Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 4/11 #3Usnesení ÚS ze dne 10.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Český Těšín
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí ... více
Věcný rejstříkvolby/do zastupitelstev obcí
mandát
EcliECLI:CZ:US:2011:Pl.US.4.11.3
Datum podání11.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 5

2/1993 Sb., čl. 21 odst.1, čl. 21 odst.3, čl. 21 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 90

491/2001 Sb., § 60 odst.1, § 60 odst.3


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 4/11 ze dne 10. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavních stížností stěžovatelů 1. M. K., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem v Praze 4, Zdiměřická 1452/26, 2. P. P., zastoupeného Mgr. Piotrem Adamczykem, advokátem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, a stěžovatelek 3. Bc. A. K., a Bc. V. B., obou zastoupených JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem v Brně, Poštovská 8c, všech směřujících proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2010 č. j. 22 A 151/2010-132, a stěžovatele 4. M. K., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem v Praze 4, Zdiměřická 1452/26, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011 č. j. 22 A 5/2011-47, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Městského úřadu Český Těšín, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Dne 12. ledna 2011 obdržel Ústavní soud ústavní stížnosti rubrikované sub 1., 2. a 3., které shodně napadají usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2010 č. j. 22 A 151/2010-132, jímž bylo vyhověno návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování ve volbách do Zastupitelstva města Český Těšín konaných ve dnech 15. a 16. října 2010 a kterým byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti výše uvedených voleb.

2. Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, Ústavní soud všechny uvedené návrhy spojil ke společnému projednání usnesením ze dne 18. ledna 2011 č. j. Pl. ÚS 4/11-23. Všichni stěžovatelé napadají usnesení Krajského soudu v Ostravě jako celek včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Stěžovatel M. K. nadto v ústavní stížnosti sub 1. ještě požadoval zrušení výsledku opakovaného hlasování ve volbách do Zastupitelstva města Český Těšín, které na základě napadeného soudního rozhodnutí proběhlo dne 8. ledna 2011.

3. Tento stěžovatel dále v souvislosti s opakovaným hlasováním podal další ústavní stížnost, ve které požaduje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2011 č. j. 22 A 5/2011-47, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti opakovaného hlasování do Zastupitelstva města Český Těšín konaného dne 8. ledna 2011. Stěžovatel v této nové ústavní stížnosti dále navrhuje, aby Ústavní soud nařídil nové hlasování nebo aby uznal výsledky hlasování při volbách do Zastupitelstva města Český Těšín ze dne 15. a 16. října 2010 a pozastavil konání první schůze tohoto zastupitelstva nařízené pravděpodobně na den 21. února 2011.

4. S ohledem na okolnosti případu byl rovněž tento návrh spojen s výše uvedenými ústavními stížnostmi ke společnému projednání usnesením Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 č. j. Pl. ÚS 4/11-33.

II.

Podmínky řízení

5. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou v případě jednotlivých stěžovatelů a jejich podání splněny podmínky řízení. Nejdříve bylo třeba tyto otázky posoudit s ohledem na zvláštnosti řízení o ústavních stížnostech ve volebních věcech obecně a v tomto případě s ohledem na jeho okolnosti zvláště. Splnění těchto podmínek souvisí úzce s tím, že předmětné stížnosti směřují proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti hlasování ve volbách do výše uvedeného zastupitelstva ve dnech 15. a 16. října 2010, přičemž však v Českém Těšíně již mezitím na jeho základě proběhly opakované volby, kterých se stěžovatelé zúčastnili. Ústavní soud považuje za základní předpoklad napadení soudního rozhodnutí o neplatnosti hlasování nebo neplatnosti voleb, že jím byl způsoben zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, který trvá a který se týká možnosti ucházet se za podmínek zaručených ústavním pořádkem o zvolení zastupitelem, popř. v případě zvolení možnosti nabytý mandát vykonávat.

6. V daném případě je tato podmínka splněna pouze u jednoho ze stěžovatelů. Jak vyplývá ze zápisu o výsledku opakovaných voleb v Českém Těšíně, které proběhly dne 8. ledna 2011, byli v nich zvoleni do Zastupitelstva města Český Těšín stěžovatelé M. K., P. P. a Bc. A. K. Vyplývá to ze zápisu o výsledku voleb (dostupného na http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv21111 xjazyk=CZ&xid=3&xv=23&xdz=2&xnumnuts=8103&xobec=598933&xstrana=0&xodkaz=1). V této souvislosti bylo pro posouzení věci rozhodující to, že stěžovatelé podali ústavní stížnost nikoli jako představitelé nějaké volební strany, nýbrž jako fyzické osoby (kandidáti). V případě podání návrhu volební stranou by bylo nutné zvažovat, zda soudní rozhodnutí pro ni v případě opakovaného hlasování nevedlo k dosažení jiného, méně příznivého výsledku, který by bylo možno hodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod. V dané věci se však o takový případ nejedná. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě znovu zvolených stěžovatelů se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Ústavní soud není v tomto řízení, na rozdíl od řízení podle části druhé oddílu čtvrtého zákona o Ústavním soudu, další přezkumnou instancí ve volebním soudnictví ve věcech voleb do obecních zastupitelstev. Jedná se o řízení nikoli ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy ČR, nýbrž podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d). Proto se Ústavní soud může v tomto řízení zaměřit jen na porušení ústavně zaručených veřejných subjektivních práv stěžovatelů, nikoli obecně na porušení objektivního volebního práva jako souboru právních předpisů.

8. V projednávané věci je rozsah přezkumu omezen na tvrzené údajné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů v řízení před Krajským soudem v Ostravě, které mělo za následek rozhodnutí, že uvedeným stěžovatelům mandát platně nevznikl, protože hlasování bylo neplatné. Získali-li ovšem mezitím v opakovaném hlasování tito stěžovatelé mandát do téhož zastupitelstva znovu, pozbývá v takovém případě posouzení možného zásahu do jejich ústavně zaručených práv smyslu a bylo by v rozporu se zásadou subsidiarity řízení před Ústavním soudem.

9. Jiný postup by přicházel do úvahy jen v případě, kdyby bylo současně rozhodnuto o zrušení opakovaného hlasování do Zastupitelstva města Český Těšín, které proběhlo 8. ledna 2011. K tomu ovšem v tomto řízení již není dán důvod. Návrh na jeho zrušení byl podán pouze stěžovatelem M. K. (původně ústavní stížnost vedená pod sp. zn. Pl. ÚS 14/11), který ovšem je, jak bylo shora uvedeno, na základě tohoto hlasování zvoleným zastupitelem. V takovém případě již možný zásah do ústavně zaručeného práva takového stěžovatele odezněl a netrvá. Byl-li mezitím údajný protiprávní stav odstraněn cestou opakovaného hlasování, je takový návrh zjevně neopodstatněný. Jiná situace by nastala v případě stížnosti volební strany, která by v opakovaném hlasování neuspěla vůbec nebo získala horší výsledek, popř. by se opakovaného hlasování nemohla zúčastnit. O to však v tomto řízení nejde, neboť stěžovatelé v řízení vystupují jako fyzické osoby a jejich právní pozice coby zastupitelů byla s výjimkou Bc. M. B. obnovena.

10. Řízení o ústavní stížnosti slouží k ochraně subjektivních, a to ústavně zaručených práv a svobod. V případě, že ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu ve volebním soudnictví podala fyzická osoba, může se Ústavní soud zaměřit jen na ochranu ve volbách získaného mandátu a dodržení pravidel řádného soudního řízení, na jehož základě bylo rozhodnuto, že stěžovateli mandát zastupitele nevznikl, neboť hlasování bylo neplatné. O jiných volebních chybách a deliktech je vyhrazeno rozhodovat v jednoinstančním řízení soudům ve správním soudnictví. Toto řízení tak není pokračováním řízení o vadách a volebních deliktech, jako je tomu v případě návrhů podle § 85 až 91 zákona o Ústavním soudu, nýbrž pouze hodnocení, zda taková pochybení nemají ústavní relevanci. Ústavní soud proto v případě výše uvedených stěžovatelů zvolených znovu do Zastupitelstva města Český Těšín, tj. stěžovatelů M. K., P. P. a Bc. A. K., rozhodl tak, že jejich ústavní stížnost odmítnul. Jejich základní námitka, totiž že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.11.2010 č.j. 22 A 151/2010-132 jim bylo zabráněno, aby se mohli podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") podílet na správě věcí veřejných a měli rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, se stala, v důsledku jejich opětovného zvolení v opakovaném hlasování, bezpředmětnou.

11. Proto se Ústavní soud v dalším řízení mohl zabývat jen ústavní stížností stěžovatelky Bc. V. B., která v opakovaném hlasování nezískala tolik hlasů, aby jí mohl být přidělen jeden z pěti mandátů, které připadly volební straně SOS PRO ČESKÝ TĚŠÍN Sdružení Strany pro otevřenou společnost a nezávislých kandidátů. V této souvislosti Ústavní soud uvádí, že dne 7. dubna 2011 obdržel podání právního zástupce obou stěžovatelek, který případně uvádí, že si je vědom problému aktivní legitimace opětovně zvolené stěžovatelky Bc. K., nicméně tato stěžovatelka nebere svou ústavní stížnost zpět a ponechává posouzení této situace Ústavnímu soudu.

12. Ústavní soud pak tuto otázku posoudil tak, jak bylo výše uvedeno. K tomu ještě považuje Ústavní soud za potřebné uvést, že si je vědom této problematiky s ohledem na skutečnost, že byl nucen zabývat se otázkou soudního rozhodnutí o platnosti hlasování v případě, kdy toto soudní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2010 č. j. 22 A 151/2010-132 již bylo konzumováno opakovaným hlasováním dne 8. ledna 2011, přičemž návrh na zrušení platnosti těchto voleb byl usnesením Krajského soudu ze dne 7. února 2011 č. j. 22 A 5/2011-47 zamítnut. Zde je třeba uvést, že první ústavní stížnost v této věci obdržel Ústavní soud až 11. ledna 2011, tedy v době, kdy již opakované hlasování v Českém Těšíně na základě výše uvedeného rozhodnutí krajského soudu proběhlo. Proto nepřicházel do úvahy postup jako v případě napadení připravovaného opakovaného hlasování ve věci Pl. ÚS 57/10, kdy Ústavní soud obdržel ústavní stížnost s časovým předstihem. Mohl proto rozhodnout o odložení vykonatelnosti rozhodnutí ministra vnitra o opakovaném hlasování ve volbách do zastupitelstev obcí, oznámeného sdělením Ministerstva vnitra č. 353/2010 Sb. ze dne 30. listopadu 2010, a to pokud jde o opakované hlasování ve volebních okrscích č. 5, 8 a 9 města Krupky a pokud jde o vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. listopadu 2010 č. j. 15 A 92/2010-51. V projednávané věci tento postup nebyl možný a vzniká tak potřeba legislativní úpravy, která by takové situaci mohla předejít.

13. Co se týče ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. V. B., dospěl Ústavní soud k závěru, že její návrh byl podán včas a stěžovatelka je řádně právně zastoupena. Rovněž tak je oprávněným navrhovatelem, neboť v důsledku napadeného rozhodnutí bylo zasaženo do jejího právního postavení zvoleného zastupitele, čímž mohlo dojít k tvrzenému porušení čl. 21 odst. 4 Listiny.

14. Své námitky vůči napadenému usnesení krajského soudu stěžovatelka shrnula do těchto bodů:

a) nebylo prokázáno, že ve volbách došlo k neplatnému způsobu hlasování, tedy že by voliči v masové míře porušili formální náležitosti voleb - princip jeden muž, jeden hlas, a že by ve věci nebylo hlasováno tajně, případně, že by ve věci docházelo k přímému ovlivňování výsledků voleb členy volební komise, i ve volební místnosti jinými osobami;

b) i ze samotného usnesení soudu vyplývá, že k údajnému ovlivňování docházelo v okrscích 9, 11, 14 a 16, a nikoliv v dalších okrscích města;

c) tvrzené jednání nebylo organizováno stěžovatelkou a ani její volební stranou a toto soud ani netvrdil;

d) tvrzené jednání nedosáhlo takové intenzity, že by i v případě, že by k němu došlo, mohlo změnit výsledek voleb;

e) argumentace soudu představuje útok na princip všeobecného rovného volebního práva v České republice a rozhodnutí soudu zpochybňuje princip tajnosti hlasování.

Tyto námitky stěžovatelka dále rozvinula zejména s poukazem na pravidla hlasování a vedení volební kampaně z hlediska problematiky poskytování odměny za hlasování. Jiná tvrzení byla ponechána pouze v obecné rovině.

III.

Vyjádření účastníků řízení

15. Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě jako orgánu, který napadané rozhodnutí vydal, a dále Městského úřadu v Českém Těšíně jako volebního orgánu. Za Krajský soud v Ostravě se vyjádřila JUDr. Monika Javorová, předsedkyně senátu 22 A, která plně odkázala na odůvodnění tamního soudu a vyslovila souhlas s upuštěním od ústního jednání. Za Městský úřad v Českém Těšíně se vyjádřila jako zplnomocněný právní zástupce JUDr. A. K., která uvedla, že tento úřad jako volební orgán zajišťoval volby řádně jak z hlediska organizace, tak dodržování pravidel. Jako takový nemohl odmítnout hlasování zvýšeného počtu osob, které mají hlášené bydliště na městském úřadu. Co se týče možného uplácení voličů, městský úřad při prvních signálech o této skutečnosti podal trestní oznámení Policii ČR a upozornil tak na potřebu zvýšení pozornosti v této oblasti. Jako volební orgán se držel zásady neutrality a nepříslušelo mu jinak do volební soutěže zasahovat. Podle jeho názoru Krajský soud v Ostravě provedl řízení po důkazní stránce velmi podrobně, z důkazů vyvodil adekvátní právní závěry a aplikoval správně právní normy. Proto navrhl, aby byly ústavní stížnosti sub 1. až 3. zamítnuty.

IV.

Posouzení důvodnosti návrhu

16. Na tomto základě Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud považuje v této souvislosti za nutné znovu připomenout, že v řízení o ústavní stížnosti, která směřuje proti soudnímu rozhodnutí o platnosti hlasování při volbách do zastupitelstva města, jako je tomu v tomto případě, ani není odvolacím orgánem, který by přezkoumával jako další instance rozhodnutí krajského soudu. Jeho úkolem zde proto není obecně ochrana obyčejného volebního práva v objektivním smyslu, nýbrž ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod. V daném případě se proto omezil na zjištění, zda soudní řízení a jeho výsledek 1) nenarušily ústavně zaručená práva stěžovatelky stanovená pro řízení ve volebním soudnictví, a zda 2) rozhodnutí krajského soudu v důsledku jejich porušení nezasáhlo do jejího práva na výkon mandátu zastupitele.

17. Pro posouzení argumentace stěžovatelky je směrodatná prejudikatura Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. Pl. ÚS 57/10 ze dne 18. ledna 2011, ve kterém se Ústavní soud vyslovil k základnímu problému, ke kterému konečně směřuje celá argumentace stěžovatelky. Ústavní soud se postavil na stanovisko, v němž se neztotožnil s právním názorem jiného krajského soudu ohledně možnosti vedení volební kampaně a získávání hlasů voličů "obchodně-tržním" způsobem. Naopak podpořil argumentaci, o kterou se opřelo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, v němž tamní soud usoudil, že bez ohledu na rozdíly úpravy volební kampaně pro volby do obecních zastupitelstev a pro volby do Parlamentu je takovýto postup v rozporu s ústavními pravidly. Konkrétně dospěl v napadeném usnesení k závěru, že je již překonán restriktivní výklad v tom smyslu, že úspěšnost návrhu na neplatnost voleb (nebo na neplatnost hlasování nebo na neplatnost volby kandidáta) je podmíněna porušením příslušného volebního zákona a žádného jiného obecně závazného právního předpisu. Vyšel přitom z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, konkrétně z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4.7.2006 č. j. Vol 36/2006-22 (dostupné na http://www.nssoud.cz), podle níž je soud oprávněn v rámci své kompetence hodnotit též tvrzené porušení jiných právních předpisů než výhradně příslušného volebního zákona, a to v těch případech, kdy se z obsahového hlediska jedná o právní předpisy vážící se na volební proces, příp. se jedná o případy přímé aplikace ústavních norem bez jejich konkretizace v předpisech podústavního práva. To platí tím spíše, jsou-li takovými předpisy pravidla svobodné a volné soutěže politických sil a politických stran ve smyslu čl. 5 Ústavy ČR a čl. 21 odst. 4 Listiny. V judikatuře je tak již vyřešena klíčová otázka rozhodování Ústavního soudu ve věcech voleb do obecních zastupitelstev, totiž zda lze za protiprávnost považovat i jiné protiprávní jednání než takové, které je výslovně zakázáno zákonem č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů. Je třeba zdůraznit, že krajský soud se správně postavil na stanovisko, že takováto protiprávnost sama o sobě ještě automaticky k neplatnosti hlasování vést nemůže a že je třeba provést všechny kroky potřebné ke konstatování takové neplatnosti.

18. Tento závěr Krajského soudu v Ostravě tak Ústavní soud v jiném předcházejícím řízení již nepřímo potvrdil. Proto ani v tomto řízení, které se již tohoto rozhodnutí krajského soudu bezprostředně dotýká, nemá důvod měnit svůj právní názor na povahu vedení volebního boje "obchodně-tržním" způsobem. Takovýto postup sice sám o sobě nevede k prohlášení voleb a hlasování za neplatné, avšak představuje protiprávní jednání (jako každé jiné), které může (potencionalita) volební výsledek ovlivnit takovým způsobem, že bude nutné volby nebo hlasování zopakovat. To nutno zdůraznit i proto, že ratio decidendi výše citovaného nálezu Ústavního soudu nespočívalo pouze v samotném faktu kupování hlasů, nýbrž i v tom, že v důsledku porušení pravidel vedení volební kampaně v bezprostřední blízkosti volební místnosti byly zrušeny výsledky hlasování nikoli jako celek, nýbrž v rozporu s ústavními pravidly pouze pro tři volební okrsky, ve kterých se mělo hlasování opakovat.

19. Proto Ústavnímu soudu v této oblasti volebního soudnictví zbývalo posoudit, zda nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky na řádně a férově vedené soudní řízení. Ani v této oblasti však neshledal v postupu krajského soudu žádná pochybení. Krajský soud po zjištění protiprávnosti ve volebním procesu v řízení prokázal příčinnou souvislost této protiprávnosti s volbami ve dnech 15. a 16. října 2010 v Českém Těšíně a konečně doložil na základě řádně shromážděného důkazního materiálu, že toto protiprávní jednání mohlo mít vliv na složení zvoleného zastupitelstva. Ústavní stížnost byla proto z následujících důvodů shledána zjevně neopodstatněnou.

20. V projednávané věci si Ústavní soud vyžádal od krajského soudu jím vedený soudní spis sp. zn. 22 A 151/2010. Z tohoto spisu vyplývá, že řízení proběhlo na místě samém, tj. v Českém Těšíně, že soud vyslechl řadu svědků, provedl řadu důkazů a pečlivě vyhodnotil okolnosti, ze kterých bylo možno dovodit, že volby v Českém Těšíně ve dnech 15. a 16. října 2010 nesplnily podmínky pro uznání legitimity z nich vzešlého zastupitelstva. Řízení před krajským soudem proběhlo podle ústavně předepsaných pravidel, nebyly zjištěny opomenuté důkazy podstatné pro výsledek řízení, popř. nebyly provedeny důkazy tam, kde navržení svědkové měli informace jen z doslechu nebo byli osloveni osobami, které pak odmítli identifikovat. Ani stěžovatelka tyto skutečnosti nepopírá (hromadné a opakované svážení voličů před volební místnosti). Její námitka, že rozhodnutí bylo učiněno na základě toho, že se jednalo o osoby sociálně zaostalé či prvovoliče a že se tudíž jedná o útok na princip rovného všeobecného práva, není z rozhodnutí doložitelná.

21. Stěžovatelka v souvislosti se svými námitkami (sub 11) tvrdí, že podstatou demokracie je na rozdíl od nedemokratických způsobů vládnutí právě "korupce", na níž je založena celá volební soutěž. V této souvislosti též uvedla, že přijetí několika set korun za účast v hlasování je prakticky totéž jako hlasování pro politickou stranu, která zajistí např. zvýšené mateřské přídavky, snížení daní atd. S touto námitkou se krajský soud vypořádal a zaujal jiný právní názor, který byl následně Ústavním soudem v nálezu Pl. ÚS 57/10 potvrzen.

22. Stejně tak Ústavní soud nepřijal námitku stěžovatelky, že ze závěru krajského soudu (nejméně 191 doložených případů hlasování za úplatu) nelze dokázat jiný volební výsledek a že hlasování mělo být zrušeno jako neplatné pouze v uvedených třech volebních okrscích. Tento názor je ovšem v konfrontaci s pečlivým zdůvodněním rozhodnutí krajského soudu neopodstatněný. Stěžovatelka přehlíží, že se nejedná pouze o cca 191 hlasů (přesněji voličů), nýbrž o skutečnost, že v obecních volbách má volič tolik hlasů, kolik je voleno zastupitelů, v daném případě až 27. Ústavní soud připomíná, že krajský soud přihlížel i k dalším okolnostem, např. ke svědecky doloženému chování voličů ve volebních místnostech, dále k neobvyklé skutečnosti, kdy podle volebního orgánu v předvolebním období se začala vyskytovat vesměs anonymní upozornění občanů, že ve městě je organizováno nakupování voličských hlasů, a zejména ke skutečnosti, že na žádost voličů bylo přímo v hlasovacích místnostech při předmětných volbách vydáno celkem 1.100 hlasovacích lístků, což je neobvykle vysoký počet nejen s ohledem na 20.551 zapsaných osob v seznamu voličů pro předmětné volby, nýbrž zejména s ohledem na 9.712 osob, kterým byly vydány úřední obálky, a 9.679 osob, které úřední obálky v těchto volbách odevzdaly (srov. zápis o výsledku hlasování - http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv1111?xjazyk=CZ&xid=1&xdz=2&xnumnus=8103&xobec=598933&xobecnaz=%C8esk%FD+T%EC%B9%EDn&xstat=0&xvyber=0). Významné bylo i to, že volební orgán upozornil všechny okrskové volební komise, aby sepsaly zápisy o neobvyklostech při volbách (viz soudní spis 22 A 151/2010, č. l. 35 až 50, dále výslech svědků č. l. 127 až 130), takže soudní rozhodnutí se mohlo opřít o zdokumentovaný skutkový stav.

23. Rovněž námitka stěžovatelky, že ke zrušení výsledku hlasování mělo dojít pouze ve třech okrscích, je zjevně neopodstatněná. Není podstatné, že na jiném místě uvádí čtyři okrsky. Opakováním voleb pouze na části volebního území by došlo k porušení základních ústavních pravidel svobodných a demokratických voleb, jak rovněž vyplývá z nálezu Pl. ÚS 57/10 (podrobně bod 37 citovaného nálezu). Voliči, kteří by znovu hlasovali pouze v těchto okrscích, by znali již výsledek ve všech zbývajících okrscích, včetně jmen těch, kteří již byli do zastupitelského sboru obce zvoleni, a mohli by tak své hlasování této skutečnosti přizpůsobit jak s ohledem na výchozí pozici jednotlivých volebních stran, tak na umístění jednotlivých kandidátů.

24. Pro svobodné a demokratické volby a legitimitu z nich vzešlého zastupitelského sboru není též rozhodující, zda se podařilo prokázat, že nakupování hlasů a účasti ve volbách organizovala volební strana, za kterou kandidovala stěžovatelka. Podstatné je, že závadné volební chování (tzv. zásada potenciální kauzality ve volebním soudnictví) mohlo ovlivnit výsledek voleb, nikoli zda ovlivnilo zvolení konkrétního kandidáta a kdo to způsobil. Takové možné ovlivnění výsledku voleb ve dnech 15. a 16. října 2010 krajský soud spolehlivě prokázal a přiléhavě odůvodnil.

25. Stejně tak v této souvislosti dospěl Ústavní soud k závěru, že zjevně neopodstatněnou je námitka, že takovéto rozhodnutí je útokem na všeobecnost a rovnost volebního práva osob sociálně slabých či zaostalých. Podstatné pro soudní rozhodnutí bylo, kolik osob a jakým způsobem bylo získáno k hlasování, nikoli kdo byl získán. Rovněž tak námitka, že se tím útočí na princip tajnosti hlasování, z rozhodnutí krajského soudu nijak neplyne a je pouze součástí argumentace stěžovatelky. I zde platí, co bylo uvedeno ohledně osob, které se měly takovým způsobem hlasování účastnit. Závěry soudu se týkaly pouze okolností, za kterých takové osoby chtěly hlasovat (způsob vystupování ve volební místnosti, dotazy na odměnu, shodná úprava hlasovacích lístků, vyžadování čistých hlasovacích lístků, zjištěný počet hlasovacích lístků upravený jednotným způsobem atd.).

26. S ohledem na výše uvedené tak Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky Bc. V. B. je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rovněž ústavní stížnosti zbývajících stěžovatelů byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné podle téhož ustanovení zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud při rozhodování v této věci postupoval podle rozhodnutí o atrahování působnosti č. j. Org. 49/10 ze dne 30. listopadu 2010 (sdělení Ústavního soudu č. 342/2010 Sb.). Podle čl. 1 odst. 1 písm. h) si plénum vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§ 90 soudního řádu správního) a současně též podle čl. 1 odst. 2 písm. a) si v takové věci vyhradilo rovněž rozhodování o odmítnutí návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2011

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru