Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 38/97Nález ÚS ze dne 24.11.1998Vyhláška města Sokolova o veřejném pořádku a čistotě ve městě

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Sokolov
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
Věcný rejstříkpravomoc
obec/obecně závazná vyhláška
působnost/samostatná
orgán veřejné moci
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 144/12 SbNU 331
Paralelní citace (Sbírka zákonů)293/1998 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1998:Pl.US.38.97
Datum podání30.10.1997
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; obecně závazná vyhláška města Sokolov o veřejném pořádku a čistotě ve městě

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.1, čl. 104 odst.3, čl. 79 odst.3

2/1993 Sb., čl. 11, čl. 4 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

293/1998 Sb.

367/1990 Sb., § 14 odst.1 písm.f, § 16 odst.1, § 17, § 14 odst.2, § 17, § 36 odst.3, § 48, § 50


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 38/97 ze dne 24. 11. 1998

293/1998 Sb.

N 144/12 SbNU 331

Vyhláška města Sokolova o veřejném pořádku a čistotě ve městě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Plénum Ústavního soudu

rozhodlo dnešního dne ve věci návrhu

přednostky Okresního úřadu v S. na zrušení obecně závazné vyhlášky

města S., o veřejném pořádku a čistotě ve městě, přijaté městským

zastupitelstvem v S. dne 26. 6. 1997,

takto:

Ustanovení kapitoly II., kapitoly III. - odst. 2, odst. 3

a odst. 4, kapitoly IV., kapitoly V. - odst. 2, kapitoly VI.

- odst. 1, část textu odst. 2 znějící "a na pozemku Církve

českobratrské evangelické na nábřeží P. B., na které vydává

povolení farnost uvedené církve", odst. 3, odst. 5 a odst. 6

kapitoly VII., a kapitoly VIII. - odst. 1, odst. 2 a odst. 3

obecně závazné vyhlášky města S. o veřejném pořádku a čistotě ve

městě, schválené Městským zastupitelstvem v S. dne 26. 6. 1997, se

zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění.

I.

Dne 30. 10. 1997 obdržel Ústavní soud návrh přednostky

Okresního úřadu v S. na zrušení obecně závazné vyhlášky města S.,

o veřejném pořádku a čistotě ve městě, přijaté městským

zastupitelstvem v S. dne 26. 6. 1997, jejíž znění následuje:

Městské zastupitelstvo v S. se na svém zasedání dne 26. 6.

1997 usneslo podle § 14 odst. 1 písm. i), § 16 odst. 1 a § 36

písm. f) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších

předpisů, vydat tuto obecně závaznou vyhlášku:

Kapitola I.

Ustanovení základní a společná

Vyhláška se vydává v zájmu zlepšování životního prostředí

a udržování čistoty na veřejných prostranstvích města. Udržování

čistoty a veřejného pořádku ve městě je povinností všech občanů

i návštěvníků S., všech právnických i fyzických osob včetně jejich

sdružení a neziskových aktivit, a to i prostřednictvím svých

zaměstnanců nebo dodavatelů.

Kapitola II.

Ochrana veřejného pořádku

1. Je zakázáno používat startovací a poplašné pistole,

bouchací kuličky, dělbuchy, vzduchové a jiné střelné nebo hluk

činící zbraně, jakož i jiné pyrotechnické výrobky na místech

veřejnosti přístupných ve městě mimo prostor k tomu vyhrazených.

2. Je zakázáno používat pyrotechnické výrobky a explozivní

předměty, byť zhotovené pro zábavné účely a distribuované podle

vyhlášky 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení

s nimi, ve smyslu zákona č. 61/1998 Sb., o hornické činnosti,

výbušninách a ostatní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů,

které vyvolávají světelné, zvukové, dýmové a pohybové účinky, na

všech veřejně přístupných místech správního území města. Tento

zákaz se vztahuje i na pozemky soukromé, pokud by i jen hrozilo,

že účinek použití těchto zakázaných předmětů by nad míru

přiměřenou poměrům a účelům této vyhlášky obtěžoval někoho jiného.

Výjimku v jednotlivých případech (např. výročí, státní svátky ap.)

schvaluje Městská rada v S.

3. Je zakázána jízda na skateboardech, kolečkových bruslích,

lyžích a podobných zařízeních sloužících k provozování sportovní

činnosti na veřejném prostranství ve městě S.. Použití uvedených

sportovních potřeb je možné pouze v prostorech k tomu vysloveně

určených. Tyto prostory jsou v Areálu zdraví a ve vyhrazených

prostorách areálu Baníku S. a koupaliště v S. Informovat se lze na

odboru správy majetku MěÚ v S. Toto ustanovení neplatí pro jízdní

kola, neboť jízda na nich podléhá pravidlům silničního provozu.

Kapitola III.

Čistota veřejného prostranství

1. Veřejným prostranstvím se rozumí místa sloužící po 24

hodin denně k veřejnému užívání, zejména jsou to náměstí, tržnice,

silnice, místní komunikace, parky a veřejná zeleň a další prostory

veřejně přístupné každému bez omezení, nacházejících se ve

správním území města.

2. Na veřejném prostranství je zakázáno mytí a údržba

motorových i nemotorových vozidel a strojů, pokud by byť jen

hrozilo znečištění komunikace, půdy, nebo povrchových i odpadních

vod. Za čištění veřejně přístupných míst odpovídá vlastník nebo

jím pověřený subjekt. Místo veřejnosti přístupné se čistí způsoby

co nejméně obtěžujícími jeho uživatele. Uživatelé veřejnosti

přístupných míst nesmí ztěžovat jeho čištění, zejména:

- parkování vozidel v době čištění komunikací a na místech, kde

zabraňují odklizení a odvážení odpadků, sněhu, trávy, větví

a jiných nečistot

- ukládání volně loženého odpadu na volné plochy a mimo místa

k tomuto účelu vyhrazená nebo do nestandardních nádob, které nelze

prostředky technických služeb vyprazdňovat a nebo není domluvený

jiný způsob likvidace takového odpadu v souladu s účelem této

vyhlášky

3. Uživatelé veřejného prostranství nesmí jakýmkoliv

způsobem, byť i z nedbalosti, zabraňovat údržbě zařízení

k ukládání odpadů, kanalizačních vpustí, veřejného osvětlení

a ostatních zařízení sloužících veřejnosti.

4. Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke

znečištění na veřejně přístupných místech. Pokud svojí činností

takové znečištění způsobí, nebo pokud závadu již vzniklou na

komunikaci nebo její části, za kterou odpovídá, neodstraní bez

zbytečného prodlení po jejím vzniku (vztahuje se i na závadu ve

sjízdnosti způsobenou povětrnostními podmínkami v zimním období),

vystavuje se možnosti postihu podle ustanovení §§ 48 a 50 zákona

č. 367/1990 Sb., o obcích.

Kapitola IV.

Užívání veřejných prostranství a stavební činnost

1. Užití veřejného prostranství k jinému účelu, než pro který

je určeno, je možné pouze s písemným souhlasem správce veřejného

prostranství nebo příslušného odboru MěÚ v S.

2. Nakládání a vykládání materiálu a výrobků musí být

provedeno bez zbytečného prodlení, maximálně do 24 hodin.

3. Na veřejných prostranstvích je mimo plochy k tomu určené

zakázáno vylepování plakátů a jiných tiskovin a provádění nápisů

či zobrazení

Kapitola V.

Ochrana zeleně

1. Zeleň na území města tvoří jednotlivé stromy a keře,

jejich skupiny, trávníky, květinové záhony, uspořádání těchto

přírodnin a nádoby s živým rostlinným materiálem a okrasné plochy,

včetně prostranství s užitkovou zelení. Součástí zeleně jsou

lavičky, dětská hřiště, sochařská výzdoba, včetně souboru těchto

věcí.

2. Je zakázáno:

- vstupovat do květinových záhonů

- užívat parkové cesty pro pěší

k jízdě dopravními prostředky

- jízda na jízdních kolech v parcích

je dovolena pouze na k tomu vyhrazených a dopravními značkami

označených chodnících a prostranstvích

- vjíždět dopravními

prostředky do zelených ploch a květinových záhonů

Kapitola VI.

Obchodní činnost a služby

1. Stánkovému prodeji je vyhrazena tržnice s vlastním

provozním řádem a městská tržiště.

2. Městským tržištěm je nezastřešený prostor vyhrazený

stánkovému nebo jinému prodeji výrobků a zemědělských plodin před

restaurací v Alšově ulici, na který vydává povolení MěÚ a na

pozemku Církve českobratrské evangelické na nábřeží P. B., na

které vydává povolení farnost uvedené církve.

3. Příležitostný stánkový prodej mimo tržnici je možný pouze

s povolením odboru správy majetku MěÚ v S. po zaplacení místního

poplatku za jeho užívání.

4. Místním poplatkem je zpoplatněn i prodej před trvale

umístěnými obchody na prostranství v majetku města, povolení

vydává odbor správy majetku MěÚ.

5. Na městských tržištích je zakázáno prodávat výrobky

obsahujících freon a dále pak alkoholické nápoje a cigarety, pokud

jde o zboží převládající.

6. Městský úřad může omezit prodej alkoholu podle § 4 odst.

3 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně proti alkoholismu a jiným

toxikomániím, a to na všech veřejně přístupných místech.

7. Na celém správním území města S. je zakázáno nabízení

a poskytování služeb bezprostředně směřujících k uspokojování

sexuálních potřeb, pokud toto bezprostředně vede k narušování

veřejného pořádku.

Kapitola VII.

Chov domácích zvířat

1. Majitel domácího zvířete je povinen řídit se těmito

ustanoveními:

a) je zakázáno vodit psy bez náhubku a vodítka do dopravních

prostředků a společných prostor obytných domů a je zakázáno volné

pobíhání psů, koček a jiných domestikovaných zvířat na veřejných

prostranstvích, pokud by tato ohrožovala zdraví, život nebo

majetek ostatních uživatelů veřejného prostranství a nebo

znečišťovala a poškozovala stavby, zařízení a veřejnou zeleň

b) je zakázáno vodit jakákoliv zvířata do prostoru sportovních

hřišť, dětských pískovišť, koupališť, hřbitovů a na další místa,

kde přítomnost zvířat není dovolena obecně platnými předpisy

a nebo jsou tato místa označena výstražnou tabulkou

Kapitola VIII.

Závěrečná ustanovení

1. Nedodržení této vyhlášky je přestupek ve smyslu zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů.

2. Ustanoveními této vyhlášky nejsou dotčeny pravomoci

městské rady, která je oprávněna k návrhu příslušného odboru MěÚ

v S.uložit pokutu fyzickým i právnickým osobám podle ustanovení

§§ 48 a 50 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, a to až do výše 100

000 Kč. Oznámení o porušení obecně závazné vyhlášky zpracuje

a městské radě v S.předkládá odbor vnitřních věcí MěÚ S. Správní

rozhodnutí vydává Město S..

3. Ten, kdo způsobí škodu porušením této vyhlášky, je povinen

odstranit příčinu škody a škodu nahradit, nezbavuje se však

právního postihu podle zákona č. 200/1990 Sb., v platném znění.

4. Tato vyhláška se vztahuje na správní území města S.

a kontrolu dodržování zajistí příslušné odbory Městského úřadu S.

a Pořádková služba města.

5. Z důvodu obecného zájmu nabývá vyhláška účinnosti dnem

vyhlášení, tj. 27. června 1997.

Současně se tímto ruší vyhláška o čistotě a veřejném pořádku

ve městě S. ze dne 29. září 1994.

starosta, místostarosta

V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud povinen

podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

zkoumat, zda byl napadený právní předpis vydán ústavně předepsaným

způsobem. Ústavní soud proto posoudil dokumenty, osvědčující řádné

přijetí napadené vyhlášky i její řádné vyhlášení ve smyslu zákona

č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené

skutečnosti byly potvrzeny usnesením ze zasedání městského

zastupitelstva v S.ě, konaném dne 26. 6. 1997, jakož i potvrzením

o vyvěšení předmětné vyhlášky. K tomu je nutno pouze upřesnit, že

ve vyhlášce je nesprávně uveden den nabytí účinnosti - 27. 6.

1997. Vzhledem k tomu, že vyhláška byla vyvěšena na úřední desce

až 28. 6. 1997, nabyla účinnosti tohoto dne vzhledem k tomu, že

obecně závazná vyhláška může při splnění podmínek uvedených

v ustanovení § 16 odst. 4 zákona o obcích, nabýt účinnosti

nejdříve dnem vyhlášení.

Ústavní soud seznámil město S. s návrhem na zrušení citované

vyhlášky a požádal je o vyjádření k návrhu přednostky okresního

úřadu. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.

Ústavní soud může se souhlasem účastníků upustit od ústního

jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci.

Na základě tohoto ustanovení si Ústavní soud vyžádal od účastníků

řízení vyjádření, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání.

Svým podáním ze dne 12. 3. 1998 starosta města S. a podáním ze dne

19. 2. 1998 přednostka Okresního úřadu v S.vyjádřili souhlas

s upuštěním od ústního jednání.

II.

Přednostka Okresního úřadu v S. rozhodnutím ze dne 1. října

1997, č. j. PR/442/97, pozastavila podle ustanovení § 62 odst. 1

zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů,

výkon uvedené vyhlášky v částech: kapitola II., kapitola III.,

odst. 2, 3 a 4, kapitola IV., kapitola V., odst. 2, kapitola VI

odst. 1, část textu odst. 2 znějící "a na pozemku Církve

českobratrské evangelické na nábřeží P. B., na které vydává

povolení farnost uvedené církve", odst. 3, odst. 5 a odst. 6,

kapitola VII., kapitola VIII. odst. 1, 2 a 3, pro jejich rozpor se

zákonem.

V odůvodnění návrhu na zrušení podstatné části vyhlášky

přednostka Okresního úřadu v S.uvedla, že při vydávání obecně

závazných vyhlášek v samostatné působnosti podle § 13 zákona

o obcích musí obec postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními

zákona o obcích, což znamená, že zejména nemůže právně regulovat

úseky, které jsou upraveny dalšími správními předpisy, ani věci

řešené soukromoprávně. Musí vždy zkoumat, zda daná oblast není již

upravena právními předpisy vyšší právní síly. V souladu s čl. 4

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 4 Ústavy

ČR obecně závazná vyhláška, vydávaná v samostatné působnosti obce,

může ukládat povinnosti v dané oblasti pouze za předpokladu, že

povinnosti lze dovodit z dikce zákona, resp. z rámce zákonného

zmocnění.

Pozastavená obecně závazná vyhláška ve svých ustanoveních

reguluje určité činnosti (zakazuje je nebo vykazuje do určitých

míst). Město S. se zřejmě při vydání vyhlášky opíralo o ustanovení

§ 17 zákona o obcích, přestože to není v záhlaví předmětné

vyhlášky výslovně uvedeno. Ustanovení § 17 bylo do zákona o obcích

zařazeno novelou č. 279/1995 Sb., která byla vydána proto, aby

umožnila obcím činit účinná opatření podle místních podmínek,

zejména proti negativním důsledkům provozování prostituce. Pod

jeho ustanovení proto nelze podřadit pravomoc obcí k vydání obecně

závazné vyhlášky pro regulaci jakýchkoli činností, které by mohly

narušit veřejný pořádek, zvláště ne takových činností, které jsou

regulovány samostatnými právními předpisy.

K jednotlivým částem obecně závazné vyhlášky města S.

přednostka okresního úřadu uvedla tyto výhrady:

U kapitoly II. odst. 1 a 2 poukázala na to, že problematiku

používání střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických výrobků

a zacházení s nimi upravuje několik obecně závazných právních

předpisů, přičemž v nich zakotvená omezující opatření se vztahují

na území celého státu, včetně soukromých pozemků. Jedná se o zákon

č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, zákon č.

61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské

správě, vyhlášku ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích

a zacházení s nimi, a o vyhlášku ministerstva zdravotnictví č.

13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku

a vibrací. Uvedené zákony omezují používání uvedených předmětů,

nezmocňují však obec k dalšímu zužování mezí jejich užití. Také

ustanovení § 3 a § 127 občanského zákoníku stanoví, že vlastníci

jsou povinni zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům

obtěžovali jiné nebo čím by vážně ohrožovali výkon jejich práv.

Dle stanoviska přednostky je kapitola druhá vyhlášky v rozporu

s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 11 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), § 14 zákona o obcích, zákonem č. 288/1995

Sb., o střelných zbraních a střelivu, a § 123 a § 128 občanského

zákoníku.

K odst. 3 kapitoly II. přednostka uvedla, že užívání

veřejných prostranství upravuje § 19 zákona č. 13/1997 Sb.,

o pozemních komunikacích, který stanoví tzv. obecné užívání:

v mezích zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu

na pozemních komunikacích, a vyhlášky Federálního ministerstva

vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních

komunikacích, smí každý užívat pozemní komunikace obvyklým

způsobem. Účastník silničního provozu na kolečkových bruslích,

lyžích apod. je podle těchto předpisů považován za chodce, na

pozemních komunikacích tedy pro něj platí pravidla silničního

provozu stejně jako pro chodce. Na základě uvedených předpisů obec

není oprávněna omezit právo občanů obecně užívat komunikace.

K tomu je oprávněn příslušný silniční správní úřad podle zákona č.

13/1997 Sb. K upravení podmínek provozu na pozemních komunikacích

je zákonem č. 12/1997 Sb. zmocněno ministerstvo vnitra, které tak

učinilo vyhláškou č. 99/1989 Sb., přičemž obec není zmocněna dále

tato pravidla upravovat. Obecně závazná vyhláška města S. v tomto

ustanovení odporuje čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3

Listiny, dále § 14 odst. 2 a § 36 odst. 3 zákona o obcích, § 19

zákona č. 13/1997 Sb. a § 1 odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb.

Ke kapitole III. odst. 2 vyhlášky přednostka uvedla, že

problematiku v textu před odrážkou řeší předpisy vyšší právní

síly, a to ustanovení § 19 odst. 2, písm. e) až g) zákona č.

13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Zde se stanoví zákaz

znečišťování nebo poškozování komunikací, jejich součástí

a příslušenství. Dále tuto problematiku upravuje zákon

o přestupcích v § 23 písm. ch), § 34 odst. 1 písm. e) a § 47 odst.

1 písm. d) a g). Z § 17 zákona o obcích vyplývá, že lze obecně

závaznou vyhláškou vykázat do určených míst v určeném čase nebo

zakázat na některých veřejně přístupných místech pouze ty

činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek, nikoli ty, které

by mohly ohrozit čistotu veřejného prostranství, komunikace, půdy

či vod. Zákon o obcích odlišuje termín "veřejný pořádek" od

termínu "čistota obce" tím, že v těchto oblastech záležitosti,

spadající do samostatné působnosti, uvádí ve dvou oddělených

ustanoveních § 14 odst. 1, a to pod písmeny o) - veřejný pořádek

a r) - čistota obce. Zakázat na základě § 17 zákona o obcích lze

tedy pouze takové činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek

v obci, nikoli ohrozit čistotu obce. Čištění komunikací

a udržování jejich sjízdnosti a schůdnosti je řešeno v §§ 26 - 28

zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jde o výkon

státní správy, proto obecní zastupitelstvo není oprávněno obecně

závaznou vyhlášku na tomto úseku vydat. K vydání obecně závazné

vyhlášky ve věcech sjízdnosti a schůdnosti místních komunikací

zmocňuje § 27 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb. obecní radu, takže jde

o přenesenou působnost obce.

Pokud jde o obecné užívání komunikací, podmínky pro jeho

omezení a důsledky jejich nerespektování, jakož i způsob

odstraňování vozidel upravuje § 19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1995

Sb. Možnost omezit obecné užívání komunikace je v pravomoci

příslušného silničního správního úřadu a je výkonem státní správy.

K odstavci druhému pak navrhovatelka namítá dále, že

nakládání s odpady upravuje zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech.

V ustanovení § 3 odst. 3 je stanovena povinnost právnickým

i fyzickým osobám ukládat nebo zneškodňovat odpad jen

v prostorách, objektech a zařízeních k tomu určených. Porušení

těchto povinností se postihuje podle zákona o přestupcích. Úprava

nakládání s odpady je rovněž výkonem státní správy. Uvedená

ustanovení vyhlášky odporují dle stanoviska přednostky čl. 2 odst.

4 a čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1

Listiny, a dále ustanovením § 14 odst. 2 a § 36 odst. 3 zákona

o obcích.

K odstavci 3 přednostka okresního úřadu uvedla, že toto

ustanovení vyhlášky nemá oporu v zákoně. Uvedená skutková podstata

by mohla být přestupkem dle § 47 odst. 1 písm. g) přestupkového

zákona. Toto ustanovení vyhlášky je v rozporu s čl. 2 odst.3

a čl.4 odst.1 Listiny.

Ustanovení odstavce čtvrtého překračuje podle navrhovatelky

rámec právního řádu, a to tím, že za nelegální považuje již určité

počínání bez ohledu na jeho následek, přičemž postižitelné je

pouze jednání, jehož zákonem předpokládaný nežádoucí následek

skutečně nastal. Pokud fyzická osoba znečistí veřejné prostranství

nebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství, dopustí se

přestupku podle § 47 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích a je na

příslušném správním orgánu, aby tento přestupek projednal. Tomuto

ustanovení vytýká návrh rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 2

odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny a dále § 14 odst. 2, § 17, § 36

odst. 3, §§ 48 a 50 zákona o obcích.

Ke kapitole IV. se v návrhu uvádí, že nemá oporu v žádném

zákoně, neboť nikde není stanovena přesná definice veřejného

prostranství ani účelu, pro nějž je určeno. Vzhledem k tomu, že

vlastníkem veřejného prostranství může být i jiný subjekt než

město, docházelo by aplikací tohoto ustanovení k zasahování do

vlastnického práva. Zasáhnout do vlastnictví lze však podle čl.

11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod pouze ve veřejném

zájmu, na základě zákona a za náhradu. Podrobněji tuto

problematiku řeší ustanovení § 128 občanského zákoníku, podle

něhož má vlastník povinnost strpět použití jeho věci ve stavu

nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu, a to po nezbytnou dobu,

v nezbytné míře a za náhradu, nelze-li dosáhnout účelu jinak.

Vzhledem k tomu, že se zde nejedná o "strpění použití věci" , lze

uvažovat pouze o omezení vlastnického práva. Příslušným zákonem

k omezení vlastnického dle práva § 128 odst. 2 o. z. je zákon č.

50/1976 Sb., stavební řád, ve znění změn a doplnění. Omezení

vlastnických práv je, na základě uvedených předpisů, výkonem

státní správy, k němuž je dle stanoviska přednostky okresního

úřadu příslušný stavební úřad. Obecní zastupitelstvo proto není

oprávněno omezovat vlastnická práva, a to ani obecně závaznou

vyhláškou. Nemá-li uživatel cizího pozemku či jiného majetku

souhlas vlastníka s tímto užíváním a užívá jej, dopouští se tak

buď přestupku dle § 50 odst. 1 písm. b) nebo podle § 47 odst. 1

písm. g) zákona o přestupcích nebo trestného činu dle § 249

trestního zákona. Obecní zastupitelstvo také není oprávněno dávat

majitelům pozemků, které jsou veřejným prostranstvím, souhlas

s užíváním tohoto jejich majetku. To by bylo možné pouze pro

pozemky v majetku města, a to vůči jejich správcům, nikoli však

formou obecně závazné vyhlášky.

Zvláštní užívání veřejného prostranství je upraveno v § 4

odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

změn a doplňků. Podle něho lze za užívání veřejného prostranství

ke zvláštním účelům vybírat místní poplatek, nikoliv však omezit

takové či jiné užívání pozemku nebo předepisovat náležitosti

souhlasu vlastníka s užíváním jeho majetku cizí osobou. Týká-li se

zvláštní užívání pozemní komunikace, je navíc třeba povolení

příslušného silničního správního úřadu dle § 25 zákona č. 13/1997

Sb., o pozemních komunikacích, vydaného po předchozím souhlasu

vlastníka, popřípadě příslušného orgánu Policie ČR nebo

ministerstva vnitra. Pokud má tedy uživatel souhlas vlastníka

pozemku (veřejného prostranství) k jeho užívání a v případě

komunikace i povolení příslušného silničního správního úřadu, může

uvedený pozemek užívat po celou dobu, nikoliv jen do 24 hodin. Pro

užívání, za něž lze vybírat místní poplatek, musí uživatel také

tento poplatek zaplatit. Sankcionováno může být nezaplacení

poplatku a u pozemní komunikace její zvláštní užívání bez

příslušného povolení. U ostatních pozemků však samo užívání

pozemku, k němuž byl vlastníkem dán souhlas, sankcionováno být

nemůže.

Obdobně lze ustanovení odst. 3 této kapitoly vztáhnout pouze

na plochy ve vlastnictví města, nikoliv na plochy ve vlastnictví

jiných subjektů. Ustanovení této kapitoly proto odporují čl. 11

odst. 4 Listiny, §§ 46, 123 a 128 občanského zákoníku a dle § 14

a § 36 odst. 3 zákona o obcích.

Ke kapitole V. odst. 2 přednostka uvedla, že omezení zde

uvedená jsou stanovena paušálně, bez ohledu na to, zda jde

o veřejné prostranství či nikoliv, nebo zda jde o pozemky ve

vlastnictví města či soukromé. Na základě § 14 odst. 1 písm. p)

lze v samostatné působnosti obce stanovit takováto omezení pouze

pro pozemky v majetku města. U provozu na komunikacích pak

odkázala na vyjádření ke kapitole II odst. 3. Uvedené ustanovení

vyhlášky je v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny, § 14 odst. 1 písm.

p) a odst. 2 a § 36 odst. 3 zákona o obcích, §§ 123 a 128

občanského zákoníku a § 1 odst. 1 zákona č. 12/1997 Sb.,

o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

Ke kapitole VI. odst. 1 - 6 se v návrhu uvádí, že obchodní

činnost je živností, a proto podléhá režimu živnostenského zákona

č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Živnostenský zákon

stanoví, že živnost může provozovat právnická nebo fyzická osoba

za splnění podmínek stanovených tímto zákonem. Živností je

soustavná činnost provozovaná samostatně za účelem dosažení zisku

a provozovnou je i stánek nebo obdobné zařízení, zejména prodejní,

přičemž prodej je možný za určitých podmínek dokonce i mimo

provozovnu. Z toho přednostka dovozuje, že samo provozování

živnosti nemůže být považováno za činnost, která by mohla narušit

veřejný pořádek v obci. Proto o umístění provozovny je obec

oprávněna rozhodovat pouze v případě, že tato provozovna má být

umístěna v objektu nebo na pozemku, který obec vlastní. Obec zde

vystupuje jako vlastník, nikoliv z pozice subjektu veřejné správy.

Zabránit umístění provozovny na svém majetku proto může pouze tím,

že neumožní jeho užívání k uvedenému účelu. Pro provozování

živnosti na pozemcích jiných vlastníků platí opět to, co bylo

uvedeno o užívání veřejného prostranství a stavební činnosti.

Obecní zastupitelstvo není dále ze zákona o obcích zmocněno

zakázat obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti

prodej výrobků obsahujících freon, alkoholických nápojů

a tabákových výrobků. Na základě zmocnění § 4 odst. 3 písm. a)

zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými

toxikomániemi, v platném znění, může obec omezit nebo zakázat

prodej a podávání alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků

v rozsahu daném tímto ustanovením. To však spadá do přenesené

působnosti obce. Jde tedy o výkon státní správy dle § 14 odst. 2,

§ 36 odst. 3 a § 21 a násl. zákona o obcích a takovéto opatření je

oprávněna vydat formou obecně závazné vyhlášky v přenesené

působnosti obecní rada. Podle zákona č. 86/1995 Sb., o ochraně

ozónové vrstvy Země, nelze zakázat ani omezit prodej výrobků

obsahujících freon, a to ani v samostatné působnosti ani

v přenesené působnosti, neboť tento zákon prodej těchto výrobků

nezakazuje. Uvedená ustanovení odporují čl. 26 odst. 2 Listiny,

§ 14 odst. 2, § 36 odst. 3 zákona o obcích, § 5 odst. 1

živnostenského zákona a §§ 123 a 128 občanského zákoníku.

Ke kapitole VII., týkající se chovu domácích zvířat,

přednostka okresního úřadu uvedla, že problematika chovu zvířat je

upravena zvláštními předpisy pro chov veškerých zvířat a dozor nad

jejich dodržováním je výkonem státní správy a přísluší zvláštním

orgánům. Povinnosti chovatelů zvířat jsou stanoveny zákonem č.

87/1987 Sb., o veterinární péči, v platném znění. Obec má na tomto

úseku pouze přenesenou působnost stanovenou v zákoně č. 246/1992

Sb., o ochraně zvířat proti týrání, a v zákoně č. 108/1987 Sb.,

o působnosti orgánů veterinární péče v ČSR, ve znění pozdějších

předpisů.

Povinnosti či omezení uvedené v ustanoveních této kapitoly

obecně závazné vyhlášky nemají oporu v zákoně. K jejich uložení

není obec zmocněna. Vyhláškou nelze také upravovat či omezovat

činnost prováděnou mimo veřejná prostranství. Přepravu zvířat

v dopravních prostředcích upravují interní předpisy dopravců

a jejich dodržování je součástí smluvního vztahu. Ustanovení

uvedená v odst. 1 písm. b) této kapitoly lze vztáhnout opět pouze

na veřejná prostranství, jichž je město vlastníkem. Ustanovení

této kapitoly odporují čl. 11 odst. 4 Listiny, § 14 odst. 2 a §

36 odst. 3 zákona o obcích, dále §§ 123 a 128 občanského zákoníku.

K závěrečné kapitole VIII. odst. 1 napadené vyhlášky

navrhovatelka uvedla, že obec není oprávněna rozhodovat o tom, co

je a co není přestupkem. Co je a co není přestupkem stanoví zákon

o přestupcích. Podle něho je přestupkem i porušení povinností

stanovených v obecně závazné vyhlášce obce vydané na úseku její

samostatné působnosti, avšak aby byl spáchán přestupek, musí dojít

k porušení povinností ve vyhlášce uvedených, nikoli k nedodržení

vyhlášky, neboť obsahem vyhlášky mohou být i ustanovení

nenormativního charakteru. Posouzení, zda došlo ke spáchání

přestupku a projednání přestupku je výkonem státní správy a je

v pravomoci příslušných správních orgánů v rámci jim svěřené

působnosti nebo v pravomoci orgánů obce v rámci výkonu přenesené

působnosti. Toto ustanovení je v rozporu s čl. 104 odst. 3 Ústavy

ČR, § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích, § 2 a § 46 odst. 2

zákona o přestupcích.

K odst. 2 pak přednostka okresního úřadu namítla, že obecnímu

zastupitelstvu nepřísluší stanovit, který orgán obce bude ukládat

pokuty. Obecní rada může tuto svoji působnost na základě § 51a

zákona o obcích svěřit příslušnému odboru městského úřadu o své

vlastní vůli. Tímto ustanovením je porušeno i ustanovení § 48

a § 50 zákona o obcích tím, že je vztaženo sankční oprávnění obce,

které má obec pouze vůči právnické osobě a podnikateli, i na

každou fyzickou osobu, která se dopustí jednání dle § 48 a § 50

zákona o obcích. Uvedené ustanovení je v rozporu s čl. 104 odst.

3 Ústavy ČR, § 45 písm. d) a f) a §§ 48, 50 a 51a zákona o obcích.

Ustanovení odst. 3 vyhlášky je dle názoru navrhovatelky

v rozporu s čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR a § 14 zákona o obcích,

neboť obec není oprávněna stanovit způsob řešení vzniklých škod,

případně určovat povinnost nahradit škodu. Odpovědnost za škodu

i rozsah a způsob náhrady škody řeší obecně občanský zákoník,

v některých případech zvláštní právní předpisy.

V písemném vyjádření ze dne 12. 3. 1998 starosta města S.

k návrhu přednostky Okresního úřadu S. na zrušení části obecně

závazné vyhlášky města S., o veřejném pořádku a čistotě ve městě,

uvedl, že předmětná vyhláška upravuje a v podstatě i sankcionuje

činnosti a oblasti, které se dotýkají ať již přímo nebo nepřímo

práv a oprávněných zájmů každého z obyvatel města S.včetně

přilehlých míst a obcí. Poukázal na různost a rozpornost obecně

závazných vyhlášek měst a obcí v celé ČR, které upravují shodný

předmět. Uvedl, že připomínky i návrh přednostky Okresního úřadu

v S. jsou věcné a po procesní stránce legitimní. Z pohledu

zastupitelů v S., kteří vyhlášku přijali, šlo především

o jednoznačnou prevenci vzniku případných škod nebo ohrožení

v případě použití střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických

výrobků. Ke stejnému účelu směřovali, pokud jde o distribuci

a prodej tlakových nádob s médiem způsobilým poškozovat ozónovou

vrstvu a pokud jde o užívání veřejných prostranství, zajišťování

jejich čistoty atd. v rozsahu předmětné vyhlášky. Zastupitelé

a vedení MěÚ v S. si je od počátku vědomo nedostatků této

vyhlášky, na něž upozorňuje návrh na zrušení částí této vyhlášky,

zpracovaný Okresním úřadem v S.ě. Jsou však přesvědčeni, že

omezení, která tato vyhláška přináší, by nepochybně při jejich

respektování byla z obecného i zvláštního zájmu výhodnější, než

pouze obecná úprava provedená platnými zákony. Podle názoru

starosty, realizace a aplikace norem předmětné vyhlášky se nemůže

dotknout práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob

takovým způsobem, že by docházelo k porušování jejich práv

i z hlediska zákonů ústavních. Městské zastupitelstvo v S. nemíní

vydávat vyhlášky bez legislativní a věcné návaznosti k zákonům

státu včetně zákonů ústavních. Na druhé straně se domáhá vydáním

této vyhlášky širší možnosti se zřetelem na místní potřeby a zájmy

legislativně upravit jejich zajištění. V závěru starosta poukázal

na nutnost vzít v úvahu i určitou specifičnost města S. a to i ve

vztahu k ekologii a skladbě jeho obyvatelstva.

III.

Po posouzení obecně závazné vyhlášky města S. z 26. 6. 1997

dospěl Ústavní soud k závěru, že v ustanoveních napadených

přednostkou Okresního úřadu obsahuje příkazy a zákazy, jež

překračují rámec, resp. se vymykají samostatné působnosti obce

a jež by mohly být předmětem obecně závazné vyhlášky pouze

v případě, že by výslovné zmocnění zákonem umožnilo obcím touto

cestou upravovat záležitosti v přenesené působnosti obcí [§ 45

písm. l), resp. § 36 odst. 3 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve

znění pozdějších změn a doplnění]. Proto Ústavní soud shledal

návrh na jejich zrušení opodstatněným a v jednotlivostech věcně

odůvodněným.

Možnost obecně závaznou vyhláškou určit, které činnosti, jež

by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na

místech a v čase vyhláškou určených je sice v § 17 zákona o obcích

připuštěna, je však vázána pouze na okruh samostatné působnosti

obce. V oblasti přenesené působnosti se musí obec opírat

o výslovné zmocnění konkrétního zákona a je vázána na meze jím

stanovené. Protože tyto obecně závazné vyhlášky vesměs vycházejí

z představy obcí, že jednají na základě čl. 104 odst. 3 Ústavy

České republiky a hlavy II. oddílu prvního zákona o obcích

(o samostatné působnosti), respektoval Ústavní soud dosud toto

stanovisko a rozhodoval na návrh přednostů okresních úřadů

o zrušení i takových vyhlášek nebo jejich částí, u nichž dospěl

k závěru, že vlastně nejsou vydávány v mezích samostatné

působnosti obcí, ale - aniž by k tomu byly zákonem zmocněny - ve

sféře, spadající do přenesené působnosti, tedy v záležitostech,

jež nemohou obce bez zmocnění zákonem upravit. I při zmocnění

zákonem nemohou však obce omezovat práva a zužovat prostor

svobodné činnosti více, než to zákon připouští. Ve střetu

objektivizovaných zájmů společnosti, vyjádřených v obecných

normách se základními subjektivními právy jednotlivců, je třeba

vážit přiměřenost zásahů veřejné moci a poměřovat ji závažností

chráněných subjektivních práv v rámci hierarchie hodnot ústavního

státu. Řešení této otázky je jednodušší ve státech, které ve svém

historickém vývoji neprošly stadiem absolutismu a kde se vztah

místní samosprávy a státní správy odvíjel opačnou cestou, nikoli

decentralizací na samosprávu, ale přenášením působnosti na stát na

základě subsidiarity, tj. v těch věcech, které nemohla samospráva

zvládnout sama. K těmto státům však Česká republika nepatří.

České republice přináší problémy již sám způsob, jímž se

zákonodárce rozhodl vymezit samostatnou působnost obce. Jde

o způsob, který sice obsahuje výčet většího množství činností

(nadto ještě jen demonstrativní výčet), čímž jakoby zákonodárce

opticky a kvantitativně posílil samostatnost obcí, nepokusil se

však o kvalitativní vymezení a upřesnění kritérií, jež by obcím

umožnila ne-li definovat, pak alespoň odhadnout, kde jsou meze

jejich samostatné kompetence ve vztahu k působnosti přenesené

anebo k činnostem z působnosti obcí vyloučeným. Tím se stává, že

se obce hromadně a úporně vrhají do úprav, které pak přednostové

okresních úřadů neméně hromadně a úporně dešifrují jako

záležitosti, přesahující hranice samostatné působnosti obcí.

V této otázce stojí decentralizovaný demokratický stát

středoevropského typu, jímž je i Česká republika, před složitou

úlohou: zároveň spočívá na "centrálním" (ústavním) katalogu

základních práv a na zákony vymezených možnostech tato práva

omezit, současně se však snaží definovat i okruh tzv. samostatné

působnosti obcí, která - pokud neporušuje zákon - je mimo

ingerenci státní správy. Tato definice samostatné působnosti může

být velmi obecná (např. "záležitosti místního významu, mohou-li

být ve vlastní odpovědnosti a samostatně zvládnuty místním

společenstvím", jak je tomu např. v Německu). Zákonodárce stojí

však před složitější úlohou, pokusí-li se vydefinovat detailně

výčet samostatné působnosti obcí (jak je tomu v § 14 a § 17 našeho

zákona o obcích), neboť zcela přesný a vyčerpávající výčet této

působnosti není možný již z toho důvodu, že nelze státní správu

a samosprávu věcnými výčty oddělit. Tradiční statický poměr mezi

státní správou a samosprávou se totiž ve složité moderní

společnosti přeměnil v dynamický funkční vztah, založený na

společenství úkolů a na kooperaci namísto rozdělení úkolů

a konkurenci. Je třeba poznamenat, že tento fenomén není pouze

českým specifikem, ale obecným důsledkem hospodářského

a sociálního vývoje v zemích, ve kterých po odstranění absolutismu

se samospráva vyvíjela postupně cestou decentralizace shora.

V důsledku toho při každém pokusu o věcnou delimitaci

samosprávy a státní správy vystupuje do popředí nedostatek

samotného pojmového a významového vymezení ústavního principu

samosprávy ("věcí samosprávy" dle čl. 104 odst. 2 Ústavy ČR).

Tento nedostatek pak ztěžuje ochranu ústavního pojmu samosprávy,

který má svůj smysl a obsah zasluhující ochrany na základě

principu proporcionality, a to případně i proti vůli zákonodárce

tam, kde by zákon narušoval obsah tohoto principu v jeho podstatě.

Kritériem však sotva může být věcný výpočet čl. 14 zákona

o obcích. Mnohem spíše je třeba uvážit, že záležitostmi místní

působnosti mají být pouze takové věci, které svými kořeny tkví

právě v místním společenství a mají k němu specifický vztah za

předpokladu, že mhou být místním společenstvím ve vlastní

odpovědnosti a samostatně zvládnuty.

Protože v České republice převládá stále

organizačně-technický výčet věcné působnosti namísto pojmového

vymezení samosprávy a protože pak věcným výpočtem nelze samosprávu

a státní správu oddělit, je přirozené, že předmětem zákonných

úprav zavazujících též obce a případně i vymykajících se jejich

působnosti, jsou i záležitosti, jež jsou jinak obecným výčtem

v § 14 zákona o obcích jejich samostatné působnosti svěřeny.

V pečlivě vypracovaném návrhu přednostky Okresního úřadu v S.na

zrušení obecně závazné vyhlášky města S. z 26. 6. 1997 je zevrubně

uvedena dlouhá řada zákonů a zákonných ustanovení, s nimiž se

napadená vyhláška dostala do rozporu.

Důvodem jejího zrušení je rozpor uvedených ustanovení s čl.

104 odst. 1 a 3 Ústavy ČR, dle něhož zastupitelstva mohou vydávat

obecně závazné vyhlášky pouze v mezích své působnosti stanovené

zákonem, přičemž tyto vyhlášky musí být v souladu se zákony

a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány

státní správy k jejich provedení (§ 16 odst. 2 zákona ČNR č.

367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn a doplnění).

Vzhledem k tomu, že obecně závazná vyhláška města S. z 26. 6.

1997 upravovala záležitosti přesahující rámec samostatné

působnosti obcí, aniž k tomu byla zákonem zmocněna, došlo též

k porušení čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR. V této souvislosti Ústavní

soud upozorňuje na svou dosavadní judikaturu, z níž vyplývá, že

účel a funkci obecně závazných vyhlášek nelze spatřovat v pouhé

volné reprodukci zákonů, týkajících se úkolů státní správy, či

dokonce v normování této oblasti (sp. zn. Pl. ÚS 16/97 z 30. 9.

1997).

Proto Ústavní soud po přezkoumání námitek přednostky

Okresního úřadu v S. jejímu návrhu v plném rozsahu vyhověl

a z výše uvedených důvodů, specifikovaných blíže u rozboru

jednotlivých ustanovení vyhlášky, zrušil ustanovení kapitoly II,

dále odstavců 2, 3 a 4 kapitoly třetí, kapitoly IV, odstavce 2

kapitoly V, 1. odstavce kapitoly VI., jakož i té části textu

odstavce druhého, jež zní "a na pozemku Církve českobratrské

evangelické na nábřeží P. B., ve které vydává pověření farnost

uvedené církve", a dále odstavce třetího, pátého a šestého této

kapitoly, kapitoly VII a odstavců 1, 2 a 3 kapitoly osmé.

K tomu Ústavní soud dodává: Z textu napadené vyhlášky města

S. - podobně jako již i v jiných případech - vyplývá, že se obec

snaží vlastní vyhláškou regulovat věci a postihovat činnosti,

které jsou regulovány anebo postihovány na základě zákona

o přestupcích. V takových případech obce jakoby suplují nečinnost

státu tam, kde měl stát zasáhnout. U vědomí, že vyhláška sama

o sobě nemůže být všelékem je třeba v případech, jež se týkají

práv a povinností, upravených přímo zákony, mnohem spíše

iniciativně požadovat a prosazovat dodržování zákonných požadavků

a užití zákonem stanovených sankcí u těch, kteří jsou k tomu

zákonem pověřeni a neuhýbat případné nečinnosti státu vytvářením

svých vlastních náhradních instrumentárií.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 24. listopadu 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru