Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 25/03Usnesení ÚS ze dne 02.07.2003Návrh na přezkoumání zákonnosti a ústavnosti postupu při referendu o přistoupení ČR k EU

Typ řízeníVe věcech referenda o přistoupení ČR k Evropské unii
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto - pro 2b
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstříkReferendum
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 17/30 SbNU 567
EcliECLI:CZ:US:2003:Pl.US.25.03
Datum podání25.06.2003
Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 1

515/2002 Sb., čl. 1 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

114/2003 Sb., § 2, § 5 odst.1, § 5 odst.2

182/1993 Sb., § 125d odst.1

491/2001 Sb., § 28 odst.1


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 25/03 ze dne 2. 7. 2003

U 17/30 SbNU 567

Návrh na přezkoumání zákonnosti a ústavnosti postupu při referendu o přistoupení ČR k EU

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 2. července 2003 sp. zn. Pl. ÚS 25/03 ve věci návrhu P. Ch. na vydání rozhodnutí o tom, že postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské Unii nebyl v souladu s právními předpisy České republiky.

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, odeslaným z pošty Praha l dne 24. 6. 2003, navrhl P. Ch. (dále jen "navrhovatel"), aby Ústavní soud vydal rozhodnutí o tom, že postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské Unii nebyl v souladu s právními předpisy České republiky. Svůj návrh odůvodnil tvrzením, že ani ústavní ani prováděcí předpis nestanovil, že podmínkou práva hlasovat nebo jeho výkonu je trvalý pobyt na území České republiky. Právo hlasovat tedy měli i občané České republiky starší osmnácti let, kteří nejsou přihlášeni k trvalému pobytu na území České republiky, nemají ani trvalé bydliště v zahraničí, pokud jim ve výkonu práva nebránila některá z překážek výslovně jmenovaných v zákonu o provádění referenda. Neexistence adresy trvalého pobytu na území České republiky není mezi těmito překážkami uvedena. Zákon o provádění referenda tedy opomenul podle navrhovatele tu část občanů České republiky oprávněných hlasovat v referendu, kteří nemají ani adresu trvalého pobytu v České republiky ani bydliště v zahraničí. Výsledkem byla situace, že část občanů oprávněných hlasovat v referendu nemohla své právo vykonat, protože stát pro výkon tohoto práva nevytvořil administrativní podmínky a neexistoval postup, jakým by občan mohl tuto nezákonnost napravit. Navrhovatel sám patří mezi ty občany, kterému okrsková volební komise postupující podle zákona o provádění referenda neumožnila vykonat ústavní právo a hlasovat v referendu.

Návrh, který si navrhovatel sepsal sám, nesplňuje některé formální náležitosti, požadované zejména v ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. V řízení před Ústavním soudem platí pro jeho účastníky též povinné zastoupení advokátem podle § 30 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Tento požadavek návrh navrhovatele rovněž nesplňuje. Za této situace zvažoval Ústavní soud, zda je namístě vyzývat navrhovatele k odstranění vad jeho návrhu či přistoupit rovnou k jeho projednání.

Zákon o Ústavním soudu, ve znění druhé části zákona č. 114/2003 Sb., o provádění referenda, stanoví v § 125d odst. 1, že návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování o referendu. Podle § 125d odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., projedná Ústavní soud návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém je obdržel, a bez zbytečného odkladu.

Návrh navrhovatele v podobě, ve které Ústavnímu soudu došel, lze tedy považovat za návrh podle § 125d odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb. Na základě shora citovaného § 125d odst. 3 téhož zákona přistoupil Ústavní soud bezodkladně k projednání návrhu.

Základem právní úpravy referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Podle čl. 1 odst. 3 tohoto zákona právo hlasovat v referendu má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Uvedený ústavní zákon v čl. 6 stanoví, že zákon upraví další podmínky výkonu hlasovacího práva v referendu, jakož i podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda a vyhlašování jeho výsledku.

Zákonem vydaným na základě shora citovaného zmocňujícího čl. 6 je zákon č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda). Ten v § 2 stanoví, že referendum se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého hlasovacího práva ve stálých volebních okrscích a samostatných volebních okrscích, vytvořených podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí na území České republiky (zákon č. 491/2001 Sb.).

Oprávněným občanem podle § 5 odst. 1 a 2 zákona o provádění referenda je občan zapsaný ve stálém nebo zvláštním seznamu voličů. Stálý seznam voličů vede podle § 28 odst. l zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, příslušný obecní úřad pro voliče, kteří jsou v této obci přihlášeni k trvalému pobytu. Místem trvalého pobytu se rozumí podle § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Zvláštní seznam oprávněných voličů vedou podle § 5 odst. 2 zákona o provádění referenda příslušné obecní úřady pro ty oprávněné občany, kteří nejsou v jejich územním obvodu přihlášeni k trvalému pobytu, popřípadě nemohou z důvodů uvedených v písmenech a) až c) hlasovat v okrsku, v jehož stálém seznamu jsou zapsáni, a kteří a) vykonávají v obvodu obce, v hlavním městě Praze nebo v územně členěných statutárních městech v obvodu městské části nebo městského obvodu (dále jen "obec") základní nebo náhradní vojenskou službu, b) jsou ve zdravotnickém zařízení, odborném léčebném ústavu nebo v obdobném ústavu nebo zařízení, c) jsou v policejní cele, v místě výkonu vazby nebo v místě výkonu trestu odnětí svobody, nebo d) hlasují na hlasovací průkaz.

Z toho vyplývá, že právo hlasovat v referendu bylo vázáno na podmínky hlasovacího práva, které upřesnil ve shora naznačeném směru zákon o provádění referenda. Znamená to, že právo hlasovat v referendu měl každý občan České republiky (oprávněný občan), pokud splnil shora uvedené podmínky zákona o provádění referenda, vydaného na základě čl. 6 ústavního zákona č. 515/2002 Sb.

Navrhovatel ve svém návrhu tvrdí, že postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské Unii nebyl v souladu s právními předpisy České republiky, což opírá o skutečnost, že mu příslušná okrsková komise neumožnila v referendu hlasovat v podstatě proto, že neměl trvalý pobyt na území České republiky. Navrhovatel poukázal na skutečnost, že podle zákona č. 133/2000 Sb. je adresa trvalého pobytu věcí občana a občan také může svůj trvalý pobyt na území České republiky zrušit z vlastního rozhodnutí a bez administrativního řízení, nemusí tedy mít trvalý pobyt na území České republiky, i když je jejím občanem.

K tomu je nutno podotknout, že pokud občan učiní svobodně takovéto rozhodnutí, musí počítat také s důsledky, které eventuálně z tohoto rozhodnutí vyplynou. S trvalým pobytem občana je totiž spojena realizace některých práv, mezi něž patří i realizace práva volebního či práva hlasovat v referendu, protože zápis do příslušného volebního seznamu provádějí obecní úřady příslušné podle místa trvalého pobytu občana.

Podstatou návrhu navrhovatele je nesouhlas s postupem okrskové komise volebního obvodu č. 14/415, který si zvolil proto, že je příslušný pro adresu ohlašovny, kde ohlašoval zrušení svého trvalého pobytu na území České republiky. Okrsková komise postupovala v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 a 5 zákona o provádění referenda. Bylo totiž na navrhovateli prokázat, že má právo hlasovat. Nebylo mu umožněno hlasovat proto, že nesplnil podmínky zákona o provádění referenda, neboť nebyl zapsán ani ve stálém ani ve zvláštním seznamu oprávněných voličů. V této souvislosti pokládá Ústavní soud za vhodné poukázat na ustanovení § 35 odst. 2 zákona o provádění referenda, podle kterého pro soudní ochranu ve věcech stálého seznamu platí obdobně soudní řád správní. Navrhovatel tedy mohl využít, pokud nebyl zapsán v příslušném seznamu, soudního přezkumu v rámci správního soudnictví podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, což neučinil. Problematika zápisu do příslušného volebního seznamu musí být vyřešena především cestou správního řízení podle shora uvedeného zákona, což vyplývá z principu subsidiarity, kterým se Ústavní soud řídí při svém rozhodování.

Zákon č. 114/12003 Sb. nabyl účinnosti dne 25. 4. 2003, tj. dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, referendum proběhlo ve dnech 13. a 14. 6. 2003, takže navrhovatel měl dostatek času na to, aby si dal své záležitosti do pořádku.

Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že navrhovatel nesplnil podmínky zákona č. 114/2003 Sb., tedy nebyl a není "oprávněným občanem" ve smyslu § 5 uvedeného zákona. Za této situace není ani aktivně legitimován k podání návrhu na zahájení řízení o nezákonnosti postupu v referendu podle § 125d odst. 1 zákona o Ústavnímsoudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., protože zmíněné ustanovení dává toto právo pouze občanovi oprávněnému hlasovat v referendu. Jedná se tedy o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou k jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Výkon volebního (hlasovacího) práva je natolik důležitý, že je nezbytné stanovit pro realizaci tohoto práva pevná pravidla. Uvedenou skutečnost potvrzuje i čl. 21 odst. 3 věta druhá Listiny základních práv a svobod, podle které podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. Takováto pravidla stanovil zákon o provádění referenda na základě zmocňovacího čl. 6 ústavního zákona č. 515/2002 Sb. Postup při provádění referenda, stanovený zákonem č. 114/2003 Sb., byl tedy v souladu s ústavním zákonem č. 515/2002 Sb. i v souladu se shora citovaným čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Znamená to, že i v případě, pokud by návrh byl podán osobou oprávněnou, musel by jej Ústavnísoud zamítnout podle § 125f odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 114/2003 Sb., protože postup při provádění referenda byl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské Unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavnísoud k závěru, že v tomto případě jsou dány podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého senát, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh zamítne, jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 nebo podle § 125d a § 71a odst. 1 důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmene a). Proto Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru