komunální ústavní stížnost

spojená s návrhem dle § 74 zákona o Ústavním soudu, tak i aktivní

legitimace kraje v řízení o kontrole norem, skýtají dostatečnou

ústavní garanci soudní ochrany ústavního práva obce na samosprávu

vůči prováděcímu právnímu předpisu, vydávanému Ministerstvem

vnitra na základě § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 96 písm. a)

zákona o matrikách, jímž se stanovují sídla a správní obvody

jednotlivých pověřených obecních úřadů, vykonávajících působnost

na úseku matrik.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, dle něhož

ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 96

písm. a) zákona o matrikách, nejsou v rozporu s ústavními zákony

a mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy, pročež návrh na

jejich zrušení zamítl. Tyto rozhodovací důvody pak v plném rozsahu

dopadají i na navrhované zrušení části ustanovení § 3 odst. 2

písm. a) a § 3 odst. 3 zákona o matrikách, jež jsou toliko

ustanoveními, která na § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách

odkazují.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. dubna 2001

Odlišné stanovisko

Vzhledem k tomu, že s rozhodnutím pléna sp. zn. Pl.ÚS 55/2000

nesouhlasím, s odvoláním na ustanovení § 14 zákona č. 182/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů, žádám, aby toto mé odlišné

stanovisko bylo připojeno k rozhodnutí.

Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR lze ministerstva a jiné správní

úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. V České

republice byl přijat tzv. "smíšený systém" místní, resp. územní

samosprávy, kdy výkon státní správy je svěřován orgánům místní

samosprávy. V souvislosti s tím pak vyvstává otázka, zda tyto

orgány mají v rozsahu, v jakém vykonávají státní správu,

postavení "správního úřadu" ve smyslu citovaného ustanovení.

S přihlédnutím především k institucionálnímu, příp. i

k funkčnímu pojetí tohoto institutu, jsem toho názoru, že pojem

"správní úřad" nelze spojovat výlučně se státní správou (tedy

veřejnou správou vykonávanou státem), nýbrž i s jinými nositeli

veřejné moci. Proto ve vztahu na projednávaný případ také na

tyto orgány územní samosprávy povolané k výkonu státní správy je

třeba vztáhnout ustanovení čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR (ke shodnému

závěru dospěla i právní teorie; např. Dušan Hendrych v knize

Správní právo - obecná část, Praha, 1993, na str. 201 a 203

uvádí, že obecní úřad je ve věcech státní správy, příp.

v rozsahu výkonu přenesené působnosti, správním úřadem ve smyslu

čl. 79 Ústavy).

Na základě § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách jsou výkonem

státní správy na úseku matrik pověřeny obecní úřady, případně

městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí,

v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů

nebo úřady městských částí (dále jen "obecní úřady"). Dle § 109

a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba obecní úřady

považovat za orgány obce, na které byl ve smyslu čl. 105 Ústavy

přenesen výkon státní správy na úseku matrik. Na základě výše

uvedeného se na obecní úřady, pokud vykonávají působnost na

daném úseku, vztahuje čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR.

Z citovaného článku Ústavy pak vyplývá, že správní úřady lze

zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Působnost

správních orgánů, tj. okruh vymezených úkolů, které má správní

orgán plnit, má dle tradičně uznávaných teorií nejen aspekt

věcný, ale rovnocenně také aspekt místní. Je-li tedy ústavně

právní úpravou pro stanovení působnosti správních úřadů

předepsána forma zákona, musí toto platit pro všechny její

stránky, tj. v daném případě jak pro věcnou stránku působnosti

"matričních úřadů", tak i pro místní (územní) stránku jejich

působnosti.

Na základě výše uvedeného lze shrnout, že obecním úřadům je

třeba přiznat postavení orgánů územní samosprávy, jimž je ve

smyslu čl. 105 Ústavy ČR svěřen výkon státní správy na úseku

matrik; za této situace se na ně jako takové musí vztahovat vše,

co je dovoditelné z výkladu čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR. Jestliže

stanovení sídel "matričních úřadů" a jejich správních obvodů

zákon o matrikách přenechává prováděcímu právnímu předpisu

Ministerstva vnitra, jakožto předpisu podzákonnému, činí tak

v rozporu s čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR.

Domnívám se, že toto mé stanovisko je také plně v souladu s čl.

2 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny.

JUDr. Antonín Procházka

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru