Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 32/94Usnesení ÚS ze dne 02.03.1995Ochrana právních nesrovnalostí ve výčtovém zákoně náleží obecným soudům

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam4
NavrhovatelSKUPINA POSLANCŮ
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina poslanců)
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 9/3 SbNU 341
EcliECLI:CZ:US:1995:Pl.US.32.94
Datum podání20.12.1994
Napadený akt

zákon; 298/1990; o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

298/1990 Sb., § 3 odst.1, § 1

87/1991 Sb., § 2


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 32/94 ze dne 2. 3. 1995

U 9/3 SbNU 341

Ochrana právních nesrovnalostí ve výčtovém zákoně náleží obecným soudům

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci návrhu skupiny 54 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení ustanovení položky 64., druhé alinei přílohy č. 1 zákona č. 298/1990 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupené předsedou PhDr. Milanem Uhdem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podepsaným 54 poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se domáhala tato skupina poslanců zrušení ustanovení položky 64., druhé alinei přílohy č. 1 zákona č. 298/1990 Sb., kterým byla za vlastnictví Řádu svaté Voršily Římské unie prohlášena budova č.p. 1435 se stavební plochou 944/2 a pozemky č. k. 944/1 stavební plocha, 944/3 ostatní plocha a 944/4 stavební plocha, pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny). Na odůvodnění svého návrhu poslanci uvedli, že pokud se ustanovením přílohy restituují nemovitosti, náležející České republice ve prospěch Řádu svaté Voršily Římské unie, je toto ustanovení v rozporu jak se skutkovým stavem, tak s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky. Ohledně skutkového stavu poslanci poukázali na trhovou smlouvu z 22. 12. 1931, kterou Československý stát od Konventu řádu Voršilek v Praze dům č.p. 1435 se stavební parcelou č. 212/4 a stavební parcelou č. 212/1 koupil, aby posléze v roce 1936 byl dům zbořen a pozemky zůstaly i nadále ve vlastnictví státu, přičemž na parcele 212/1 byl opět postaven dům č.p. 1435. Dále bylo konstatováno, že Národní divadlo je kulturní památkou a to dle zák. č. 22/1958 Sb. ve spojení s usnesením vlády č. 251/1962. V této souvislosti s poukazem na později vydaný zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, zdůraznili nutnost postupovat, pokud jde o národní kulturní památky, zvláště obezřetně, jak je konkrétně upraveno v § 8 zákona č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska ústavnosti napadené části přílohy č. 1 zák. č. 298/1990 Sb. pak navrhovatelé předeslali, že zákonodárce zvolil dva způsoby nápravy křivd z doby nesvobody, přičemž při prvém způsobu definoval předmět restitucí, subjekty práv (oprávněné osoby) a povinností (povinné osoby), zatímco pokud jde o druhý způsob, použil výčtovou metodu, spočívající v tom, že určeným právnickým osobám ex lege byla restituována jejich vlastnická práva. Dále uvedli, že tato posléze uvedená metoda byla použita právě v případě zák. č. 298/1990 Sb. Přitom při výčtové metodě vycházel zákonodárce z praesumpce oprávněnosti restitučních nároků, což však dle navrhovatelů v žádném případě nemůže znamenat vnucené obnovení vlastnických práv, neboť by šlo o neplatný právní akt - zákon. Současně navrhovatelé konstatovali, že zákonodárce předvídal spory při použití této výčtové metody, a proto v rámci právní úpravy toto výslovně řešil v tom smyslu, že spory svěřil obecným soudům. Mimo shora uvedené se v návrhu uvádí, že obecné soudy, a to konkrétně Obvodní soud pro Prahu 1, se věcí zabýval pod sp. zn. 16C 623/93, přičemž zamítl žalobu, podanou Českou republikou, na určení, že vlastníkem stavby, označené jako č.p. 1435, je Česká republika, když shledal, že postup státu byl výkonem práva vlastníka podle čl. 11 odst. 1 Listiny a když neshledal, že by tu byl rozpor zák. č. 298/1990 Sb. s čl. 11 odst. 1 Listiny. V návaznosti na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 je navrhovateli zpochybňován právní závěr o tom, že jde vždy o tentýž subjekt, protože se v písemných podkladech vyskytuje ke spornému případu osm názvů, obsahujících jméno svaté Voršily. Dále se v návrhu z hlediska právního namítá, že Řád svaté Voršily Římské unie nebyl a není právnickou osobou podle českého práva a proto ani nemohl získat nemovitý majetek. Konečně bylo navrhovateli poukázáno na skutečnost, že nemovitosti nebyly Řádu svaté Voršily odňaty v padesátých letech. Zcela na závěr se v návrhu uvádí a zdůrazňuje s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že v pojetí ústavního státu není právo a spravedlnost předmětem volné dispozice zákonodárce, ale naopak, že zákonodárce je vázán určitými základními hodnotami a současně se od něj žádá, aby dodržoval principy legislativní techniky a zásady jasnosti a určitosti zákona, které představují součást principu právní jistoty a tudíž právního státu. Zákonodárce sám je vázán čl. 11 odst. 4 Listiny a nemůže proto prohlásit nemovitý majetek, který je ve vlastnictví státu za vlastnictví kterékoliv jiné existující právnické nebo fyzické osoby, ledaže by šlo o vyvlastnění za náhradu a nebo ve veřejném zájmu. Státní moc je povinna poskytovat stejnou ochranu jak soukromému, tak státnímu vlastnictví a zákonodárce, tak jako kterýkoliv jiný státní orgán je povinen hospodařit s péčí řádného hospodáře a na rozdíl od fyzických osob není oprávněn činit co zákon výslovně nezakazuje (čl. 2 odst. 3 Listiny per exceptionem) (čl. 2 odst. 3 Ústavy).

Poslanecká sněmovna, jíž byl návrh skupiny poslanců doručen, podáním svého předsedy se vyjádřila v tom smyslu, že se skutečně u Obvodního soudu pro Prahu 1 vede spor ohledně předmětných nemovitostí, přičemž v odůvodnění rozsudku, kterým byl zamítnut návrh, podaný Českou republikou - Ministerstvem financí, se uvádí, že československý stát naložil s nemovitostmi legitimním způsobem, když tento majetek převedl ve prospěch Řádu sv. Voršily Římské unie a navíc se shledává, že takový postup je výkonem

práva vlastníka podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dále ve svém vyjádření vyslovila Poslanecká sněmovna názor, že změna stávající právní úpravy je možná opět pouze novou právní úpravou. V závěru vyjádření se uvádí, že zákon byl nejen schválen potřebnou většinou poslanců Federálního shromáždění, ale také podepsán příslušnými ústavními činiteli a následně řádně vyhlášen s tím, že za tohoto stavu má Poslanecká sněmovna za to, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou České republiky, ústavním pořádkem České republiky a naším právním řádem a je věcí Ústavního soudu, aby posoudil jeho ústavnost a vydal příslušné rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele, jakož i příslušnou právní úpravu a dospěl k závěru, že napadená právní úprava, obsažená v položce 64., druhé alinei přílohy č. 1 zák. č. 298/1990 Sb., pod heslem Řád svaté Voršily Římské unie a znějící: "č.p. 1435 budova se stavební plochou 944/2 pozemky č. k. 944/1 stavební plocha, 944/3 ostatní plocha, 944/4 stavební plocha; Vlastník: Čs. stát - Národní divadlo; Uživatel: jako vlastník; Zapsán: u SG Praha-město na LV č. 341 pro obec Praha a k.ú. Nové Město" sama o sobě protiústavní není. Jiná věc je, že v návaznosti na konkrétní skutková zjištění o tom, že majetek v příloze pod napadenou položkou uvedený není majetkem protiprávně odňatým v padesátých letech řeholním řádům a kongregacím, se jeví "problematickým" nabytí vlastnictví takového majetku dle předpisu, usilujícího o nápravu křivd způsobených právě v padesátých letech. Vyřešení této otázky a stejně tak i otázky právní subjektivity v příloze k zák. č. 298/1990 Sb. uvedených osob, jakožto osob oprávněných dle restitučních předpisů včetně otázky totožnosti právních subjektů však spadá do oblasti nalézání práva a jeho aplikace obecnými soudy, jak to ostatně zákonodárce v § 3 zák. č. 298/1990 Sb. výsledně zakotvil, vědom si možných nesrovnalostí při zvolené technice normotvorby. Jinými slovy, Ústavní soud nemůže nahrazovat dnes již čtyřstupňovitou soustavu obecných soudů a poskytovat soudní ochranu bez dalšího. Jestliže tedy zákonodárce sám zjevně vycházel z toho, že v některých případech prohlášení té či oné právnické osoby, učiněné dle § 1 zák. č. 298/1990 Sb., může být sporné a právě proto upravil v § 3 zák. č. 298/1990 Sb. soudní ochranu, resp. právo na zjištění skutečného stavu věci, je návrh skupiny 54 poslanců zjevně neopodstatněný a proto byl dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. 3. 1995

JUDr. Iva Brožová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru