Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 49/93Nález ÚS ze dne 05.04.1994Vyhláška města Kuřimi o převodu a pronájmu majetku města

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam1
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Brno-venkov
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstříkobec/obecně závazná vyhláška
Nájem
akt/normativní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 15/1 SbNU 107
Paralelní citace (Sbírka zákonů)97/1994 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1994:Pl.US.49.93
Datum vyhlášení12.04.1994
Datum podání23.12.1993
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; obecně závazná vyhláška města Kuřimi o převodu a pronájmu majetku města Kuřimi

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 87 odst.1 písm.b, čl. 104 odst.3

2/1993 Sb., čl. 4

Ostatní dotčené předpisy

367/1990 Sb., § 13 odst.1, § 16 odst.2

585/1990 Sb., čl.

97/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 49/93 ze dne 5. 4. 1994

97/1994 Sb.

N 15/1 SbNU 107

Vyhláška města Kuřimi o převodu a pronájmu majetku města

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v plénu ve věci návrhu

přednosty Okresního úřadu Brno-venkov na zrušení obecně závazné

vyhlášky města Kuřimi ze dne 22. 4. 1992 o převodu a pronájmu

majetku města Kuřimi, takto:

Návrh přednosty Okresního úřadu Brno-venkov na zrušení obecně

závazné vyhlášky města Kuřim ze dne 22. 4. 1992 o převodu

a pronájmu majetku města Kuřim se zamítá.

Odůvodnění:

Přednosta Okresního úřadu Brno-venkov podal návrh na zrušení

obecně závazné vyhlášky města Kuřimi ze dne 22. 4. 1992 o převodu

a pronájmu majetku města Kuřimi, neboť tato vyhláška podle jeho

názoru postrádá základní náležitosti obecně závazných vyhlášek

- závazným předpisem je totiž pouze taková vyhláška, která někoho

k něčemu zavazuje - a má proto charakter pouhé interní směrnice.

V ustanoveních vyhlášky jsou použity formulace, které nikoho

nezavazují, pouze deklarují práva, která jsou již jako taková

obsahem konkrétních právních předpisů (viz článek 2, 3 této

vyhlášky) nebo tyto formulace jsou neúplné a zavádějící (např.

článek 1 odst. 2 - majetek města). Přednosta Okresního úřadu

Brno-venkov poukazuje i na rozporuplnost jednotlivých článků

vyhlášky a na jejich rozpor se zákonem. Tak uvádí k článku 3 odst.

2, 3 vyhlášky, že 30 denní lhůtu není možno označit za lhůtu

oznamovací, k článku 3 odst. 4, že převod majetku lze uskutečnit

jen na základě písemné smlouvy uzavřené podle ustanovení

občanského zákoníku a vkladem do katastru nemovitostí

u příslušného katastrálního úřadu, nikoliv za podmínek stanovených

ve vyhlášce. Rovněž formulace v článku 5 odst. 1, 4 považuje za

nepřesné a zavádějící, neboť smluvní ceny se při pronájmu

nebytových prostor uplatňují jen v souladu s ustanoveními vyhlášky

č. 585/1990 Sb., tj. jen do výše maximální ceny stanovené cenovými

předpisy, či obecně závaznou vyhláškou, které jsou obce v souladu

s ustanovením § 1 odst. 4 citované vyhlášky oprávněny schválit.

Také článek 6 vyhlášky neobstojí, neboť není možno konstatovat

nutnost přizpůsobení již platně uzavřených smluv vyhlášce,

u zrušujících ustanovení pak chybí jejich taxativní výčet. Rovněž

článek 7 vyhlášky je v rozporu s ustanovením § 16 odst. 3, 4

zákona č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť v něm

není uveden den vyhlášení, což je podmínkou platnosti vyhlášky.

Město Kuřim se v dopise svého starosty ze dne 22. 3. 1994

vyjádřilo v podstatě tak, že k vyhlášce lze mít jistě řadu výtek,

to by však nemělo vést ke zpochybnění vyhlášky jako celku, ke

zpochybnění principu umožňujícího upravit otázky hospodaření

s majetkem obce obecně závaznou vyhláškou obce.

Z obsahu přípisu města Kuřimi ze dne 1. 3. 1994, ze zápisu č.

4/1992 o zasedání zastupitelstva města Kuřimi ze dne 22. 4. 1992

podepsaného starostou a ověřovatelem, z usnesení ze 4. zasedání

zastupitelstva města Kuřimi ze dne 22. 4. 1992, z prezenční

listiny ze zasedání zastupitelstva města Kuřimi z 22. 4. 1992

a konečně z obsahu vyhlášky zastupitelstva města Kuřimi z 22. 4.

1992 podepsané starostou a zástupcem starosty, Ústavní soud

zjistil, že obecně závazná vyhláška města Kuřimi ze dne 22. 4.

1992 o převodu a pronájmu majetku města Kuřimi byla přijata na

zasedání městského zastupitelstva v Kuřimi konaného 22. 4. 1992,

a to jednomyslně hlasy 23 přítomných členů zastupitelstva

z celkového počtu 28 členů. Tato obecně závazná vyhláška byla

vyhlášena vyvěšením na úřední desce města Kuřim v mezidobí od 22.

4. 1992 do 1. 7. 1992 po dobu 15 dnů. Lze proto mít za to, že

vyhláška byla přijata ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2

zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu).

Pokud jde o základní otázku, totiž, zda napadená vyhláška

města Kuřimi má povahu obecně závazné vyhlášky, kterou

zastupitelstva mohou vydávat v mezích své působnosti (článek 104

odst. 3 Ústavy ČR), či zda je pouhou interní směrnicí, nesdílí

Ústavní soud názor přednosty Okresního úřadu Brno-venkov, že

o takovou interní instrukci v projednávané věci jde. Určujícím

znakem interních instrukcí je totiž to, že se jimi jen

konkretizují úkoly a povinnosti podřízených složek a pracovníků.

Vydáváním interních instrukcí se realizuje oprávnění řídit činnost

podřízených - i když se tak děje za účelem konkretizace úkolů

stanovených obecně závaznými právními předpisy - a tomuto

oprávnění odpovídající povinnost řídit se vydávanými příkazy,

povinnost, jež, stejně jako oprávnění, vyplývá z právní normy

stanovící takový vztah nadřízenosti a podřízenosti. O obecně

závazných vyhláškách naproti tomu platí, že sice mohou obsahovat

i právní normy zavazující jen určitý okruh osob, tato závaznost

nemá však nic společného s podřízeností orgánu, který předpis

vydal. Napadená vyhláška obsahuje právní normy stanovící závazná

obecná pravidla chování, jak občanů, tak i orgánů města Kuřimi,

při převodu a pronájmu majetku města Kuřimi a jakkoliv některé

z těchto norem mají spíše deklaratorní charakter, tj. sledují ve

formě normy vyjádřit především některé etické a politické principy

(viz článek 2 vyhlášky - Občan města má právo znát majetek města,

jeho změny a vyjadřovat se k němu.), nemůže ani tato skutečnost

nic změnit na její povaze právního normativního aktu.

Pokud jde o otázku, zda vyhláška byla vydána městem Kuřim ve

věci samostatné působnosti, lze odpověď na ni nalézt v tom, že jak

převod majetku, tak i jeho pronájem, jsou záležitostmi, jež obec

spravuje samostatně (§ 13 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. ve znění

pozdějších předpisů). Se svým majetkem obec samostatně hospodaří

( § 18 odst. 1 citovaného zákona) a v rámci tohoto hospodaření se

svým majetkem je také legitimována k vydávání obecně závazných

vyhlášek (§ 14 odst. 1 písm. b, i citovaného zákona). Z těchto

důvodů zbývá v této rovině posoudit poslední otázku, zda totiž

tato vyhláška je v souladu se zákony, či obecně závaznými právními

předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich

provedení (§ 16 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších

předpisů), či zda naopak je s nimi v rozporu (viz článek 87 odst.

1 písm. b Ústavy ČR).

V tomto směru lze obecně konstatovat, že zastupitelstvo města

Kuřim se usneslo na vydání uvedené vyhlášky nepochybně "za

asistence dobré vůle" učinit pro občany města všechny okolnosti

rozhodné pro převod a pronájem majetku města transparentními, že

však tak učinilo způsobem, k němuž, jak ostatně samo připouští,

lze mít určité výhrady. Jde proto dále o posouzení, zda tyto

nedostatky vyhlášky mají takovou dimenzi, aby z nich bylo možno

usuzovat na její rozpor se zákonem a s principem právní jistoty,

který je určující pro každý demokratický právní stát (článek 1

Ústavy ČR).

Pokud jde o výtku vztahující se k formulaci majetku města

v tom směru, že jde o formulaci zavádějící, třeba konstatovat, že

v článku 1 odst. 2 vyhlášky je majetek města určen zúženě, neboť

obce mohly vlastnit majetek již před účinností zákona č. 172/1991

Sb. (viz např. § 18 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. ve znění

pozdějších předpisů) a nadto vyhláška nerozlišuje mezi majetkem

movitým a nemovitým, ačkoliv toto rozlišení by bylo na místě např.

vzhledem k článku 4 odst. 2 týkajícímu se záměrů města a s nimi

souvisejícím nabídkovým řízením. V kontextu článku 1 odst. 1, kde

se jasně stanoví, že vyhláška stanoví obecně závazný postup pro

převod a pronájem nemovitého majetku města s výjimkou bytů (dále

jen "majetek"), jakož i článku 4 odst. 2 písm. c, kde se rovněž

hovoří jen o odprodeji a pronájmu nemovitostí, lze nicméně mít za

to, že převod a pronájem upravovaný vyhláškou se týká jen

nemovitého majetku města Kuřim, a to navíc jen toho majetku, který

byl na město převeden podle zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu

některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí

a nebyl dále převáděn na jinou právnickou nebo fyzickou osobu,

a dále majetku, který město nabylo později. Jde tedy o formulaci

sice zúženou, v tomto zúžení přístupu k převodu a pronájmu majetku

města nelze však spatřovat rozpor se zákonem ani s principem

právní jistoty. Z těchže důvodů neobstojí ani výtka směřující

proti označení 30 denní lhůty, uvedené v článku 3 odst. 2, 3

vyhlášky, jako lhůty oznamovací. To, že tato lhůta je ve vyhlášce

takto pojmenována a že je v ní vůbec uvedena, lze považovat spíše

za projev snahy o vymezení, a to i časové vymezení, pravidel pro

hospodaření s majetkem města, nerozhodno, jakou formulaci, pokud

jde o 30 denní lhůtu, zastupitelstvo v souladu s uvedenou tendencí

zvolilo. Obdobné lze konstatovat k vytýkanému článku 3 odst. 4

vyhlášky, v němž je uvedeno, že převod a pronájem majetku je

realizován na základě smlouvy sepsané dle podmínek schválených

městským zastupitelstvem. Jestliže totiž vyhláška v tomto bodě

zřejmě sleduje upravit pouze přípravnou fázi předcházející

vlastnímu uzavírání smluv o převodu a pronájmu majetku, potom

neposkytuje důvod k pochybnostem o tom, že uzavírání těchto smluv

se může řídit jen občanským zákoníkem, popř. zákonem č. 116/1990

Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění pozdějších

předpisů. Stejně tak neobstojí výtky přednosty Okresního úřadu

Brno-venkov proti formulaci článku 5 odst. 1, 4 vyhlášky, neboť

vyhláška obsahuje přímý odkaz na vyhlášku č. 393/1991 Sb. o cenách

staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva

osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků

a vyhlášku č. 585/1990 Sb. o cenové regulaci nájemného

z nebytových prostor, umožňující stanovení diferencovaných cen

podle jednotlivých lokalit, jak se také stalo jiným usnesením

městského zastupitelstva v Kuřimi. Článek 5 odst. 4 vyhlášky

stanoví pak ceny či sazby při prodeji nebo pronájmu nemovitosti

fyzické osobě tím způsobem, že cenu stanovenou dle cenových

vyhlášek, tedy bez vynásobení koeficientem dle lokalit, považuje

zpravidla za cenu konečnou. Použití termínu "zpravidla" zde

znamená, že ani v těchto případech není vyloučeno použití

zmíněného koeficientu v souladu s citovanou vyhláškou. Článek 6

odst. 1 vyhlášky, podle kterého smlouvy uzavřené přede dnem

účinnosti této vyhlášky zůstávají v platnosti a při změnách se jí

přizpůsobí, nelze jistě chápat tak, že by v případě takových změn

existovala možnost smlouvu změnit bez souhlasu nájemce. Smluvním

stranám se zde pouze poskytuje možnost uvést smlouvu v soulad

s např. změněnými cenovým předpisy s tím, že na neochotu nájemce

"přizpůsobit se" nově určeným cenám by pronajímatel mohl reagovat

výpovědí smlouvy, byla-li uzavřena na dobu neurčitou.

Přednostovi Okresního úřadu Brno-venkov třeba jistě

přisvědčit v tom, že ve zrušujícím ustanovení článku 6 odst. 2

chybí taxativní výčet usnesení městského zastupitelstva, dosud

upravujících postup při nabytí, převodu a pronájmu majetku.

Vzhledem k nedostatku přechodných ustanovení je nicméně evidentní,

že při převodu a pronájmu majetku města Kuřimi jakéhokoliv

dřívějšího usnesení městského zastupitelstva dotýkajícího se této

oblasti nelze již nadále použít a že jediným právním předpisem,

jenž zde bude možno aplikovat, zůstává napadená vyhláška, a to

i pokud jde o přípravnou fázi uzavírání smluv.

Pokud pak jde o poslední otázku, tj. otázku platnosti

a účinnosti vyhlášky, vyplývá z přípisu města Kuřimi ze dne 1. 3.

1994, že vyhláška byla vyvěšena na úřední desce po dobu 15 dnů

v mezidobí od 22. 4. do 1. 7. 1992. Je-li tedy v článku 7 vyhlášky

uvedeno, že tato nabývá účinnosti dnem 1. července 1992, jde

o stanovení účinnosti, jež z hlediska ustanovení § 16 odst. 4

zákona č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů zcela obstojí.

Na podkladě uvedených zjištění a úvah dospěl Ústavní soud

k závěru, že vytýkané nedostatky napadené vyhlášky nejsou takové

povahy, aby z nich bylo možno usoudit na její rozpor s předpisy

uvedenými v článku 87 odst. 1 písm. b Ústavy ČR a § 16 odst. 2

zákona č. 367/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů a rozhodl

proto tak, že návrh přednosty Okresního úřadu Brno-venkov ing.

Jiřího Březy, CSc. na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kuřim

ze dne 22. 4. 1992 o převodu a pronájmu majetku města Kuřim

zamítl.

Vzhledem k ustanovení § 58 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

stává se tento nález vykonatelným dnem jeho vyhlášení ve Sbírce

zákonů.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. dubna 1994

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru