Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 45/95 #1Nález ÚS ze dne 11.06.1996Vyhláška města Pardubice o zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na území města

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelSKUPINA POSLANCŮ
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina poslanců)
Věcný rejstříkpravomoc
obec/obecně závazná vyhláška
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 46/5 SbNU 379
Paralelní citace (Sbírka zákonů)202/1996 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1996:Pl.US.45.95.1
Datum podání15.12.1995
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 26/94; obecně závazná vyhláška města Pardubic o zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na území města Pardubic

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 79 odst.1, čl. 104 odst.3

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 260, § 261

279/1995 Sb.

367/1990 Sb., § 13, § 14, § 16 odst.2, § 17, § 21


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 45/95 ze dne 11. 6. 1996

202/1996 Sb.

N 46/5 SbNU 379

Vyhláška města Pardubice o zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na území města

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v plénu ve věci

navrhovatele skupiny 31 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky a účastníka řízení města Pardubic, o návrhu na

zrušení vyhlášky města Pardubic č. 26/94, ze dne 21. září 1994,

o zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické

propagandy na území města Pardubic,

takto:

Vyhláška města Pardubic č. 26/94, ze dne 21. září 1994,

o zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické

propagandy na území města Pardubic se zrušuje.

Odůvodnění:

Skupina 31 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České

republiky zaslala Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky města

Pardubic č. 26/94, ze dne 21. září 1994, o zákazu komunistické,

nacistické, fašistické a rasistické propagandy na území města

Pardubic.

Znění předmětné vyhlášky je toto:

§ 1

Komunistická, nacistická, fašistická a rasistická propaganda

se na území města zakazuje.

§ 2

Komunistickou, nacistickou, fašistickou a rasistickou

propagandou se rozumí:

a) Požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku.

b) Užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci.

c) Zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí

představovala.

§ 3

Vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem, následujícím po dni

jejího vyhlášení.

Dále následují podpisy primátorky města Pardubic Ing. H. D.,

náměstka primátorky Dpt. J. Ž. a kulaté úřední razítko města

Pardubic.

Návrh skupiny poslanců podaný podle ustanovení § 64 odst. 2

písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se opírá

o právní názor, že obec je oprávněna vydávat obecně závazné

vyhlášky, jejichž obsahem jsou právní povinnosti, jenom v případě

výslovného zákonného zmocnění, jak to vyjádřil Ústavní soud ve

svých nálezech, např. Pl. ÚS 5/93, Pl. ÚS 29/93, Pl. ÚS 28/93

a dalších. Rozpor napadené vyhlášky s článkem 2 odst. 4 Ústavy

České republiky a s článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv

a svobod spatřují navrhovatelé ve skutečnosti, že v daném případě

jsou povinnosti ukládány nikoli zákonem, ale jiným právním

předpisem. Jde též o rozpor s ustanovením článku 4 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být

ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při

zachování základních práv a svobod.

Navrhovatelé se dále zabývají ustanovením § 14 odst. 1 písm.

i) a § 36 odst. 1 písm. f) zákona o obcích č. 367/1990 Sb. Tato

ustanovení připouštějí, aby obecní zastupitelstvo schvalovalo

a vydávalo obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti

obce. Toto oprávnění obce je zakotveno v článku 104 odst. 3 Ústavy

České republiky. Při vydávání obecně závazných vyhlášek je však

zastupitelstvo obce v této působnosti omezeno jen zákonem. Nové

ustanovení § 17 zákona o obcích ve znění zákona č. 279/1995 Sb.

rozšiřuje pravomoc obcí obecně závaznou vyhláškou omezovat nebo

zakazovat činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek na

některých veřejně přístupných místech v obci. Tato rozšířená

pravomoc se však vztahuje jen na místní záležitosti veřejného

pořádku [podle § 14 odst. 1 písm. o)], mezi něž aktivity uvedené

v napadené vyhlášce nepatří. "Činností" ve smyslu ustanovení § 17

citovaného zákona není právo vyjadřovat své názory slovem, písmem,

tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,

přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice

státu [článek 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listiny")]. Podle článku 17 odst. 4 Listiny mohou být

svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen

zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro

ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou

bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

V návrhu se rovněž odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn.

Pl. ÚS 5/93, Pl. ÚS 26/93, Pl. ÚS 27/93, Pl. ÚS 38/93, Pl. ÚS

39/93 a Pl. ÚS 17/94, v nichž se konstatuje, že "vyhlášku, která

byla z pozice obce přijata předepsaným procedurálním způsobem

a podle názvu v samostatné působnosti, avšak svým obsahem porušila

příslušná zmocňovací ustanovení Ústavy České republiky a zákona

o obcích, nelze považovat za právní předpis vydaný obcí v její

samostatné působnosti".

K podanému návrhu se vyjádřil primátor města Pardubic, který

uvedl, že v návrhu je především napadáno právo obcí předmětnou

oblast vztahů ve vyhlášce uvedených upravovat. V této věci však

poukazuje na ustanovení § 14 zákona o obcích, podle kterého do

samostatné působnosti obcí spadají i "místní záležitosti veřejného

pořádku", což potvrzuje i nové znění ustanovení § 17 tohoto

zákona. Proto se domnívá, že vyhláška byla přijata řádně v souladu

s platným právním řádem a navrhuje, aby návrh poslanců Poslanecké

sněmovny Parlamentu České republiky byl zamítnut.

V řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu je

Ústavní soud povinen podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona

o Ústavním soudu v prvé řadě zkoumat, zda byl napadený právní

předpis vydán i v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně

předepsaným způsobem. Proto si Ústavní soud vyžádal od

Zastupitelstva města Pardubic zaslání dokumentů, osvědčujících

řádné přijetí napadené vyhlášky, jakož i její řádné vyhlášení ve

smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších

předpisů. Ze zprávy organizačního oddělení Magistrátu města

Pardubic ze dne 12. 3. 1996 bylo zjištěno, že na jednání

Zastupitelstva města Pardubic dne 21. 9. 1994 (kdy bylo do

programu zařazeno projednání návrhu vyhlášky o zákazu

komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na

území města Pardubic) bylo přítomno 48 členů zastupitelstva

(z celkového počtu 55 členů). Pro přijetí vyhlášky hlasovalo 33

členů, proti hlasovalo 7 členů, hlasování se zdrželi 4 členové

zastupitelstva. Tyto údaje (jak bylo zjištěno kopií usnesení

z prvé části IV. jednání zastupitelstva města Pardubic ze dne 21.

9. 1994) zápis o schůzi zastupitelstva neobsahuje. (Zápisy

z tohoto období obsahují vždy pouze konstatování, zda návrh byl

přijat či nikoli.) Počty hlasů byly ověřeny z magnetofonového

záznamu z jednání. V citovaném usnesení je pod bodem 6 označení

"usnesení č. 62/IV - 9/93" a text "Zastupitelstvo města Pardubic

schvaluje vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické, fašistické

a rasistické propagandy na území města Pardubice". Z těchto

skutečností je zřejmé, že napadená vyhláška byla přijata

kvalifikovaným způsobem (§ 38 odst. 5 zákona o obcích). Vyhláška

byla vyhlášena zveřejněním na úřední desce dne 23. 9. 1994, kde

byla vyvěšena do 10. 10. 1994, takže nabyla účinnosti dne 8. 10.

1994 (§ 16 odst. 3, 4 zákona o obcích). Ústavní soud má tedy zato,

že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným

způsobem.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní

soud České republiky může se souhlasem účastníků upustit od

ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další

objasnění věci. Vzhledem k tomu, že citované ustanovení lze

vztáhnout na posouzení předmětné věci, Ústavní soud si vyžádal od

účastníků řízení vyjádření, zda souhlasí s upuštěním od ústního

jednání. Podáním ze dne 13. 3. 1996 vyjádřil primátor města

Pardubic souhlas s navrženým postupem. Souhlas s upuštěním od

ústního jednání vyjádřil dopisem ze dne 3. 4. 1996 i JUDr. J. H.

za skupinu poslanců, které zastupuje. Proto Ústavní soud od

ústního jednání upustil.

Ještě před meritorním zkoumáním věci Ústavní soud zjistil, že

při sepisování návrhu došlo k zjevnému omylu, pokud jde o datum

vydání napadené vyhlášky, který byl zřejmě způsoben špatnou

čitelností její kopie. Na této kopii je uvedeno datum 20. 9.

1994. Uvedený omyl se promítl i do písemných zpráv města Pardubic

zaslaných Ústavnímu soudu, neboť v dopisu primátora města Pardubic

ze dne 13. 3. 1996 se uvádí jako datum přijetí vyhlášky 20. 9.

1994, zatímco ve vyjádření Magistrátu města Pardubic je uvedeno

datum 21. 9. 1994. Rovněž čitelný text vyhlášky č.26/94, o zákazu

komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na

území města Pardubic, nese datum 21. 9. 1994, což potvrdil

i vedoucí sekretariátu primátora města Pardubic JUDr. J. K.

Uvedené datum přijetí vyhlášky je prokazatelné i z usnesení

Zastupitelstva města Pardubic (1. část IV. jednání ze dne 21. 9.

1994). Jde tedy o zřejmou nesprávnost, již Ústavní soud přímo

v textu nálezu (včetně jeho výroku) odstranil tak, aby nález

odpovídal přesnému označení vyhlášky města Pardubic č. 26/94 (§

63 zákona č. 182/1993 Sb., § 164 o.s.ř., který byl použit

přiměřeně). Za tohoto procesního stavu, kdy uvedená zřejmá

nesprávnost byla zjištěna ještě před vypracováním a odesláním

nálezu, má Ústavní soud zato, že není třeba vypracovávat nález

s evidentně nesprávným textem a poté vydávat opravné usnesení.

Dále se Ústavní soud zabýval návrhem na zahájení řízení po

stránce věcné.

Po přezkoumání podaného návrhu dospěl Ústavní soud k závěru,

že obec může v rámci samostatné působnosti řešit vyhláškami jen ty

úkoly veřejné správy, které jsou zákony (zejména zákonem o obcích)

jako úkoly obce v rámci samostatné působnosti označeny, pokud tak

učiní způsobem, který neodporuje ústavním zákonům, mezinárodním

smlouvám podle článku 10 Ústavy České republiky, zákonům a právním

předpisům vydaných ústředními orgány státní správy k jejich

provedení [článek 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky, §

16 odst. 2 zákona o obcích]. Obec však nemůže obecně závaznou

vyhláškou upravit takové otázky, které jsou vyhrazeny k právní

úpravě zákonu. Pokud by nějaký zákon takový postup umožňoval, byl

by sám v rozporu s ústavními předpisy.

Jestliže se tedy ve vyjádření k návrhu dovolává město

Pardubice ustanovení § 14 zákona o obcích, v němž je uveden okruh

věcí svěřených do samostatné působnosti obcí, pak je třeba toto

ustanovení interpretovat restriktivně, neboť se vztahuje jen na

věci, v nichž obec nevystupuje jako subjekt oprávněný určovat pro

občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy. I když nové

ustanovení § 17 zákona o obcích, ve znění zákona č. 279/1995 Sb.,

jehož se rovněž město Pardubice dovolává, rozšiřuje pravomoc obcí

obecně závaznou vyhláškou omezovat nebo zakazovat činnosti, které

by mohly narušit veřejný pořádek, tato rozšířená pravomoc se

vztahuje jen na místní záležitosti veřejného pořádku [podle § 14

odst. 1 písm. o) zákona o obcích], mezi něž aktivity definované

v napadené vyhlášce nepatří.

Napadená obecně závazná vyhláška města Pardubic upravuje

právě ty společenské vztahy, které jsou vyhrazeny k právní úpravě

toliko zákonu. Formou právního předpisu ji tedy může upravit

výlučně Parlament České republiky jako orgán zákonodárné moci

podle článku 15 odst. 1 Ústavy České republiky. To vyplývá

z ustanovení článku 4 odst. 2 Listiny, podle něhož mohou být meze

základních práv a svobod za podmínek stanovených Listinou upraveny

pouze zákonem. Rovněž článek 4 odst. 3 Listiny zakotvuje toliko

"zákonná omezení" základních práv a svobod, která musí platit

stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

V předmětné vyhlášce však Městské zastupitelstvo v Pardubicích

stanoví právě meze takových zásadních Listinou zakotvených práv

a svobod jako jsou zejména svoboda projevu a právo na informace

(článek 17 odst. 1), právo pokojně se shromažďovat (článek 19

odst. 1), právo svobodně se sdružovat (článek 20 odst. 1)

a v případě občanů České republiky též právo zakládat politické

strany a politická hnutí a sdružovat se v nich (článek 20 odst.

2. Listiny).

Za tohoto stavu dospívá Ústavní soud k názoru, že napadená

vyhláška nebyla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené

kompetence. Ústava stanoví v tomto směru v článku 79 odst. 3, že

orgány územní samosprávy, stejně jako ministerstva a jiné správní

úřady, mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy,

jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Vzhledem k zařazení tohoto článku

do hlavy třetí, upravující moc výkonnou, lze mít za to, že obec

zde vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony.

Naproti tomu článek 104 Ústavy, v jehož odstavci 3 se stanoví, že

zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně

závazné vyhlášky, je zařazen do hlavy sedmé o územní samosprávě.

V zákoně ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů, je uvedená pravomoc orgánů územní samosprávy

vydávat normativní právní akty rozvedena v hlavě druhé s názvem

"Působnost obce", a to tak, že jde o působnost samostatnou (§ 13

a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§ 21 a násl. zákona).

Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících do

přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění v zákoně

a jeho mezích (§ 24 odst. 1 zákona). O takový případ vydání obecně

závazné vyhlášky v rámci přenesené působnosti v projednávané věci

evidentně nejde.

Podle názoru Ústavního soudu však nelze napadenou vyhlášku

považovat ani za obecně závaznou vyhlášku ve věcech náležejících

do samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1 písm. i) zákona].

Samostatná působnost obce je upravena v ustanovení § 14 citovaného

zákona tak, že v odstavci 1 tohoto ustanovení jsou jednotlivé

činnosti, patřící do samostatné působnosti obce, uvedeny

demonstrativně, zatímco v odstavci 2 je samostatná působnost obce

extenzivněji upravena tak, že obec v samostatné působnosti dále

zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní

rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, s výjimkou

těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům

jako výkon státní správy. Do samostatné působnosti obce lze však

stěží zahrnout zákaz činností, který je v podstatě toliko

parafrází skutkových podstat trestných činů, uvedených v § 260

a v § 261 trestního zákona. Tím, že vyhlášku takového obsahu

vydalo, překročilo tedy město Pardubice meze kompetencí,

stanovených Ústavou České republiky a zákonem ČNR č. 367/1990 Sb.,

o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

K tomu Ústavní soud dodává, že chce-li obec v předmětné věci

výslovně projevit svou politickou vůli, může tak případně učinit

jinými vhodnými prostředky, které z mezí její kompetence

nevybočují.

Vzhledem k tomu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená

vyhláška je v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy České republiky

a s ustanoveními § 13, § 14 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990

Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Za tohoto stavu bylo nadbytečné zabývat se otázkou, zda

napadená vyhláška porušuje i další ustanovení ústavních zákonů

a mezinárodních smluv podle článku 10 Ústavy České republiky.

Proto Ústavní soud vyhlášku města Pardubic č. 26/94 zrušil

dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. června 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru