Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 38/05 #1Nález ÚS ze dne 19.09.2006Vyhláška města Kopřivnice o veřejné zeleni

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelMINISTERSTVO - vnitra
Dotčený orgánOBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Kopřivnice
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
právo na územní samosprávu /ochrana životního prostředí
zrušení právního předpisu (ministerstvo)
Věcný rejstříkživotní prostředí
obec/obecně závazná vyhláška
působnost/samostatná
PoznámkaČástečně překonáno nálezem Pl. ÚS 45/06.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 164/42 SbNU 353
Paralelní citace (Sbírka zákonů)520/2006 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2006:Pl.US.38.05.1
Datum vyhlášení09.10.2006
Datum podání18.07.2005
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 1/2004; obecně závazná vyhláška města Kopřivnice o veřejné zeleni

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 104 odst.3, čl. 1, čl. 2 odst.3, čl. 101 odst.1

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

114/1992 Sb., § 8, § 2 odst.2 písm.d, § 7

128/2000 Sb., § 109 odst.3 písm.a, § 10 písm.c, § 35

200/1990 Sb., § 47 odst.1 písm.g

289/1995 Sb., § 8 odst.2 písm.c

326/2004 Sb., § 3 odst.1

40/1995 Sb., § 2 odst.1 písm.f, § 2 odst.6

50/1976 Sb., § 7


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 38/05 ze dne 19. 9. 2006

520/2006 Sb.

N 164/42 SbNU 353

Vyhláška města Kopřivnice o veřejné zeleni

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ze dne 19. září 2006 sp. zn. Pl. ÚS 38/05 o návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení ustanovení čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4 a 5, čl. 5 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7 odst. 2 věty druhé, odst. 3, 4, 5 a 6, čl. 8 odst. 3, 4 a 5, čl. 9 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8, čl. 10 odst. 1 věty druhé, odst. 3 a odst. 4 písm. a), b), c), d), e), f), g), h), odst. 5, čl. 11 odst. 2 a 3, čl. 12 odst. 2 a příloh 1 a 2 obecně závazné vyhlášky města Kopřivnice č. 1/2004 o veřejné zeleni (nález byl vyhlášen pod č. 520/2006 Sb.).

I. Ustanovení čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 2, 3, 4 a 5, čl. 5 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7 odst. 2 věta druhá, odst. 3, 4, 5 a 6, čl. 8 odst. 3 a 4, čl. 9 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8, čl. 10 odst. 1 věta druhá, odst. 3 a odst. 4 písm. a), b), c), d), e), f), g) a h) a odst. 5 věta druhá, čl. 11 odst. 2 a 3, čl. 12 odst. 2, věta třetí úvodních ustanovení přílohy č. 1, znějící "O zařazení ploch veřejné zeleně do příslušné kategorie - intenzitní třídy údržby - rozhoduje pověřený pracovník odboru životního prostředí a zemědělství (OŽP) Městského úřadu Kopřivnice na základě významu zeleně, potřeb a zkušeností.", v příloze č. 1 pod nadpisem I. intenzitní třída údržby věty znějící "Sečení trávníku min. 5x ročně vhodným mechanizmem s okamžitou likvidací pokosené travní hmoty. První seč musí být provedena nejpozději do 31. 5., druhá do 30. 6., třetí do 31. 7., čtvrtá do 31. 8., pátá do 30. 9." a "Zdravotní řez 1x ročně a zmlazovací řez 1x za 3 roky, tvarovací řez min. 2x ročně. Bezpečnostní a zdravotní ořez stromů dle potřeby.", v příloze č. 1 pod nadpisem II. intenzitní třída údržby věty znějící "Vyhrazená zeleň - školní zahrady, zahrady mateřských škol a jeslí, zeleň ve sportovních areálech a kolem kulturních a zdravotnických zařízení.", "Sečení trávníku minimálně 3x ročně vhodným mechanizmem s okamžitou likvidací pokosené travní hmoty, nejpozději však do třetího kalendářního dne po provedeném kosení. První seč musí být provedena nejpozději do 31. 5., druhá do 31. 7., třetí do 30. 9." a "Zdravotní a zmlazovací řez keřů 1x za 3 roky, případný tvarovací řez 1x ročně. Bezpečnostní a zdravotní ořez stromů dle potřeby.", v příloze č. 1 pod nadpisem III. intenzitní třída údržby slova "Garáže Pod Bílou horou" a věty znějící "Zeleň lesoparků, rekreačních lesů a zahrad, které většinou navazují na zeleň přilehlých částí města, prostory kolem garáží. Patří sem i ostatní zapojené porosty stromů.", "Pokosení plochy vhodným mechanizmem min. 2x ročně. První seč musí být provedena do 15. 6., druhá do 30. 8. Bezpečnostní a zdravotní ořez dřevin dle potřeby." obecně závazné vyhlášky města Kopřivnice č. 1/2004 o veřejné zeleni se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

Odůvodnění:

I.

1. Návrhem ze dne 15. 7. 2005, co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se ministr vnitra (dále jen "navrhovatel") domáhal zrušení částí obecně závazné vyhlášky města Kopřivnice č. 1/2004 o veřejné zeleni (dále jen "vyhláška") pro jejich rozpor se zákonem.

2. Podle navrhovatele napadená ustanovení odporují čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a § 10 a 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále též "zákon o obcích"), neboť překračují meze samostatné působnosti obce, upravují záležitosti, které jsou předmětem zákonné úpravy, stanoví povinnosti, k jejichž uložení není obec výslovně zmocněna v zákoně, či nesplňují podmínku zachování právní jistoty, neboť nejsou formulována pojmově přesně, jasně a srozumitelně, anebo upravují záležitosti, které podle své povahy nelze právně regulovat a jejichž úprava by byla nesmyslná.

3. K jednotlivým ustanovením vyhlášky navrhovatel rozvedl, že čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 3, 4 a 5, čl. 9 a čl. 11 upravují vztahy, které jsou předmětem úpravy zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen zákon o ochraně přírody a krajiny") nebo zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), (dále jen "stavební zákon"), čímž nepřípustným způsobem ingerují do výkonu státní správy. Článek 10 reguluje činnosti, které lze postihovat podle zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, (dále též "zákon o přestupcích"), nebo podle zákonů upravujících výkon státní správy. Paušální zákazy v čl. 10 odst. 4 písm. d) a h) vyhlášky omezují vlastnická práva subjektů odlišných od obce a navíc jde o problematiku, kterou lze regulovat např. stavebním zákonem nebo zákonem o ochraně přírody a krajiny.

4. Ustanovení čl. 4 odst. 1, 2, 3, 4 a 5, čl. 5 odst. 2, 3 a 4, čl. 6 odst. 2 vyhlášky podle navrhovatele upravují záležitosti soukromoprávní povahy, do kterých obec nemůže zasahovat bez výslovného zákonného zmocnění či nad rámec své samostatné působnosti, ustanovení čl. 7 odst. 2 věty druhé, odst. 3, 4, 5 a 6, čl. 10 odst. 4 písm. c) a g) a čl. 12 odst. 2 upravují povinnosti jdoucí nad rámec zákonného zmocnění (§ 10 a 35 zákona o obcích). Navrhovatel podrobil kritice i ustanovení čl. 3 odst. 1, 3 a čl. 5 odst. 1 vyhlášky, která nemohou obstát z důvodu nepřesné či nejasné formulace.

II.

5. Napadená vyhláška zní (pozn. red.: včetně pravopisných nepřesností):

"Obecně závazná vyhláška č. 1/2004 města Kopřivnice o veřejné zeleni

Zastupitelstvo města Kopřivnice se na svém 9. zasedání konaném dne 22. 4. 2004 usneslo podle § 10 písm. c) v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, vydat tuto obecně závaznou vyhlášku.

ČÁST I.

Úvodní ustanovení

Čl. 1

Účel a předmět vyhlášky

(1) Účelem této obecně závazné vyhlášky (dále jen "vyhláška") je zabezpečit ochranu, údržbu a rozvoj veřejné zeleně jako nezastupitelné složky životního prostředí s funkcí biologickou, zdravotně hygienickou, esteticko-krajinotvornou, rekreační a kulturní na území města Kopřivnice.

(2) Vyhláška je závazná pro všechny osoby na území města Kopřivnice, nestanoví-li tato vyhláška jinak.

(3) Povinnosti uložené v článku 10 se však vztahují toliko na území s veřejnou zelení uvnitř prostoru vymezeného prostřednictvím přílohy této vyhlášky.

Čl. 2

Vymezení pojmů

(1) Pro účely této vyhlášky se rozumí:

a) Zeleň je soubor přirozených nebo umělých funkčních objektů uspořádaných zpravidla podle principu zahradně-krajinářské tvorby do menších či větších vícefunkčních kompozic, které utvářejí nebo doplňují dané prostředí. Funkční prvky zeleně dělíme na živé a neživé:

- živými prvky zeleně jsou zejména stromy, keře, trávníkové a květinové plochy rostoucí jednotlivě nebo v ucelených skupinách v přirozeném prostředí nebo rostoucí v substrátech oddělených od přirozeného prostředí jakoukoli stavební konstrukcí.

- neživými prvky zeleně jsou přírodní útvary jako skály, strže, vodní plochy a terénní modelace.

b) Veřejnou zelení se rozumí zeleň přístupná každému bez omezení, zejména parky a sady, zeleň na náměstích a veřejných prostranstvích, stromořadí a také jednotlivě rostoucí stromy, keře a květinová výsadba.

c) Zásahem do zeleně se rozumí její tvorba, údržba, ochrana a také veškeré činnosti prováděné v kořenovém prostoru rostlin, jako zvyšování či snižování terénu, a to i dočasné, které by mohlo mít vliv na stav a životnost zeleně a odtokové poměry v půdě.

d) Územím města Kopřivnice se rozumí soubor katastrálních území přináležejících městu Kopřivnice.

e) Správcem pozemku, zeleně je vlastník nebo jím pověřená či zmocněná osoba.

f) Příslušným odborem je Odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen OŽP) Městského úřadu Kopřivnice, který zajišťuje rovněž výkon vlastnického práva a povinnosti podle této vyhlášky, jde-li o správu a údržbu zeleně na pozemcích ve vlastnictví města.

g) Zahradně-krajinářskou tvorbou se rozumí navrhování a tvorba zahrad a krajiny dle estetických, funkčních a ekologických zákonitostí.

h) Projektovou dokumentací je taková písemná a grafická dokumentace, která v dostatečném rozsahu objasní cíle a záměry sadových úprav navrženého řešení, přičemž rozsah této dokumentace musí být minimálně v kvalitativním stupni studie (náčrt situace a osazovací plán).

i) Kategorizace zeleně je zařazení jednotlivých ploch zeleně do kategorií podle jejich funkční, historické a estetické hodnoty.

j) Intenzitní třídou údržby je stanovený harmonogram prací a počet jejich opakování pro jednotlivé plochy zeleně. Na území města Kopřivnice platí kategorizace Intenzitních tříd údržby uvedená Příloze č. 1 této vyhlášky.

k) Ochranou zeleně se rozumí ochrana proti chorobám a škůdcům (chemická, mechanická, apod.) nebo proti nevhodným zásahům do zeleně včetně kácení a ořezů.

l) Koncepce rozvoje zeleně je dlouhodobý plán zásahů do zeleně včetně údržby, odstraňování a vysazování zeleně směrem k optimu.

m) Sadovnická hodnota je souhrn estetické a ekologické hodnoty dřevin a jejich zdravotního stavu. Je vyjádřena bodovou stupnicí v pěti kvalitativních kategoriích, v nichž hodnota 1 znamená nejkvalitnějšího jedince a hodnota 5 znamená jedince v nejhorším stavu.

n) Jednotné terénní úpravy (dále jen JTÚ) zahrnují hrubé i následné jemné terénní práce spojené s urovnáním a úpravou povrchu terénu.

o) Sadové úpravy (dále jen SÚ) zahrnují práce při zakládání zeleně - zejména nová výsadba stromů, keřů a výsev trávníků, ale i rekonstrukce či obnova stávající zeleně.

p) Významnou zelení na území města se rozumí v Příloze 4 této vyhlášky vyznačené části zeleně. Jedná se o zeleň plošnou (parky), liniovou (stromořadí) a bodovou (jednotlivé stromy), která musí být zachována a v případě asanace obnovována na původním místě, avšak v souvislosti s platnou legislativou.

ČÁST II.

Výstavba a údržba zeleně

Čl. 3

Obecné požadavky

(1) Zeleň na území města Kopřivnice je považována za nedílnou součást životního prostředí a musí být rozvíjena podle principů zahradně-krajinářské tvorby s ohledem na příslušnou kategorii zeleně.

(2) Součástí péče města Kopřivnice o životní prostředí je výstavba, údržba a ochrana zeleně.

(3) Podkladem pro plánovitou výstavbu a ochranu zeleně je územní plán města, na jehož základě příslušný odbor dále rozpracovává koncepci rozvoje zeleně a určuje místa pro výsadbu dřevin.

Čl. 4

Projektová činnost

(1) Pro tvorbu nové zeleně a pro rekonstrukci stávající zeleně na pozemcích nacházejících se v majetku města musí být vypracována před výstavbou projektová dokumentace.

(2) Veřejná zeleň musí být projektována v souladu se zamýšlenou funkcí v území podle zahradně-krajinářských a ekologických hledisek s respektováním požadavků na údržbu a ochranu zeleně.

(3) V navrhovaných výsadbách bude v sortimentu dřevin omezeno použití stromů a keřů s výrazně alergizujícími účinky na 20 % u keřů a na 15 % u stromů z celkového množství vysazovaného materiálu. Jedná se o tyto druhy: olše šedá (Aldus incana), olše lepkavá (Aldus glutinosa), bříza (Betulas sp.), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jasan zimnář (Fraxinus ornus), topol černý (Populus nigra), topol šedý (Populus x canescens), vrba bílá (Salix alba), vrba jíva (Salix caprea), líska obecná (Corylus evellana), pustoryl (Philadelphie sp.), bez černý (Sambucus nigra), tis červený (Taxus baccata).

(4) Z výsadeb navrhovaných v blízkosti podzemního vedení tepla, plynu, kanalizace a vody budou vyloučeny druhy, jejichž kořeny mají vůči těmto vedením sledovací tendence: bříza bělokorá (Betula pendula), topol (Populus sp.), vrba (Salix sp.), olše (Aldus sp.), jasan (Fraxinus).

(5) U nestabilních (především navážkových) půd by neměly být vysazovány druhy s vysokou schopností okamžité absorpce vody, například: bříza bělokorá (Betula pendula), topol (Populus sp.), vrba (Salix sp.), olše (Aldus sp.) a mělkým kořenovým systémem, např. smrk (Picea abies).

Čl. 5

Výstavba a rekonstrukce zeleně

(1) Při realizaci objektů veřejné zeleně musí být vlastní výsadba zeleně prováděna ve vhodném vegetačním období, ve výjimečných případech i mimo toto období při odpovídajících klimatických podmínkách nebo při použití odpovídajících technologií a druhů materiálů. Práce budou prováděny dle ČSN DIN 18 916, 18 917, 18 918, 18 919, 18 920. Veškerá zřizovaná veřejná zeleň musí být v rámci stavby již v průběhu realizace prvků a objektů veřejné zeleně pravidelně a odborně udržována.

(2) Založení nových prvků zeleně je oprávněn zhotovitel realizovat pouze po předchozím souhlasu vlastníka pozemku, anebo příslušného odboru.

(3) Rekonstrukci objektů zeleně zajišťuje správce zeleně a to v souladu s územně plánovací dokumentací podle skutečných potřeb území.

(4) V rámci rekonstrukce objektů zeleně může dojít ke změně uspořádání funkčních prvků zeleně, případně k doplnění dalších potřebných funkcí pouze po předchozím písemném souhlasu příslušného odboru.

Čl. 6

Přebírání objektů zeleně

(1) U veškerých stavebních prací a akcí spojených se zásahem do veřejné zeleně musí být provedeny po dokončení JTÚ a SÚ. Bez jejich dokončení a předání nelze považovat stavbu za dokončenou.

(2) Přejímky nově zakládaných a rekonstruovaných živých prvků zeleně se uskutečňují výhradně ve vegetačním období (od 1.5. do 31.10.). Přejímku provede příslušný odbor a o předání bude vyhotoven písemný protokol uvedený v Příloze č. 2 této vyhlášky. Prvky zeleně musí být v souladu s následujícími podmínkami:

- jednotlivé dřeviny i skupiny výsadeb budou odpleveleny, nakypřeny, zavlaženy, dřeviny odpovídající ČSN, druhové složení shodné s projektovou dokumentací

- nově vysazené stromy musí být opatřeny opěrnými kůly (min. 2 ks u listnatého stromu a l ks u jehličnatého stromu), kmen obalen jutou a ukotven úvazkem

- travnaté plochy budou bez trvalých plevelů, druhové složení odpovídající funkci a účelu, lx pokosené a porost bude zapojen v rozsahu 70 % celkové obnovené plochy

- v okolí šachet, uzávěrů a vpustí musí být terén upraven pro možnost plynulého přejezdu mechanismů, zajišťujících údržbu těchto ploch.

Čl. 7

Údržba a správa zeleně

(1) Údržba zeleně je nepřetržitý proces, který spočívá v systematické péči o všechny živé i neživé prvky zeleně. Součástí údržby je i provádění dosadeb, probírek porostů v rámci výchovných zásahů, odstraňování náletů, ochrana proti chorobám a škůdcům, odstraňování škod a zmírňování negativních vlivů působících na zeleň včetně udržování čistoty na plochách zeleně.

(2) Údržbu veřejné zeleně zabezpečuje vždy vlastník pozemků, na nichž se veřejná zeleň nachází. Vlastník pozemků s veřejnou zelení o výměře větší než 5 000 m2 je povinen konzultovat plán údržby veřejné zeleně s příslušným odborem.

(3) Správce veřejné zeleně je povinen udržovat zeleň na základě zařazení plochy podle jejího významu a kategorie do intenzitní třídy údržby uvedeného v Příloze č. 1 této vyhlášky.

(4) Ostatní kategorie zeleně a zeleň v okolí bytových domů, kterou si občané provedli svépomocí (výsadby květin, růží, okrasných keřů a stromů, popř. užitkových rostlin), tito občané rovněž udržují.

(5) Ke všem podstatným změnám v rámci veřejné zeleně ve vlastnictví města (např. kácení a ořezy dřevin, rekonstrukce zeleně, zvláštní užívání zeleně) je nutný souhlas příslušného odboru.

(6) V případě neoprávněné výsadby 1) zeleně na pozemek, provede správce veřejné zeleně odstranění této výsadby bez náhrady, avšak v souladu s platnou legislativou 2).

ČÁST III.

Ochrana zeleně

Čl. 8

Obecná ochrana zeleně

(1) Zeleň jako nedílná součást životního prostředí města je chráněna zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vyhláškou č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Řídí se dalšími metodickými pokyny orgánů státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny a také nejnovějšími poznatky.

(2) Užívání veřejného prostranství se zelení způsobem, který podléhá zpoplatnění, upravuje obecně závazná vyhláška o místním poplatku za užívání veřejného prostranství.

(3) Podmínky pro uvedení dotčených míst do původního stavu budou stanoveny příslušným odborem v souladu s čl. 6.

(4) Obnovu zeleně zajistí vždy ten, kdo ji výkopovými nebo stavebními pracemi či jinými činnostmi narušil.

(5) Trvalý zábor nebo odprodej plochy s veřejnou zelení na území města Kopřivnice a v majetku města Kopřivnice, při kterém dojde ke změně užívání nebo kategorie plochy za účelem výstavby nebo komerčního využití (prodej, nájem, nebo výpůjčka pozemku), musí být konzultován s příslušným odborem. Tato ztráta zeleně, která tvoří nedílnou součást životního prostředí města musí být kompenzována, podmínky této kompenzace stanoví příslušný odbor. Kompenzací nejsou dotknuty povinnosti stanovené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zejména v oblasti kácení dřevin a náhradní výsadby.

Čl. 9

Ochrana zeleně při realizaci výstavby

(1) Na základě inventarizace dřevin a její aktualizace se v projektové dokumentaci nové výstavby určí stromy, které budou v průběhu stavby chráněny, eventuálně zeleň, která bude v důsledku stavby vykácena. Nejkvalitnější stromy (se sadovnickou hodnotou 1 a 2) je nutno zachovat a situování zástavby, plán organizace a realizace výstavby podřídit jejich existenci, nebude-li rozhodnuto o výjimce (veřejně prospěšné stavby).

(2) Ochranu zeleně při realizaci stavby zajistí stavebník. Způsob ochrany zeleně na staveništi popisuje ČSN DIN 18 920 Ochrana stromů, porostů a ploch pro vegetaci při stavebních činnostech. Podmínky týkající se ochrany zeleně se vztahují nejen na plochy vlastní výstavby, ale i na plochy dočasného záboru.

(3) Při stavební činnosti nesmí dojít k poškození kořenového systému, kmene a koruny stromů. Jestliže dojde při stavebních úpravách nebo výkopových pracích k poškození stromů nebo jeho kořenů, je zhotovitel stavebních nebo výkopových prací povinen zajistit okamžité odborné ošetření poškozených dřevin nebo jejich kořenů. Tím není dotčena povinnost náhrady škody, ekologické či společenské újmy podle jiných předpisů 2) ani možnost postihu za přestupek nebo jiný správní delikt či trestný čin.

(4) Při stavebních úpravách a výkopových prací není dovoleno ukládat zeminu, stavební odpad nebo stavební materiál na hromady ke stromům, kmeny stromů zasypávat nebo obnažovat kořenový systém.

(5) Při budování nových inženýrských sítí není dovoleno ukládat jejich podzemní vedení vzhledem ke stávající zeleni do vzdálenosti nižší než stanovují příslušné normy.

(6) Při opravách a rekonstrukcích komunikací musí být zachována místa pro výsadbu stromů, pokud je to možné a účelné.

(7) Při rekonstrukci či jiné úpravě v ulici, které mají za následek změnu nivelety, je stavebník povinen obnovit plochy zeleně včetně doplnění nebo výměny zeminy a zajistit stavební opatření na vyrovnání výškového rozdílu tak, aby u stávajících stromů byla zachována původní úroveň terénu v co největší ploše kolem stromů, zpravidla po obvodu koruny nebo 2,5 m od kmene.

(8) Nezbytné stožáry, dopravní značky a ostatní zařízení nesloužící růstu a ochraně zeleně lze umísťovat do zeleně jen po konzultaci s příslušným odborem. Pokud tomu nebudou bránit jiná pravidla, předpisy a zákonné normy, je povinností zřizovatele tohoto zařízení podmínky správce zeleně respektovat.

Čl. 10

Ochrana zeleně při jejím užívání

(1) Veřejnou zeleň je dovoleno užívat způsobem přiměřeným jejímu účelu, který vyplývá z její kategorie. Poškozování veřejné zeleně je zakázáno.

(2) Povinností osob při užívání veřejné zeleně je zachovávat pořádek a čistotu a vyvarovat se všeho, co by vedlo k devastaci veřejné zeleně nebo narušovalo či ohrožovalo účel, jemuž veřejná zeleň slouží.

(3) Stávající plochy veřejné zeleně a plochy určené pro veřejnou zeleň nesmí být znehodnocovány a způsob jejich dočasného využití musí být v souladu s jejich perspektivní funkcí.

(4) Ve veřejné zeleni je zakázáno:

a) poškozovat a znečišťovat cesty, trávníky, záhony a ostatní prvky a objekty veřejné zeleně,

b) odcizovat rostliny, trhat květiny a plody, lámat větve nebo jinak poškozovat stromy a keře,

c) jakýmkoliv způsobem omezovat ostatní návštěvníky v obvyklém užívání veřejné zeleně,

d) umísťovat stánky, reklamy a jiná zařízení jiným než povoleným způsobem,

e) vjíždět vozidly do ploch veřejné zeleně a parkovat na nich či s nimi jinak manipulovat s výjimkou vozidel a techniky sloužící provádění údržby zeleně,

f) znečišťovat plochy veřejné zeleně a vyvěšovat plakáty a jiné předměty na dřeviny,

g) pořádat veřejné akce bez souhlasu příslušného odboru,

h) provádět jakékoli úpravy a výsadby bez souhlasu správce veřejné zeleně.

(5) Vlastník objektu veřejné zeleně může vydat návštěvní řád a stanovit bližší podmínky pro užívání objektu veřejné zeleně. Návštěvníci jsou povinni toto respektovat.

Čl. 11

Kácení stromů a ořez

(1) Kácení stromů a mýcení keřů povoluje fyzickým i právnickým osobám a organizacím OŽP Městského úřadu Kopřivnice podle příslušného zákona 2).

(2) Ke kácení a ořezům stromů a keřů na pozemcích ve vlastnictví města Kopřivnice je nutný souhlas příslušného odboru. Tento souhlas však nenahrazuje povolení ke kácení stromů a keřů uvedené v předcházejícím odstavci.

(3) Za povolení ke kácení dřevin na pozemcích ve vlastnictví města dle příslušného zákona 2), může být nařízena náhradní výsadba. Rozsah náhradní výsadby (počet a kvalita vysazovaných stromů) se bude odvíjet od ceny skácených vzrostlých stromů ohodnocených dle metodiky Českého ústavu ochrany přírody Praha (dále jen ČÚOP) "Ohodnocování dřevin rostoucích mimo les" uvedené v Příloze č. 3 této vyhlášky.

ČÁST IV.

Ustanovení společná a závěrečná

Čl. 12

Povolování výjimek z vyhlášky

(1) Výjimky a povolení v užívání veřejné zeleně podle článku 10 odst. 4 této obecně závazné vyhlášky uděluje na základě žádosti rada města nebo jí pověřená osoba, pokud nepřevede tuto pravomoc na odbor městského úřadu. Žádost musí obsahovat jméno nebo název žadatele, datum, dobu a místo užívání veřejné zeleně, pro které má být povolení uděleno, zdůvodnění užívání a způsob a termín úhrady škody v případě poškození veřejné zeleně.

(2) Správce veřejné zeleně:

a) společně s orgánem územního plánování rozhodují o zařazení plochy zeleně do určité kategorie zeleně,

b) konzultuje záměr zřízení okrasných záhonů,

c) posuzuje nutnost zpracování projektové dokumentace při tvorbě nových a při rekonstrukci stávajících prvků veřejné zeleně,

d) určuje místa pro uskutečnění náhradních výsadeb,

e) přebírá jemné terénní úpravy a stavební úpravy při stavebních akcích se zásahem do veřejné zeleně,

f) může stanovit další podmínky při využívání zeleně.

Čl. 13

Seznam příloh

(1) Nedílnou součástí této vyhlášky jsou její závazné přílohy č. 1 - 4.

- Příloha č. 1 Kategorizace Intenzitních tříd údržby zeleně v Kopřivnici

- Příloha č. 2 Protokol o předání objektu zeleně

- Příloha č. 3 Metodika Českého ústavu ochrany přírody Praha "Oceňování dřevin rostoucích mimo les"

- Příloha 4 Mapová příloha

Čl. 14

Sankce

(1) Porušení této vyhlášky bude postihováno jako přestupek, nepůjde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin.

(2) Uložením sankce dle předchozího odstavce není dotčena povinnost náhrady škody.

Čl. 15

Účinnost vyhlášky

Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 15. 5. 2004.

starosta místostarosta

1) § 3 odst. 3 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb.

2) Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

3) § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

4) § 58 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

Příloha č. 1. - Kategorizace - Intenzitních tříd údržby zeleně v Kopřivnici

Kategorizace - Intenzitních tříd údržby zeleně v Kopřivnici

Z technologického hlediska jsou jednotlivé plochy veřejné zeleně ve městě zařazeny do třech intenzitních tříd údržby. Zařazení ploch do intenzitních tříd respektuje především význam plochy v systému zeleně a reálnost údržby. O zařazení ploch veřejné zeleně do příslušné kategorie - intenzitní třídy údržby - rozhoduje pověřený pracovník odboru životního prostředí a zemědělství (OŽP) Městského úřadu Kopřivnice na základě významu zeleně, potřeb a zkušenosti. Mapový podklad se zařazením jednotlivých ploch zeleně do intenzitních tříd údržby je uveden v Příloze č. 4 této vyhlášky. Změna zařazení plochy zeleně do intenzitní třídy údržby může být provedena po dohodě s OŽP, a to vždy k 31. 3. kalendářního roku.

I. intenzitní třída údržby

Veřejná zeleň velmi náročná na údržbu, sadovnicky upravené plochy s převažující okrasnou funkcí - parky, sadové úpravy náměstí a veřejných prostranství.

Na území města Kopřivnice jde o plochy:

Centrum (ohraničeno ul. Záhumenní, kpt. Jaroše, Štefánikova a Obránců míru); parky: Dr. E. Beneše (před nádražím ČD), Masarykovo náměstí (u kostela), Pionýrská na ul. Pionýrská a dále parčíky na ul. Wolkerově a P. Nerudy; květinový záhon na kruhovém objezdu mezi ul. Čs. Armády, Obránců míru a Záhumenní; Starý hřbitov a muzeum Fojtství.

Plochy jsou vyznačeny v mapové příloze červenou barvou.

Nároky na minimální údržbu zeleně v této kategorii

Sečení trávníku min. 5x ročně vhodným mechanizmem s okamžitou likvidací pokosené travní hmoty. První seč musí být provedena nejpozději do 31. 5., druhá do 30. 6., třetí do 31. 7., čtvrtá do 31. 8. , pátá do 30. 9.

Pokos musí být jednotný bez rušivých změn výšky kosení, bez nepokosených pásků, všechny okraje dokoseny, stejně tak okolo ostatních překážek a porostů. V rámci sběru trávy se odstraní i případné drobné odpadky obsažené v trávě. Případné znečištění okolí pokosenou trávou je nutno odstranit. Odvoz vzniklého odpadu je nutno zajistit týž den, kdy vznikl, nejpozději však do 2 následujících kalendářních dnů.

Zdravotní řez 1x ročně a zmlazovací řez 1x za 3 roky, tvarovací řez min. 2x ročně. Bezpečnostní a zdravotní ořez stromů dle potřeby.

Pravidelná zálivka květinových (především letničkových, ale i trvalkových) záhonů a růží podle potřeby. Péče o květinové záhony dle standardních technologií. V případně nutnosti zálivka stromů, trávníků, popř. keřů.

II. intenzitní třída údržby

Sadovnicky upravené plochy veřejně přístupné nacházející se mezi soustředěnou obytnou zástavbou v starých a nových obytných souborech určené k užívání obyvatelům sídliště. Vyhrazená zeleň - školní zahrady, zahrady mateřských škol a jeslí, zeleň ve sportovních areálech a kolem kulturních a zdravotnických zařízení.

Na území města Kopřivnice jde o tyto plochy:

Jedná se převážně o zeleň na sídlištích Korej, Sever, Pod Morávií, Alšova, zeleň kolem domů na ul. I. Šustaly, Štramberská a v centru na ulicích Sokolovská, Dukelská a kpt. Jaroše.

Plochy jsou vyznačeny v mapové příloze zelenou barvou.

Nároky na minimální údržbu této kategorie

Sečení trávníku minimálně 3x ročně vhodným mechanizmem s okamžitou likvidací pokosené travní hmoty, nejpozději však do třetího kalendářního dne po provedeném kosení. První seč musí být provedena nejpozději do 31. 5., druhá do 31. 7., třetí do 30. 9.

Pokos musí být jednotný bez rušivých změn výšky kosení, bez nepokosených pásků, chuchvalců trávy a jiných rostlin, všechny okraje dokoseny, stejně tak okolo ostatních překážek a porostů.

Zdravotní a zmlazovací řez keřů 1x za 3 roky, případný tvarovací řez 1x ročně. Bezpečnostní a zdravotní ořez stromů dle potřeby.

III. intenzitní třída údržby

Zeleň lesoparků, rekreačních lesů a zahrad, které většinou navazují na zeleň přilehlých částí města, prostory kolem garáží. Patří sem i ostatní zapojené porosty stromů. Do této kategorie jsou zařazeny všechny plochy veřejné zeleně neuvedené v kategorii I a II. intenzitních tříd uvnitř vyznačeného území.

Na území města Kopřivnice jde o tyto plochy:

Garáže Pod Bílou horou, viadukty a ostatní plochy veřejné zeleně neuvedené v kategorii I a II intenzitních tříd.

Do této kategorie jsou zahrnuty také plochy veřejné zeleně v místních částech Lubina, Mniší a Vlčovice.

Plochy jsou vyznačeny v mapové příloze modrou barvou.

Nároky na minimální údržbu této kategorie

Minimální nároky na údržbu této kategorie

Pokosení plochy vhodným mechanismem min. 2x ročně. První seč musí být provedena do 15. 6., druhá do 30. 8. Bezpečnostní a zdravotní ořez dřevin dle potřeby.

Příloha č. 2 - Protokol o předání objektu veřejné zeleně

Protokol o předání objektu veřejné zeleně

Předávající:

identifikační číslo:

obchodní jméno:

sídlo, místo podnikání:

Přebírající:

Datum fyzické přejímky:

Nález předávaného objektu veřejné zeleně (OVZ):

Katastrální území:

Parcelní číslo:

Výčet předávaných sadovnických prvků (název, počet, výměra, stav):

Zjištěné závady a nedodělky:

Popis závady (nedodělku):

Dohodnutý způsob odstranění:

Termín:

Zodpovídá:

Datum podpisu protokolu o předání:

Za předávajícího: (jméno, příjmení, podpis)

Za přebírajícího: (jméno, příjmení, podpis)"

6. Příloha č. 3 - Metodika Českého ústavu ochrany přírody Praha "Oceňování dřevin rostoucích mimo les" obsahuje čtyři tabulky. Tabulka 1 - Nejčastější druhy dřevin a jejich hlavní charakteristiky, významné pro stanovení ceny dřevin a jejich porostů - uvádí druhy jehličnatých a listnatých dřevin s rozlišením tří kategorií dlouhověkosti dle nadmořské výšky, podle nároků na světlo a regenerovatelnost. Tabulka 2 - Stanovení základní ceny jednotlivých dřevin v Kč - stanoví cenu podle tří kategorií dlouhověkosti a průměru kmene v cm. Tabulka 3 - Úprava základní ceny jednotlivých dřevin - stanoví výpočet ceny dle objemu koruny, dle stavu kmene a dle stavu okolního prostředí. Tabulka 4 - Stanovení základní ceny za 1 m3 aktivní části porostu v Kč - stanoví cenu podle tří kategorií dlouhověkosti a tvaru koruny.

7. Příloha č. 4 je mapa města Kopřivnice.

Pozn.: Přílohy č. 3 a 4 návrhem napadeny nebyly.

III.

8. Krajský úřad Moravskoslezského kraje v rámci svého dozoru nad výkonem samostatné působnosti obcí vyhlášku posoudil a dospěl k závěru, že ustanovení v čl. 7 odst. 2 větě druhé, čl. 7 odst. 3 a v příloze č. 1 jsou v rozporu se zákonnými ustanoveními [§ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, § 10 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Krajský úřad vyzval dne 22. 10. 2004 město Kopřivnici ke zjednání nápravy, zastupitelstvo města se však s výtkami krajského úřadu neztotožnilo a rozhodlo ponechat vyhlášku v platnosti. K návrhu krajského úřadu proto Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 28. 6. 2005 č. j. MS-2226/1-2004, které nabylo právní moci dne 1. 7. 2005, účinnost v návrhu označených ustanovení vyhlášky pozastavilo a navrhovatel podal Ústavnímu soudu návrh na jejich zrušení.

IV.

9. Město Kopřivnice jako účastník řízení ve svém vyjádření k návrhu ze dne 26. 9. 2005, podepsaném starostou města, tvrzení navrhovatele odmítlo, uvedlo, že dle jeho názoru vyhláškou upravené záležitosti nespadají do přenesené působnosti obce, a navrhlo, aby Ústavní soud návrh zamítl. Účastník řízení poukázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 18/94 ze dne 8. 11. 1994 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 2, nález č. 50; vyhlášen pod č. 231/1994 Sb.], ve kterém Ústavní soud připustil regulaci práv a povinností v samostatné působnosti obce i v případech, kdy výslovná regulace obdobné problematiky na úrovni zákona (státní správy) absentuje, a přestože je samostatná působnost obcí podle současně platného zákona formulována co do rozsahu jiným způsobem než dříve, stále platí, že rozsah této působnosti lze omezit toliko zákonem. Účastník řízení vytkl navrhovateli, že sice tvrdil rozpor jednotlivých ustanovení vyhlášky s citovanými zákony, blíže však nekonkretizoval, která ustanovení těchto zákonů měl na mysli. K porušení podmínky právní jistoty připustil, že v čl. 3 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 vyhlášky dostatečně přesně nespecifikoval některé pojmy, zároveň však poukázal na nedostatečně definovaný pojem "veřejná zeleň" v ustanovení § 10 písm. c) zákona o obcích, kdy na jedné straně zákonodárce zmocní obec k ukládání povinností obecně závaznou vyhláškou a na druhé straně v dané oblasti obcím vytýká, že do práv a povinností fyzických a právnických osob nemohou vstupovat bez dalšího zmocnění. Příčiny tohoto stavu účastník řízení vidí jednak v nedostatečné určitosti a srozumitelnosti příslušných "zmocňujících" zákonných ustanovení a v selektivním přístupu dozorových státních orgánů, které řadu obecně závazných vyhlášek upravujících problematiku ochrany veřejné zeleně obdobně ponechávají v platnosti, aniž by to vyvolalo srovnatelnou reakci, jakou použilo Ministerstvo vnitra v tomto případě. Účastník řízení připomněl, že stát je povinen zabezpečit výkon státní správy, tedy i dozoru, stejně na celém svém území, a pokud tomu tak prokazatelně není, lze namítat porušení principu rovnosti před zákonem, neboť obce jako územní samosprávné celky mají právo na rovné zacházení ze strany státu.

10. S ohledem na předmět úpravy obecně závazné vyhlášky a tvrzený střet s výkonem státní správy, Ústavní soud požádal o vyjádření k návrhu ministra vnitra a napadené vyhlášce Ministerstvo životního prostředí, které je ústředním orgánem státní správy a orgánem vrchního dozoru ve věcech životního prostředí, tedy i přírody a krajiny (§ 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ministr životního prostředí, RNDr. Libor Ambrozek, ve vyjádření ze dne 16. 3. 2006 kladně kvitoval snahu města Kopřivnice o ochranu veřejné zeleně, uvedl však, že i podle názoru Ministerstva životního prostředí je vyhláška v některých svých ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s některými zákony a že město Kopřivnice postupovalo nad rámec zmocnění v zákoně o obcích. Podle Ministerstva životního prostředí čl. 4 odst. 1 vyhlášky překračuje rámec stavebního zákona, čl. 8 odst. 4 a čl. 9 rámec zákona o ochraně přírody a krajiny (konkrétně § 8 upravující povolení ke kácení dřevin a § 9 upravující náhradní výsadbu a odvody) a článek 10 obsahuje zákazy, které nemají oporu v zákonech. Skutkové podstaty přestupků nemohou být konkretizovány obecně závaznou vyhláškou, neboť by tím bylo zasaženo do výkonu státní správy. Článek 11 vyhlášky je dle názoru Ministerstva životního prostředí v rozporu s ustanovením § 75 a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny.

11. Veřejný ochránce práv k výzvě Ústavního soudu oznámil, že do řízení jako vedlejší účastník nevstupuje (§ 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

V.a

12. Ústavní soud zahrnul do předmětu svého zkoumání i ustanovení čl. 10 odst. 5 a ustanovení přílohy 1 a 2 vyhlášky. Přestože navrhovatel výslovný návrh na jejich zrušení do petitu svého návrhu nezahrnul, návrh na jejich zrušení formuloval v obsahu svého podání. K ustanovení čl. 10 odst. 5 vyhlášky navrhovatel uvedl, že úprava zde pojednaná nepatří do samostatné působnosti města; nároky na minimální údržbu zeleně stanovené v příloze 1 vyhlášky navrhovatel označil za zásah obce do vlastnických práv a uvedl, že se nejedná o povinnosti stanovené na ochranu a čistotu zeleně (str. 7 návrhu), přílohu 2, která souvisí se vztahy upravenými v čl. 6 odst. 1 vyhlášky, označil za rozpornou se zákonem (str. 5 návrhu). Ústavní soud měl za to, že jeho pravomoc přezkoumat i tato ustanovení je dána, neboť tak výslovně vyplynulo z obsahu navrhovatelova podání. Opačný postup (tj. pouze podle petitu, bez přihlédnutí k obsahu) byl mohl představovat nadměrně formalistický přístup Ústavního soudu (jak byl vytknut Evropským soudem pro lidská práva v rozsudku ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, jehož závěry, byť byly vysloveny ve věci individuální ústavní stížnosti, mají nepochybně obecný dosah).

13. Pro účely přezkumu napadených ustanovení vyhlášky a s ohledem na argumentaci starosty města Kopřivnice považoval Ústavní soud za vhodné objasnit, jak nahlížel na zákonný pojem "veřejná zeleň". K zabezpečení ochrany, údržby a rozvoje veřejné zeleně na území města Kopřivnice vyhláška vymezila veřejnou zeleň jako zeleň přístupnou každému bez omezení a v čl. 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky v příkladmém výčtu uvedla, že jde o parky, sady, zeleň na náměstích a veřejných prostranstvích, stromořadí a jednotlivě rostoucí stromy, keře a květinovou výsadbu. Ustanovení § 34 zákona o obcích stanoví, že "veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru". Vymezení pojmu veřejné zeleně ve vyhlášce výrazem zeleň přístupná každému bez omezení Ústavní soud považoval za nadbytečné, neboť jej lze subsumovat pod zákonný pojem veřejná zeleň považovaný za veřejné prostranství. Definicí pojmu veřejného prostranství a přezkumem ústavnosti celého ustanovení § 34 zákona o obcích se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/02 ze dne 22. 3. 2005, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí, svazek 36, nález č. 59, a vyhlášeném pod č. 211/2005 Sb., kterým návrh na zrušení tohoto ustanovení zamítl. Ústavní soud vyložil, že užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, jenž odpovídá povaze a účelu statku, má veřejnoprávní povahu a vůle vlastníka statku zde nehraje žádnou roli. Za veřejné prostranství tak lze považovat tedy každý prostor, který je přístupný všem bez omezení, a takový prostor, který splňuje zákonné znaky veřejného prostranství, je veřejným prostranstvím ex lege. V souvislosti s vlastnickým právem pak vyložil, že není protiústavním, pokud režimu veřejného prostranství podléhají také některé prostory vlastněné osobami soukromého práva.

V.b

14. Pro posouzení konformity vyhlášky s ústavními zákony a zákony Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04 ze dne 22. 3. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 61; vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.), kdy zkoumá pravomoc obce k vydání obecně závazné vyhlášky (1.), posuzuje, zda obec při jejím vydání nejednala ultra vires (2.), zda nezneužila svoji působnost (3.), a poměřuje obsah vyhlášky kriteriem nerozumnosti (4.). Stejnou metodu testování Ústavní soud zvolil i v projednávané věci.

V.c

15. Přezkum pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky (krok 1. testu) přirozeně nemůže spočívat v prosté (byť povětšinou postačující) konstataci Ústavního soudu, že dle čl. 104 odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva obcí v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky, čili že tuto pravomoc k originární normotvorbě mají ústavně zaručenou. V rámci přezkumu Ústavní soud zkoumá nejen existenci této pravomoci a to, zda byla vykonána formálně bez vad (tj. zda vyhláška byla přijata ústavně souladným způsobem), ale také zda při výkonu této pravomoci obec nevykročila z mezí jiných - též ústavně zaručených - kautel. Jinak řečeno, zda ústavně zaručená pravomoc obce vydávat obecně závazné vyhlášky je v konkrétním případě z hlediska jiných významově důležitějších ústavních principů vskutku použitelná, tedy existující. Zjistí-li Ústavní soud, že vydání vyhlášky bylo popřením kautel ústavnosti, postačí sama tato skutečnost k jejímu zrušení pro vykročení obce z existující pravomoci obecně závaznou vyhlášku vydat.

16. Pod tímto zorným úhlem přezkumu nemohlo obstát ustanovení přílohy 1 odst. 1 věty třetí, které určilo, že "O zařazení ploch veřejné zeleně do příslušné kategorie - intenzitní třídy údržby - rozhoduje pověřený pracovník odboru životního prostředí a zemědělství (OŽP) Městského úřadu Kopřivnice na základě významu zeleně, potřeb a zkušeností.". Vyhláška v příloze 1 rozdělila plochu území města Kopřivnice do tří intenzitních tříd údržby a stanovila nároky na minimální údržbu zeleně v té které kategorii. To, které plochy na území města se ve které intenzitní třídě nachází, město Kopřivnice stanovilo slovním popisem doplněným barevným vyznačením v mapové příloze 4. "Zmocnění" blíže neurčeného pracovníka odboru městského úřadu, aby bez jakýchkoliv pravidel rozhodl o zařazení ploch veřejné zeleně sám, tak představuje přenesení normotvorné pravomoci obce na jiný subjekt, což je v rozporu s čl. 104 odst. 3 Ústavy. Obecně závaznou vyhlášku, tedy i tu, kterou se novelizuje stávající (již existující) vyhláška, může v mezích své působnosti vydat pouze zastupitelstvo obce, nikoliv pracovník obecního úřadu či obce. Ustanovení přílohy 1 odst. 1 věty třetí v testu ústavnosti, kroku 1., jak byl shora vyložen, neobstálo.

17. Ústavní soud ověřil (§ 68 zákona o Ústavním soudu), že vyhláška byla jednomyslně přijata na 9. zasedání Zastupitelstva města Kopřivnice konaném dne 22. 4. 2004, kdy pro její přijetí hlasovalo 21 přítomných členů zastupitelstva (z celkového počtu 23 členů) a byla vyhlášena vyvěšením na úřední desce od 30. 4. 2004 do 20. 5. 2004; účinnosti nabyla dnem 15. 5. 2004 (§ 12 odst. 1, 2 zákona o obcích). Město Kopřivnice tedy postupovalo, s výjimkou v odstavci 16 rozvedenou, co do výkonu své pravomoci ústavně souladným způsobem. Řadu dalších odkazů na Odbor životního prostředí a zemědělství Městského úřadu Kopřivnice (např. věta třetí a pátá prvního odstavce Přílohy č. 1 ve vyhlášce Ústavní soud chápal jako projev plnění povinnosti uložené zastupitelstvem městskému úřadu ve smyslu ustanovení § 109 odst. 3 písm. a) bodu 1 zákona o obcích, který zvláštní formu uložení takové povinnosti nestanoví.

V.d

18. Rámec samostatné působnosti obce (krok 2. testu) vymezuje zákon o obcích. Jde o záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu rovněž pečuje o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, mezi které patří rozvoj zdraví a celkový kulturní rozvoj (§ 35 odst. 1 a 2). Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o samostatnou působnost či o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnost patřící do samostatné působnosti obcí (§ 8). Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem [§ 35 odst. 3 písm. a)]. Obec je tedy limitována mezemi své působnosti a nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny zákonné úpravě, jakož i záležitosti, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného nebo soukromého. Jak Ústavní soud již dříve zdůraznil, účelem a funkcí vydávání obecně závazných vyhlášek je správa vlastních záležitostí samostatně, a nikoliv pouhá volná reprodukce zákonů týkajících se úkolů státní správy či normování této oblasti.

19. V případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závaznou vyhlášku, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě výslovného zákonného zmocnění, neboť je vázána čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Ukládání povinností obcí v samostatné působnosti je definováno v ustanovením § 10 zákona o obcích, který výslovně určuje, že povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou pouze

a) ...,

b) ...,

c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.

20. Město Kopřivnice sice vydalo vyhlášku v oblasti, ve které je mu zákonem umožněno vykonávat samostatnou působnost [§ 35 a § 10 písm. c) zákona o obcích], při úpravě některých vztahů však vykročilo z mezí samostatné působnosti (ultra vires). Jedná se o následující ustanovení:

21. Vyhláška v příloze 1 nejen rozdělila plochu území města Kopřivnice do tří intenzitních tříd údržby, ale zároveň stanovila nároky na minimální údržbu zeleně v té které kategorii, se kterými korespondují povinnosti v příloze i ve vyhlášce stanovené. Jde-li o ukládání povinností, je obec oprávněna tak činit pouze v souvislosti s ochranou zeleně v zástavbě a ostatní veřejnou zelení [§ 10 písm. c) zákona o obcích], kterou, jak shora vyloženo, je třeba posuzovat a definovat stejně jako veřejné prostranství. Třetí intenzitní třída údržby v odst. 1 větě první a druhé zahrnula do veřejné zeleně "lesoparky, rekreační lesy a zahrady ... a prostory kolem garáží, jakož i ostatní zapojené porosty stromů". Interpretací pojmu "lesopark" se Ústavní soud zabýval ve svém nálezu ze dne 11. 4. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 24/94 (Sbírka rozhodnutí, svazek 3, nález č. 19; vyhlášen pod č. 80/1995 Sb.), ve kterém uvedl, že tento pojem nebyl právním řádem vymezen a lze ho interpretovat dvojím způsobem, z nichž ani jeden není pro účely obecně závazné vyhlášky obce akceptovatelný, neboť státní správa lesního hospodářství spadá do působnosti orgánů státní správy. Přestože tento nález byl vydán za účinnosti zákona ČNR č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, který byl až na ustanovení § 36 zrušen a nahrazen zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), účinným od 1. 1. 1996, závěr shora vyslovený je platný i v současnosti. Stejné zjištění je třeba vztáhnout i na pojem "rekreační les", jemuž podle lesního zákona nejblíže je les zvláštního určení, jímž je podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. c) "les příměstský či další les se zvýšenou rekreační funkcí". I zde však platí pravidla státní správy a státního dozoru podle hlavy osmé a sankce podle hlavy deváté lesního zákona. Ustanovení přílohy 1, III. intenzitní třídy údržby, odst. 1 věty první a druhé vyhlášky tak zasahují do oblasti upravené zákonem.

22. Stanovení nároků na minimální údržbu zeleně v té které kategorii představuje stanovení povinnosti pro správce pozemku, zeleně, kterým se pro účely vyhlášky rozumí vlastník nebo jím pověřená či zmocněná osoba [srov. čl. 2 písm. e) vyhlášky]. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen "zákon o rostlinolékařské péči"), stanoví základní povinnosti fyzických a právnických osob týkající se ochrany rostlin ... v oblasti zeleně a omezování nepříznivého vlivu použití různých přípravků a prostředků na zdraví lidí, zvířat a na životní prostředí, kdy ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona je vlastník pozemku (nebo jiná osoba, která jej užívá) zavázán povinností omezovat výskyt a šíření ... plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat a k ošetřování rostlin, jakož i povinností používat mechanizační či jiné prostředky způsobem, který nepoškozuje okolní porost, zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí. Jde-li o výskyt a šíření plevelů z neobdělávané zemědělské půdy a neudržované nezemědělské půdy, ohrožující životní prostředí nebo zdraví lidí a zvířat, jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností oprávněny přestupek podle shora citovaného ustanovení projednat a postihnout. Zákon o rostlinolékařské péči výslovně stanoví, že tato činnost je výkonem přenesené působnosti (§ 73 odst. 5). Úprava v příloze 1 vyhlášky o nárocích na minimální údržbu zeleně upravující termíny sečení trávníku či pokosení plochy vhodným mechanismem tak zasahuje do oblasti upravené zákonem. Ve všech třech kategoriích intenzitní třídy údržby v odstavcích "nároky na minimální údržbu" (zeleně) v této kategorii jde o větu první a druhou.

23. Ustanovení přílohy 1 ukládající povinnosti ořezu dřevin (tj. zdravotního, zmlazovacího, tvarovacího či bezpečnostního ořezu stromů či dřevin) zasahují do oblasti upravené zákonem o ochraně přírody a krajiny, který podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) poskytuje ochranu dřevin rostoucích mimo les a v ustanovení § 7 odst. 1 stanoví, že dřeviny jsou chráněny podle tohoto ustanovení před poškozováním a ničením. Podle odstavce 2 § 7 citovaného zákona je péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, povinností vlastníků. Podle § 8 odst. 5 citovaného zákona podrobnosti ochrany dřevin stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným předpisem. Úprava v příloze 1 vyhlášky v odstavcích upravujících minimální údržbu zeleně, tj. v I. intenzitní třídě údržby věta sedmá a osmá, ve II. intenzitní třídě údržby věta čtvrtá a pátá a ve III. intenzitní třídě údržby věta poslední zasahují do oblasti upravené zákonem.

24. Ostatní ustanovení přílohy 1 obstojí, neboť nejsou předmětem zákonné úpravy a pravidla stanovená vyhláškou, včetně uložení konkrétních povinností z nich vyplývajících, nejdou nad rámec ustanovení § 10 písm. c) zákona o obcích.

25. Ustanovení čl. 6 odst. 1 vyhlášky zasahuje do oblasti státní správy upravené stavebním zákonem, neboť kdy je stavba dokončena, upravuje část druhá oddíl 7 stavebního zákona, který zároveň označuje orgány státního stavebního dohledu. Čl. 8 odst. 3 vyhlášky, odkazující na čl. 6 vyhlášky, ztrácí po jeho zrušení opodstatnění.

26. Ustanovení čl. 7 odst. 5 vyhlášky, podle kterého je vyžadován souhlas příslušného odboru městského úřadu např. ke kácení dřevin, je opakováním zákonné povinnosti stanovené v § 8 zákona o ochraně přírody a krajiny (viz dále odst. 37).

27. Čl. 9 odst. 1, 3, 4, 6 a 7 a čl. 11 odst. 2 a 3 vyhlášky kolidují s úpravou v zákoně o ochraně přírody a krajiny (§ 8 a 9), ustanovení čl. 9 odst. 2 a 5 zasahuje do oblasti, kde pravidla stanoví orgány státní správy podle stavebního zákona.

28. Čl. 10 odst. 1 věta druhá, odst. 3 a 4 písm. a), b), c), e) vyhlášky formulují zákazy chování, jejichž porušení je postižitelné podle § 47 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého se dopustí přestupku proti veřejnému pořádku ten, "kdo poškodí nebo neoprávněně zabere veřejné prostranství...". Ustanovení čl. 10 odst. 4 písm. f) vyhlášky koliduje s ustanovením § 47 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, podle kterého se "přestupku dopustí ten, kdo znečistí veřejné prostranství anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství". Podle povahy nedovoleného jednání je možný i postih podle ustanovení § 58 odst. 3 zákona o obcích, podle kterého může obec uložit pokutu tomu, kdo znečistí veřejné prostranství a naruší životní prostředí v obci.

29. Čl. 10 odst. 4 písm. h) vyhlášky zasahuje do oblasti upravené zákonem o ochraně přírody a krajiny, podle jehož ustanovení § 7 odst. 2 je orgán ochrany přírody oprávněn uložit vlastníkovi dřevin provedení nezbytných zásahů, např. pokácení dřevin.

30. Čl. 11 odst. 2 a 3 vyhlášky zasahují do oblasti upravené zákonem o ochraně přírody a krajiny v ustanovení § 7 a § 8, jak bylo vyloženo v odst. 23, jakož i v ustanovení § 9 citovaného zákona, podle kterého je orgán ochrany přírody oprávněn svým rozhodnutím uložit přiměřenou náhradní výsadbu.

V.e

31. Ústavní soud dále zkoumal, zda obec nezneužila svou zákonem vymezenou samostatnou působnost (krok 3. testu). Jak uvedl v již citovaném nálezu publikovaném pod č. 210/2005 Sb., "zneužití této působnosti představuje výkon moci v zákonem svěřené oblasti cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován, cestou opomíjení relevantních úvah při přijímání rozhodnutí nebo naopak přihlížením k nerelevantním úvahám. I v tomto případě zjistil, že některá (níže uvedená) ustanovení vyhlášky v tomto kroku testu neobstála.

32. Vymezení některých ploch v příloze 1 vyhlášky neodpovídá charakteristice veřejného prostranství. Ve II. intenzitní třídě údržby není zřejmé, zda tzv. vyhrazená zeleň (věta druhá), za kterou se považují školní zahrady, zahrady mateřských škol a jeslí, zeleň ve sportovních areálech a kolem kulturních a zdravotnických zařízení, má povahu veřejného prostranství a je přístupná všem bez omezení. Areály školních (a předškolních) zařízení zpravidla umožňují pouze vstup žákům či dětem a osobám je doprovázejícím, a nikoliv všem bez omezení. Stejný závěr lze učinit i o sportovních areálech, které mohou sloužit blíže neomezenému okruhu uživatelů (veřejnosti obecně) či pouze členům sportovních klubů. Vymezení zeleně "kolem kulturních a zdravotnických zařízení" je nedostatečně konkrétní, neboť není zřejmé, zda okruh uživatelů těchto ploch je neomezený, či zda jejich zpřístupnění záleží na vůli vlastníka či provozovatele takového zařízení. Charakteristika zbylého vymezení zahrad, prostorů kolem garáží či ostatních zapojených porostů stromů je v této části přílohy natolik nekonkrétní, že z ní nelze dovodit, zda jde o plochy splňující znaky veřejného prostranství ve smyslu ustanovení § 34 zákona o obcích, tedy zda je jejich prostor či prostor kolem nich veřejně přístupný komukoliv bez omezení. Imperativ určitosti právního příkazu však vyžaduje, aby lokalizace takového prostranství byla konkrétní a nevyvolávala žádné interpretační pochybnosti. Ustanovení věty druhé ve II. intenzitní třídě údržby a označení "Garáže pod Bílou horou" ve III. intenzitní třídě údržby přílohy 1 vyhlášky takovému požadavku nedostála.

33. Čl. 3 odst. 1 vyhlášky klade požadavky na rozvoj zeleně na území města Kopřivnice. Obec však může stanovit požadavky (a v té souvislosti ukládat povinnosti, srov. "...musí být rozvíjena...") pouze na zeleň veřejnou, nacházející se na veřejných prostranstvích, tedy přístupnou komukoliv a bez omezení. Dotčené ustanovení však obsahuje pojem zeleň (nikoliv veřejná zeleň), který lze vztáhnout i na zeleň nacházející se na pozemcích, které nemají charakter veřejných prostranství, a kde uložení povinnosti v samostatné působnosti obce nemá svoje místo.

34. Ustanovení čl. 4 a 5 vyhlášky stanoví požadavky na projektovou činnost při tvorbě nové zeleně, výstavbě a na rekonstrukci stávající zeleně na pozemcích nacházejících se v majetku města či veřejné zeleně. Pro posouzení, zda město nevykročilo z mezí své samostatné působnosti určováním těchto pravidel, Ústavní soud musel rozlišit, že zeleň (vymezená v těchto článcích jako "zeleň na pozemcích nacházejících se v majetku města či veřejná zeleň") může být vysázena, udržována či rekonstruována

A) na pozemcích ve vlastnictví města Kopřivnice

a) na náklady města jako vlastníka pozemku

b) na náklady osoby odlišné od vlastníka pozemku,

B) na pozemcích, splňujících znaky veřejného prostranství, které jsou ve vlastnictví jiného subjektu než města Kopřivnice,

a) na náklady vlastníka pozemku

b) na náklady města Kopřivnice

35. V případě situace ad Aa), která je normována čl. 4 odst. 1 vyhlášky, a situace ad Bb), která sice výslovně rozlišena není, avšak z čl. 5 vyhlášky vyplývá, je stanovení jakýchkoliv pravidel zcela v pravomoci města, neboť jde o zeleň realizovanou na jeho vlastní náklady buďto na vlastních pozemcích či na veřejných prostranstvích. Pokud město jako investor formuluje v těchto souvislostech jakékoliv závazky či povinnosti, pak jimi zavazuje především a pouze samo sebe. Je-li taková úprava v zájmu obce (či v zájmu jejích občanů), pak normování svých vlastních povinností a jejich deklarování formou obecně závazné vyhlášky není v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 zákona o obcích. Z povahy věci pak nejde o ukládání povinností směrem k občanům, resp. jiným subjektům, a limity ustanovení čl. 10 písm. c) zákona o obcích na takovou situaci nedopadají. Posouzení toho, zda je taková úprava vyhláškou "rozumná", Ústavnímu soudu přísluší posoudit pouze v mezích čtvrtého kroku testu (srov. odst. 43). Ve zbylých případech je situace zcela odlišná; v případě ad Ab) a ad Ba) Ústavní soud sdílí argumentaci navrhovatele, že jde o soukromoprávní vztah, kdy pravidla mohou být stanovena po dohodě obou smluvních stran příslušnou smlouvou; v případě situace ad Ba) je stanovení pravidel městem v jeho samostatné působnosti zcela vyloučeno, neboť jde o cizí investici na nikoliv městem vlastněném pozemku.

36. S výjimkou čl. 4 odst. 1 vyhláška tyto rozdíly nikterak nerozlišuje, a protože v souvislosti s projektováním, výstavbou či rekonstrukcí zeleně určuje pravidla, a tedy i stanoví povinnosti, u kterých není vyloučeno, že postihnou i jiné subjekty (občany), lze takový postup označit za opomenutí relevantní úvahy pojící se se zájmem na právní jistotě občanů. Tento závěr dopadá i na ustanovení

- čl. 6 odst. 2 vyhlášky, který stanoví pravidla přejímky nově zakládané či rekonstruované zeleně,

- čl. 7 odst. 2 větu druhou a odst. 3, 4 a 6 vyhlášky,

- čl. 12 odst. 2 vyhlášky.

37. Čl. 7 odst. 5 vyhlášky (viz i odst. 26) rovněž vyžaduje souhlas příslušného odboru se zvláštním užíváním zeleně. Jak Ústavní soud rozvedl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/02 publikovaném pod č. 211/2005 Sb., rozlišují se dva druhy veřejného užívání - užívání obecné a zvláštní. Zvláštní užívání veřejného prostranství podléhá zpoplatnění, i když poplatková povinnost se nemusí týkat všech veřejných prostranství. Veřejná prostranství pro účely zvláštního užívání a jeho zpoplatnění je proto třeba specifikovat, aby byla vyloučena jejich záměna. Specifikace veřejných prostranství, a tedy i veřejné zeleně, je výkonem samostatné působnosti obce, a nikoliv prvotně předmětem (souhlasného) rozhodnutí odboru městského úřadu, který je orgánem státní správy. Úprava v čl. 7 odst. 5 vyhlášky tak sleduje výkon samosprávy způsobem, který není zákonem aprobován.

38. Čl. 8 odst. 4 vyhlášky nerozlišuje zeleň v jejím celku, čímž nevylučuje zásah do oblasti upravené zákonem o ochraně přírody a krajiny (ustanovení § 8 - povolení ke kácení dřevin a § 9 - náhradní výsadba a odvody), podle kterého podmínky k ochraně dřevin stanoví státní orgán ochrany přírody. Obecné uložení povinnosti "obnovit zeleň tím, kdo ji výkopovými nebo stavebními pracemi poškodil" nerozlišuje situace, kdy lze formulaci této povinnosti ponechat na státní správě (např. při výkonu podle stavebního zákona), či kdy taková povinnost zavazuje někoho, vůči komu je realizace samostatné působnosti města Kopřivnice vyloučena. Takový postup je opomenutím relevantní úvahy pojící se se zájmem na právní jistotě občanů.

39. Ustanovení čl. 9 odst. 8 vyhlášky je formulováno natolik obecně, že nevylučuje zásah do oblasti upravené stavebním zákonem, což představuje opomenutí relevantní úvahy pojící se se zájmem na právní jistotě občanů.

40. Ustanovení čl. 10 odst. 4 písm. d) vyhlášky je formulováno natolik obecně, že bez rozlišení charakteru užívání stánků či "jiných zařízení" lze obecně konstatovat kolizi se stavebním zákonem pro případ, že by (v případě extenzivního výkladu) šlo o umístění zařízení, ke kterému je třeba ohlášení stavebnímu úřadu či vydání rozhodnutí o povolení stavby. Stejný závěr se vztahuje i na reklamu šířenou prostřednictvím reklamního nebo propagačního zařízení zřízeného podle stavebního zákona. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) a odst. 6 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, je obec oprávněna stanovit nařízením vydaným v přenesené působnosti veřejně přístupná místa, na nichž je reklama zakázána, či druhy komunikačních médií, kterými nesmí být reklama šířena. Regulace reklamy tak do samostatné působnosti obce nepatří, a proto Ústavní soud dotčené ustanovení vyhlášky zrušil pro rozpor s § 35 zákona o obcích.

41. Čl. 10 odst. 4 písm. g) vyhlášky zakazující pořádat ve veřejné zeleni veřejné akce bez souhlasu příslušného odboru koliduje s ustanovením § 10 písm. a) zákona o obcích, neboť obec v samostatné působnosti může pouze určit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze na určených veřejně přístupných místech omezit nebo zakázat. Tato pravidla lze vydat pouze v souvislosti se zabezpečením místních záležitostí veřejného pořádku, a to definováním činností, které jsou zakázány, nikoliv stanovením paušálního zákazu.

42. Ustanovením čl. 10 odst. 5 věty druhé tohoto ustanovení nelze zavázat někoho k dodržování pravidel, která dosud nebyla stanovena, nebo jejichž dodržování (formou ukládání povinností) není obec v samostatné působnosti oprávněna vynucovat. Jde o opomenutí relevantní úvahy pojící se se zájmem občanů na právní jistotě občanů.

V.f

43. Napadená ustanovení vyhlášky, která obstála v 1. - 3. kroku testu, Ústavnísoud přezkoumal i z hlediska "nerozumnosti" (míněn je tím - nejen v posuzované věci - nerozumný postup obce při jí vykonávané normotvorbě) (krok 4. testu) K tomuto principu, pocházejícímu z anglosaské právní oblasti, se Ústavní soud blíže vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 57/05 ze dne 13. 9. 2006 (Sbírka rozhodnutí, svazek 42, nález č. 160, vyhlášen pod č. 486/2006 Sb. a dostupný v el. verzi na www.judikatura.cz), na který odkazuje, a v jehož odůvodnění zaujal stanovisko, že aplikace tohoto principu musí být velmi restriktivní a měla by se omezit jen na případy, kdy se rozhodnutí obce jeví jako zjevně absurdní, neboť kritérium nerozumnosti nesmí být použito jako záminka k zásahu do obcí přijatého rozhodnutí jen proto, že Ústavní soud s rozhodnutím obce věcně nesouhlasí. Posouzení nerozumnosti spíše vyžaduje zvážit napadenou vyhlášku, resp. její označenou část, z hlediska jejích dopadů měřených obecnou rozumností. Ústavní přezkum zahrnul přílohu 2, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 5 a čl. 10 odst. 5 větu první vyhlášky.

44. Příloha č. 2 je blanketním formulářem, který sám o sobě je zcela neúčinný. Čl. 3 odst. 3 vyhlášky deklaruje zdroje, na jejichž základě město Kopřivnice vytváří podmínky pro ochranu zeleně. Toto ustanovení neobsahuje žádnou povinnost pro občany, a město tak není limitováno ustanovením § 10 písm. c) zákona o obcích, ani žádným jiným zákonem, ale pouze rámcem daným ustanovením § 35 citovaného zákona, tedy zájmem obce a občanů. V tomto smyslu ustanovení čl. 3 odst. 3 vyhlášky z mezí rozumného výkonu samostatné působnosti obce nevybočuje. Stejný závěr dopadá i na ustanovení čl. 10 odst. 5 věty první vyhlášky. Čl. 8 odst. 5 vyhlášky stanoví pravidlo pro případ trvalého záboru nebo odprodej plochy s veřejnou zelení na území města a v majetku města Kopřivnice. Formulace ustanovení nasvědčuje, že jde o postup předcházející následnému rozhodnutí vlastníka, tj. města Kopřivnice, o svých právech. Z povahy věci tak jde rovněž o racionální výkon samostatné působnosti obce, ustanovení neukládá žádné povinnosti směrem k občanům, resp. jiným subjektům, a limity ustanovení čl. 10 písm. c) zákona o obcích se zde neuplatní. Větu druhou citovaného ustanovení zahrnující odkaz na odbor životního prostředí lze chápat ve smyslu ustanovení § 109 odst. 3 písm. a) bodu 1 zákona o obcích, jak bylo vyloženo v odstavci 17. Ústavnísoud proto návrh na zrušení těchto ustanovení zamítl. Z důvodů rozvedených v odstavci 35 týž závěr dopadá i na čl. 4 odst. 1 vyhlášky a dopadal by zčásti i na čl. 5 vyhlášky; ježto však posléze uvedený čl. 5 explicite nerozlišuje situace, kdy rekonstrukci či založení nových prvků zeleně zajišťuje město, musel být tento článek zrušen z již vyložených důvodů celý.

VI.

45. Vzhledem k uvedenému Ústavnísoud podle ustanovení § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu napadená ustanovení vyhlášky města Kopřivnice včetně přílohy 1, jak jsou ve výroku I. nálezu uvedena, pro nesoulad s čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 101 odst. 1 a 4 a čl. 104 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 Listiny a § 10 a 35 zákona o obcích zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Návrh na zrušení ustanovení, jak jsou uvedena v odstavci 44 tohoto nálezu zamítl podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru