Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 5/14 #1Usnesení ÚS ze dne 03.02.2015Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Vaculík proti ČR

Typ řízeníO opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu - návrh na obnovu řízení
Význam1
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánÚSTAVNÍ SOUD - III. senát
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
vyhověno
procesní - pokračování v řízení
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkObnova řízení
PoznámkaRozsudek ESLP Vaculík proti ČR z 19. 12. 2013 č. 40280/12: vysloveno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy;
EcliECLI:CZ:US:2015:Pl.US.5.14.1
Datum podání31.03.2014
Napadený akt

rozhodnutí Ústavního soudu; III. ÚS 2760/11

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 119, § 119a, § 119b


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 5/14 ze dne 3. 2. 2015

Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Vaculík proti ČR

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu stěžovatele PhDr. Jana Vaculíka, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D. advokátem, AK se sídlem Nad Petruskou 1, 120 00 Praha 2, na obnovu řízení před Ústavním soudem, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5 a soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto:

I. Obnova řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 a proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 se povoluje.

II. Usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16 se v tomto rozsahu ruší.

III. V řízení bude nadále pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 5/14.

IV. Návrh na povolení obnovy řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 č. j. 33 Nc 1104/2005-65 a příkazu soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68 se odmítá.

Odůvodnění:

1. Návrhem ze dne 31. 3. 2014 se navrhovatel domáhal podle ustanovení § 119 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení o ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ze dne 19. 12. 2013 ve věci Vaculík proti České republice (stížnost č. 40280/12), v němž Evropský soud shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Navrhovatel uvedl, že se v téže věci obracel na Ústavní soud dvakrát. Poprvé tak učinil v lednu 2009, kdy ústavní stížností zaevidovanou pod sp. zn. IV. ÚS 21/09 napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 a příkaz soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl s konstatováním, že byla podána předčasně, neboť stěžovatel využil zákonné možnosti a souběžně s ústavní stížností podal i dovolání, které v takovém případě bylo třeba považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv.

3. Po skončení dovolacího řízení, ve kterém Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197 odmítl dovolání jako nepřípustné, navrhovatel podal v září 2011 novou ústavní stížnost (zaevidovanou pod sp. zn. III. ÚS 2760/11) a napadl jí ta samá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a soudního exekutora, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu. Také tato ústavní stížnost byla odmítnuta, tentokrát zčásti pro opožděnost a zčásti pro zjevnou neopodstatněnost. Odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost Ústavní soud odůvodnil tím, že dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, nikoliv však z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, a proto nebylo možné považovat lhůtu počítanou ode dne doručení usnesení dovolacího soudu za zachovanou i vůči rozhodnutím soudu druhého a prvního stupně.

4. Dne 22. 6. 2012 se navrhovatel obrátil se stížností k Evropskému soudu, ve které namítl odepření práva na přístup k Ústavnímu soudu. Evropský soud shledal námitku důvodnou a postup Ústavního soudu označil za nesouladný s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V souladu s rozhodnutím Evropského soudu navrhovatel navrhl, aby Ústavní soud povolil obnovu řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 a aby svoje usnesení ze dne 29. 12. 2011 sp. zn. III. ÚS 2760/11 zrušil.

5. Ústavní soud z vlastní databáze rozhodnutí zjistil, že navrhovatel se v předmětné věci obrátil na Ústavní soud třikrát. Za účelem posouzení návrhu na obnovu řízení se proto seznámil s obsahem spisů vedených ve věci sp. zn. I. ÚS 1473/07, sp. zn. IV. ÚS 21/09 a sp. zn. III. ÚS 2760/11, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 1473/07 navrhovatel napadl příkaz soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68, k úhradě nákladů exekuce (dále jen "příkaz soudního exekutora") a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 č. j. 33 Nc 1104/2005-65, potvrzující příkaz k úhradě nákladů exekuce. Ústavní stížnost směřující proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížností bylo též napadeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 4. 2007, čj. 25 C 159/2007- 6, kterým byla zamítnuta navrhovatelova žaloba pro zmatečnost; v této části byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.

7. Ústavní stížností sp. zn. IV. ÚS 21/09 navrhovatel opakovaně napadl příkaz soudního exekutora ve spojení s potvrzujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 a dále se domáhal i zrušení náhradově nákladového výroku v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 o zastavení exekuce ohledně běžného výživného, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171. Usnesením ze dne 7. 3. 2011 č. j. IV. ÚS 21/09-33 Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh podaný po lhůtě (proti potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5) a ve zbytku jako návrh nepřípustný, neboť "stěžovatel v dovolání uplatnil námitky proti shodným rozhodnutím".

8. Ústavní stížností sp. zn. III. ÚS 2760/11 navrhovatel opětovně napadl příkaz soudního exekutora ve spojení s potvrzujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 a dále i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 v jeho náhradově nákladovém výroku, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 a napadl i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197 o odmítnutí dovolání. Usnesením ze dne 29. 12. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako zjevně neopodstatněnou, pokud směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu, a zčásti jako opožděnou, pokud směřovala proti rozhodnutím Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5 a příkazu soudního exekutora.

9. Lze tedy konstatovat, že Ústavní soud odmítl věcně se zabývat ústavní stížností navrhovatele směřující proti náhradově nákladovému výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171, neboť ji jednou považoval za nepřípustnou z důvodu souběžně probíhajícího dovolacího řízení a podruhé za opožděně podanou z důvodu podání nepřípustného dovolání.

10. Na podkladě stížnosti navrhovatele Evropský soud rozsudkem ve věci Vaculík proti České republice ze dne 19. 12. 2013 (stížnost č. 40280/12) prohlásil stížnost za přijatelnou, pokud šlo o námitku založenou na právu na přístup k Ústavnímu soudu, a ve zbytku za nepřijatelnou (pozn. č. 1) (výrok 1.) a rozhodl, že došlo k porušení základního práva navrhovatele na přístup k soudu zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy (výrok 2.). Evropský soud odkázal na závěry, které přijal k otázce výkladu procesních požadavků a podmínek včasnosti ústavní stížnosti v rozsudku ze dne 24. 2. 2004 ve věci Vodárenská akciová společnost, a. s. proti České republice (stížnost č. 73577/01) a rozsudku ze dne 13. 10. 2011 ve věci Tieze a Semeráková proti České republice (stížnosti č. 26908/09 a č. 30809/10), s tím, že neshledal důvod k tomu, aby v projednávané věci dospěl k jinému závěru (bod 16. - 18.). Návrh stěžovatele na přiznání spravedlivého zadostiučinění Evropský soud zamítl (výrok 4.) a přiznal mu pouze právo na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Euro (výrok 3.).

11. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že ve věci Vodárenská akciová společnost, a. s., Evropský soud zdůraznil, že uplatňování pravidel upravujících lhůty pro podání procesních prostředků nesmí navrhovateli bránit v použití dostupného prostředku nápravy (odst. 31). Evropský soud souhlasil s názorem stěžovatelky, že protichůdná rozhodnutí Ústavního soudu (nejprve odmítající ústavní stížnost pro nepřípustnost z důvodu probíhajícího dovolacího řízení a poté odmítající ústavní stížnost pro opožděnost) vyvolávají zmatek ohledně začátku běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti a znamenají porušení samotné podstaty práva na právní prostředek nápravy, jelikož na stěžovatelku kladou nepřiměřené břemeno narušující spravedlivou rovnováhu mezi legitimní snahou zajistit dodržování formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti a právem na přístup k Ústavnímu soudu (odst. 34). Evropský soud uzavřel, že obzvlášť přísný výklad procesních pravidel tak, jak jej provedl Ústavní soud, připravil stěžovatelku o právo na přístup k soudu (odst. 36). Tento závěr zopakoval i v rozsudku Tieze a Semeráková, kterým navázal na podrobný rozbor problematiky přístupu jednotlivců k Ústavnímu soudu provedený v rozsudku ze dne 12. 10. 2010 ve věci Adamíček proti České republice (stížnost č. 35836/05). Ve věci Tieze a Semeráková si Evropský soud rovněž povšiml, že Ústavní soud v jiných rozhodnutích, týkajících se podobných případů, sám konstatoval, že odmítnutí první ústavní stížnosti jako "předčasné" a druhé jako "opožděné" by představovalo nepřijatelné odepření spravedlnosti (odst. 42). S tímto závěrem se Evropský soud ztotožnil a ve věci samé uzavřel, že stěžovatelkám bylo znemožněno domoci se meritorního přezkumu jejich ústavní stížností, čímž bylo porušeno jejich právo na přístup k soudu (odst. 44).

12. Účastníci řízení - Obvodní soud pro Prahu 5, Nejvyšší soud a soudní exekutor Mgr. Radek Karafiát, Exekutorský úřad Jihlava - se k návrhu na povolení obnovy řízení nevyjádřili.

13. Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 2014 považoval návrh na obnovu řízení za nepřípustný. Uvedl, že je mu názor Evropského soudu znám, nicméně se domnívá, že v daném případě nedošlo k takovému postupu, který by mohl mít následky v porušení lidského práva nebo svobody povinného.

14. Na vyjádření Městského soudu v Praze navrhovatel reagoval replikou, ve které s poukazem na ustanovení § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu uvedl, že Ústavní soud je vázán názorem Evropského soudu o porušení práv navrhovatele vyplývajících z Úmluvy, a pokud došlo k naplnění zákonných podmínek pro povolení obnovy řízení, není na Městském soudu v Praze, aby v tomto směru přijímal závěry a na jejich základě usuzoval o (ne)přípustnosti obnovy řízení. Jeho vyjádření stěžovatel označil za irelevantní a setrval na návrhu na povolení obnovy řízení před Ústavním soudem.

15. Podle ustanovení § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

16. Evropský soud je mezinárodním soudem, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná [srov. článek 1 odst. 2, článek 87 odst. 1 písm. i) Ústavy, ustanovení § 117 zákona o Ústavním soudu a článek 46 odst. 1 Úmluvy]. Navrhovatel je oprávněnou osobou (§ 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a návrh byl podán včas v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě (§ 119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Rozsudek Evropského soudu ve věci Vaculík proti České republice ze dne 19. 12. 2013 byl přijat tříčlenným výborem a tímto dnem se stal konečným [čl. 28 Úmluvy ve znění čl. 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2 Protokolu č. 14 k Úmluvě, kterým se mění kontrolní systém Úmluvy; Protokol č. 14 k Úmluvě byl vyhlášen pod č. 48/2010 Sb. m. s.].

17. Podmínka, aby návrh na obnovu řízení byl podán ve věci, v níž mezinárodní soud shledal porušení lidského práva v důsledku zásahu orgánu veřejné moci (§ 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je v projednávané věci splněna pouze ve vztahu k usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 v jeho náhradově nákladovém výroku ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171. Těmito rozhodnutími se Ústavní soud věcně nezabýval, neboť ústavní stížnost proti nim směřující odmítl jako návrh nepřípustný (řízení vedené pod sp. zn. IV. ÚS 21/09) a poté jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem (řízení vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11).

18. Podle ustanovení § 119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na obnovu řízení nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak.

19. V projednávané věci shledal Evropský soud porušení základního práva navrhovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy spočívající v odepření práva na přístup k Ústavnímu soudu. Tyto následky dosud trvají a nebyly dostatečně napraveny ani Evropským soudem, který se zabýval pouze včasností ústavní stížnosti ve vztahu k těmto rozhodnutím, a nikoli věcí samou.

20. Za tohoto stavu je nutné dovodit, že usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16 odmítající jako opožděnou ústavní stížnost navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 v jeho náhradově nákladovém výroku je ve smyslu § 119b odst. 1 a 5 zákona o Ústavním soudu v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu, přičemž nápravy v této věci může být dosaženo připuštěním této části původní ústavní stížnosti k opětovnému projednání.

21. Vzhledem k tomu, že na obnovené řízení nelze s ohledem na zvláštnosti koncentrovaného ústavního soudnictví uplatnit obecné zásady řízení podle občanského soudního řádu (§ 63 zákona o Ústavním soudu), rozhodlo plénum Ústavního soudu tak, že v obnoveném řízení o ústavní stížnosti původně rozhodnuté pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 5/14 [srov. § 11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu]. O ústavní stížnosti navrhovatele bude na základě povolené obnovy řízení rozhodováno znovu postupem dle § 119b odst. 2 a 5 zákona o Ústavním soudu.

22. Návrh navrhovatele na povolení obnovy řízení o ústavní stížnosti navrhovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 v jejím celku, tj. i té části, která směřuje proti příkazu soudního exekutora, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 č. j. 33 Nc 1104/2005-65, potvrzujícího příkaz k úhradě nákladů exekuce, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197, Ústavní soud odmítl, neboť neshledal naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení. Návrh na zrušení příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 byl odmítnut z důvodu zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti již v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 1473/07 a též i v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 21/09; přezkumem usnesení Nejvyššího soudu se Ústavní soud meritorně zabýval v původním řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2760/11. Postup vytýkaný Ústavnímu soudu Evropským soudem, tj. protichůdnost rozhodnutí Ústavního soudu, který nejprve ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost z důvodu probíhajícího dovolacího řízení a poté pro opožděnost, představující odepření přístupu k Ústavnímu soudu, na tato rozhodnutí nedopadá.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2015

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu

------------------------------------------------------------

1) Stěžovatel též tvrdil porušení čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě v souvislosti s průtahy v exekučním řízení.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru