Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 50/2000Nález ÚS ze dne 09.05.2001Zrušení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti - oprávnění myslivecké stráže

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
zrušení právního předpisu (soud)
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý pr... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
důkazní břemeno
správní orgán
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 72/22 SbNU 125
Paralelní citace (Sbírka zákonů)242/2001 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2001:Pl.US.50.2000
Datum vyhlášení22.05.2001
Datum podání13.10.2000
Napadený akt

zákon; 23/1962; o myslivosti; § 21/3

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

23/1962 Sb., § 21 odst.3

242/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 50/2000 ze dne 9. 5. 2001

242/2001 Sb.

N 72/22 SbNU 125

Zrušení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti - oprávnění myslivecké stráže

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v plénu dne 9. května

2001, ve věci návrhu senátu 29 Co Krajského soudu v Ústí nad

Labem-pobočka v Liberci, podaného podle § 64 odst. 4 zákona

o Ústavním soudu, na zrušení části ustanovení § 21 odst. 3 zákona

č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, věty

"V případě jejich usmrcení může vlastník požadovat náhradu škody

jen tehdy, dokáže-li, že k jejich usmrcení nedošlo za okolností,

uvedených v odstavci 1 písmena b) až d)", takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem ze dne 13. 10. 2000 se senát Krajského soudu v Ústí

nad Labem-pobočka v Liberci ve smyslu ust. § 64 odst. 4 zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

domáhal zrušení části ustanovení § 21 odst. 3, věty "V případě

jejich usmrcení může vlastník požadovat náhradu škody jen tehdy,

dokáže-li, že k jejich usmrcení nedošlo za okolností, uvedených

v odstavci 1 písmena b) až d)", zákona č. 23/1962 Sb.,

o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon

o myslivosti").

Napadená část zákona o myslivosti je podle názoru

navrhovatele v rozporu s principem rovnosti stran podle čl. 37

odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve

svém důsledku znamená i porušení práva na spravedlivý proces ve

smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ustanovení § 21 odst. 3, věta druhá, zákona o myslivosti, je

v rozporu s ust. § 420 občanského zákoníku, jehož úprava vychází

z presumpce zavinění, neboť podle § 420 odst. 3 občanského

zákoníku odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu

nezavinil. Napadené ust. zákona o myslivosti však nepředpokládá

presumované zavinění toho, kdo škodu způsobil zastřelením psa nebo

kočky, nýbrž přenáší důkazní břemeno na poškozeného, čímž vytváří

situaci nerovnosti v občanskoprávních vztazích. Z uvedeného pak

navrhovatel vyvozuje, že ust. § 21 odst. 3 věta druhá zákona

o myslivosti odporuje principu rovnosti stran a tedy čl. 37 odst.

3 Listiny a navrhuje jeho zrušení. Proto také Krajský soud v Ústí

nad Labem - pobočka v Liberci (senát 20 Co) usnesením ze dne 29.

6. 2000, č.j. 29 Co 204/2000-65 podle ust. § 109 odst. 1 písm. b)

o.s.ř. řízení přerušil za účelem předložení věci Ústavnímu soudu.

Poté, co Ústavní soud konstatoval splnění všech zákonem,

o Ústavním soudu vyžadovaných podmínek, vyžádal si soudce

zpravodaj ve smyslu ust. § 42 odst. 4 a § 69 zákona o Ústavním

soudu, vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR.

Poslanecká sněmovna Parlamentu, ve vyjádření ze dne 28. 11.

2000, uvedla, že se stanoviskem navrhovatele nelze souhlasit. Jeho

návrh by znamenal přenesení důkazního břemene z vlastníka zvířete

škodícího myslivosti, na mysliveckou stráž, a to i v případě, že

tato stráž postupovala v souladu se zákonem. Argument o nerovném

postavení subjektů v občanskoprávních vztazích nelze rovněž

akceptovat, neboť myslivecká stráž může podle zákona o myslivosti

zasáhnout až v situaci, kdy vlastník porušil zákaz nechat zvíře

volně pobíhat v honitbě (§ 21 odst. 3 věta prvá, zákona).

Protiprávní stav tedy již nastal a to z důvodů na straně vlastníka

zvířete. Je tedy zcela na vlastníku, aby prokázal porušení zákona

mysliveckou stráží, pokud požaduje náhradu škody při usmrcení

zvířete, které se v honitbě pohybovalo bez dohledu. Z povahy věci

musí vlastník předpokládat, že může vzniknout škoda na zvěři anebo

bezprostředně tato škoda hrozí. Obecný zájem na ochraně přírody

a krajiny vyžaduje od vlastníků zvířat, aby důsledně zabraňovali

volnému pobíhání těchto zvířat v honitbě. Úpravu odpovědnosti za

škodu v zákoně o myslivosti a v občanském zákoníku lze považovat

za vztah speciální a obecné úpravy. Ve vyjádření se dále poukazuje

na to, že v důvodové zprávě k návrhu napadeného zákona je rovněž

uvedeno, že pokud jde o oprávnění myslivecké stráže v § 21 zákona,

jde o převzetí dosavadních ustanovení § 30 zákona č. 225/1947 Sb.,

o myslivosti, která se osvědčila.

Senát Parlamentu ČR, v přípisu ze dne 27. 2. 2001, poukázal

na to, že napadené ustanovení zákona č. 23/1962 Sb., bylo přijato

tehdejším Národním shromážděním Československé socialistické

republiky dne 23. února 1962, tedy ještě v době před ustavením

Senátu. Z uvedeného důvodu se proto nemohl k návrhu vyjádřit.

II.

Dle ust. § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem

účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat

další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci, a to

stěžovatel podáním ze dne 20. 4. 2001 a účastníci řízení podáními

ze dne 25. 4. 2001 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního

jednání a také vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od

jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního

jednání v předmětné věci upuštěno.

Pokud Ústavní soud v rámci kontroly norem posuzuje ústavnost

kompetence normotvorného orgánu a ústavnost normotvorného procesu

u právních předpisů vydaných před nabytím účinnosti Ústavy České

republiky č. 1/1993 Sb. je oprávněn přezkoumávat toliko jejich

obsahový soulad se stávajícím ústavním pořádkem, nikoli však

ústavnost procedury jejich vzniku a dodržení normotvorné

kompetence. V předmětné věci, když zákon č. 23/1962 Sb.,

o myslivosti, byl přijat dne 23. února 1962 a vyhlášen ve Sbírce

zákonů, částce 12 ročníku 1962, na str. 121, se Ústavní soud tudíž

omezil pouze na posouzení obsahového souladu napadeného zákonného

ustanovení s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy.

III.

Napadené ustanovení § 21 zákona o myslivosti, které je

zařazeno do části páté, v marginální rubrice "Ochrana myslivosti",

upravuje oprávnění myslivecké stráže v rámci ochrany myslivosti.

Jeho znění je v napadené a souvisejících částech následující:

"§ 21

(1) Myslivecká stráž je oprávněna:

b) usmrcovat v honitbě psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve

vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného

domu hledají nebo pronásledují zvěř anebo se k ní plíží. Toto

oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od

stáda více než 200 m a na psy lovecké, slepecké,

zdravotnické, vojenské a služební, pokud jako takoví jsou

k rozeznání a pokud se při výkonu služby nebo při výcviku

vzdálí z vlivu svého vedoucího jen přechodně;

c) usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve

vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného

domu,

d) hubit zvířata škodlivá myslivosti (pytlačící psy a kočky).

(3) Vlastníkům psů a koček je zakázáno nechat je volně pobíhat

v honitbě. V případě jejich usmrcení může vlastník požadovat

náhradu škody jen tehdy, dokáže-li, že k jejich usmrcení nedošlo

za okolností uvedených v odstavci 1 písm. b) až d)."

Ve smyslu ust. § 118 odst. 1 občanského zákoníku je pes věcí,

není nadán racionálně ovladatelnou vůlí. Pes sám nemůže v tomto

smyslu porušit právo, za případné porušení, způsobené jeho

chováním (vznik škody, ublížení osobám apod.), odpovídá jeho

vlastník. Podle § 21 odst. 3 zákona o myslivosti, je vlastníkům

psů a koček zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě. Jestliže

vlastník psa porušil zákonem stanovenou povinnost a psa nechal

v honitbě volně pobíhat, musí nést případné nepříznivé následky,

které takovým porušením práva mohou nastat. Jedním z možných

následků je i zastřelení psa, které může provést myslivecká stráž,

jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky pro takový úkon.

Myslivecká stráž přitom vykonává své právo, dané jí zákonem (§ 21

zákona o myslivosti). V případě, že myslivecká stráž psa zastřelí,

dochází tu ke střetu porušení povinnosti na straně majitele psa

a výkonu povinnosti myslivecké stráže. V takovém případě (i ve

veřejném zájmu na ochraně myslivosti), důkazní břemeno, týkající

se vzniku škody usmrcením psa, nese jeho vlastník, který musí

dokázat, že k usmrcení nedošlo za okolností uvedených v § 21

odstavci 1 písm. b) až d) zákona o myslivosti.

Obrácení důkazního břemene, které požaduje navrhovatel, by ve

svém důsledku znamenalo zvýhodňování toho, kdo právo porušil, na

úkor toho, kdo právo vykonává. Nezanedbatelná je i skutečnost, že

tak, jak je dnes obtížné prokázat, že pes nebyl mimo vliv svého

vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale

obydleného domu nehledal ani nepronásledoval zvěř anebo se k ní

neplížil § 21 odst. 1 písmeno d) zákona o myslivosti, bylo by

stejně obtížné prokazovat opak, tedy to, že pes byl mimo vliv

svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího

trvale obydleného domu hledal nebo pronásledoval zvěř anebo se

k ní plížil. Snad obecně lze v této souvislosti dodat, že při

vyhovění návrhu by došlo v rámci řízení o náhradě škody k tak

neobvyklé situaci, že žalobce (poškozený) by se pouze obrátil na

soud se žalobou o náhradu škody, když důkazní břemeno v tomto

případě by však nesl žalovaný.

Vztah ust. § 420 občanského zákoníku a § 21 zákona

o myslivosti je vztahem úpravy odpovědnosti obecné a speciální.

Nelze v této souvislosti uvažovat o porušení rovnosti

v občanskoprávních vztazích. Zákon o myslivosti je předpisem

veřejného práva a to je budováno na jiných principech, než je

rovnost subjektů. Myslivecká stráž při výkonu své funkce vystupuje

jako specifický orgán veřejné správy. Je do funkce pro konkrétní

honitbu ustavována okresním úřadem a jemu je též odpovědna

z výkonu funkce. Tomuto názoru svědčí i právo myslivecké stráže

zadržovat ke zjištění totožnosti osoby, zastavovat a prohlížet

dopravní prostředky, odebírat zbraně a ukládat pokuty v blokovém

řízení (§ 21 odst. 1 zákona o myslivosti). Za škodu způsobenou

výkonem funkce myslivecké stráže odpovídá stát, reprezentovaný

okresním úřadem (§ 21b odst. 6 a 7 zákona o myslivosti). Princip

rovnosti subjektů, typický pro občanskoprávní vztahy, tu tedy

neplatí. Skutečnost, že se odškodňování řídí občanským zákoníkem,

na tom nic nemění.

Pokud navrhovatel namítá, že napadené ustanovení zákona

o myslivosti je v rozporu s čl. 37 odst. 3 Listiny, podle kterého

jsou si všichni účastníci v řízení rovni, zcela zřejmě tu zaměňuje

rovnost v právech procesních s rovností hmotněprávní. Zásada

rovnosti stran je zásadou spravedlivého procesu, kdy strany sporu

mají rovná procesní práva. Nelze ji však zaměňovat s rovností

v hmotných právech a již vůbec ne v rámci veřejnoprávních vztahů.

IV.

S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud

k závěru, že napadené ustanovení části § 21 odst. 3 zákona

č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů není

v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy, jak uvedl navrhovatel a proto návrh podaný předsedkyní

senátu 29 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci,

podaný podle § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle § 70 odst. 2 citovaného

zákona, zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. května 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru