Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 41/95Nález ÚS ze dne 24.04.1996Vyhláška města Brna o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,náboženskou,politickou a třídní nenávist

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelSKUPINA POSLANCŮ
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina poslanců)
Věcný rejstříkpravomoc
obec/obecně závazná vyhláška
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 34/5 SbNU 277
Paralelní citace (Sbírka zákonů)125/1996 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1996:Pl.US.41.95
Datum podání15.12.1995
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 1/95; obecně závazná vyhláška města Brna o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Brna

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.1, čl. 104 odst.3

2/1993 Sb., čl. 39

Ostatní dotčené předpisy

125/1996 Sb.

140/1961 Sb., § 260

279/1995 Sb.

367/1990 Sb., § 14 odst.1, § 13 odst.1, § 16 odst.2, § 17


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 41/95 ze dne 24. 4. 1996

125/1996 Sb.

N 34/5 SbNU 277

Vyhláška města Brna o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,náboženskou,politickou a třídní nenávist

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Plénum Ústavního soudu ČR

rozhodlo ve věci návrhu skupiny

poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení vyhlášky

města Brna č. 1/95, ze dne 14. 2. 1995, o zákazu propagace stran

a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou

a třídní nenávist na území města Brna, za účasti města Brna,

takto:

Obecně závazná vyhláška města Brna č. 1/95, ze dne 14. 2.

1995, o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní,

rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města

Brna, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění:

I.

Dne 15. 12. 1995 obdržel Ústavní soud ČR návrh 32 poslanců

Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, jejichž zastupováním byl

v řízení před Ústavním soudem pověřen poslanec JUDr. D. M., na

zrušení vyhlášky města Brna č. 1/95 - o zákazu propagace stran

a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou

a třídní nenávist na území města Brna. Znění vyhlášky je

následující:

Zastupitelstvo města Brna schválilo na svém III/II zasedání,

konaném ve dnech 14. - 15. února 1995, v souladu s § 14 odst.

l písm. i) a § 36 odst. l písm. f) zákona č. 367/1990 Sb.,

o obcích, ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou

vyhlášku:

O zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní,

rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města

Brna.

§ l

Propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou,

náboženskou, politickou a třídní nenávist se na území města

zakazuje.

§ 2

Propagací stran a hnutí šířících národností, rasovou,

náboženskou, politickou a třídní nenávist se rozumí:

a) požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku

b) užívání symbolů těchto zločinných hnutí

c) zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí

představovala

d) jakékoliv veřejné vychvalování totalitních režimů, které

potlačují základní lidská práva.

§ 3

Porušení této vyhlášky podléhá stíhání dle trestního zákona,

§ 260 odst. l, 2.

§ 4

Vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem následujícím po dni jejího

vyhlášení.

Návrh podaný podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, na zrušení výše citované vyhlášky

odůvodňují navrhovatelé jednak jejím rozporem se zákonem,

konkrétně rozporem s § 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č.

367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších změn

a doplnění (dále jen zákon o obcích), jednak rozporem s Ústavou ČR

a Listinou základních práv a svobod (dále jen Listina), konkrétně

rozporem s čl. 2 odst. 4, čl. 104 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3,

čl. 4 odst. l a 2 a čl. 39 Listiny.

V důvodech svého návrhu navrhovatelé uvádějí, že oprávnění

obecních zastupitelstev vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech

samostatné působnosti obce je sice zakotveno v čl. 104 odst. 3

Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být

stanovena jen zákonem (čl. 104 odst. 1 Ústavy ČR). Tímto zákonem

je v prvé řadě zákon o obcích, v jehož ustanovení § 13 odst. 2 se

uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony

a jinými obecně závaznými právními předpisy, vydanými ústředními

orgány k jejich provedení. Podle § 16 odst. 2 téhož zákona musí

být takové vyhlášky s uvedenými právními předpisy v souladu. Okruh

věcí svěřených do samostatné působnosti obcí (měst) je příkladmo

uveden v § 14 a obecně v § 15 zákona o obcích. Ze smyslu zákonného

zmocnění zastupitelstev obcí k vydávání vyhlášek je třeba dovodit,

že toto zmocnění je nutno interpretovat restriktivně, neboť se

vztahuje jen na věci, v nichž obec nevystupuje jako subjekt

oprávněný určovat pro občana povinnosti jednostrannými příkazy

a zákazy. V tomto směru se navrhovatelé odvolávají na nález

Ústavního soudu ČR, sp. zn. Pl. ÚS 26/93. Nové ustanovení § 17

zákona o obcích, ve znění zákona č. 279/1995 Sb., rozšiřuje sice

pravomoc obcí obecně závaznou vyhláškou omezovat nebo zakazovat

činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek, tato rozšířená

pravomoc se však vztahuje jen na místní záležitosti veřejného

pořádku (podle § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích), mezi které

aktivity, definované v napadené vyhlášce a podléhající stíhání

podle trestního zákona, nepatří. Napadená vyhláška je podle názoru

navrhovatelů též v rozporu s ustanovením čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR

a čl. 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý může činit, co není

zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Jde také o rozpor s ustanovením čl. 4 odst. l Listiny, podle něhož

povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho

mezích a jen při zachování základních práv a svobod. V této

souvislosti se navrhovatelé dovolávají právního názoru Ústavního

soudu ČR vyjádřeného v jeho nálezech, sp. zn. Pl. ÚS 5/93, Pl. ÚS

8/93, Pl. ÚS 26/93, Pl. ÚS 27/93, Pl. ÚS 29/93, Pl. ÚS 38/93, Pl.

ÚS 39/93, Pl. ÚS 18/94, totiž že obecně závazné vyhlášky, jejichž

obsahem jsou právní povinnosti, je obec oprávněna vydávat jenom

v případě výslovného zákonného zmocnění. Dále navrhovatelé

uvádějí, že v § 2 napadené vyhlášky se definují skutkové podstaty

činů, s jejichž spácháním je podle § 3 vyhlášky spojena trestní

odpovědnost podle § 260 odst. l a 2 trestního zákona, v platném

znění, přitom z porovnání skutkových podstat podle § 2 vyhlášky se

skutkovými podstatami obsaženými v § 260 trestního zákona je

zřejmé, že je mezi nimi podstatný rozdíl. Dovozují, že

Zastupitelstvo města Brna si v rozporu s čl. 39 Listiny a čl. 15

odst. 1 Ústavy ČR osvojilo pravomoc stanovit, které jednání je

trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit.

S odvoláním na uvedené argumenty, jakož i s ohledem na právní

názory, které Ústavní soud ČR vyslovil v již citovaných nálezech,

zastávají navrhovatelé názor, že předmětnou vyhlášku je nutno

zrušit, neboť při jejím vydání byla porušena ústavní kompetence,

resp. nebyla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené

kompetence.

V písemném vyjádření k obsahu návrhu na zahájení řízení město

Brno, jako účastník tohoto řízení, poukazuje na to, že napadená

vyhláška byla přijata platným usnesením Zastupitelstva města Brna,

tedy orgánem města, který je k přijetí vyhlášky oprávněn. Přijetí

vyhlášky směřovalo k úpravě problematiky, kterou považuje

Zastupitelstvo města Brna z hlediska jeho občanů za velmi

významnou, a proto navrhlo zamítnutí podaného návrhu.

II.

Podle ustanovení čl. 87 odst. l písm. b) Ústavy ČR rozhoduje

Ústavní soud ČR o zrušení jiných právních předpisů, jsou-li

v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy ČR. V takovém řízení je Ústavní soud podle § 68 odst.

2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, povinen také zkoumat,

zda napadený právní předpis byl vydán ústavně předepsaným

způsobem. V tomto směru zjistil Ústavní soud ze zápisu o průběhu

jednání III/II zasedání Zastupitelstva města Brna, konaného ve

dnech 14. - 15. 2. 1995, a přiložené prezenční listiny, že

z přítomných 46 členů Zastupitelstva města Brna hlasovalo pro

přijetí vyhlášky 33, 8 členů bylo proti, 5 se hlasování zdrželo.

Vzhledem k tomu, že Zastupitelstvo města Brna má celkem 55 členů,

lze konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným

způsobem (§ 38 odst. 5 zákona o obcích). Vyhláška byla, jak bylo

doloženo potvrzením vedoucího odboru vnitřních věcí Magistrátu

města Brna, vyvěšena na úřední desce Magistrátu města Brna dne 1.

3. 1995, odkud byla sejmuta dne 16. 3. 1995 a nabyla podle svého

§ 4 v souladu s ustanovením § 16 odst. 4 zákona o obcích účinnosti

dnem 29. 2. 1995. Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis

byl vydán ústavně předepsaným způsobem.

III.

Při posuzování souladu napadené vyhlášky s Ústavou ČR,

ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a se

zákony se Ústavní soud především zabýval otázkou, zda předmět

úpravy v ní obsažený je vůbec takovým právním předpisem, jako je

obecně závazná vyhláška, regulovatelný.

Z ustanovení § 3 napadené vyhlášky vyplývá, že porušení zákazu

jednání definovaného v předchozích paragrafech má být postihováno

sankcí, obsaženou v § 260 trestního zákona. To znamená, že

předmětem úpravy této vyhlášky je v podstatě vymezení znaků

skutkové podstaty trestného činu, jehož sankce je obsažena

v citovaném ustanovení trestního zákona. Které jednání je trestným

činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo

majetku, lze za jeho spáchání uložit, může však ve smyslu čl. 39

Listiny stanovit jen zákon. Právě s ohledem na tento ústavní

princip zakotvený v čl. 39 Listiny, je třeba učinit závěr, že

takový předmět úpravy, jaký je v napadené vyhlášce obsažen, není

obecně závaznou vyhláškou regulovatelný proto, že obecně závazné

vyhlášky nejsou pramenem práva stejného stupně právní síly jako

zákon. Jestliže tedy obecně závazná vyhláška města Brna č. 1/95

jako podzákonný právní předpis stanoví, které jednání je trestným

činem a má být postihováno podle § 260 trestního zákona, je tím

dán její rozpor s čl. 39 Listiny a Ústavní soud ji proto z tohoto

důvodu zrušil.

Navíc pak Ústavní soud dodává, stejně jak to učinil ve svém

nálezu, sp. zn. Pl. ÚS 44/95, že chce-li obec nebo město výslovně

projevit svoji určitou politickou vůli, může tak případně učinit

jinými adekvátními prostředky, nikoliv však normativním právním

aktem.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. dubna 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru