Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 4/05 #1Nález ÚS ze dne 06.03.2007Vyhláška města Ústí nad Labem (ochrana životního prostředí a veřejné zeleně)

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelMINISTERSTVO - vnitra
Dotčený orgánOBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Ústí nad Labem
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na územní samosprávu /místní záležitosti veřejného pořádku
právo na územní samosprávu /pravomoc k originární normotvorbě
právo na územní samospráv... více
Věcný rejstříkživotní prostředí
obec/obecně závazná vyhláška
PoznámkaPrávní závěry obsažené v tomto nálezu byly částečně překonány nálezem ze dne 21. října 2008 sp. zn. Pl. ÚS 46/06.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 40/44 SbNU 501
Paralelní citace (Sbírka zákonů)129/2007 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2007:Pl.US.4.05.1
Datum vyhlášení14.03.2007
Datum podání26.01.2005
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 81/2001; obecně závazná vyhláška města Ústí nad Labem k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti; čl. 1/1, čl. 1/2, čl. 1/3, čl. 1/4, čl. 1/6, čl. 2, čl. 3, čl. 4/4, čl. 5, čl. 6, čl. 7/1/a, čl. 7/1/c, čl. 7/1/d, čl. 7/1/e, čl. 7/1/f, čl. 8, čl. 9

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.3, čl. 2 odst.3

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

114/1992 Sb., § 7

13/1997 Sb., § 19 odst.2, § 28, § 27 odst.4

133/1985 Sb., § 17

185/2001 Sb., § 12

200/1990 Sb., § 47 odst.1, § 47b odst.1, § 50 odst.1

258/2000 Sb., § 44a

326/2004 Sb.

86/2002 Sb., § 50


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 4/05 ze dne 6. 3. 2007

129/2007 Sb.

N 40/44 SbNU 501

Vyhláška města Ústí nad Labem (ochrana životního prostředí a veřejné zeleně)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 6. března 2007 sp. zn. Pl. ÚS 4/05 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení čl. 1 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 5, čl. 6, čl. 7 odst. 1 písm. a), c) d), e) a f), čl. 8 a čl. 9 obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 81/2001 k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (nález byl vyhlášen pod č. 129/2007 Sb.).

Obecně závazná vyhláška města Ústí nad Labem č. 81/2001 k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace odůvodnění návrhu

Návrhem podaným podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 2 písm. g) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 124 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), doručeným Ústavnímu soudu dne 26. ledna 2005, ministr vnitra Mgr. František Bublan (dále jen "navrhovatel") navrhl zrušení čl. 1 odst. 2, 3, 4 a 6, čl. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 5, čl. 6, čl. 7 odst. 1 písm. a), c) d), e) a f), čl. 8 a čl. 9 obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 81/2001 k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (dále jen "vyhláška").

Podle navrhovatele označená ustanovení vyhlášky jsou v rozporu se zákonem, neboť stanovují povinnosti (zákazy) bez zákonného základu a nad rámec samostatné působnosti obce. Z tohoto důvodu zahájil dne 2. listopadu 2004 správní řízení ve věci pozastavení účinnosti této vyhlášky. Protože město Ústí nad Labem nápravu nezjednalo, rozhodnutím ze dne 3. ledna 2005 č. j. MS-1883/1-2004 navrhovatel účinnost předmětné vyhlášky pozastavil. Město Ústí nad Labem označenou vyhláškou ukládá povinnosti, které do samostatné působnosti obce nepatří, protože jsou upraveny zvláštními zákony, a jsou tedy výkonem státní správy:

Článek 1 odst. 2 vyhlášky vymezuje veřejné prostranství s odkazem na § 34 zákona o obcích. Obec je však v rámci zachování principu právní jistoty povinna specifikovat, co je míněno veřejným prostranstvím. Zvláště tzv. další prostory přístupné každému bez omezení musí jednoznačně určit vzhledem k právní jistotě občanů.

Článek 1 odst. 3 vyhlášky vymezuje pojem "čistota a pořádek". Toto vymezení je obecné a nekonkrétní. Tato oblast je navíc předmětem státní správy v rámci přestupků, nikoliv záležitostí obce v samostatné působnosti, kterou by měla řešit v obecně závazné vyhlášce.

Obdobně nakládání s vraky vozidel, upravené v čl. 1 odst. 4 a čl. 2 písm. h) vyhlášky, nespadá do samostatné působnosti obce, ale do sféry státní správy [s odkazem na ustanovení § 19 odst. 2 písm. g) a § 19 odst. 3 a 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích].

Pokud čl. 1 odst. 6 vyhlášky vymezuje veřejnou zeleň, kam zahrnuje také zařízení a objekty na ní se nacházející, je to nad rámec zákonného vymezení podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Za veřejnou zeleň se totiž podle uvedeného zákona považuje pouze to, co je tak označeno v katastru nemovitostí.

Všechna jednání uvedená v čl. 2 písm. a), b), c) a e) vyhlášky, týkající se znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství, spadají pod § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Je tedy na příslušném správním orgánu, aby případné znečištění posoudil, projednal a eventuálně uložil sankci. Aby obec nepřekročila svou zákonnou působnost, může postihovat jednání, které je nežádoucí, ale které nemá charakter jednání státem postihovaného (ať již jako trestný čin, přestupek, jiný správní delikt). Problematiku čl. 2 písm. d) vyhlášky řeší ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zákaz znečišťování veřejných prostranství řeší zákon č. 200/1990 Sb. v § 47 odst. 1 písm. d) a g). Stejně tak problematika čl. 2 písm. f) vyhlášky (znečišťování ulic a veřejných prostranství skladováním materiálu) je řešena citovanými ustanoveními přestupkového zákona, eventuálně v § 47b odst. 1 písm. d) téhož zákona (narušení vzhledu obce).

Ustanovení článku 3 odst. 1 vyhlášky zakazuje znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství. Odpovídající sankce jsou rovněž upraveny přestupkovým zákonem. Obecná povinnost předcházet škodám je pak upravena v § 415 občanského zákoníku. Pokud čl. 3 odst. 2 písm. a) a b) vyhlášky upravují schůdnost chodníků, ta je upravena § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Obdobně oblast upravená v čl. 3 odst. 3 vyhlášky je řešena v ustanovení § 47 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Stejně tak materie upravená v čl. 3 odst. 5 vyhlášky je řešena v § 28 zákona č. 13/1997 Sb.

Článek 4 odst. 4 vyhlášky koliduje s právní úpravou užívání jedů a toxických látek, obsaženou v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zejm. § 44a).

Článek 6 písm. a) vyhlášky upravuje oblast regulovanou zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (zejm. § 12 uvedeného zákona). Podmínky spalování rostlin může podle § 3 odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, stanovit obecní úřad nařízením obce.

Článek 6 písm. b) vyhlášky pokrývá oblast upravenou zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, (srov. § 39 odst. 4) a zákonem o životním prostředí. A věc dopadá i na generální povinnost stanovenou v § 415 občanského zákoníku.

Článek 6 písm. c) vyhlášky zakazuje ponechat travní porosty neposečené po 30. červnu a 31. srpnu, zejména k zabránění šíření plevelů a pylových alergenů. Obec však může toto stanovit jen pro svůj majetek, nemá žádné zákonné zmocnění pro zásah do vlastnických práv třetích osob. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví podmínky pro zabránění šíření plevelů, aniž by k úpravě těchto podmínek zmocňoval obce.

Článek 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky upravuje jednání, které je jako poškozování a znehodnocování majetku přestupkem podle § 47 odst. 1 písm. g) a písm. d) přestupkového zákona, eventuálně § 45 odst. 1 téhož zákona. V soukromoprávní rovině je obecná povinnost předcházet škodám upravena v § 415 občanského zákoníku.

Obdobně jednání, popsané v čl. 7 odst. 1 písm. c) vyhlášky je přestupkem podle § 50 odst. 1 písm. a), případně § 45 odst. 1 přestupkového zákona. Také občanský zákoník v § 415 stanoví obecnou povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k poškozování zdraví, majetku, přírody či životního prostředí.

Zákaz poškozovat či ničit dřeviny [čl. 7 odst. 1 písm. d) vyhlášky] je upraven v § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákaz odhazovat hořící a doutnající předměty, rozdělávat a udržovat otevřené ohně [čl. 7 odst. 1 písm. e) vyhlášky] je obsažen v zákoně č. 133/1987 Sb. (sic - pozn. red.: správně č. 133/1985 Sb.), který reguluje podmínky požární ochrany.

Článek 8 písm. a), b), c) a d) vyhlášky je pokryt přestupky podle § 47 odst. 1 písm. g) a § 50 odst. 1 přestupkového zákona. Problematika čl. 8 písm. e) vyhlášky nespadá, s ohledem na nález sp. zn. Pl. ÚS 14/99, do samostatné působnosti obce a je řešena v samostatných zákonech, např. v zákoně č. 13/1997 Sb. nebo v zákoně č. 458/2000 Sb. (energetický zákon).

Pokud jde o článek 9 vyhlášky, ten koliduje se sankcemi stanovenými zákonem o přestupcích, případně se soukromoprávní odpovědností stanovenou příslušnými předpisy práva soukromého.

Některé zákazy se podle navrhovatele mohou týkat jen ploch, které jsou ve vlastnictví obce, nikoliv ploch třetích osob (jinak by došlo k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva). Jedná se:

- o zákaz stanovený v čl. 2 písm. g) vyhlášky,

- o povinnost zajišťovat čistotu zdí a plotů a staveb bezprostředně přiléhajících k ulicím a jiným veřejnoprávním prostranstvím podle čl. 3 odst. 2 písm. d) vyhlášky,

- o povinnost podle čl. 3 odst. 2 písm. e), příp. čl. 3 odst. 4 vyhlášky,

- o zákaz stanovat a nocovat ve veřejné zeleni [čl. 7 odst. 1 písm. f) vyhlášky],

- o zákaz vstupovat se psy na dětská hřiště, pískoviště, dětské koutky a sportoviště: může se týkat pouze obecních prostor, jinak by se tento zákaz dostal do rozporu s vlastnickým právem ostatních vlastníků [čl. 8 písm. f) vyhlášky].

Obec dále upravila vyhláškou záležitosti, které je možno upravit vnitřním předpisem odboru dopravy magistrátu, jako např. povinnost k zabezpečení čistoty zastávek MHD a jiné hromadné dopravy [čl. 3 odst. 2 písm. c)].

Článek 5 vyhlášky, upravující blokové čistění, nemá normativní povahu a nepatří do právního předpisu obce.

II.

Vyjádření účastníků řízení

Statutární město Ústí nad Labem ve vyjádření ze dne 3. března 2005 uvedlo, že nesouhlasí s návrhem ministra vnitra. K výhradě navrhovatele k článku 1 odst. 2 o tom, že není přesně uvedeno, co je veřejné prostranství, uvedlo, že jednoznačné vymezení není z praktického hlediska proveditelné. Stejně tak k čl. 1 odst. 3 lze uvést, že čistotu a pořádek nelze vymezit přesně a vždy bude u těchto abstraktních pojmů místo pro správní uvážení.

K navrhovatelovu tvrzení, že řada věcí je již upravena zvláštními předpisy, odkazuje statutární město na nález sp. zn. Pl. ÚS 15/97 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 13, nález č. 24, vyhlášen pod č. 69/1999 Sb.], podle něhož jsou taková ustanovení superfluum zákonné úpravě, jež samo o sobě nemá normativní charakter, přičemž v pouhé redundanci nelze spatřovat důvod pro prohlášení protiústavnosti a protizákonnosti. Dále odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 18/97 (Sbírka rozhodnutí, svazek 9, nález č. 134, vyhlášen pod č. 351/1997 Sb.), podle něhož lze obecně závaznými vyhláškami obcí stanovit skutkové podstaty přestupků proti veřejnému pořádku. Pokud jsou navržena ke zrušení některá ustanovení pro rozpor s vlastnickým právem třetích subjektů, upozorňuje, že vlastnické právo je možné omezit, přičemž "obecně je možno říci, že toto omezení je v souladu s jednou ze základních ústavních zásad, a sice s tou, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného. Diskuse na toto téma by však byla příliš teoretická a závislá na právním názoru, ale i pozici toho, kdo tuto problematiku posuzuje."

Pokud je vyhláška napadána v rozsahu, v jakém to návrh činí, zůstává otázkou, k čemu je vůbec zákonné zmocnění § 10 zákona o obcích, když prakticky všechny tam uvedené činnosti jsou již nějakým způsobem regulovány. Citované ustanovení by se tak stalo jen pouhou proklamací, což jistě nebylo v intenci zákonodárce. Statutární město nesouhlasí ani s argumentací, že všechna uvedená jednání jsou již upravena v § 415 občanského zákoníku, neboť tato úprava se pochopitelně týká zcela jiného právního režimu.

Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zaslán stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky, Ústavnímu soudu sdělil, že do uvedeného řízení nevstupuje.

III.

Znění vyhlášky

(pozn. red.: včetně stylistických a pravopisných nepřesností)

Návrhem napadené části obecně závazné vyhlášky (vyznačeny tučně) zní takto:

Článek 1

Úvodní ustanovení

(l) Tato obecně závazná vyhláška (dále jen OZV) ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic (místních komunikací1) ) a jiných veřejných prostranství, ochrany životního prostředí, veřejné zeleně a řádného užívání zařízení sloužících potřebám veřejnosti ve městě Ústí nad Labem.

(2) Veřejným prostranstvím se rozumí všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.2)

(3) Čistotou a pořádkem se obecně rozumí stav, kdy je povrch ulice či jiného veřejného prostranství zbaven smetků, odpadků a jiných nečistot.

(4) Vrakem se rozumí silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno státní poznávací značkou nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu. 1)

(5) Schůdnost ulic a jiných veřejných prostranství je upravena zvláštním předpisem.

(6) Veřejnou zelení se rozumí pozemky evidované v katastru jako zeleň, zeleň v zástavbě nebo ostatní veřejná zeleň3), vč. zařízení a objektů na ní se nacházejících.

Článek 2

Znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství

Za znečišťování ulic a jiných veřejných prostranství se považuje zejména:

a) odhazování nedopalků, smetí, papírů, obalů, zbytků jídla a jiných odpadků mimo odpadkové koše,

b) odhazování krmiva pro zvířata a ptactvo,

c) znečišťování splaškovými vodami a jinými závadnými a znečišťujícími látkami - výjimkou je mytí skel, světel a SPZ vozidel, a to pouze čistou vodou,

d) provádění údržby a oprav motorových vozidel vč. výměny oleje (mimo havarijních stavů bránících provozu vozidel),

e) znečištění způsobená chovanými zvířaty,

f) skládání stavebních materiálů, paliv a jiných předmětů po dobu delší než 24 hodin - uvedené materiály musejí být zabezpečeny proti odplavení a po jejich odklizení musí být veřejné prostranství uvedeno do původního stavu. Zvláštní užívání veřejného prostranství podléhá poplatku a je upraveno zvláštním právním předpisem4) a OZV města5).

g) vylepování plakátů, reklam, inzerátů, oznámení a jiných zpráv mimo vyhrazené plochy,

h) ponechávání nepotřebných předmětů vč. vraků na veřejném prostranství. Odklízení velkoobjemového odpadu je řešeno OZV města6)

Článek 3

Povinnosti k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství

(1) Každý je povinen se chovat tak, aby nezpůsobil znečištění ulic a jiných veřejných prostranství; pokud takové znečištění způsobí, je povinen neprodleně ho sám, nebo na vlastní náklady, odstranit.

(2) Povinnost zajišťovat udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství se ukládá :

a) k zabezpečení čistoty chodníků v ulicích vlastníkovi, případně správci přilehlého objektu, a to i v případech, kdy je mezi objektem a chodníkem předzahrádka nebo pás zeleně,

b) k zabezpečení čistoty ostatních chodníků a jiných veřejných prostranství vlastníkovi, případně správci příslušného pozemku,

c) k zabezpečení čistoty zastávek MHD a jiné hromadné dopravy odboru dopravy magistrátu,

d) k zabezpečení čistoty zdí a plotů a dále ploch staveb bezprostředně přiléhajících k ulicím a jiným veřejným prostranstvím vlastníkovi dotčeného objektu,

e) k zabezpečení čistoty ulic a jiných veřejných prostranství při výměně plakátů vlastníkovi plakátovací plochy či billboardu, který je povinen zajistit bezodkladně na vlastní náklady likvidaci stržených plakátů.

(3) V případě znečištění veřejného prostranství chovanými zvířaty má povinnost neprodleně hygienicky odstranit znečištění vlastník zvířete nebo osoba, která má v té chvíli zvíře ve své péči.

(4) V zájmu zajištění udržování čistoty je vlastník budovy, příp. jiného objektu, povinen učinit opatření k zabránění hnízdění zdivočelých holubů (zejména na půdách).

(5) Při znečištění ulic a jiných veřejných prostranství má povinnost neprodleně odstranit znečištění jeho původce. Pokud tak neučiní, bude znečištění odstraněno na jeho náklady osobou obecně odpovědnou za zajištění udržování čistoty.

Článek 4

Způsob provádění čištění

(1) Čištěním ulic a jiných veřejných prostranství se rozumí zametání, mytí, odstraňování bláta, naplavenin a jiných nečistot, včetně plevelů. Čistění musí být prováděno v rozsahu celé znečištěné plochy. Pokud není použití vody z důvodu jejího nedostatku dočasně zakázáno a pokud nehrozí náledí, musí být čištěná plocha před zametáním vždy pokropena, aby nedocházelo k narušování životního prostředí rozptylem nečistot. Přitom je třeba dbát, aby uživatelé ulic a jiných veřejných prostranství byli co nejméně obtěžováni zejména prachem a hlukem.

(2) Komunální odpad se ukládá do sběrných nádob na komunální odpad. Uliční smetky se shromažďují na zpevněných plochách takovým způsobem, aby nemohlo dojít k jejich roznášení; jejich zneškodnění (sběr a svoz) zajistí ten,kdo zodpovídá za zajištění čistoty.

(3) Při čištění ulic a jiných veřejných prostranství nesmí docházet ke smetání či shrnování odpadu a nečistot do vozovek, na kanalizační mříže, okrasné mříže okolo stromů, na okolní pozemky, do sklepních oken a větracích šachet a pod zaparkovaná vozidla.

(4) Při čištění ulic a jiných veřejných prostranství nesmí být použity látky, které by ohrozily zdravé životní prostředí (zejména jedy a látky toxické ). Užívány mohou být pouze látky, které jsou pro tento účel schválené, při dodržení podmínek stanovených pro jejich aplikaci.

Článek 5

Blokové čištění

(1) Blokové čištění je na území města zajišťováno prostřednictvím odboru dopravy magistrátu.

(2) Blokovým čištěním se rozumí celkové vyčištění komunikace, tj. odstranění veškerých nečistot, zametení a umytí. Je oznámeno předem, aby byla komunikace volná, bez parkujících vozidel.

Článek 6

Ochrana životního prostředí

V zájmu ochrany životního prostředí ve městě je kromě činností uvedených v článku 2 této OZV dále zakázáno :

a) spalovat a jinak zneškodňovat jakýkoliv odpad (tuhý i kapalný) mimo zařízení k tomu určená s výjimkou suchých a napadených zbytků rostlin,

b) vylévat do kanalizace závadné tekutiny (zbytky olejů, rozpouštědel, barev, žíravin apod.),

c) ponechat travní porosty neposečené po 30. červnu a 31. srpnu (zejména k zabránění šíření plevelů a pylových alergenů).

Článek 7

Ochrana veřejné zeleně

(1) Ve veřejné zeleni je zakázáno:

a) poškozovat a znečišťovat porosty, zařízení a vybavení v zeleni jízdou na zvířatech, kolech, kolečkových bruslích, skateboardech, koloběžkách a jiných nemotorových prostředcích,

b) používat motorová vozidla s výjimkou vozíků zdravotně postižených, vjíždět s nimi na veřejnou zeleň a parkovat na ní. Tento zákaz se vztahuje i na přípojná vozidla7).

c) vstupovat na plochy květinových záhonů a trhat květiny na záhonech,

d) poškozovat či ničit dřeviny (lámat větve dřevin, poškozovat jejich kůru apod.),

e) odhazovat hořící nebo doutnající předměty, rozdělávat a udržovat otevřené ohně,

f) stanovat a nocovat.

(2) Zákazy uvedené v odst. (1) písm. b) se nevztahují na Policii ČR, Městskou policii, Hasičský záchranný sbor ČR a zdravotnickou záchrannou službou při výkonu služby.

(3) Vlastník veřejné zeleně může v její blízkosti umístit informaci o správci této zeleně.

Článek 8

Užívání zařízení města

V zájmu zachování funkčnosti a řádného stavu zařízení města sloužících potřebám veřejnosti je zakázáno :

a) zcizovat, poškozovat a přemísťovat městský mobiliář, jako např. lavičky, odpadkové koše, květinové nádoby, přenosné plakátovací a reklamní plochy, úřední vitríny a označení ulic a náměstí,

b) koupat se v městských nádržích (kašny, vodotrysky apod.),

c) poškozovat dlažby, obrubníky, zídky a schodiště jízdou na skateboardech, kolečkových bruslích, koloběžkách a jízdních kolech,

d) znehodnocovat jakýmkoliv způsobem jiná nepřenosná zařízení města, jako např. vybavení dětských hřišť, pískoviště, kašny, umělecké plastiky, venkovní schodiště, ploty, ohradní zdi, zábradlí, zastávky MHD a veřejné osvětlení,

e) nechat přerůstat dřeviny přes ploty a ohradní zdi na veřejné prostranství, kde by bránily jeho užívání, ohrožovaly chodce, veřejné osvětlení a nadzemní inženýrská vedení,

f) vstupovat se psy na dětská hřiště, pískoviště, dětské koutky a sportoviště.

Článek 9

Všeobecné povinnosti

Každý, kdo znečistí veřejné prostranství, naruší životní prostředí, poškodí veřejnou zeleň a znehodnotí zařízení města, je povinen uvést je na své náklady do původního stavu.

Článek 10

Sankce

Porušení této OZV se postihuje podle obecných předpisů8).

Článek 11

Účinnost

Tato OZV nabývá účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení.

_______

1) zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (v platném znění), vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí cit. zákon (v platném znění)

2) § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích

3) kódy 19, 40 a 41 bodu 2. přílohy k vyhlášce Českého úřadu zeměměřického a a katastrálního č. 190/1996 Sb. (v platném znění), kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem (v platném znění) a zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (v platném znění).

4) § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (v platném znění)

5) OZV města Ústí nad Labem č. 59/1999 o místních poplatcích

6) OZV města Ústí nad Labem č. 51/1998 o nakládání s komunálním odpadem

7) § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102, o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

8) zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích (v platném znění), § 58 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)

IV.

Ústavní konformita legislativního procesu

Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ze zápisu z 24. zasedání Zastupitelstva města Ústí nad Labem, konaného dne 8. listopadu 2001, Ústavní soud zjistil, že vyhláška byla schválena při uvedeném jednání 30 hlasy pro, nikdo se nezdržel hlasování, nikdo nebyl proti. Zastupitelstvo mělo tehdy 37 členů, z nichž 7 nebylo přítomno jednání, takže lze konstatovat, že vyhláška byla přijata stanoveným způsobem [§ 12 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů]. Vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na úřední desce dne 12. listopadu 2001 a sejmuta dne 30. ledna 2002 [účinnosti nabyla dne 27. listopadu 2001 (§ 12 odst. 2 citovaného zákona a čl. 11 vyhlášky)]. Vyhláška byla tedy přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem.

V.

Hodnocení Ústavním soudem a závěr

Protože návrh na zrušení předmětné vyhlášky podle § 124 odst. 3 zákona o obcích byl podán oprávněnou osobou a včas, Ústavní soud jej projednal meritorně.

Při rozhodování o návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky Ústavní soud posuzuje, zda byla přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem a zda její obsah neodporuje ústavním zákonům a zákonům (§ 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Pro toto posouzení Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, kterými jsou: (1) přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky, (2) zkoumání, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nepohybovala mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti, (3) zkoumání, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost, a (4) přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti" (srov. obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. 3. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 61, vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.).

Stejnou metodu testování Ústavní soud zvolil i v projednávané věci.

Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. K vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti (na rozdíl od přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Ústavy) principiálně není zapotřebí výslovné zákonné zmocnění (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/99, Sbírka rozhodnutí, svazek 15, nález č. 112, vyhlášen pod č. 216/1999 Sb.). Jde tedy o originární normotvorbu. Jak Ústavní soud poukázal shora (viz část IV.), obec postupovala při výkonu své pravomoci ústavně souladným způsobem.

Ústavní soud zjišťuje, že obec vydala svou obecně závaznou vyhlášku mimo hranice zákonem vymezené věcné působnosti. Samostatná působnost obce je vymezena v ustanovení § 35 zákona o obcích. Obec je limitována mezemi své působnosti, vymezené zákonem. Nemůže tedy upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, ani záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého. Účelem a funkcí vydávání obecně závazných vyhlášek je správa vlastních záležitostí samostatně, a nelze je spatřovat v pouhé volné reprodukci zákonů týkajících se úkolů státní správy, či dokonce v normování této oblasti. V případech, kdy obec vystupuje jako subjekt ukládající občanovi povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 62/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 108, vyhlášen pod č. 280/2005 Sb.). Základním zákonným zmocněním pro obce je v tomto smyslu ustanovení § 10 zákona o obcích, podle kterého obec může obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti pouze v tam uvedených taxativně vymezených oblastech anebo stanoví-li tak zvláštní zákon.

Ústavní soud souhlasí s návrhem v tom, že všechna jednání uvedená v čl. 2 písm. a), b), c), e) a f) (tedy odhazování nedopalků, smetí, papírů, obalů, zbytků jídla a jiných odpadků mimo odpadkové koše, odhazování krmiva pro zvířata a ptactvo, znečišťování splaškovými vodami a jinými závadnými a znečišťujícími látkami, znečištění způsobená chovanými zvířaty, skládání stavebních materiálů) spadají pod ustanovení § 47 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Podle tohoto ustanovení se přestupku proti veřejnému pořádku dopustí ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství. Aplikovatelné je též ustanovení § 47 odst. 1 písm. g) téhož zákona, zakazující poškození nebo neoprávněné zabrání veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení, resp. písmene h), zakazující neoprávněné založení skládky nebo odkládání odpadků nebo odpadů mimo vyhrazená místa. Na ustanovení čl. 2 písm. g) (vylepování plakátů, reklam, inzerátů, oznámení a jiných zpráv mimo vyhrazené plochy) je kromě shora uvedených ustanovení přestupkového zákona aplikovatelné též ustanovení § 47b odst. 1 písm. d) téhož zákona, podle něhož se přestupku dopustí ten, kdo neudržuje čistotu a pořádek na svém nebo jím užívaném pozemku tak, že naruší vzhled obce. Problematiku čl. 2 písm. d) vyhlášky (zákaz provádění údržby a oprav motorových vozidel) řeší § 19 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Problematika nakládání s vraky vozidel [čl. 2 písm. h) vyhlášky] je komplexně řešena v § 19 zákona č. 13/1997 Sb. Sankce za znečištění místních komunikací je upravena v § 28 téhož zákona. Schůdnost chodníků (viz čl. 3 odst. 2 vyhlášky) je upravena ustanovením § 27 odst. 4 téhož zákona (včetně zákonné odpovědnosti za škodu).

Povinnosti stanovené v článku 2 vyhlášky jsou v úplnosti regulovány obecně zákonem a vynucovány dozorem orgánů státní správy. Ustanovení čl. 2 vyhlášky, postihující zde vymezené formy jednání, bylo tedy vydáno mimo věcnou působnost obce. To samé platí o článku 3 vyhlášky, který dále provádí a konkretizuje ustanovení článku 2 a ukládá [vyjma čl. 3 odst. 2 písm. c) - k tomu viz níže] povinnosti třetím osobám, stejně tak i pro články 1 odst. 3 a 1 odst. 4, které obsahují definice pro jednání zakázaná v článcích 2 a 3.

Pokud článek 4 odst. 4 vyhlášky reguluje použití látek, které by ohrozily zdravé životní prostředí (zejména jedů a látek toxických) při čištění ulic a jiných veřejných prostranství, dostává se tím do kolize s obecnou úpravou obsaženou v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 44a a násl. tohoto zákona totiž reguluje nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. I tímto ustanovením tedy obec překročila svou věcnou působnost a zasáhla do působnosti orgánů státní správy.

Článek 6 písm. a) vyhlášky (zákaz spalování a jiného zneškodňování jakýchkoliv odpadů) upravuje oblast regulovanou zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tedy rovněž oblast v působnosti státní správy (srov. zejm. ustanovení § 12 uvedeného zákona), přičemž oblast upravená ustanovením čl. 6 písm. a) vyhlášky nepodléhá žádné z oblastí, kde může obec podle zákona o odpadech vydávat obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti. Podmínky spalování rostlin může podle § 3 odst. 5 a § 50 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, stanovit obecně závaznou vyhláškou, nicméně čl. 6 písm. a) vyhlášky se týká spalování a zneškodňování jakéhokoliv odpadu. Je tedy značně širší, než je samostatná působnost obce vymezená zákonem. Článek 6 písm. b) /zákaz vylévání závadných tekutin do kanalizace/ pokrývá oblast upravenou vodním zákonem (zákon č. 254/2001 Sb.), který v této oblasti obci samostatnou působnost nedává. Ustanovení čl. 6 písm. c) vyhlášky zakazuje ponechat travní porosty neposečené v určitém ročním období. Není ovšem v působnosti obce ukládat tyto povinnosti třetím osobám, neboť takováto úprava není zahrnuta v ustanovení § 10 zákona o obcích. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, samostatnou působnost obce v této oblasti nepředpokládá. Ustanovení čl. 6 tedy vybočuje ze samostatné působnosti obce.

Článek 7 odst. 1 písm. a) vyhlášky zakazuje poškozovat a znečišťovat porosty, zařízení a vybavení v zeleni. Upravuje tedy jednání, které je již postižitelné jako přestupek proti veřejnému pořádku (poškození veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení) podle § 47 odst. 1 písm. g) přestupkového zákona, resp. písm. d) téhož ustanovení (znečištění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení anebo zanedbání povinnosti úklidu veřejného prostranství), eventuálně § 45 odst. 1 téhož zákona (přestupky na úseku ochrany životního prostředí). Obdobně to platí též o ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Zákaz poškozovat či ničit dřeviny [čl. 7 odst. 1 písm. d) vyhlášky] je upraven v § 7 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který samostatnou působnost obce v této sféře nepředpokládá. Zákaz odhazovat hořící a doutnající předměty, rozdělávat a udržovat otevřené ohně [čl. 7 odst. 1 písm. e) vyhlášky] je obsažen v předpisech regulujících podmínky požární ochrany (viz zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 17) a není v samostatné působnosti obce. Ustanovení čl. 7 vyhlášky tedy rovněž vybočuje ze samostatné působnosti obce.

Zákaz stanovat a nocovat ve veřejné zeleni [čl. 7 odst. 1 písm. f) vyhlášky] by byl přípustný za podmínky, že by se vztahoval jen na pozemky ve vlastnictví obce. Z definice veřejné zeleně podle čl. 1 odst. 6 předmětné vyhlášky, která veřejnou zeleň definuje jako "pozemky evidované v katastru jako zeleň, zeleň v zástavbě nebo ostatní veřejnou zeleň, včetně zařízení a objektů na ní se nacházejících", vyplývá, že zákaz se nesporně vztahuje též na pozemky ve vlastnictví třetích osob. Takto obecně formulovaný zákaz tedy nepřípustně zasahuje do vlastnického práva třetích osob, které si mohou samy o způsobu užívání svých pozemků rozhodnout (včetně eventuálního stanování a nocování), samozřejmě za podmínky dodržování zákonných povinností (obdobně viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 14/99, Sbírka rozhodnutí, svazek 16, nález č. 143, vyhlášen pod č. 239/1999 Sb.).

To, co bylo již shora uvedeno o deliktech vymezených v článku 2 vyhlášky, platí obdobně pro delikty vymezené v jejím článku 8 písm. a), b), c) a d), které jsou pokryty přestupky podle § 47 odst. 1 písm. g) a § 50 odst. 1 přestupkového zákona. Stejně tak problematika upravená článkem 8 písm. e) (přerůstání dřevin přes ploty a ohradní zdi na veřejné prostranství) nespadá do samostatné působnosti obce a je řešena v samostatných zákonech, např. zákonem č. 13/1997 nebo zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Požadavky na čistotu dětských hřišť a pískovišť [čl. 8 písm. f) vyhlášky] jsou upraveny v § 13 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení je provozovatel venkovní hrací plochy, určené pro hry dětí, povinen upravit v provozním řádu podmínky provozu hrací plochy s pískovištěm, režim údržby a způsob zajištění stanovených hygienických limitů (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 62/04 - viz výše). Jinými slovy, pravidla provozu dětských hřišť a pískovišť musí obec upravit v provozním řádu těchto zařízení, nikoliv obecně závaznou vyhláškou.

Konečně ustanovení článku 9 vyhlášky je nadbytečné s ohledem na existenci občanskoprávních a jiných předpisů, které obecně stanoví povinnost k restituci in integrum jako jeden z následků porušení právní povinnosti primární.

Ústavní soud naopak nesouhlasí s navrhovatelem v tom, že sama skutečnost, že se jednotliví občané mohou bránit proti jednotlivým škodlivým jednáním podle občanského zákoníku (např. ustanovení o imisích nebo o obecné odpovědnosti za škodu), vždy bez dalšího vylučuje vydání obecně závazné vyhlášky obce. Nelze totiž, jak správně upozorňuje město Ústí nad Labem, směšovat soukromoprávní a veřejnoprávní úpravu téhož jevu, která v obou případech slouží odlišnému účelu. Podstatná pro rozhodnutí Ústavního soudu je skutečnost, že všechna jednání postihovaná nebo zakazovaná předmětnou vyhláškou jsou buď zakázána zákonem nebo nespadají do samostatné působnosti obce.

Ústavní soud se dále neztotožňuje s návrhem v tom, že vyhláška vybočila z mezí zákona v ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. c), ukládajícího povinnost zabezpečení čistoty zastávek MHD a jiné hromadné dopravy odboru dopravy magistrátu, případně v čl. 5 (pravidla blokového čištění odborem magistrátu). I když Ústavní soud souhlasí s návrhem potud, že tuto úpravu by bylo možno provést též interním aktem města, samotná skutečnost, že podobná úprava je obsažena v jeho obecně závazné vyhlášce, ještě neznamená protizákonnost této vyhlášky.

Ústavnísoud tedy považuje, vedle již shora zmíněných ustanovení čl. 1 odst. 4 a čl. 6 vyhlášky, za nezbytné zrušit též ustanovení čl. 1 odst. 2, které přebírá zákonnou definici veřejného prostranství a které je, v této podobě, ve vyhlášce nadbytečné, nemluvě již o tom, že není v žádném případě specifikací veřejného prostranství v tom smyslu, jak ji předpokládá judikatura Ústavního soudu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 62/04 - viz výše).

Naopak ke zrušení definice uvedené v čl. 1 odst. 3 vyhlášky není důvod. Zde Ústavnísoud souhlasí s názorem obce, že jakékoliv konkrétnější upřesnění toho, co je čistotou a pořádkem míněno, je možné.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, ve znění dalších zákonů, může Ústavní soud, se souhlasem účastníků, upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Navrhovatel s upuštěním od ústního jednání projevil souhlas ve svém sdělení ze dne 29. listopadu 2006. Městu Ústí nad Labem byla zaslána výzva se žádostí o sdělení, zda rovněž souhlasí s upuštěním od ústního jednání ve věci, s tím, že pokud Ústavnímu soudu nedojde, do deseti dnů od doručení uvedené žádosti, žádné sdělení, bude mít Ústavní soud za to, že s upuštěním od ústního jednání rovněž souhlasí. Zmíněná výzva byla městu Ústí nad Labem doručena dne 20. listopadu 2006, město Ústí nad Labem na ni nereagovalo, takže Ústavní soud vycházel z jeho předpokládaného souhlasu.

S ohledem na uvedené důvody Ústavnísoud návrhu vyhověl a vyhlášku zrušil podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro její rozpor s čl. 79 odst. 3 a čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky a s článkem 4 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud rozhodl zrušit vyhlášku celou, protože po zrušení jen návrhem napadených částí by její zbývající torzo nepředstavovalo žádný smysluplný předpis.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru