Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 28/97Nález ÚS ze dne 05.05.1998Vyhláška obce Šumice o provozování hracích a výherních automatů

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Uherské Hradiště
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
Věcný rejstříkobec/obecně závazná vyhláška
působnost/samostatná
veřejný pořádek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 50/11 SbNU 3
Paralelní citace (Sbírka zákonů)128/1998 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1998:Pl.US.28.97
Datum podání03.09.1997
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 1/97; obecně závazná vyhláška obce Šumice o omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 4 odst.2, čl. 26 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

128/1998 Sb.

202/1990 Sb., § 4, § 19

367/1990 Sb., § 14 odst.1 písm.p, § 17

455/1991 Sb., § 17


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 28/97 ze dne 5. 5. 1998

128/1998 Sb.

N 50/11 SbNU 3

Vyhláška obce Šumice o provozování hracích a výherních automatů

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v plénu ve věci návrhu

přednosty Okresního úřadu U. H. na zrušení obecně závazné vyhlášky

obce Š. ze dne 2. 4. 1997, č. 1/97, "O omezujících opatřeních

k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku", za účasti

přednosty Okresního úřadu U. H. a obce Š., jako účastníků řízení,

takto:

Obecně závazná vyhláška obce Š. ze dne 2. 4. 1997, č. 1/97,

"O omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí

veřejného pořádku", se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve

Sbírce zákonů.

Odůvodnění.

Přednosta Okresního úřadu U. H. podáním ze dne 1. 9. 1997,

došlým Ústavnímu soudu dne 3. 9. 1997, navrhl zrušení v záhlaví

uvedené vyhlášky tohoto znění:

Vyhláška č. 1/97

obce Š. o omezujících opatřeních k zabezpečení místních

záležitostí veřejného pořádku

Obecní zastupitelstvo obce Š. schválilo dne 2. dubna 1997 ve

smyslu ust. čl. 104 Ústavy ČR a § 16 a § 36 odst. 1, písm. f) zák.

čís. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obecně závaznou

vyhlášku o omezujících opatřeních k zabezpečení místních

záležitostí veřejného pořádku na území obce Š.

§ 1

Předmětem úpravy zakotvené v této vyhlášce je omezení

činností, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci. Za účelem

zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku obec Š. touto

vyhláškou stanoví, že určité činnosti, uvedené v této vyhlášce,

lze vykonávat pouze v místech vyhláškou určených.

§ 2

S ohledem na zabezpečení veřejného pořádku a omezení vlivu

výherních hracích přístrojů na osoby mladší 18 let nelze

provozovat výherní hrací přístroje ve vzdálenosti kratší než 1000

metrů přímé vzdálenosti od škol a školských zařízení v obci.

§ 3

Kontrolu a dodržování podmínek provozu výherních hracích

přístrojů stanoví zákon č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. Za obecní úřad jsou kontrolou pověřeni jeho zaměstnanci

a členové obecní rady. Za porušení opatření, která znemožňují

účast ve hře osobám mladším 18 let, je odpovědná osoba

odpovídající za provoz v objektu, v němž jsou výherní hrací

přístroje umístěny.

§ 4

Porušení této vyhlášky lze postihnout jako přestupek podle

zákona číslo 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejde-li

o čin přísněji trestný.

§ 5

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

podpis starosty podpis zástupce starosty

V odůvodnění svého návrhu přednosta okresního úřadu uvádí, že

v případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana

povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy, platí ustanovení čl.

2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"); obec tudíž může vydávat obecně

závazné vyhlášky, obsahem kterých jsou právní povinnosti, jenom

v případě výslovného zákonného zmocnění. Dále uvádí, že vyhláška

byla vydána v samostatné působnosti obce, kam spadá zabezpečení

místních záležitostí veřejného pořádku (§ 14 odst. 1 písm. o) zák.

č. 367/1990 Sb.), a porušení zákona spatřuje v těchto

skutečnostech:

- V úvodní větě vyhlášky zmocňovacím ustanovení není odkaz na §

14 odst. 1 písm. o) a § 17 zákona o obcích.

- V § 2 se plošně zakazuje určitá činnost na rozsáhlém území

v obci, zatímco § 17 zákona o obcích neposkytuje obci zmocnění pro

plošný zákaz jakékoliv činnosti, protože taková činnost může být

omezena buď místně, nebo časově, anebo v přesně specifikovaných

místech (např. označených místními názvy) i zakázána. Odůvodnění

plošného zákazu provozování hracích přístrojů negativním vlivem na

osoby mladší 18 let neobstojí, neboť účast na hře těmto osobám

nedovoluje již § 19 odst. 2 zák. č. 202/1990 Sb. a porušení tohoto

zákazu ustanovení § 48 odst. 1 a 2 cit. zákona sankcionuje. Samo

o sobě provozování hracích přístrojů, ač je příčinou patologického

hráčství, veřejný pořádek nenarušuje. Ustanovení § 17 zák. č.

367/1990 Sb. však umožňuje omezit právě jen ty činnosti, které by

mohly narušit veřejný pořádek v obci ve smyslu přímého narušení.

- § 4 rovněž odporuje zákonu, neboť předpokládá uložení sankcí za

neplnění povinností stanovených zejména ustanovením § 2, které je

v rozporu se zákonem. Navrhovatel také poukázal na nález Ústavního

soudu ČR, uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 35/1994 Sb., a znovu

uvedl, že ustanovení § 2 a § 4 vyhlášky č. 1/97 obce Š. jsou

v rozporu se zákonem, neboť bez zákonného zmocnění nemůže obec

sama plošně zakázat provozování hracích přístrojů, a navíc tak

omezovat právo podnikat dle čl. 26 odst. 1 Listiny. Konečně

namítl, že vyhláška nespecifikuje čas, v němž je možné uvedené

činnosti konat, a že účinnost vyhlášky byla stanovena dnem

vyhlášení, aniž byly uvedeny či upřesněny důvody naléhavého

obecného zájmu, pro které vyhláška nabyla účinnosti dnem

vyhlášení, což je podmínka požadovaná § 16 odst. 4 zák. č.

367/1990 Sb.

Obec Š. ve vyjádření k návrhu uvedla, že za období od 30. 6.

1992 do 31. 12. 1996 občané do hracích přístrojů naházeli

10.238.000,- Kč a prohráli 3.905.880,- Kč. Současně upozornila, že

v obci není nijak efektivně zabráněno tomu, aby se osoby mladší

18 let nemohly hry zúčastnit, jak vyžaduje § 19 odst. 2 zák. č.

202/1990 Sb. Dále se odvolala na ustanovení § 4 odst. 4 zák. č.

202/1990 Sb. kde se stanoví, že provozování loterií a jiných

podobných her musí být v souladu s platnými zákony, jinými obecně

závaznými předpisy; nesmí ohrožovat veřejný pořádek; musí být

zaručeno řádné provozování a účel musí být sociální, zdravotní,

osvětový anebo jinak veřejně prospěšný a dovodila, že provozování

hracích přístrojů, jehož účelem je dosažení zisku provozovatele na

úkor hráčů, tyto podmínky nesplňuje a má vyloženě negativní dopad

na sociální a zdravotní situaci hráčů i jejich rodin. Přijetím

vyhlášky obec v dobré víře odmítla postavit se do role pouhého

bezmocně přihlížejícího k šíření negativních jevů a odmítla být

státem, resp. okresním úřadem nucena tyto negativní jevy svým

rozhodnutím legalizovat. Na doplnění uvedla, že přes silný tlak

vyvíjený zainteresovanými firmami i okresním úřadem odmítali

povolení hracích přístrojů, ale okresní úřad přesto provoz těchto

přístrojů neoprávněně povolil a navíc, ačkoliv Ministerstvo

financí ČR v mimoodvolacím řízení povolení okresního úřadu

zrušilo, přístroje jsou dál provozovány a ani finanční úřad,

okresní úřad či Ministerstvo financí ČR nemají zájem podat na

firmy trestní oznámení za neoprávněné provozování hracích

přístrojů. Závěrem obec poukázala na to, že pravomoc orgánů

samosprávy je velmi omezená a možnosti kapitálově silných firem

a státních orgánů neomezené. Pokud jde o namítaný čl. 26 Listiny,

upozornila obec na to, že jeho odst. 2 stanoví, že zákon může

stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání

a činností.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní soud

ČR může se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání,

nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Protože

oba účastníci, tj. jak přednosta Okresního úřadu v U. H., tak obec

Š., souhlasili s upuštěním od ústního jednání a Ústavní soud má za

to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od

ústního jednání upuštěno.

Ústavní soud přezkoumal návrh přednosty Okresního úřadu v U.

H., jakož i vyjádření obce Š. spolu s napadenou vyhláškou a dospěl

k následujícím závěrům: Při rozhodování o návrhu na zrušení zákona

a jiných právních předpisů je dle ustanovení § 68 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb. Ústavní soud povinen především zjistit, zda napadený

právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené

kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Z vyžádaných dokladů, zejména z vyjádření obce Š. a zápisu ze

schůze obecního zastupitelstva ze dne 2. 4. 1997, podepsaného

starostou a dvěma ověřovateli, Ústavní soud zjistil, že napadená

vyhláška ze dne 2. 4. 1997 byla přijata na zasedání Obecního

zastupitelstva Š. usnesením č. 11, na kterém bylo z celkového

počtu 15 zastupitelů přítomno 13 členů, a to všemi hlasy

přítomných. Na úřední desce byla vyvěšena ve dnech 4. 4. 1997

- 16. 6. 1997. Lze tedy mít za to, že vyhláška byla přijata

ústavně předepsaným způsobem (§ 38 odst. 5 zák. č. 367/1990 Sb.

a § 68 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

Vzhledem k ustanovení § 64 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.

Ústavní soud dále zkoumal, zda vydání předmětné vyhlášky spadá do

samostatné působnosti obce, jestliže úvodní věta hovoří o obecně

závazné vyhlášce o omezujících opatřeních k zabezpečení místních

záležitostí veřejného pořádku a cituje čl. 104 Ústavy, což ale

vlastní text v § 2 dále určuje slovy: výherní hrací přístroje

nelze provozovat ve vzdálenosti kratší než 1000 metrů přímé

vzdálenosti od škol a školských zařízení.

V této souvislosti nutno předeslat, že otázku provozování

hracích a výherních automatů Ústavní soud již z pohledu samostatné

působnosti zkoumal, a ve svých nálezech ze dne 10. 3. 1998, sp.

zn. Pl. ÚS 21/97, a ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 7/97, dospěl

k závěru, že výčet samostatné působnosti obce, s níž Ústava počítá

v ustanovení čl. 104 odst. 3 (vedle přenesené působnosti upravené

v čl. 79 odst. 3), uvedený v § 14 odst. 1 zákona o obcích,

z hlediska jeho interpretace ve smyslu zákonného zmocnění

k vydávání obecně závazných vyhlášek je taxativní, zatímco v § 14

odst. 2 je samostatná působnost obce upravená extenzivněji s tím,

že do samostatné působnosti náleží pouze ty činnosti, které se

svou povahou dotýkají územně samosprávných celků (hospodářský,

kulturně sociální rozvoj, ochrana a tvorba životního prostředí)

s výjimkou těch činností, které jsou upraveny zvláštními zákony

(srov. též Pl. ÚS 45/95; Pl. ÚS 42/95). Ústavní soud pak dále

dovodil, že ačkoliv se vyhlášky odvolávají na § 17 zákona

o obcích, ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 písm. o) téhož

zákona, nelze pod tato ustanovení o samostatné působnosti obce

subsumovat pravomoc obcí vydávat obecně závazné vyhlášky pro

regulaci všech činností, které by mohly narušit veřejný pořádek,

a zvláště ne takových, které jsou regulovány samostatnými

předpisy. Od uvedených závěrů nemá Ústavní soud důvodu se v této

věci odchylovat, a to s tím důsledkem, že ačkoliv se předmětná

vyhláška v úvodní větě zmiňuje o opatřeních k zabezpečení místních

záležitostí veřejného pořádku, což by odpovídalo § 14 odst. 1

písm. o) uvedeného zákona, a v § 1 parafrázuje § 17 téhož zákona,

nespadá vydání předmětné vyhlášky do samostatné působnosti obce,

protože provozování výherních a hracích automatů je dílem

regulováno živnostenským zákonem § 17 zák. č. 455/1991 Sb.

(umístění provozoven) a dílem zák. č. 202/1990 Sb., o loteriích

a jiných podobných hrách, které obec nezmocňují k místní úpravě

provozování výherních hracích přístrojů.

Konstatování nedostatku samostatné působnosti v daném případě

při úpravě, obsažené v § 64 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., dle

které může přednosta okresního úřadu navrhnout pouze zrušení

právního předpisu, vydaného v samostatné působnosti, pak navozuje

možnost odmítnutí návrhu dle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č.

182/1993 Sb. K předeslanému dlužno dodat, taktéž již s odkazem na

ustálenou judikaturu Ústavního soudu, že podle § 43 odst. 1 písm.

d) zák. č. 182/1993 Sb. je sice podání návrhu zjevně neoprávněnou

osobou důvodem jeho odmítnutí, nicméně vzhledem k problematičnosti

samostatné působnosti a též stanovisku navrhovatele se o takový

případ "zjevnosti" nejedná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než se

obsahem napadené vyhlášky zabývat ve smyslu jejího souladu či

nesouladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami dle čl. 10

Ústavy nebo zákony (srov. Pl. ÚS 5/93, Pl. ÚS 7/97, Pl. ÚS

21/97). V posledně uvedeném směru, resp. co do obsahu platí, že

rozsah předmětu právní regulace napadenou vyhláškou je omezen

základními právy a svobodami, plynoucími právě z ústavních zákonů

a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy, jakož i na ně

navazujících zákonů (srov. čl. 87 odst. 1 písm. b), ve spojení

s čl. 64 odst. 3 Ústavy ČR). I zde jde o situaci již řešenou

několika nálezy Ústavního soudu (srov. nález Pl. ÚS 42/96; Pl. ÚS

17/97), a to jak z pohledu čl. 26 odst. 1 Listiny, v němž je

zakotveno právo každého podnikat a provozovat jinou hospodářskou

činnost, a v jehož v odst. 2 se uvádí, že podmínky a omezení pro

výkon určitých povolání nebo činností může stanovit jenom zákon,

tak z pohledu čl. 4 odst. 2 Listiny, dle něhož státní moc lze

uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to

tak, že ..... není ani úkolem obce ani v pravomoci obce zasahovat

do podnikatelských aktivit, vyjma provozování v zařízeních, která

jsou v jejím vlastnictví, srov. § 14 odst. 1 písm. p) zákona

o obcích. Což dále znamená, že nebyl-li vydán zákon, jenž by

umožňoval obcím upravovat předmětnou podnikatelskou činnost

- provozování výherních hracích přístrojů - nutno dovodit, že

napadená vyhláška porušuje čl. 26 Listiny.... Protože uvedené se

plně vztahuje i na projednávanou vyhlášku, Ústavní soud ji zrušil,

a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Uvedeným vyhlášením

se nález stává vykonatelný.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5.5.1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru