Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 39/02Nález ÚS ze dne 24.06.2003Vyhláška obce Vražné o poplatku za komunální odpad

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Nový Jičín
Soudce zpravodajHoleček Miloš
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
právo na územní samosprávu
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
Věcný rejstříkpravomoc
obec/obecně závazná vyhláška
působnost/samostatná
poplatek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 97/30 SbNU 405
Paralelní citace (Sbírka zákonů)205/2003 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2003:Pl.US.39.02
Datum vyhlášení09.07.2003
Datum podání05.11.2002
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 02/2001; obecně závazná vyhláška obce Vražné o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., čl. 84 odst.2

185/2001 Sb.

337/1992 Sb., čl. 37, § 37a

565/1990 Sb., čl. 10b odst.4, § 14, § 16, § 11, § 12


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 39/02 ze dne 24. 6. 2003

205/2003 Sb.

N 97/30 SbNU 405

Vyhláška obce Vražné o poplatku za komunální odpad

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 24. června 2003 sp. zn. Pl. ÚS 39/02 ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu v Novém Jičíně na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vražné č. 02/2001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů z 12. prosince 2001 (nález byl vyhlášen pod č. 205/2003 Sb.).

Výrok

Části článku 6 odst. 2 ve znění "(lze nahradit písemným čestným prohlášením vlastníka nemovitosti, kde má takto od poplatku osvobozený poplatník hlášen trvalý pobyt)" a článku 9 odst. 2 ve znění " nebo osoba uvedená v ustanovení článku 3 této vyhlášky" a celý článek 7 odst. 2 obecně závazné vyhlášky obce Vražné č. 02/2001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů z 12. prosince 2001 se dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ruší.

Návrh na zrušení ostatních ustanovení této obecně závazné vyhlášky se zamítá.

Odůvodnění:

Dne 5. 11. 2002 došel Ústavnímu soudu návrh přednosty Okresního úřadu v Novém Jičíně na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vražné č. 02/2001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů z 12. prosince 2001, jejíž změní je následující:

Zastupitelstvo obce Vražné vydává dne 12. prosince 2001 podle ustanovení § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s ustanoveními § 10 písm. a), § 35 a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), tuto obecně závaznou vyhlášku o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen "systém nakládání s komunálním odpadem").

Oddíl I Základní ustanovení

Článek 1

1. Obec Vražné vybírá místní poplatek za provoz "systému nakládání s komunálním odpadem" (dále jen "poplatek za komunální odpad").

2. Správu místního poplatku vykonává Obecní úřad Vražné (dále jen "správce poplatku"). V řízení ve věcech tohoto místního poplatku se postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Oddíl II Poplatek za komunální odpad (dále jen poplatek)

Článek 2 Předmět poplatku

1. Poplatek se vybírá za provoz "systému nakládání s komunálním odpadem" na území obce Vražné, který je stanoven v obecně závazné vyhlášce obce Vražné č. 01/2001, o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, ze dne 12. prosince 2001, která nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2002.

Článek 3 Poplatník

1. Poplatníkem je každá fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, a dále také fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, nacházející se na území obce Vražné, a ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba.

2. Za domácnost může být poplatek odváděn společným zástupcem, v případě rodinných nebo bytových domů vlastníkem nebo správcem (současně s odevzdáním vyplněného " oznámení společného zástupce" na tiskopisu jehož vzor je uveden v příloze č.1 této obecně závazné vyhlášky.

3. V případě, že stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba, je ve vlastnictví více osob, jsou tyto povinny hradit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.

Článek 4 Oznamovací povinnost

1. V případě, že dojde ke vzniku či změně poplatkové povinnosti u poplatníka, kterým je fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, nacházející se na území obce Vražné, a ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba, je tento poplatník oznámit tuto skutečnost správci poplatku do 15ti dnů ode dne vzniku či změny poplatkové povinnosti.

Článek 5 Sazby místního poplatku

1. Poplatek za komunální odpad činí ročně pro:

A) fyzickou osobu, která má v obci Vražné trvalý pobyt 150,- Kč

Poplatek je tvořen:

a) částkou stanovenou ve smyslu ustanovení § 10b odst. 3 písm a) zákona č. 565/1990 Sb., o místním poplatku, ve výši 15,- Kč

b) částkou stanovenou ve smyslu ustanovení § 10b odst. 3 písm. b) zákona č. 565/1990 Sb., o místním poplatku, ve výši 135,- Kč

B) fyzickou osobu, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, nacházející se na uzemí obce Vražné, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba 150,- Kč

Poplatek je tvořen:

a) částkou stanovenou ve smyslu ustanovení § 10b odst. 3 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., o místním poplatku ve výši 15, - Kč

b) částkou stanovenou ve smyslu ustanovení § 10b odst. 3 písm. b) zákona č. 565/1990 Sb., o místním poplatku ve výší 135,- Kč.

Rozúčtování nákladů obce Vražné na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na 1 fyzickou osobu a rok je stanoveno v příloze č. 2 této vyhlášky.

Článek 6 Osvobození

1. Poplatek neplatí

a) fyzická osoba, která je v obci přihlášena k trvalému pobytu, ale v obci se prokazatelně nezdržuje (např. dlouhodobý pobyt v cizině, vojenská základní služba, pobyt v místě studia, pobyt ve vězení, dlouhodobý pobyt v rehabilitačním či jiném léčebném zařízení).

2. Poplatník uvedený v ustanovení článku 3 je povinen správci poplatku vždy do 31. ledna příslušného kalendářního roku prokázat, že důvod osvobození trvá (lze nahradit písemným čestným prohlášením vlastníka nemovitosti, kde má takto od poplatku osvobozený poplatník hlášen trvalý pobyt).

3. Osvobození od placení poplatku zaniká, zanikne-li důvod osvobození.

Článek 7 Vznik a zánik poplatkové povinnosti

1. Poplatek se platí od prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy poplatková povinnost vznikla, a to za jednotlivé měsíce do konce kalendářního roku ve výši 1/12 stanovené roční sazby.

2. Zanikne-li poplatková povinnost, zaniká povinnost platit poplatek uplynutím měsíce, v němž tato skutečnost nastala (viz oznamovací povinnost - článek 4 odst. 1) této vyhlášky).

Článek 8 Splatnost poplatku

1. Poplatek je splatný v pololetních splátkách bez vyměření vždy do 31. 3. a 30. 9. kalendářního roku.

2. Poplatek může být uhrazen také najednou za celý rok, a to do 31. 3.

3. Vznikne-li poplatková povinnost během roku, je poplatek splatný do 30ti dnů od vzniku poplatkové povinnosti.

Článek 9 Ustanovení přechodná, společná a závěrečná

1. Nebude-li poplatek zaplacen v určeném termínu splatnosti dle článku 8 této vyhlášky nebo ve správné výši, vyměří správce poplatku poplatek platebním výměrem a může zvýšit poplatek až o 50 %.

2. Pokud poplatník nebo osoba uvedená v ustanovení článku 3 této vyhlášky nesplní svoji povinnost nepeněžité povahy stanovenou touto vyhláškou, může správce poplatku opakovaně uložit pokutu ve smyslu ustanovení § 37 a § 37a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Článek 10

1. Pokud poplatník nesplní svoji poplatkovou povinnost určenou touto obecně závaznou vyhláškou, lze poplatek vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla.

2. Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření poplatku nebo jeho dodatečnému stanovení, běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu zpraven.

Článek 11 Účinnost

Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti 1. 1. 2002.

Přílohy: č. 1 - Oznámení společného zástupce (vzor tiskopisu)

č. 2 - Rozúčtování nákladů obce Vražné na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu

Příloha č. 1 - vzor tiskopisu (neopsáno)

Příloha č. 2 Rozúčtování nákladů obce Vražné na sběr a svoz netříděných komunálních odpadů

Vstupní údaje:

Počet obyvatel obce k 30. 11. 2001 = 840

Počet objektů určených nebo sloužících k rekreaci = 20

Celkové náklady obce Vražné na odpadové hospodářství v roce 2000 = 115.928,-Kč

Rozúčtování nákladů na 1 fyzickou osobu/rok: 115.928 : 860 = 135,- Kč

Výsledná částka poplatku

(podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 565/1990 Sb., o místním poplatku): 135,- Kč

Zpracoval: Ing. V. N.

Ve Vražném dne 30. 11. 2001

Navrhovatel podal tento návrh v rámci dozoru nad výkonem samostatné působnosti obce, neboť dospěl k závěru, že vyhláška odporuje svými klíčovými ustanoveními zákonu. Uvedl, že samospráva překročila svá zákonná zmocnění. Zjištěné vady jsou natolik závažné, že bylo zapotřebí výkon vyhlášky pozastavit, obec však do tří měsíců nezjednala nápravu.

Přednosta poukázal na specifickou povahu místních poplatků, o jejichž zavedení a rozsahu rozhoduje podle zákonného zmocnění a v jeho mezích obec sama v rámci samostatné působnosti [§ 1 a 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]; tato možnost však nemusí být využita. Poplatek má ráz místní daně, je povinnou, neúčelovou, neekvivalentní a nenávratnou dávkou, jež se stává výnosem obce. Důležité jsou také určité regulační a ochranné prvky. Přednosta zdůraznil ústavní hranice zdaňování daně čl.11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona pro řízení platí zvláštní předpisy, a to zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Správa místních poplatků je svou povahou vrchnostenská, zavádí ji obec ve své samostatné působnosti a spravuje obecní úřad v přenesené působnosti. Správu lze dělit na jednotlivá řízení, nelze ji však dělit mezi obec a její úřad. Obec není oprávněna při výkonu samosprávy překračovat zákon a správce takové překročení nemůže zhojit. Správa daně není subjektivním právem obce, je jen zákony určenou kompetencí. Obecní úřad jako správce daně musí jednat, nelze, aby veřejnou moc nerealizoval.

Za původce odpadů, jež mají původ v činnosti fyzických osob nepodrobených zvláštní úpravě, zákon č.185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, považuje po jejich odložení obyvateli na určené místo obec. Zároveň zůstává zachováno právo obce v samostatné působnosti upravit obecně závaznou vyhláškou systém nakládání s odpadem. Obyvatelům pak přísluší ukládat odpady na určená místa (§ 17 odst. 2 a 4 zákona o odpadech).

Související změna zákona o místních poplatcích nenarušuje koncepci místních poplatků. To však obec nerespektovala, když v rozporu se zákonem při vydávání obecně závazných vyhlášek obsahem jedné vyhlášky zavazuje druhou (čl. 2 vyhlášky připomínající vyhlášku č. 01/2001), jejíž zákonný režim je jiný. Při budování systému nakládání s komunálním odpadem lze sledovat jen zákony stanovená kritéria. Stanovení pravidel pro nakládání s odpady je případem fakultativní správy, totéž platí pro stanovení místního poplatku. Předmětem místního poplatku je to, co lze poplatníkům objektivně přičíst, u odpadového poplatku je to trvalý pobyt či vlastnictví stavby. Provoz systému nakládání s komunálním odpadem ovšem nemohou poplatníci ovlivnit.

Subjektem povinnosti je podle zákona o místních poplatcích osoba zvaná poplatník, přičemž řízení se řídí tímto zákonem. Terminologie zákona musí být respektována samosprávou a jí vytvořený právní předpis jí nesmí dávat jiný význam, např. zaměňovat "plátce" a "poplatníka". Společný zástupce není podle zákona o místních poplatcích poplatníkem nebo plátcem. Tento subjekt může být pověřen poplatníkem k administraci úhrady, nemá však žádnou peněžitou povinnost, nelze mu ji tedy uložit podle § 37 a § 37a zákona o správě daní a poplatků.

Paragraf 15 zákona o místních poplatcích ukládá obci vyhlásit ohlašovací povinnost spojenou se lhůtou pro poplatníka. Sporná vyhláška neodpovídá zákonu a odporuje logice. Oznamovací povinnost není uložena fyzické osobě s trvalým pobytem v obci. Navíc není zřejmé, zda se změnou povinnosti rozumí i zánik. Podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), jsou obecní úřady uživateli údajů z informačního systému o obyvatelích s trvalým pobytem, obec však nemůže od ohlašovací povinnosti upustit a využít svého přístupu k uvedeným údajům k vytvoření registru poplatníků.

Sazba poplatků je tvořena ze dvou částí, přičemž jedna může být nulová. První v rozpětí 0 - 250 Kč je výsledkem politické vůle obce, resp. jejího zastupitelstva [§ 10b odst. 3 písm. a) zákona o místních poplatcích], druhou může do výše 250 Kč obec určit na základě svých skutečných nákladů za svoz a sběr netříděného komunálního odpadu v předchozím roce [písmeno b)]. Obec má uvést v příloze příslušné vyhlášky vyúčtování nákladů za minulý rok a jejich rozdělení na obyvatele. Ustanovení vyhlášky na zákonnou formulaci poukazuje, příloha je však označena jinak. Navrhovatel se domnívá, že obec nemá k dispozici účetní doklady pro stanovení druhé části sazby stanovené na 135 Kč, když první část obnáší 15 Kč. Nic ovšem obci nebrání stanovovat jen první část sazby.

Pro osvobození od poplatku u vymezených kategorií osob pobývajících dlouhodobě mimo obec nelze použít čestného prohlášení vlastníka nemovitosti, kde má tento poplatník hlášen trvalý pobyt. V daňovém řízení se uvedený institut podle § 39 správního řádu nepoužívá.

Navrhovatel míní, že ustanovení sporné vyhlášky o vzniku a zániku poplatkové povinnosti, pokud určuje povinnost platit až od měsíce následujícího po dni vzniku poplatkové povinnosti, odporuje zákonu o místních poplatcích. Podle jeho úpravy je rozhodný stav na konci měsíce, který je první nebo poslední v řadě těch, za něž se hradí poměrná část poplatku.

Rovněž ustanovení o splatnosti poplatku do 30 dnů u osob, kterým vznikne poplatková povinnost během roku, zakládá neodůvodněnou nerovnost s trvale povinnými osobami, které mají možnost splátek 31. 3. a 30. 9.

Ustanovení o tříleté lhůtě pro vymáhání dlužného poplatku nekoresponduje s § 12 zákona o místních poplatcích zmiňujícím dlužnou částku. Zákonnou interpretaci výrazu použitého v ustanovení vyhlášky nelze připustit, možnost vyměřovat jen dlužné poplatky nemá smysl.

Podle navrhovatele si obec vydáním napadené obecně závazné vyhlášky přisvojila nezákonné kompetence, neboť povinnosti ukládá mimo meze zákona a bez jeho základu. Takto uplatňovanou moc nepovažuje přednosta okresního úřadu za službu občanům.

Jménem obce Vražné její starosta zdůraznil ve svém vyjádření, že nová právní úprava řeší problematiku likvidace komunálního odpadu spravedlivě, lépe než v minulosti, kdy odpad k odvozu předávala a zpracování hradila jen část domácností a zbytek se jej zbavoval ke škodě životního prostředí. Vydání vyhlášky předcházela řada školení státní správy, k její precizaci však chyběl čas, neboť úprava musela být k dispozici k 1.1. 2002. Koncept vyhlášky byl konzultován na Okresním úřadě v Novém Jičíně, který teprve dodatečně začal její zákonnost zpochybňovat.

Ministerstvo vnitra - civilněsprávní úsek, jehož stanovisko si Ústavní soud vyžádal, i když není účastníkem řízení, ve svém sdělení připomíná, že problematika místních poplatků je v působnosti Ministerstva financí a problematika odpadů náleží Ministerstvu životního prostředí. K návrhu se přesto vyjadřuje. Připomíná, že obec zvolila pro komunální odpadové hospodářství místní poplatek za provoz systému nakládání s odpadem. Pověření obecního úřadu ke správě místního poplatku považuje za výkon samostatné působnosti obce, což je slučitelné se zákonem o obcích. Poukaz na další obecně závaznou vyhlášku téže obce se protizákonným nejeví. Definice poplatníka je v souladu se zákonem o místních poplatcích. Možnost uplatnění sankce vůči společnému zástupci se nezdá být zákonná, postavení poplatníka reguluje smlouva příkazní podle občanského zákoníku. Rovněž daňové právo procesní zakazuje přenos daňové povinnosti na jiný subjekt. Za sporné ministerstvo považuje, zda je nezbytné použití údajů z evidence obyvatel pro tuto daňovou správu, přičemž nezbytnost je předpokladem legality tohoto užití. Z přílohy vyhlášky není jasné, co přesně uvedená nákladová položka rozhodná pro výpočet poplatku zahrnuje. Obec může na základě zákona o místních poplatcích osvobodit od poplatků, ministerstvu se však nejeví jednoznačné, do jaké míry může upravit způsoby prokazování důvodů takového osvobození. Vznik a zánik poplatkové povinnosti je v souladu s ustanovením zákona. Splatnost poplatku u nových poplatníků je patrně diskriminační. Pojmem "vyměření poplatku" patrně obec myslela zákonný pojem "vyměření dlužné částky", striktní výklad by vylučoval vymáhání dlužné částky přesahující stanovený poplatek.

Návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti podal oprávněný orgán státní správy - přednosta okresního úřadu (§ 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Okresní úřady, v jejichž čele přednostové působili, však byly v rámci reformy územní správy zrušeny k 31. 12. 2002 (zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů). Od 1. 1. 2003 je oprávněn podat srovnatelný návrh ministr vnitra [§ 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu], jenž tak činí na podnět příslušného krajského úřadu pověřeného dozorem nad výkonem samosprávy obcí (§ 123 a násl. zákona o obcích).

Druh řízení před Ústavním soudem zůstává stejný, došlo pouze ke změně orgánu kompetentního k podání návrhu. Tuto změnu však není důvod považovat za změnu navrhovatele. Jak přednosta okresního úřadu, tak ministr vnitra jednal (jedná) jménem státu. Přednosta okresního úřadu i ministr vnitra zastupovali, resp. zastupují tentýž zájem na legalitě práva obecní samosprávy. Při zrušení okresních úřadů krajské úřady a Ministerstvo vnitra převzaly tuto agendu, čímž jsou o probíhajících řízeních u Ústavního soudu o návrzích přednostů okresních úřadů na zrušení obecně závazných vyhlášek obcí informovány, takže dozorovou politiku mohou v mezích procesních pravidel řízení před Ústavním soudem měnit bez výzev. Návrh však zpět vzít nemohou (§ 77 zákona o Ústavním soudu a contrario).

Úvahy navrhovatele o předmětu sporného místního poplatku, pojetí místních poplatků a jeho vázanosti k trvale přihlášeným obyvatelům, nemovitostem či komunálnímu odpadu samotnému nejsou rozhodující pro posouzení napadené obecní úpravy, která ve své podstatě činí to, co předpokládá nová zákonná úprava o financování sběru komunálního odpadu, čili konkretizuje příslušná ustanovení zákona o místních poplatcích pro poměry obce orgánem její samosprávy. Paragraf 14 zákona o místních poplatcích sám hovoří o poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem. Vazba na obyvatele s trvalým pobytem a další vlastníky nemovitostí je dána tak, že jsou to tyto osoby, jež produkují komunální odpad, jehož sběr má být zajištěn obcí právě z výtěžku uvedeného poplatku.

Stejně není zásadní, zda obec ve své vyhlášce připomíná jinou svou vyhlášku, jež s uvedenou problematikou úzce souvisí, avšak přijatou na základě zákona o odpadech. Tato praxe není zavazováním (snad nepřímou novelizací) jedné vyhlášky vyhláškou druhou. Vyhlášky ostatně přijímá stejný orgán - zastupitelstvo obce [§ 84 odst. 2 písm.j) zákona o obcích], přičemž legislativní procedura je totožná (§ 87 zákona o obcích), takže problém s takovou komunální legislativní praxí může být spatřován nanejvýš v nepřesném nebo nedostatečném poukazování na zmocňující zákony v úvodu uvedených vyhlášek a v nepřehlednosti komunálních předpisů.

Ve vyhlášce není výraz "plátce" používán, navrhovatelovy námitky ohledně jeho zaměňování s výrazem "poplatník" tak nejsou důvodné. Důvodná ovšem je námitka odlišování společného zástupce od plátce nebo poplatníka. Zákon o místních poplatcích je při vymezení role společného zástupce nezřetelný. Je zjevné, že společný zástupce jedná na základě vysloveného či nevysloveného konsensu s ostatními členy domácnosti, obdobně vlastník nebo správce bytového domu ve shodě s jeho obyvateli. Zákonem uložená povinnost sdělit údaje o zastupovaných poplatnících je přirozeným předpokladem tohoto zastupování, již lze však stěží postihovat jinak než neuznáním jednání společného zástupce, vlastníka či správce. Na jednotlivých poplatnících zůstává povinnost kontrolovat tohoto pověřence, jim hrozí za neplnění ohlašovací a poplatkové povinnosti sankce. Použití § 37 a 37a zákona o správě daní a poplatků o pokutách za porušení nepeněžitých povinností se proto nejeví jako zákonné. Při posuzování jeho postavení lze přisvědčit stanovisku Ministerstva vnitra.

Podrobnější hodnocení si zaslouží omezení uložení ohlašovací povinnosti na majitele nemovitostí nehlášené v obci k trvalému pobytu (čl. 4 vyhlášky). Oproti jiným místním poplatkům, jejichž poplatníky jsou osoby, jejichž seznam státní správa nevede, je totiž organizačně možné u poplatku za provoz systému nakládání s komunálními odpady využít evidenci obyvatel s trvalým pobytem v obci, neboť každý z nich je poplatníkem [§ 10b odst. 1 písm.a) zákona o místních poplatcích]. Je však nutno zvážit, zda je využití evidence legální. Ustanovení § 5 zákona č.133/2000 Sb., zdůrazňuje oprávnění obce použít evidence k nezbytným účelům. Pro výběr poplatků se toto užití nemusí jevit nezbytné vzhledem k zákonem předpokládané ohlašovací povinnosti (§ 14 odst. 2 zákona o místních poplatcích). Výsledkem ohlašovací povinnosti obyvatel s trvalým pobytem v obci ovšem bude vytvoření databáze totožné, přičemž k jejímu doplnění o poplatníky, již ohlašovací povinnost nesplnili, se stejně použijí údaje z uvedené evidence. Obecní úřad tak bude vytvářet evidenci obyvatel pro poplatkové účely, byť ji již má k dispozici. Požadavek tvorby takové evidence se jeví málo slučitelný se zásadou hospodárné správy obce (§ 2 a 38 zákona o obcích). Zneužití přístupu k evidenci v tom lze stěží spatřovat. Zabezpečení sběru a likvidace komunálního odpadu a jeho financování je přitom úkolem svěřeným obcím jako nositelům veřejné moci. Problém není ani v absenci přesnějšího určení způsobu, jakým uvedená evidence bude využita k předpisu poplatku obyvatelům. Vyhláška výslovně nestanoví, že obec rozesílá (a jakým způsobem) obyvatelům a ohlášeným dalším poplatníkům předpis poplatku spojený s předem částečně vyplněnou peněžní poukázkou nebo (a) informacemi o bankovním účtu obce a způsobu identifikace zaplativšího poplatníka (tzv. variabilní symbol, zpravidla rodné číslo). Dikce ustanovení o splatnosti bez vyměření (čl. 8 vyhlášky) naznačuje, že obec jen neadresným sdělením způsobem v obci obvyklým (úřední desky, venkovní vývěsky, letáky, časopis obce) informuje obyvatele o způsobu úhrady poplatku. Pro srovnání celostátní česká finanční legislativa konkrétně také neurčuje čísla cílových bankovních účtů, sdělují je vhodnými způsoby poplatníkům a plátcům až jednotlivé orgány finanční správy. Totéž platí pro další peněžní styky obyvatel s orgány veřejné moci. Tato praxe dosud nebyla hodnocena, natož shledána neústavním a nezákonným výkonem veřejné moci, a bylo by asi přemrštěné ji takto posuzovat. Bez ohledu na konkrétní praxi obce lze hodnotit situaci rovněž tak, že ohlašovací povinnosti (vyhláška hovoří o "oznamovací povinnosti", tento terminologický rozdíl však návrhem vytýkán není) je učiněno zadost rovněž takovou formou splnění poplatkové povinnosti (úhrady poplatku), jež umožňuje obci (obecnímu úřadu) jako správci poplatku identifikovat poplatníka. Zákon o místních poplatcích totiž nežádá časové a úkonové rozlišení ohlašovací a poplatkové povinnosti.

Za problematickou lze ovšem považovat možnost čestného prohlášení vlastníka nemovitosti, ve které má takový poplatník hlášen trvalý pobyt, že se v obci prokazatelně nezdržuje. Byť čestné prohlášení zákon o správě daní a poplatků výslovně nevylučuje, měl by je dávat osobně ten, jehož právního postavení se týká, nikoli jiná osoba. Poněkud paradoxně přitom tuto možnost podle čl. 6 odst. 2 vyhlášky nemá samotný poplatník. Toto ustanovení vyhlášky podle názoru Ústavního soudu je v rozporu se zákonem.

Zákon o místních poplatcích hovoří o osvobození od poplatků vágně, zdůrazňuje pouze, že v jednotlivých případech pro odstranění tvrdosti připadá v úvahu jejich snížení nebo prominutí (§ 16) a v příkladmém výčtu náležitostí vyhlášky hovoří bez dalšího upřesnění o případném osvobození (§ 14). Tato osvobození nesmějí být založena na ústavně nepřípustném rozlišování neboli diskriminaci (čl. 1, čl. 3 odst.1 a čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv svobod). Posuzovaná osvobození se vzhledem ke své pochopitelnosti a rozumnosti jeví být s těmito ústavními zásadami slučitelná. V příkladmém výčtu jsou osoby, které dlouhodobě pobývají mimo obec a tvorbou komunálního odpadu ji nezatěžují.

Konstrukce stanovení sazby poplatků je taková, že její druhou část lze až do výše 250 Kč stanovit jedině na základě skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu. Zdůvodněný poukaz na možné nedodržení této zákonné meze může Ústavní soud dostatečně posoudit jen zkoumáním účetních dokladů obce. V konkrétním případě je jistě možné že "celkové náklady obce na odpadové hospodářství" jsou totožné s "náklady na sběr a svoz netříděných komunálních odpadů". Vzhledem ke správnému označení přílohy č. 2 nadpisem "Rozúčtování nákladů obce Vražné na sběr a svoz netříděných komunálních odpadů" lze odlišný výraz považovat za legislativní zkratku.

Vyjasňování těchto skutečností se však nejeví nutné, neboť obec (zastupitelstvo) může podle uvážení a bez dokládání nákladů za minulý rok příslušnou vyhláškou stanovit první část poplatku až na 250 Kč. Napadená vyhláška celkový poplatek stanovuje pouze na 150 Kč. Problematické se může jevit jen legislativní zakotvení zdůrazňující využití obou možností pro určení sazby poplatku. Pokud by vyhláška stanovovala jen poplatek na 150 Kč, tak by šlo o právně zcela nezpochybnitelné určení jeho sazby a dopad na poplatníky by byl stejný, neboť pro úhradu jednotlivých částí poplatků či osvobození od nich nejsou stanovena odlišná pravidla.

Ustanovení vyhlášky o počátku poplatkové povinnosti při jejím vzniku v průběhu roku opravdu neodpovídá dikci § 10b odst. 4 zákona o místních poplatcích, neboť z nových poplatníků snímá povinnost platit příslušnou část poplatku za měsíc, ve kterém se stali poplatníky (čl. 7 odst. 1 vyhlášky). Toto ulehčení však lze považovat za přijatelné, ve své výši (12,50 Kč) zanedbatelné osvobození podle § 14 zákona o místních poplatcích těch, již se stali novými občany obce. Naopak nad rámec zákona přetrvává podle vyhlášky povinnost platit poměrnou část poplatku tomu poplatníkovi, u něhož důvod skončil v průběhu měsíce (čl. 7 odst. 2).

Stanovení splatnosti poplatku těch poplatníků, jejichž poplatková povinnost vznikla v průběhu roku, do 30 dní po tomto vzniku lze považovat za diskriminační jen při doslovném výkladu uvedeného ustanovení (čl. 8 odst. 3 vyhlášky). Neznevýhodňující výklad založený na vazbě tohoto ustanovení na ustanovení o splatnosti pro trvalé poplatníky (čl. 8 odst. 1) vede k závěru, že lhůta 30 dní platí jen, uplynul-li den obecné splatnosti (31. 3. a 30. 9.), tj. v druhém a čtvrtém čtvrtletí, zatímco v prvním a třetím čtvrtletí je poplatek splatný až v uvedených dnech.

Zákon o místních poplatcích hovoří v případě uplatnění postihu v podobě zvýšení stále o poplatcích (§ 11 zákona o místních poplatcích). Tzv. dlužnou částkou (§ 12 zákona o místních poplatcích) tedy není nic jiného než takové zvýšené poplatky. Postih za nesplnění ohlašovací povinnosti je regulován jinak ustanovením zákona o správě daní a poplatků. Terminologická nejednota se jeví být spíš v textu zákona, jde však o nejednotu překonatelnou výkladovými metodami. Ústavnísoud by jistě neměl nutit obce k opakování této terminologické nejednoty v jejich vyhláškách.

Ústavnísoud shledává nezákonnou jenom možnost čestného prohlášení s účinky pro jiného, postih společného zástupce za nesplnění nepeněžní (tj. ohlašovací) povinnosti a nad rámec zákona uplatňovaný poplatek vůči osobám, kterým poplatková povinnost zanikne. Ustanovení vyhlášky, jež zakládají tuto úpravu, proto ruší podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Všechna ostatní ustanovení napadené obecní vyhlášky protizákonnými, natož protiústavními, shledána nebyla, a proto Ústavnísoud návrh na jejich zrušení podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru