Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 42/06 #1Nález ÚS ze dne 22.09.2009Obecně závazná vyhláška města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelMINISTERSTVO - vnitra
Dotčený orgánOBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Mariánské Lázně
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na územní samosprávu /pravomoc k ... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
životní prostředí
Pozemní komunikace
veřejné prostranství
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 205/54 SbNU 537
Paralelní citace (Sbírka zákonů)430/2009 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2009:Pl.US.42.06.1
Datum vyhlášení15.10.2009
Datum podání02.06.2006
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 7/2001; obecně závazná vyhláška města Mariánské Lázně, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně ; čl. 4, čl. 5, čl. 6

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.3

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4, čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

114/1992 Sb., § 2, § 75, § 86

128/2000 Sb., § 10 písm.c), § 35 odst.1

326/2004 Sb., § 70


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Z hlediska věcné působnosti obce dle § 10 písm. c) ve spojení s § 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je třeba posoudit, zda regulovaná opatření lze považovat za součást místních záležitostí či záležitostí celostátního významu. V druhém případě totiž taková opatření spadají pod pojem ochrany přírody a krajiny, který je upraven zákonem č. 114/1992 Sb., jenž svěřuje obcím rozhodování v přenesené, nikoliv samostatné působnosti.
Stanovení povolovacího režimu k užívání pozemku (konání sportovních a jiných akcí), kdy kritéria uvážení jsou v obecně závazné vyhlášce pouze zmíněna, avšak blíže nerozvedena, je v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 4 odst. 1 Listiny.


Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh ministra vnitra zrušilo plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 22. září 2009 podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů ustanovení čl. 4 a čl. 6 obecně závazné vyhlášky města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni) a zamítlo návrh na zrušení čl. 5 vyhlášky.

Obecně závazná vyhláška stanovila povinnosti fyzických a právnických osob při jejich činnostech vedoucích k zásahům do veřejné zeleně. Návrhem napadená ustanovení stanovila povinnost projednat vymezené zásahy do veřejné zeleně se stanoveným správcem a detailně regulovala povolené a zakázané nakládání s veřejnou zelení (např. znečišťovat zeleň rozpouštědly, oleji, kyselinami, povinnost umísťovat ohniště a jiné zdroje tepla nejméně 5 m od průmětu koruny stromu, zákaz nadměrného zamokřování a zaplavování kořenů stromů a travnatých ploch a zákaz provádění navážky ke kořenům stromů, povinnost chránit stromy na staveništích, povinnost konat sportovní a jiné akce na pozemcích veřejné zeleně pouze se souhlasem správce a v mezích jím stanovených podmínek, zákaz umisťování odpadových nádob, pojíždění automobily, motorkami a jízdními koly na plochách veřejné zeleně, povinnost uvést poškozenou plochu veřejné zeleně do původního stavu či do stavu určeného správcem atd.) (čl. 4 a 6 vyhlášky) a stanovila povinnosti osob pověřených údržbou veřejné zeleně v souvislosti s uzavřenou smlouvou (čl. 5).

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud použil pro přezkum obecně závazné vyhlášky test čtyř kroků (viz nález ze dne 22. března 2005 sp. zn. Pl. ÚS 63/04, N 61/36 SbNU 663). Po konstatování, že obec postupovala ústavně konformním způsobem při vydávání vyhlášky, se zabýval posouzením otázky, zda obec nejednala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti (2. krok). Zde Ústavní soud konstatoval, že napadená ustanovení čl. 4 a 6 vyhlášky neregulují činnosti zařaditelné pod pojem obvyklé údržby zeleně (kosení, hrabání listí, ošetření a kácení dřevin), nebo tvorby veřejné zeleně, kteréžto by bylo možné považovat za součást „místních záležitostí“. Napadená ustanovení naopak spadají pod pojem ochrany přírody a krajiny, jak je vymezen v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o regulaci záležitostí celostátního významu, které odpovídá i jednotná colostátní úprava. Na tomto úseku však obce vykonávají přenesenou působnost, takže úprava povinností v čl. 4 a 6 odst. 1 vyhlášky ve vztahu ke správci směřuje do oblasti nikoliv samostatné působnosti ve smyslu § 10 písm. c) a § 35 zákona o obcích. V těchto částech proto dle Ústavního soudu obec překročila zákonem vymezenou věcnou působnost, neboť vyhláškou regulovala oblast, která je zákonem svěřena správním úřadům jakožto výkon státní správy.
Ustanovení čl. 6 odst. 2 vyhlášky regulující povinnost konat sportovní a jiné akce na pozemcích veřejné zeleně pouze se souhlasem správce a v mezích jím stanovených podmínek označil Ústavní soud za regulaci povolovacího režimu. Přitom kritéria uvážení správce veřejné zeleně vyhláška toliko zmínila, avšak blíže nerozvedla, což je dle Ústavního soudu
v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
Regulaci povinností stanovených v čl. 6 odst. 3 vyhlášky (zákaz vydupávat trávníky, ničit výsadbu v záhonech, pojíždět automobily a motorkami a jízdními koly) Ústavní soud shledal v kolizi se speciálními zákony, a to buď s § 47 odst. 1 písm. d) přestupkového zákona či zákonem o ochraně přírody a krajiny nebo zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Taková právní úprava proto rovněž překračuje hranice věcné působnosti, v níž se obec může pohybovat při vydávání obecně závazných vyhlášek.
Pokud jde o povinnost uvést poškozenou plochu veřejné zeleně do původního stavu (čl. 6 odst. 4 vyhlášky), Ústavní soud shledal, že se jedná o nepřesnou reprodukci § 86 zákona o ochraně přírody a krajiny, který však tuto problematiku opět svěřuje do přenesené působnosti obce. Město Mariánské Lázně takovou regulací rovněž překročilo věcnou působnost svěřenou § 10 písm. c) a § 35 zákona o obcích.
Toliko napadený čl. 5 vyhlášky dle Ústavního soudu obstojí, neboť upravuje problematiku údržby veřejné zeleně v návaznosti na uzavřenou smlouvu. Podle názoru Ústavního soudu lze nicméně uvažovat o smyslu a významu takového ustanovení v obecně závazné vyhlášce, avšak v tom nelze spatřovat důvod její nezákonnosti či protiústavnosti.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Mucha. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

Pl.ÚS 42/06 ze dne 22. 9. 2009

430/2009 Sb.

N 205/54 SbNU 537

Obecně závazná vyhláška města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová ze dne 22. září 2009 sp. zn. Pl. ÚS 42/06 ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení čl. 4, čl. 5 a čl. 6 obecně závazné vyhlášky města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni), za účasti Ministerstva vnitra a města Mariánské Lázně jako účastníků řízení (nález byl vyhlášen pod č. 430/2009 Sb.).

Výrok

I. Ustanovení čl. 4 a čl. 6 obecně závazné vyhlášky města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni), se ruší.

II. Ve zbývající části se návrh zamítá.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace návrhu a argumentace navrhovatele

1. Navrhovatel podal dne 2. 6. 2006 Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení podle § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a podle § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "obecní zřízení") návrh na zrušení čl. 4, čl. 5 a čl. 6 obecně závazné vyhlášky města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni). Není tak napadena vyhláška jako celek, ačkoli napadená ustanovení navazují na některá další. Předmětná obecně závazná vyhláška zní (pozn. red.: včetně stylistických a pravopisných nepřesností):

"Město Mariánské Lázně

Obecně závazná vyhláška č. 7/2001,

kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě

veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni)

Zastupitelstvo města Mariánské Lázně se usneslo dne 24.6.2001 vydat na základě § 10 písmeno d), § 1 , § 35, odstavec 3, písmeno a) a § 84, odstavec 2, písmeno i), zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích, tuto obecně závaznou vyhlášku:

Část I.

Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět a působnost vyhlášky

(1) Vyhláška stanovuje nástroje k ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně. Upravuje povinnosti fyzických osob, právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání při činnostech vedoucích k zásahům do veřejné zeleně.

(2) Povinnosti a práva vyplývající z platných obecně závazných předpisů nejsou touto vyhláškou nijak dotčeny. 1)

Článek 2

Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky:

(1) Zeleň je souborem rostlin a kulturních vrstev půdy.

(2) Veřejnou zelení se pro účely této vyhlášky rozumí zeleň v zástavbě a ostatní veřejná zeleň (okrasné zahrady, uliční a sídlištní zeleň, parky a jiné plochy funkční a rekreační zeleně),2) včetně parkových pěších cest, vodních prvků, laviček a dalších zařízení a to jak mobilních tak i stacionárních tvořících se zelení nedílný celek.

(3) Zásah do veřejné zeleně je veškerá činnost vedoucí k jejímu dočasnému nebo trvalému narušení či poškození.

(4) Tvorba veřejné zeleně je činnost vedoucí ke zlepšení jejího stavu a ke vzniku nových ploch veřejné zeleně a to na základě projektu předem schváleného správcem.

(5) Údržba veřejné zeleně je běžná celoroční péče (kosení, hrabání listí, ošetření či kácení dřevin, dosadba, oprava trávníků, ...) o zeleň na základě smlouvy s městem Mariánské Lázně a podle dispozic a objednávek správce.

(6) Pověřená osoba je osoba vykonávající údržbu zeleně na základě smlouvy s městem Mariánské Lázně, případně podle příkazů a objednávek správce.

(7) Průmět koruny - jde o plochu ohraničenou svislým průmětem koruny vyznačeným kapající dešťovou vodou z listů dřeviny.

(8) Kořenová zóna - plocha průmětu koruny zvětšená o 1,5 m po obvodě, u sloupovitých forem zvětšená o 5 m.

(9) Pata kmene - místo průmětu kmene a půdního povrchu.

Článek 3

Správce veřejné zeleně

(1) Správu veřejné zeleně na pozemcích ve vlastnictví města provádí město Mariánské Lázně prostřednictvím jmenovaného správce veřejné zeleně (v ostatním textu vyhlášky jen "správce").

(2 ) Správce jmenuje příslušný orgán města, správcem může být orgán města nebo jiná právnická či fyzická osoba. Povinnosti a pravomoci správce uvedené v této vyhlášce jsou na správce přeneseny v případě orgánu města platným organizačním řádem městského úřadu, v případě jiné osoby smlouvou.

(3) Správce je zodpovědný za kvalitu údržby veřejné zeleně na pozemcích ve vlastnictví města Mariánské Lázně, konzultuje stav veřejné zeleně na ostatních pozemcích s jejich vlastníky příp. uživateli, dává těmto osobám podněty, případně spolupracuje na odstranění závad apod.

(4) Správce navrhuje výši potřebných finančních prostředků na ochranu, údržbu a tvorbu veřejné zeleně do městského rozpočtu, je zodpovědný za jejich čerpání.

(5) Správce zodpovídá za tvorbu veřejné zeleně, zajišťuje administrativní úkony spojené s kácením a výsadbou dřevin a dalšími souvisejícími činnostmi.

(6) Na základě požadavku rady města předkládá správce zprávu o aktuálním stavu veřejné zeleně, příp. o zamýšlených opatřeních.

(7) Správce dále vykonává pravomoci uvedené v článcích 4, 5 a 6 této vyhlášky.

Část II.

Povinnosti

Článek 4

Každý, kdo provádí zásahy do veřejné zeleně je povinen:

(1) Projednat předem veškeré zásahy se správcem.

(2) V případech, kdy není možné z objektivních důvodů (havárie) zásah do veřejné zeleně předem projednat, postupovat v souladu s příslušnou normou,3) zejména však dodržet následující podmínky:

a) Plochy veřejné zeleně nesmějí být znečištěny látkami škodlivými pro rostliny či půdu, např. rozpouštědly, oleji, kyselinami, louhy, barvami, cementem atd., tyto látky musí být na plochách veřejné zeleně uloženy a skladovány tak, aby nemohlo dojít k jejich úniku.

b) Ohniště a jiné zdroje tepla mohou být (pokud je to v souladu s jinými obecně platnými právními předpisy) umísťovány nejméně 5 m od průmětu koruny stromu či keře, otevřené ohně mohou být (nevane - li vítr směrem ke stromu či keři) zažehnuty minimálně ve vzdálenosti 20 m od průmětu koruny.

c) Kořenové zóny stromů a keřů nesmějí být nadměrně zamokřovány či zaplavovány, totéž platí pro travnaté plochy.

d) Stromy na staveništi musí být ochráněny oplocením a to minimálně 1,8 m vysokým. Oplocená plocha musí zaujímat celou kořenovou zónu.

e) V kořenové zóně stromu či keře se nesmí provádět navážka materiálu.

f) Kořenová zóna stromů či keřů nesmí být zatěžována přejíždějícími či parkujícími automobily a stavebními mechanismy.

g) Hloubené výkopy nesmí být prováděny v kořenovém prostoru stromu či keře. Pokud je to nezbytné, může být výkop umístěn blíže a to minimálně ve vzdálenosti 2,5 m od paty kmene, výkop musí být prováděn ručně.

h) Při hloubení výkopů nesmějí být přerušeny kořeny o průměru větším než 3 cm, případná poranění je nutno okamžitě ošetřit. Konce kořenů o průměru menším než 2 cm je nutno ošetřit růstovými stimulátory, kořeny o průměru větším než 2 cm je nutno ošetřit prostředky k ošetření ran.

i) Obnažené kořeny je nutno chránit před vysycháním a před účinky mrazu.

j) Kořenová zóna nesmí být zakryta neprodyšnými a vodu nepropustnými materiály a konstrukcemi.

k) Opatřit si stanovisko správce pro uvedení do řádného stavu v nejbližším možném termínu, tj. nejdéle do následujícího pracovního dne.

(3) Postupovat jinak než je uvedeno v odstavci 2 tohoto článku je možné pouze po předchozím souhlasu správce.

(4) Uvést na svoje náklady veřejnou zeleň do původního stavu a to v souladu s vyjádřením správce.

Článek 5

Povinnosti pověřených osob

(1) Pověřené osoby provádí údržbu zeleně v rozsahu stanoveném smlouvou a podle příkazů a objednávek správce.

(2) Práce nad rozsah stanovený smlouvou musí být předem schváleny správcem.

Článek 6

Obecné povinnosti

(1) Jakékoli zásahy do veřejné zeleň bez předchozího souhlasu správce jsou s výjimkou ustanovení Článku 4, odstavce 2, této vyhlášky, zakázány (s výjimkou údržby zeleně prováděné pověřenými osobami).

(2) Sportovní a jiné akce pořádané na pozemcích veřejné zeleně je možné organizovat pouze se souhlasem správce a v mezích jím stanovených podmínek.

(3) Na plochách veřejné zeleně je zakázáno umisťovat odpadové nádoby (s výjimkou případů uvedených v obecně závazné Vyhlášce o odpadech4)), pojíždět automobily (s výjimkou nezbytného vjezdu za účelem údržby veřejné zeleně, svozu odpadů a vozidel s právem přednosti v jízdě5)), motorkami, jízdními koly (s výjimkou označených cyklostezek), vydupávat trávník, ničit výsadby v záhonech, rozdělávat ohně.

(4) Každý, kdo poškodí plochu veřejné zeleně, je povinen ji na vlastní náklady uvést do původního stavu, pokud to není možné, tak do stavu určeného správcem.

Část III.

Sankce, účinnost

Článek 7

Sankce

Porušení povinností stanovených v článcích 4 a 6 této vyhlášky se postihuje podle obecných předpisů.6)

Článek 8

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti 1.8.2001.

starostka 1. místostarosta

1) Např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.

2) § 3, odst. 3, vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb.

3) ČSN DIN 18 920 Sadovnictví a krajinářství - Ochrana stromů, porostů a ploch pro vegetaci při stavebních činnostech.

4) Obecně závazná vyhláška číslo 3/2000, kterou s stanoví systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálního odpadu a systém nakládání se stavebním odpadem (Vyhláška o odpadech).

5) § 41, odst. 2, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

5) § 58, zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, § 46, odst. 2 a 3, zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.".

2. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že citovaná ustanovení uvedené vyhlášky jsou v rozporu s ústavním pořádkem a obecním zřízením a pod č. j. ODK-2212/1-2005 zahájilo správní řízení ve věci pozastavení účinnosti tohoto právního předpisu dne 22. 12. 2005. Protože účastník nezjednal nápravu, vydal navrhovatel dne 15. 5. 2006 rozhodnutí č. j. ODK-852/1-2006, kterým pozastavil účinnost příslušných ustanovení obecně závazné vyhlášky účastníka. Následně podal Ústavnímu soudu návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na zrušení čl. 4, čl. 5 a čl. 6 této vyhlášky.

3. Navrhovatel tvrdí, že v čl. 4, čl. 5 a čl. 6 odst. 1 předmětné vyhlášky jsou stanoveny povinnosti pro správce veřejné zeleně (určen v čl. 3 odst. 2 této vyhlášky), pověřených osob a obecné povinnosti. Tato ustanovení však nejsou omezena jen na veřejnou zeleň ve vlastnictví města, ale na veškerou zeleň ve městě. Každý vlastník je proto povinen projednat veškeré zásahy do veřejné zeleně předem s jejím správcem. Tím dochází podle navrhovatele k zásahu do vlastnických práv, neboť nemá-li osoba odlišná od vlastníka veřejné zeleně povolení vlastníka (souhlas apod.) se zásahem do této veřejné zeleně, a přesto do ní zasahuje, dopouští se tak přestupku podle § 47 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích. Zastupitelstvo účastníka však není oprávněno v obecně závazné vyhlášce uložit majitelům veřejné zeleně, která je součástí veřejného prostranství, povinnost projednat předem veškeré zásahy do jejich majetku se správcem veřejné zeleně.

4. Dále navrhovatel uvádí, že zásahy (tzn. znečištění, neoprávněné používání apod.) do veřejné zeleně jako součásti veřejného prostranství jsou postihovány podle zvláštních právních předpisů, zejména podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně v souladu s ustanovením § 75 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, mezi orgány ochrany přírody patří mj. obecní úřady, pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Výkon správy na úseku ochrany přírody výše uvedenými orgány je podle § 75 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, výkonem přenesené působnosti. Z tohoto důvodu nemůže být daná problematika upravena městem Mariánské Lázně obecně závaznou vyhláškou vydávanou v samostatné působnosti, neboť co je upraveno zákonem nebo obecně závazným právním předpisem, nemá být předmětem obecně závazných vyhlášek obce, které musí být se zvláštními zákony v souladu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 14/99 ze dne 19. 10. 1999 (N 143/16 SbNU 69; 239/1999 Sb.)].

5. To podle navrhovatele znamená, že ustanovení čl. 4, čl. 5 a čl. 6 odst. 1 vyhlášky odporují ustanovení § 10 a ustanovení § 35 obecního zřízení, neboť ukládají povinnosti nad rámec zákonných zmocnění daných obci jednotlivými zákony. Zde navrhovatel odkázal i na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/97 ze dne 24. 11. 1998 (N 144/12 SbNU 331; 293/1998 Sb.).

6. Pokud jde o čl. 6 odst. 2 předmětné vyhlášky, je podle navrhovatele umožnění konání jakýchkoliv sportovních a jiných akcí na pozemcích veřejné zeleně na zvážení vlastníka nemovitosti, na níž se má předmětná akce konat. Jedná se o soukromoprávní vztah, který nemůže být předmětem obecně závazné vyhlášky spadající do veřejnoprávní oblasti, natož pak předmětem "povolovacího režimu" správce veřejné zeleně. Uvedené ustanovení vyhlášky zasahuje do výkonu vlastnického práva bez opory v zákoně a je rovněž v rozporu s ustanovením § 10 a 35 obecního zřízení.

7. Dále navrhovatel namítá, že čl. 6 odst. 3 předmětné vyhlášky upravuje záležitosti (zásahy do veřejné zeleně), které jsou již regulovány ustanovením § 47 zákona o přestupcích. Pouze orgány stanovené tímto zákonem mohou posoudit, zda se jedná o přestupek, a případně stanovit sankci za jeho spáchání. Pokud jde o provoz na pozemních komunikacích ve veřejné zeleni, je tento regulován zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

8. Konečně čl. 6 odst. 4 vyhlášky je podle navrhovatele vydán nad rámec zákonného zmocnění. Otázky náhrady škody nelze upravovat v obecně závazné vyhlášce, neboť se na ně vztahují příslušná ustanovení zvláštních právních předpisů (např. občanského zákoníku). Pokud zákonodárce přijal pro vymezenou oblast (v tomto případě náhrada škody) určitá pravidla, subjekt územní samosprávy je nemůže duplicitně či v rozporu se zákony normovat [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 62/04 ze dne 17. 5. 2005 (N 108/37 SbNU 409; 280/2005 Sb.)], a zákonná úprava má v těchto případech jednoznačně přednost.

9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti bylo navrženo, aby Ústavní soud předmětná ustanovení obecně závazné vyhlášky města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni), zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. V této souvislosti nutno uvést, že je navrženo zrušení výše uvedených ustanovení, nikoli vyhlášky jako celku. Ústavní soud ovšem v zájmu výkladu napadených ustanovení musel nutně brát zřetel i na zbývající obsah vyhlášky.

II.

Vyjádření účastníků řízení

10. Ústavní soud proto vyzval město Mariánské Lázně, aby se jako účastník řízení k návrhu vyjádřilo. Za účastníka starosta města PhDr. Luděk Nosek sdělil pouze to, že podle stanoviska Okresního úřadu Cheb sp. zn. KP/Ho/01 ze dne 30. 7. 2001 byla tato vyhláška vydána v souladu s příslušnými právními předpisy. Přiložené stanovisko konstatuje, že tato vyhláška byla postoupena referátu životního prostředí jmenovaného okresního úřadu a že z odborného posouzení vyplývá, že byla vydána v souladu s příslušnými právními předpisy.

11. Soudce zpravodaj se podle § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu obrátil na veřejného ochránce práv s výzvou, zda jako vedlejší účastník hodlá vstoupit do řízení. Veřejný ochránce práv do řízení nevstoupil.

12. V průběhu řízení navrhovatel svůj návrh doplnil doložením listinných materiálů, které prokazují, že dozorový orgán metodicky jednal s představiteli města Mariánské Lázně s tím, že město se rozhodlo napadený předpis neměnit a vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu.

III.

Formální předpoklady projednání návrhu a ústavnost legislativní procedury

13. Ústavní soud dospěl k závěru, že po formální stránce je návrh v souladu s požadavky zákona o Ústavním soudu. V řízení o zrušení právního předpisu je povinností Ústavního soudu nejprve zkoumat, zda předmětný předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Napadená obecně závazná vyhláška byla řádně přijata na 29. veřejném zasedání Zastupitelstva města Mariánské Lázně, konaném dne 26. června 2001, hlasy 15 členů zastupitelstva za přítomnosti 16 členů zastupitelstva (jeden proti), které má celkem 21 členů. Datum přijetí 24. června 2001 uvedené ve vyhlášce (a rovněž v systému ASPI) je proto zjevným nedopatřením, avšak bez významu pro řízení. Vyvěšena byla dne 2. 7. 2001 na úřední desce Městského úřadu města Mariánské Lázně, ze které byla sejmuta dne 6. 8. 2001, a účinnosti nabyla 1. 8. 2001. Nezbývá proto než konstatovat, že vyhláška byla přijata k tomu příslušným orgánem a předepsaným způsobem.

14. Návrh byl podán oprávněným navrhovatelem, kterým byl ministr vnitra. Bezprostředně po podání návrhu nabyl dne 1. 7. 2006 účinnosti zákon č. 234/2006 Sb., kterým přešlo oprávnění podat takový návrh na Ministerstvo vnitra, se kterým bylo dále jednáno jako s procesním nástupcem původního navrhovatele.

15. Podmínkou přípustnosti řízení o právnosti právních předpisů je mimo jiné požadavek, aby během řízení nepozbyly platnosti právní předpisy, podle kterých dochází k hodnocení právnosti návrhem napadeného právního předpisu. V daném případě ke změně nedošlo, účinnost vyhlášky však byla pozastavena výše citovaným rozhodnutím Ministerstva vnitra. Její obsah byl nepřímo dotčen tím, že předmětem řízení před Ústavním soudem se stala rovněž další obecně závazná vyhláška města Mariánské Lázně č. 3/2000, kterou se stanoví systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálního odpadu a systém nakládání se stavebním odpadem (platné znění dostupné z www.marianskelazne.cz). Její podstatná část [čl. 3 písm. g), čl. 5 písm. d), h) a j), čl. 6 písm. b), c), část ustanovení čl. 6 písm. d), znějící "zajistí, aby sběrné nádoby nezpůsobovaly hygienické závady, neomezovaly ani neohrožovaly bezpečnost silničního provozu ani bezpečnost chodců", čl. 7 písm. a), čl. 8, čl. 9 a čl. 10 odst. 4] byla zrušena nálezem sp. zn. Pl. ÚS 39/06 ze dne 14. 11. 2006 (N 210/43 SbNU 339; 19/2007 Sb.). Na tuto vyhlášku napadená vyhláška v čl. 6 odst. 3 odkazuje. Konkrétně zde došlo ke zrušení čl. 7 písm. a) vyhlášky č. 3/2000, podle kterého sběrné nádoby na směsný odpad je možno umístit pouze mimo pozemní komunikace a veřejnou zeleň, v odůvodněných případech může být udělena příslušným odborem městského úřadu výjimka. Související ustanovení čl. 6 odst. 3 nyní napadené vyhlášky však přímo dotčeno nebylo. Stejně tak není na závadu, že napadená vyhláška se opírá o zmocnění obsažené v § 10 písm. d) obecního zřízení v původním znění.

16. Vzhledem k tomu, že projednávaná právní problematika i všechny skutkové okolnosti případu byly dostatečně zřejmé z listinných podkladů, Ústavní soud postupem podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu upustil od ústního jednání, neboť se od něj již nedalo očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s upuštěním vyslovili souhlas.

IV.

Posouzení ústavnosti návrhem dotčených ustanovení

17. Na tomto základě po přezkoumání napadených ustanovení předmětné vyhlášky a po jejich zhodnocení jako celku dospěl Ústavní soud k závěru, že část napadených ustanovení nesplňuje ústavní a zákonné předpoklady pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v samostatné působnosti. Ústavní soud zde považuje za potřebné zdůraznit, že z ústavního pořádku a obecního zřízení plyne, že pro vydání obecně závazné vyhlášky potřebuje obec zákonné zmocnění, musí dodržet meze své působnosti vymezené zákonem, nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě a nemůže upravovat záležitosti, které jsou již upraveny právními předpisy práva veřejného nebo soukromého, pokud se jejich předmět a cíle neliší v důsledku zvláštností místních podmínek a potřeb obyvatel dané obce. Ústavní soud zde požaduje, aby vyhlášky vždy upravovaly místní záležitosti, v případě stanovení nežádoucího jednání se musí jednat o jednání, které nemá charakter jednání jinak státem postihovaného a které má místní charakter [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/05 ze dne 6. 3. 2007 (N 40/44 SbNU 501; 129/2007 Sb.)]. Současně Ústavní soud ve své novější judikatuře zdůrazňuje [srov. zejména nález sp. zn. Pl. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007 (N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb.)], že § 10 obecního zřízení stanoví věcné oblasti, v nichž jsou obce oprávněny bez výslovného zákonného zmocnění tvořit právo. Pro všechny tyto věcné oblasti platí společná podmínka, že musí jít o záležitost v zájmu obce a občanů obce (§ 35 odst. 1 zákona o obcích), tzn. o záležitost místní, nikoli o záležitosti krajského nebo celostátního významu, které jsou vyhrazeny regulaci jinými normotvornými orgány.

18. V projednávané věci jde o výklad a aplikaci § 10 písm. c) obecního zřízení, podle kterého může obec ukládat povinnosti v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. K otázce předmětu a cíle regulace § 10 písm. c) obecního zřízení v citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 Ústavní soud konstatoval, že se neomezuje jen na ochranu rostlin jako živých organismů, ale zahrnuje (primárně) ochranu veřejné zeleně v závislosti na místních podmínkách a zájmech obyvatel dané obce, kteří prostřednictvím svého zastupitelstva, a jím přijímané obecně závazné vyhlášky realizují a prosazují svou představu o podobě a kvalitě životního prostoru, který je bezprostředně obklopuje a má přímý dopad na jejich fyzické i duševní zdraví a pohodu jejich bydlení, což znamená, že obec je např. oprávněna stanovit povinnost pravidelných sečí veřejné zeleně a úklidu po seči, tedy záležitosti údržby veřejné zeleně.

19. Předmětem tohoto řízení je však vyhláška, která upravuje tři různé okruhy problémů, z nichž každý může mít jiné dopady z hlediska kritérií posuzování ústavnosti a zákonnosti obecně závazných vyhlášek. Těmito kritérii jsou: 1) přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, 2) zkoumání, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, 3) zkoumání, zda obec při vydání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost, a 4) přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "rozumnosti" [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. 3. 2005 (N 61/36 SbNU 663; 210/2005 Sb.) a další]. Jak již plyne z názvu (titulu) vyhlášky samotné, jedná se nejen o úpravu údržby veřejné zeleně, nýbrž i o stanovení povinností při její tvorbě a konečně při její ochraně. Napadená ustanovení spadají především do oblasti třetí a zčásti do oblasti první (čl. 5 vyhlášky), když regulují zásahy do veřejné zeleně, které přesahují svým dosahem její obvyklou údržbu nebo tvorbu [k obvyklé údržbě srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008 (N 72/49 SbNU 67; 286/2008 Sb.)].

20. Jak plyne z čl. 2 odst. 3 vyhlášky, "zásah do veřejné zeleně je veškerá činnost vedoucí k jejímu dočasnému nebo trvalému narušení či poškození". Účelem vyhlášky je v této části ochrana veřejné zeleně před zásahy, jejichž znakem je dočasné nebo trvalé porušení veřejné zeleně. Takové zásahy jinak (nejde-li o případ havárie ve smyslu čl. 4 odst. 2) vyžadují předchozí souhlas správce (čl. 4 odst. 3 vyhlášky). Tato činnost ovšem spadá nikoli pod pojem obvyklé údržby (běžná celoroční péče jako kosení, hrabání listí, ošetření či kácení dřevin, dosadba, oprava trávníků - čl. 2 odst. 5 vyhlášky) nebo tvorby veřejné zeleně (činnost vedoucí ke zlepšení jejího stavu a ke vzniku nových ploch veřejné zeleně, a to na základě projektu předem schváleného správcem - čl. 2 odst. 4 vyhlášky), což může být beze sporu i součástí "místních záležitostí". Napadená ustanovení z oblasti ochrany veřejné zeleně totiž spadají pod pojem ochrany přírody a krajiny, jak je obecně vymezen v § 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a jak je konkretizován v jeho dalších ustanoveních. Z pohledu regulace těchto zásahů se jedná o záležitosti celostátního významu, kterému odpovídá jednotná celostátní úprava pravidel chování na tomto úseku. Ve smyslu citovaného zákona to značí, že orgány ochrany přírody jsou podle § 75 odst. 1 citovaného zákona obecní úřady, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí a újezdní úřady Ministerstva obrany. Jejich úkoly přitom § 75 odst. 2 téhož zákona definuje jako "výkon státní správy". Jedná se proto v případě obcí o výkon přenesené působnosti, takže úprava povinností v čl. 4 a čl. 6 odst. 1 napadené vyhlášky směřuje do oblasti nikoli samostatné působnosti ve smyslu § 10 písm. c) a § 35 obecního zřízení, nýbrž do oblasti působnosti přenesené.

21. Napadená vyhláška v této části proto překročila kompetenci obce zakotvenou v § 35 odst. 1 obecního zřízení, neboť upravila působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy podle § 75 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, zčásti též podle obdobných ustanovení ohledně výkonu státní správy na úseku rostlinolékařské péče v § 70 zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ochrana veřejné zeleně v obecně závazné vyhlášce v tomto případě nijak neplyne z "místních" podmínek a zvláštností, přestože Ústavní soud bral v potaz skutečnost zvláštní povahy města Mariánské Lázně jako města lázeňského [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 46/06 ze dne 21. 10. 2008 (N 176/51 SbNU 163; 22/2009 Sb.)], kde jsou specifické nároky na veřejnou zeleň nejen z hlediska životního prostředí, nýbrž i kvality poskytované lázeňské péče a současně rozvoje města jako takového spjatého s provozováním lázeňství.

22. V této souvislosti navrhovatel navrhl rovněž ze stejných důvodů (viz bod 3 až 5) zrušit i čl. 5 vyhlášky. Zde se ovšem podle názoru Ústavního soudu nejedná o ochranu veřejné zeleně ve výše uvedeném významu, nýbrž o její údržbu. Tu má provádět pověřená osoba na základě smlouvy s městem Mariánské Lázně, případně podle příkazů a objednávek správce veřejné zeleně (čl. 2 odst. 6 vyhlášky). V tomto ustanovení je tak upravena problematika údržby veřejné zeleně na smluvním základě mezi dvěma právními subjekty. Lze jistě uvažovat o smyslu a významu takového ustanovení v obecně závazné vyhlášce [test rozumnosti - viz blíže nález sp. zn. Pl. ÚS 57/05 ze dne 13. 9. 2006 (N 160/42 SbNU 317, 323 až 325; 486/2006 Sb.)], v daném případě však rozpor s jinými právními předpisy shledán nebyl, neboť ten by mohl být doložen pouze na základě konkrétního obsahu takové smlouvy o údržbě.

23. Jinak je třeba z tohoto pohledu (bod 20) hodnotit právnost čl. 6 odst. 2 vyhlášky, neboť zasahuje do postavení vlastníků nemovitostí s charakterem veřejné zeleně. Podle tohoto ustanovení je možné sportovní a jiné akce pořádané na pozemcích veřejné zeleně organizovat pouze se souhlasem správce a v mezích jím stanovených podmínek. Z ustanovení vyplývá zavedení "povolovacího režimu", kdy o provozování jakýchkoli akcí na pozemcích má rozhodovat předem správce veřejné zeleně. Zde je třeba připomenout, že z napadeného ustanovení neplyne, že se jedná pouze o pozemky veřejné zeleně ve vlastnictví někoho jiného než města Mariánské Lázně, jak tvrdí navrhovatel. V tomto případě nelze rozlišování mezi vlastníky dovodit. Problém ústavnosti čl. 6 odst. 2 vyhlášky proto nespočívá v kolizi s ústavní garancí rovnosti vlastnického práva a jeho ochrany v podobě zákazů určitých činností, kdy se rozlišuje mezi obcí a jinými vlastníky [ke změně právního názoru srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 45/06 a sp. zn. Pl. ÚS 35/06 (oba viz výše, dostupné rovněž na adrese nalus.usoud.cz)]. Jak vyplývá z nynější judikatury Ústavního soudu, není a nemůže být protiústavní, pokud režimu veřejného prostranství podléhají také některé prostory vlastněné osobami soukromého práva, nýbrž je to důslednou realizací univerzálního pojmu vlastnictví nerozlišujícího vlastníky soukromoprávní a veřejnoprávní povahy. Na stanovení povinnosti vlastníků nebo uživatelů pozemku, který je veřejným prostranstvím, ve věcně vymezené oblasti samostatné působnosti obce [§ 10 písm. c) zákona o obcích] tedy není možné bez dalšího hledět jako na nucené omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V projednávané věci se jedná o jiný problém. Je jím vázanost výkonu vlastnického práva nikoli obecným a předem stanoveným režimem, nýbrž režimem povolovacím, o kterém výlučně rozhoduje správce veřejné zeleně (orgán města na základě organizačního řádu městského úřadu nebo fyzická či právnická osoba na základě smlouvy - čl. 3 odst. 2 vyhlášky) a stanovením dále pouze zmíněných, nikoli blíže rozvedených podmínek, což je v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny.

24. Co se týče právnosti čl. 6 odst. 3 předmětné vyhlášky, je třeba konstatovat, že upravuje soustavu zákazů sloužících k ochraně veřejné zeleně před zásahy nejrůznějšího druhu, aniž výslovně odkazuje na sankční právní předpisy. To lze bez bližšího určení dovodit pouze nepřímo z obecného ustanovení čl. 1 odst. 2 vyhlášky (blíže sub 26). Tyto zásahy je možno postihovat na základě § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v souvislosti s ochranou veřejného prostranství postupem orgánů státní správy. Jak dále již dovodil Ústavnísoud (např. nález Pl. ÚS 35/06), u právnických osob a podnikajících fyzických osob se jedná o správní delikt podle § 58 odst. 2 zákona o obcích. Povinnost vlastníků pozemků, jakož i osob pozemky užívajících zabránit šíření škodlivých organismů včetně plevelů vyplývá dále z ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. Na základě zvláštních předpisů je možné postihnout i činnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky [srov. např. § 47 odst. 1 písm. g) a § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny]. Pokud jde o provoz na pozemních komunikacích ve veřejné zeleni, je tento regulován zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Protože plochy veřejné zeleně mohou být vlastněny subjekty odlišnými od obce, je zákaz pojíždět automobily (s výjimkou nezbytného vjezdu za účelem údržby veřejné zeleně, svozu odpadů a vozidel s právem přednosti v jízdě), motorkami, jízdními koly (s výjimkou označených cyklostezek), vydupávat trávník, ničit výsadby v záhonech, rozdělávat ohně na plochách veřejné zeleně zjevným překročením rámce zákonného zmocnění § 10 písm. c) obecního zřízení [viz opět nález sp. zn. Pl. ÚS 35/06, dále nález sp. zn. Pl. ÚS 21/06 ze dne 12. 6. 2007 (N 96/45 SbNU 365; 191/2007 Sb.) z hlediska zákazu vjezdu na plochy veřejné zeleně]. Totéž se týká zákazu umisťovat odpadové nádoby na plochách veřejné zeleně, které rovněž nemusejí být pouze ve vlastnictví obce. Ve výše zmíněném nálezu Pl. ÚS 39/06 (bod 28) nadto Ústavní soud konstatoval, že povinnost umístit sběrné nádoby mimo veřejnou zeleň je spojena s mírou konkrétnosti určení míst veřejného prostranství (mezi něž veřejná zeleň ve smyslu § 34 zákona o obcích náleží), a dospěl k závěru, že je nutné z hlediska ochrany právní jistoty občanů, aby takto definované prostranství bylo v obecně závazné vyhlášce určeno co možná nejpřesněji. Uzavřel proto, že je nutné provést specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením názvu místa nebo je blíže charakterizovat umístěním v obci natolik, aby nebyla současně narušena právní jistota občanů [již nález sp. zn. Pl. ÚS 14/95 ze dne 25. 10. 1995 (N 68/4 SbNU 163, 168; 280/1995 Sb.)]. Z těchto důvodů čl. 6 odst. 3 vyhlášky překračuje hranice, ve kterých může obec stanovit povinnosti a zakázat určité formy jednání.

25. Ve vztahu k čl. 6 odst. 4 vyhlášky navrhovatel namítá, že otázky náhrady škody nelze upravovat v obecně závazné vyhlášce, neboť se na ně vztahují příslušná ustanovení zvláštních právních předpisů (např. občanského zákoníku). Toto ustanovení sice přímo náhradu škody neupravuje, nýbrž stanoví povinnost uvést poškozenou plochu veřejné zeleně na vlastní náklady do původního stavu, popř. není-li to možné, do stavu určeného správcem veřejné zeleně. Takovéto ustanovení ovšem považuje Ústavnísoud za nadbytečné [jak již konstatoval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/05 ze dne 6. 3. 2007 (N 40/44 SbNU 501, 515; 129/2007 Sb.)] s ohledem na existenci občanskoprávních a jiných předpisů, které obecně stanoví povinnost k restituci in integrum jako jeden z následků porušení právní povinnosti primární. V daném případě se jedná především o nepřesnou reprodukci § 86 zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy město Mariánské Lázně upravuje otázky svěřené orgánům obce v rámci přeneseného výkonu státní správy. Tím tedy rovněž porušuje pravidla pro vydávání obecně závazných vyhlášek v samostatné působnosti podle § 10 písm. c) a § 35 odst. 1 obecního zřízení.

26. Pro úplnost ještě považoval Ústavnísoud za potřebné poznamenat, že ustanovení čl. 1 odst. 2 vyhlášky, podle kterého povinnosti a práva vyplývající z platných obecně závazných předpisů nejsou touto vyhláškou nijak dotčeny, nemůže na jejím rozporu s těmito právními předpisy z hlediska hodnocení její ústavnosti a zákonnosti nic změnit. V takovém případě by totiž obsahovala pravidla, která si navzájem odporují, a nakládala by na své adresáty povinnost složitě zjišťovat a posuzovat, ve které části se těchto předpisů dotýká, takže je třeba postupovat podle nich, a ve které nikoli, a je třeba postupovat podle vyhlášky. Takovýto pokus sanace případných neústavních a nezákonných ustanovení odporuje pojetí tvorby práva v podmínkách právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, který z hlediska požadavku právní jistoty vyžaduje, aby právní předpisy byly jasné, srozumitelné, určité a bezrozporné.

27. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnísoud vyhověl návrhu procesního nástupce ministra vnitra a napadená ustanovení čl. 4 a čl. 6 obecně závazné vyhlášky města Mariánské Lázně č. 7/2001, kterou se stanovují podmínky a povinnosti při ochraně, údržbě a tvorbě veřejné zeleně (vyhláška o veřejné zeleni), podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů pro jejich rozpor s čl. 1 odst. 1 a čl. 104 odst. 3 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a 4 ve spojení s čl. 4 odst. 1 Listiny a § 10 písm. c) a § 35 odst. 1 obecního zřízení. Ve zbývající části (čl. 5 vyhlášky) návrh podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jako nedůvodný zamítnul.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru