Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 5/96Nález ÚS ze dne 08.10.1996Pozastavení výplaty výsluhovového příspěvku bývalého soudce vojenského soudu po dobu výkonu funkce soudce obecného soudu

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelSENÁT ÚS - III.
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (Ústavní soud)
Věcný rejstříkinterpretace
soudce
Výsluhový příspěvek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 98/6 SbNU 203
Paralelní citace (Sbírka zákonů)286/1996 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1996:Pl.US.5.96
Datum podání07.03.1996
Napadený akt

zákon; 304/1993; kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb.; čl. II

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 14, § 15

236/1995 Sb.

286/1996 Sb.

304/1993 Sb., čl. II

335/1991 Sb., § 20, § 25 odst.1 písm.b, § 25 odst.1 písm.d

76/1959 Sb., § 26, § 33, § 33a


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 5/96 ze dne 8. 10. 1996

286/1996 Sb.

N 98/6 SbNU 203

Pozastavení výplaty výsluhovového příspěvku bývalého soudce vojenského soudu po dobu výkonu funkce soudce obecného soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Plénum Ústavního soudu České republiky dne 8. října 1996,

rozhodlo ve věci návrhu III. senátu Ústavního soudu, podaného

podle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, na

zrušení čl. II zákona č. 304/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje

zákon ČNR č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních

notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona ČNR č.

7/1993 Sb., takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 18. července 1995 podal JUDr. K. F., předseda senátu

Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ústavní

stížnost, vedenou pod sp. zn. III. ÚS 189/95. Ve stížnosti se

domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května

1995, č. j. 6 A 81/94-14, ve spojení s rozhodnutím Vojenského

úřadu sociálního zabezpečení ze dne 23. března 1994, č. j.

53308309029903, a tvrdil, že jimi došlo k jeho diskriminaci,

porušení principu rovnosti občanů před zákonem a tím k porušení

práv, zaručených Listinou základních práv a svobod.

Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení v Praze

ze dne 23. března 1994, č.j. 53308309029903, byl stěžovateli

v souvislosti s jeho propuštěním ze služebního poměru vojáka

z povolání podle § 26 odst. 1 písmeno c) zákona č. 76/1959 Sb.

stanoven podle § 33 téhož zákona výsluhový příspěvek ve výši

4.500,- Kč měsíčně. Současně bylo vysloveno, že se podle čl. II

zákona č. 304/1993 Sb. výplata výsluhového příspěvku pozastavuje

po dobu výkonu funkce soudce obecného soudu.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě

odvolání. Ministerstvo obrany, odbor sociálního zabezpečení, jako

odvolací orgán dne 28. dubna 1994 pod č. j. 34/21-827-45/2

rozhodlo, že se podanému odvolání nevyhovuje a napadené rozhodnutí

v plném rozsahu potvrdilo. V odůvodnění se Ministerstvo obrany

odvolávalo na čl. II bod 2. zákona č. 304/1993 Sb., podle něhož,

pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením

k určitému soudu, nepřísluší mu po dobu výkonu funkce soudce nárok

na výplatu výsluhového příspěvku podle zákona č. 76/1959 Sb.

Následně stěžovatel podal žalobu Vrchnímu soudu v Praze,

v níž žádal zrušení rozhodnutí Ministerstva obrany, odboru

sociálního zabezpečení, č. j. 34/21-827-45/2. V žalobě uvedl, že

správní orgány při svém rozhodování nesprávně aplikovaly zákon č.

304/1993 Sb. Zákon nabyl účinnosti až dnem 1. ledna 1994 a nemůže

působit retroaktivně. Protože stěžovatel byl propuštěn ze

služebního poměru vojáka z povolání dnem 31. prosince 1993, tedy

před účinností zákona č. 304/1993 Sb., nelze ustanovení tohoto

zákona na jeho případ použít, a proto mu má být výsluhový

příspěvek vyplácen. Ustanovení čl. II zákona č. 304/1993 Sb. je

porušením principu rovnosti občanů před zákonem a je tudíž

v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

O této žalobě Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem

č. j. 6 A 81/94-14 dne 26. května 1995 tak, že se žaloba zamítá

a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud svůj rozsudek odůvodnil tím, že k zániku vojenských

soudů došlo vzhledem k čl. 110 Ústavy ČR dnem 31. prosince 1993

(tedy ve 24.00 hod.). Zákon č. 304/1993 Sb. nabyl účinnosti dne

1. ledna 1994 (v 00.00 h.), tedy ve stejný okamžik. Jeho

ustanovení proto dopadají na stěžovatele v plné míře. Kdyby tomu

bylo tak, jak uvádí stěžovatel v žalobě, bylo by nutné dojít

k závěru, že ustanovení čl. II zákona č. 304/1993 Sb. postrádá

vůbec smysl a je zcela obsoletní (od počátku dne 1. ledna 1994 již

nemohlo jít o souhlas soudce vojenského soudu, protože nic

takového neexistovalo).

Vrchní soud se zabýval i otázkou, zda ustanovení čl. II bod

2. zákona č. 304/1993 Sb. není v rozporu s principem rovnosti před

zákonem. Argumentoval nálezem Ústavního soudu ČSFR, publikovaným

pod č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR,

s tím, že úprava čl. II zákona č. 304/1993 Sb. má své

opodstatnění, vychází z veřejného zájmu, ze specifik služby

v armádě apod. Státu je nutno přiznat i oprávnění, aby

z poskytování některých výhod vyloučil určitou kategorii osob. Čl.

II bod 2. zákona č. 304/1993 Sb. je právě takovým vynětím z výhod

a podle názoru Vrchního soudu nelze toto ustanovení chápat jako

neodůvodněnou nerovnost mezi bývalými vojenskými soudci

a ostatními bývalými vojáky z povolání.

Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal stěžovatel včas

ústavní stížnost. V ní mimo jiné namítal, že je obecně známo, že

výplata výsluhového příspěvku je upírána jen bývalým soudcům

někdejších vojenských obvodových a vyšších vojenských soudů, kteří

setrvali ve služebním poměru vojáka z povolání až do dne 31.

prosince 1993, tj. do samého zániku vojenských soudů podle Ústavy

České republiky, a to zejména z toho důvodu, že na ně bylo

naléháno, aby do tohoto data setrvali ve funkci a nezpůsobili

kolaps vojenské justice. Výsluhový příspěvek je naproti tomu

vyplácen bývalým soudcům vojenského kolegia Vrchního soudu

v Praze, bývalým vojenským prokurátorům, kteří byli jmenováni

soudci obecných soudů, pobírají jej bývalí soudci vojenských

soudů, kteří vojenskou justici opustili před 31. prosincem 1993

a poté byli jmenováni soudci obecných soudů.

Nerovnost občanů před zákonem je dána podle stěžovatele

i tím, že výsluhový příspěvek je podle výše uvedených předpisů

vyplácen bývalým vojákům z povolání, kteří opustili vojenskou

činnou službu, a to bez rozdílu, tedy nejen těm, jejichž vojenská

specializace se jeví natolik úzkou, že jim neumožňuje v podmínkách

přechodu do občanského života adekvátní uplatnění, ale i bývalým

vojenským lékařům, zvěrolékařům, technikům apod., u nichž

uvažovaný sociální aspekt evidentně chybí.

II.

III. senát Ústavního soudu při projednávání této ústavní

stížnosti dospěl k závěru, že čl. II zákona č. 304/1993 Sb. je

v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve smyslu §

78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proto svým

usnesením ze dne 7. března 1996, č. j. III. ÚS 189/95-40, přerušil

řízení a předložil plénu Ústavního soudu návrh na zrušení čl. II

zákona č. 304/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České

národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců,

státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona

České národní rady č. 7/1993 Sb. (dále jen "zákon č. 304/1993

Sb.").

III.

Podle § 42 odst. 3 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal

Ústavní soud České republiky předmětný návrh Poslanecké sněmovně.

Ve svém vyjádření ze dne 9. května 1996 (Ústavnímu soudu doručeném

dne 13. května 1996) předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České

republiky PhDr. M.U. potvrdil, a to v souladu s požadavky

obsaženými v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., že

zákon č. 304/1993 Sb. byl schválen potřebnou většinou poslanců dne

7. prosince 1993, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli

a řádně vyhlášen. Ve vyjádření předsedy Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky se odkazuje na důvodovou zprávu k čl.

II zákona č. 304/1993 Sb., která vychází z teze, podle níž je

uvedenou právní úpravou garantován soudcům vojenských soudů

zákonný nárok na výkon funkce soudců obecných soudů, v důsledku

čehož pak není dán důvod k tomu, aby jim po dobu výkonu funkce

soudce náležel též nárok na výplatu výsluhového příspěvku. Závěrem

předseda Poslanecké sněmovny PhDr. M.U. vyslovuje stanovisko,

podle něhož: "Po posouzení celé věci zejména z hledisek uvedených

v důvodové zprávě k citovanému zákonu na straně jedné,

a z hledisek obsažených v usnesení Ústavního soudu České republiky

ze dne 7. března 1996 na straně druhé, se však mohou výše uvedená

ustanovení citovaného zákona jevit jako diskriminační vůči

některým bývalým soudcům vojenských soudů."

V souladu s § 42 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. si dále

Ústavní soud vyžádal jako listinné důkazy od Poslanecké sněmovny

sněmovní tisky č. 598 a č. 636.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní

soud České republiky může se souhlasem účastníků upustit od

ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další

objasnění věci. Vzhledem ke skutečnosti, že citované ustanovení

lze vztáhnout na posouzení předmětné věci, Ústavní soud České

republiky si vyžádal od účastníka řízení, Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky, vyjádření, zdali souhlasí s upuštěním

od ústního jednání. Podáním ze dne 26. září 1996 předseda

Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ing. Miloš Zeman

vyjádřil souhlas s postupem, navrhovaným Ústavním soudem.

Ve smyslu § 56 zákona č. 182/1993 Sb. se nález Ústavního

soudu České republiky vyhlašuje vždy veřejně, a to i v případech,

kdy se na základě § 44 odst. 2 citovaného zákona upustilo od

ústního jednání. Ústavní soud stanovil veřejné vyhlášení přijatého

nálezu na den 22. října 1996.

IV.

IV/a

Zákon č. 304/1993 Sb. byl publikován v částce č. 77 Sbírky

zákonů a byl rozeslán dne 23. prosince 1993. Jeho účinnost byla

stanovena na den 1. ledna 1994. Zákon č. 304/1993 Sb. obsahuje tři

články:

- čl. I novelizoval zákon č. 391/1991 Sb.,

- čl. II zakotvil ustanovení, jež tvoří samostatný normativní

obsah zákona č. 304/1993 Sb.,

- čl. III stanovil účinnost zákona č. 304/1993 Sb.

Tento zákon s účinností od 1. ledna 1994 upravoval zánik

služebních poměrů bývalých soudců vojenských soudů a výplatu

některých dávek, spojených se skončením služebního poměru těchto

soudců.

Podle čl. II bodu 1. tohoto zákona, pokud soudce vojenského

soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu a jeho služební

poměr vojáka z povolání nezanikl propuštěním podle zvláštního

předpisu (§ 26 zákona č. 76/1959 Sb.), zanikne jeho služební poměr

vojáka dnem účinnosti tohoto zákona. Podle čl. II bodu 2., pokud

soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému

soudu, nepřísluší mu po dobu výkonu funkce soudce nárok na výplatu

výsluhového příspěvku podle zvláštního předpisu (§ 33 zákona č.

76/1959 Sb.). Podle ustanovení čl. II bodu 4., pokud soudce

vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu,

zaniká jeho nárok na odchodné podle zvláštního předpisu (§ 33a

zákona č. 76/1959 Sb.).

Dne 26. října 1995 nabyl účinnosti zákon č. 236/1995 Sb.,

o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce

představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.

Tento zákon ve své části páté, přechodná a závěrečná ustanovení,

v § 44 bodě 2. zrušil zákon ČNR č. 391/1991 Sb., o platových

poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských

čekatelů, ve znění zákona ČNR č. 7/1993 Sb. a zákona č. 304/1993

Sb.

Zákonem č. 236/1995 Sb. nebyl zrušen zákon č. 304/1993 Sb.

celý, ale pouze ta jeho část, která se týkala zrušeného zákona č.

391/1991 Sb. Ostatní části zákona č. 304/1993 Sb. (jež mají

samostatnou normativní existenci, tj. čl. II a III) zůstávají

nadále v platnosti.

Po nabytí účinnosti zákona č. 236/1995 Sb. započal Vojenský

úřad sociálního zabezpečení bývalým soudcům vojenských soudů

výsluhový příspěvek vyplácet. Situace je tedy rozporná. Po určitou

dobu Vojenský úřad sociálního zabezpečení výsluhový příspěvek

nevyplácel. Pak, aniž byl zrušen zákon, na jehož základě byla

výplata výsluhového příspěvku pozastavena (a aniž by bylo ve věci

vydáno nějaké zásadní obecné rozhodnutí), byla výplata obnovena.

Tuto skutečnost lze vysvětlit pouze nesprávnou interpretací

derogačního vztahu zákona č. 236/1995 Sb. ve vztahu k zákonu č.

304/1993 Sb.

IV/b

Při posuzování ústavnosti ustanovení čl. II zákona č.

304/1993 Sb. je nutno se především zabývat otázkou, zdali má

diskriminační charakter ve vztahu k jiným kategoriím vojáků

z povolání, kteří byli ve stejné či podobné sociální situaci jako

soudci vojenských soudů (z hlediska interpretace výrazu "vojenské

soudy" ve smyslu § 21 až 24 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech

a soudcích, ve znění platném ke dni 31. prosince 1993).

V souvislosti s ukončením služebního poměru se podle ust. §

33 až 33b zákona č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

vojákům z povolání vyplácejí některé dávky: výsluhový příspěvek

a odchodné, skončí-li služební poměr smrtí vojáka, vyplácí se

pozůstalým úmrtné.

Tyto peněžité dávky mají sociální a motivační charakter,

garantují se jimi sociální jistoty vojáků z povolání vzhledem

k psychické a fyzické náročnosti vojenské služby, potenciálnímu

ohrožení života při přípravě na bojovou činnost, vykonávání služby

v místě podle potřeby ozbrojených sil. V neposlední řadě tyto

dávky také kompenzují omezení některých hospodářských a v současné

době i politických práv. V důsledku charakteru služby je většina

vojáků z povolání po určité době služby fyzicky a psychicky

opotřebována a část z nich končí služební poměr, ať již

rozhodnutím ze strany služebních orgánů nebo na vlastní žádost,

ještě před vznikem nároku na starobní důchod. Přechod těchto

vojáků z povolání do občanského života je velmi problematický

především z hlediska jejich začlenění do občanského a zejména

pracovního života (řada vojenských profesí není v občanském životě

uplatnitelná). Výsluhový příspěvek a odchodné mají tento přechod

usnadnit. Nárok na ně mají všichni vojáci z povolání, kteří splní

zákonem stanovené podmínky. Dávky jsou vypláceny všem vojákům

z povolání, kteří opouštějí vojenskou službu, a tedy bez ohledu na

jejich konkrétní sociální situaci. Vyplácí se i těm bývalým

vojákům z povolání, jejichž uplatnění v civilním sektoru je

v podstatě bezproblémové (vojenští lékaři, veterináři, technici

apod.).

Soudci všech bývalých vojenských soudů nepochybně byli ve

smyslu platných právních předpisů vojáky z povolání. V době jejich

služby se na ně tedy vztahovala mimo jiné i ustanovení zákona č.

76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění

pozdějších předpisů, včetně ustanovení o peněžitých nárocích,

spojených s odchodem z vojenské služby.

V důsledku změn v organizaci soudů, vyvolaných zejména

přijetím Ústavy České republiky a zákonem č. 17/1993 Sb., kterým

se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích,

část soudců vojenských soudů vyslovila v souladu s čl. II bodem

5. zákona č. 17/1993 Sb. souhlas s přidělením k určitému obecnému

soudu téhož stupně. V souvislosti s tím byli tito soudci rozkazem

ministra obrany č. 205/1993 propuštěni ze služebního poměru podle

§ 26 odst. 1 písmeno c) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. Někteří z těchto soudců opustili vojenskou justici

dříve, někteří teprve v souvislosti s účinností zákona č. 17/1993

Sb. až dne 31. prosince 1993. Posledně uvedeným nebyl výsluhový

příspěvek určitou dobu vyplácen a nebyl jim přiznán nárok na

odchodné.

Ze zprávy Ministerstva obrany o vyplácených výsluhových

příspěvcích ze dne 9. října 1995, č. j. 1682-44/2, vyplývá, že

soudcům bývalých vojenských soudů, kteří udělili souhlas

s přidělením k určitému soudu, náleží výsluhový příspěvek až po

skončení výkonu funkce soudce. V současné době je takto vyplácen

výsluhový příspěvek ve 4 případech. Soudcům vojenského kolegia

Vrchního soudu v Praze, příp. Nejvyššího soudu, kteří po

propuštění ze služebního poměru udělili souhlas s přidělením

k určitému soudu, byl výsluhový příspěvek přiznán. Je vyplácen

v 6 případech. Vojákům z povolání - justičním čekatelům vojenských

soudů - je nárok na výsluhový příspěvek rovněž zachován. Vyplácí

se ve 2 případech. Bývalým vojenským prokurátorům a vyšetřovatelům

vojenských prokuratur, je výsluhový příspěvek vyplácen po skončení

výkonu funkce státního zástupce. Vyplácí se ve 2 případech.

Právní řád do 31. prosince 1993 užíval výraz "vojenské soudy"

ve dvojím významu:

1. První význam byl určen zákonem č. 335/1991 Sb., o soudech

a soudcích, ve znění platném ke dni 31. prosince 1993, jenž

v hlavě druhé začleňoval do soustavy soudů ty vojenské soudy, za

které označoval vojenské obvodové soudy (§ 21, 22) a vyšší

vojenské soudy (§ 23, 24). Pod marginální rubriku "Vojenské soudy"

uvedený zákon nepodřadil vojenské kolegium Nejvyššího soudu

a vojenská kolegia vrchních soudů.

2. Druhý význam výrazu "vojenské soudy" byl určen zejména

ustanoveními § 14 a 15 trestního řádu, z jejichž obsahu

a z marginální rubriky "Pravomoc vojenských soudů" vyplývalo, že

vojenskými soudy jsou soudy vykonávající pravomoc podle uvedených

ustanovení, tj. nikoli pouze vojenské obvodové a vyšší vojenské

soudy, nýbrž i Nejvyšší soud a vrchní soudy, přesněji jejich

vojenské senáty. Uvedený druhý význam výrazu "vojenské soudy"

vyplýval i z některých ustanovení zákona č. 335/1991 Sb., ve znění

platném ke dni 31. prosince 1993. Jedná se o § 20, podle něhož

"vojenské soudy rozhodují o všech trestních věcech příslušníků

ozbrojených sil, válečných zajatců a dalších osob, o kterých to

stanoví zákon". Z uvedeného ustanovení vyplývá, že těmito soudy

byly nejen vojenské obvodové a vyšší vojenské soudy, nýbrž také

vrchní soudy a Nejvyšší soud. Dále ustanovením § 25 odst. 1 písm.

b) a d) citovaného zákona, jehož nadpis zněl "Výkon správy

vojenských soudů", byla upravena rovněž správa vojenského kolegia

Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů.

Ustanovení čl. II zákona č. 304/1993 Sb. lze tedy

interpretovat dvojím způsobem: buď jako ustanovení, vztahující se

pouze na soudce vojenských obvodových a vyšších vojenských soudů,

nebo jako ustanovení, vztahující se i na soudce vojenských kolegií

vrchních a Nejvyššího soudu, tj. na soudce všech soudů,

vykonávajících pravomoc vojenských soudů.

Interpretace první vede k diskriminaci (resp.

k neodůvodněnému privilegiu) uvnitř skupiny bývalých příslušníků

vojenské justice, a to tím, že vztahuje zákon č. 304/1993 Sb.

pouze na soudce bývalých vojenských obvodových soudů a vyšších

vojenských soudů. Jiným bývalým vojákům z povolání, kteří sloužili

ve vojenské justici (tj. členům vojenského kolegia Vrchního soudu

v Praze a vojenského kolegia Nejvyššího soudu, justičním čekatelům

vojenských soudů), umožňuje výsluhový příspěvek vyplácet bez

omezení. Obdobně se to týká i odchodného. Takováto interpretace

tím, že některým bývalým soudcům vojenských soudů a některým

bývalým pracovníkům vojenské justice výsluhový příspěvek přiznává

a některým ne, ačkoliv jsou při odchodu z aktivní služby ve

srovnatelné sociální situaci, vede k porušení rovnosti občanů před

zákonem (čl. 1 Listiny základních práv a svobod).

V situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje

dvě různé interpretace, přičemž jedna je v souladu s ústavními

zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České

republiky a druhá je s nimi v rozporu, není dán důvod zrušení

tohoto ustanovení. Při jeho aplikaci je úkolem všech státních

orgánů interpretovat dané ustanovení ústavně konformním způsobem

(viz nález ve věci sp.zn. Pl. ÚS 48/95).

V předmětné věci nutno tedy interpretovat ustanovení čl. II

zákona č. 304/1993 Sb. z pohledu § 14 a 15 trestního řádu, ve

znění platném ke dni 31. prosince 1993, a z pohledu § 20 a § 25

odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 335/1991 Sb., ve znění platném ke

dni 31. prosince 1993, a tudíž vztáhnout v něm obsaženou úpravu

nejen na soudce bývalých vojenských obvodových a vyšších

vojenských soudů, nýbrž i na soudce vojenských kolegií Vrchního

soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jakož i na justiční čekatele

vojenských soudů.

Při posuzování souladu čl. II zákona č. 304/1993 Sb.

s ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy

nutno dále vyřešit i otázku rovnosti postavení soudců vojenských

soudů, jímž nebyl přiznán výsluhový příspěvek, s postavením

bývalých vojenských prokurátorů, jakož i s postavením těch

bývalých vojáků z povolání, jejichž uplatnění v civilním sektoru

je v podstatě bezproblémové (vojenští lékaři, veterináři, technici

apod.).

Vyplácení dávek podle zákona č. 76/1959 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, bývalým vojenským prokurátorům, kteří se

stali ze zákona státními zástupci, je upraveno v § 35 odst. 1

zákona č. 283/1993 Sb. Uvedené ustanovení, podle něhož státním

zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr po projevení nesouhlasu se

zařazením do příslušného orgánu státního zastupitelství, přísluší

odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona, nutno

interpretovat a contrario a zároveň per analogiam tím způsobem, že

těm, kteří takovýto nesouhlas neprojeví a zůstávají ex lege

státními zástupci, se dávky podle § 33 až 33b zákona č. 76/1959

Sb., ve znění pozdějších předpisů, neposkytují. Shodná

interpretace dotčeného ustanovení byla uplatněna i v praxi, jak

vyplývá ze zprávy Ministerstva obrany o vyplácených výsluhových

příspěvcích ze dne 9. října 1995, č. j. 1682-44/2, když bývalým

vojenským prokurátorům a vyšetřovatelům vojenských prokuratur je

výsluhový příspěvek vyplácen po skončení výkonu funkce státního

zástupce. Srovnání postavení bývalých soudců vojenských soudů

a bývalých vojenských prokurátorů ohledně poskytování výsluhového

příspěvky tedy neobsahuje prvek nerovnosti.

Konečně poslední otázkou je srovnání situace bývalých

vojenských soudců a těch bývalých vojáků z povolání, jejichž

uplatnění v civilním sektoru je v podstatě bezproblémové (vojenští

lékaři, veterináři, technici apod.) a kterým právo na výsluhový

příspěvek právní úpravou odňato nebylo. Uvedené dvě skupiny osob

se však podstatně liší. U soudců vojenských soudů právní úprava

garantovala jejich další působení ve funkci soudců obecné justice,

přičemž v případě jejich odchodu je jim poskytován výsluhový

příspěvek, a to bez ohledu na skutečnost, zdali působí dále

v právnické profesi.

S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavnísoud návrh na

zrušení čl. II zákona č. 304/1993 Sb. zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 8. října 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru