Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 24/94Nález ÚS ze dne 11.04.1995Samostatná působnost obcí - obecně závazná vyhláška obce Tehov o místních poplatcích

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Benešov
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstříkobec/obecně závazná vyhláška
poplatek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 19/3 SbNU 113
Paralelní citace (Sbírka zákonů)80/1995 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1995:Pl.US.24.94
Datum podání21.10.1994
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; obecně závazná vyhláška obce Tehov o místních poplatcích

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

126/1993 Sb.

367/1990 Sb., § 21, § 13, § 14

565/1990 Sb., § 4 odst.2, § 15

61/1977 Sb., § 23 odst.4

80/1995 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 24/94 ze dne 11. 4. 1995

80/1995 Sb.

N 19/3 SbNU 113

Samostatná působnost obcí - obecně závazná vyhláška obce Tehov o místních poplatcích

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Plénum Ústavního soudu České republiky

rozhodlo o návrhu

přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné

vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, přijaté Obecním

zastupitelstvem v Tehově dne 5. března 1991, ve znění obecně

závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna 1993, takto:

Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje

ustanovení, obsažené v čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov,

o místních poplatcích, přijaté Obecním zastupitelstvem v Tehově

dne 5. března 1991, ve znění obecně závazné vyhlášky obce Tehov ze

dne 26. ledna 1993, a vyjádřené výrazem "lesopark,".

Ve zbývající části se návrh zamítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 21. října 1994 obdržel Ústavní soud České republiky návrh

přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné

vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, přijaté Obecním

zastupitelstvem v Tehově dne 5. března 1991, ve znění obecně

závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna 1993. Znění uvedené

vyhlášky je následující:

"Obecní zastupitelstvo v Tehově schválilo dne 26. ledna 1993

změny a doplňky k obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích,

vyplývajících ze zákona č. 337/1992 Sb. a novelizace zákona č.

565/1990 Sb., o místních poplatcích. Vyhláška je vydávána podle

ust. zák. ČNR č. 565/1990 Sb., ve znění změn a doplňků a zákona č.

410/1992 Sb., o obcích, v úplném znění, jak vyplývá ze změn

a doplňků zák. č. 367/1990 Sb.

Původní vyhláška, účinná od 20. března 1991, zůstává

v platnosti ve znění změn a doplňků obsažených ve vyhlášce

schválené dne 26. ledna 1993.

Oddíl I.

Základní ustanovení

Čl. l

Obec Tehov vybírá tyto poplatky:

a) poplatky ze psů,

b) poplatek za užívání veřejného prostranství,

c) poplatek z reklamních zařízení,

d) poplatek ze vstupného,

e) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích

zařízeních,

f) poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků,

g) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných

míst v reg. obce.

Oddíl II.

Poplatek ze psů

Čl. 2

Poplatek ze psů platí fyzická osoba a právnická osoba, která

je vlastníkem psa, obci příslušné podle místa svého trvalého

pobytu /zák. č. 135/1982 Sb./.

Poplatek ze psů se platí ze psů starších 6 měsíců, vyjma psů

užívaných k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných

a držitelů průkazu ZTP/P /zvlášť těžce postižený s průvodcem/.

Sazba poplatku činí ročně: za prvního psa Kč 30,-, za druhého

a každého dalšího psa Kč 30,-.

Vlastník psa je povinen podat ústní hlášení na Obú.

o skutečnosti, že se stal vlastníkem psa i v případě, že ještě

nevznikla poplatková povinnost. Vlastník psa je povinen zaplatit

poplatek bez vyměření do 31. března každého roku. Vznikne-li

poplatková povinnost během roku, platí se poplatek ze psů od

prvého dne měsíce následujícího po dni, kdy poplatková povinnost

vznikla. Zanikne-li poplatková povinnost, zaniká povinnost platit

poplatek ze psů uplynutím měsíce, ve kterém tuto skutečnost

poplatník oznámil obci. Zjištěný přeplatek se vrátí, činí-li více

než Kč 20,-.

Oddíl III.

Poplatek za užívání veřejného prostranství

Čl. 3

Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za

zvláštní užívání veřejného prostranství. Rozumí se tím umístění

zařízení k poskytování služeb, umístění skládek, vyhrazení

trvalého parkovacího místa, užívání tohoto prostranství pro

kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby filmových a televizních

děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství bez vstupného,

nebo jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné

účely, se poplatek neplatí. Veřejným prostranstvím podle této

vyhlášky jsou zejména všechna místa na návsi, na obecní

komunikaci, silnici, hřiště, veřejná zeleň, lesopark, veř.

prostranství u obj. stp. 110, stp. 117.

V pochybnosti je obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout,

zda ve sporném případě jde o veřejné prostranství.

Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické nebo

právnické osoby, které užívají veřejné prostranství uvedeným

způsobem.

Užívá-li tutéž část veřejného prostranství několik uživatelů,

odpovídají za zaplacení celého poplatku společně a nerozdílně.

Obec může uložit zaplacení poplatku kterémukoliv z nich.

Čl. 4

Poplatek se vybírá počínaje dnem, kdy začalo užívání

veřejného prostranství, do dne, kdy poplatník oznámil

obecnímu úřadu, že užívání veřejného prostranství skončilo,

zařízení bylo odstraněno a prostranství uvedeno do stavu

předání a převzetí /odstraněno lešení, odvezen materiál,

zrušen stánek, zahlazen výkop, zaseta zeleň apod./.

Od poplatku za užívání veřejného prostranství jsou

osvobozeni pořadatelé akcí bez vstupného, nebo akcí, jejichž

výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely

a dále jsou osvobozeny invalidní osoby, kterým bylo vyhrazeno

trvalé parkovací místo na veřej. prostranství.

Čl. 5

Sazby poplatku činí:

a - za umístění stánků, pultů, kiosků k prodejním účelům, včetně

manipulačního prostoru, skládek zboží, vystaveného zboží Kč

2,-/m2/a den

b - za použití veřejného prostranství k umístění stavebních

zařízení, k umístění skládky stavebního materiálu při stavbě

obytného domu/ů/, na skládky všeho druhu, které nebyly

povoleny Kč 10,-/m2/den pro fyzické a právnické osoby cizí

/nemající povolení obce/. Za použití veřejného prostranství na

povolení obce činí sazba Kč 5,-/m2/den. Za použití veřejného

prostranství fyzickými a právnickými osobami provozující

povolenou činnost, trvale v obci bydlícími, činí sazba Kč

2,-/m2/den.

Čl. 6

Poplatek je splatný do 15ti dnů ode dne doručení rozhodnutí

o vyměření poplatku na účet obce.

Oddíl IV.

Čl. 7

Poplatek z reklamního zařízení

Poplatek z reklamního zařízení se vybírá za písemná,

obrazová, světelná a zvuková oznámení, umístěná či provozovaná na

veřejných prostranstvích, ve veřejně přístupných místnostech.

Poplatek z reklamního zařízení platí fyzická nebo právnická

osoba, která oznámení uvedená v odst. 1 umístila nebo provozuje.

Veřejné prostranství v obci je určeno v čl. 3 této vyhlášky.

Veřejně přístupné místnosti v obci jsou: /například: budova školy,

budova pož. zbrojnice, budova stp. 117, restaurační místnosti RÚ,

budovy na pp. č. 111/stp. 116/1, budova čekárny, budovy bytového

hospodářství obce. V případě pochybnosti je obecní úřad oprávněn

rozhodnout, zda ve sporném případě jde o veřejně přístupné

místnosti v obci.

Čl. 8

Od poplatku z reklamního zařízení jsou osvobozeni

provozovatelé reklamy sledující charitativní a jiné humanitární

cíle. Poplatek z reklamy neplatí ze zákona podnikatelé za umístění

označení předmětu činnosti na svých provozovnách a za umístění

vlastních reklamních zařízení uvnitř své provozovny. Poplatek

z reklamních zařízení se neplatí za umístění reklamních zařízení

politických a volebních stran po dobu volební kampaně. Dále za

reklamní zařízení sledující charitativní a jiné humanitární cíle,

případně z dalších osvobození podle místních podmínek.

Čl. 9

Sazba poplatku činí:

Sazba poplatku činí 3 % ceny za provádění reklamy, pokud je

reklama prováděna bez úplaty nebo nelze-li prokázat její cenu, je

základem pro stanovení poplatku cena v místě obvyklá. Poplatek je

splatný ročně do 30. září kalendářního roku.

Oddíl V.

Poplatek ze vstupného

Čl. 10

Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní,

sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Z akcí,

jejichž celý výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné

účely, se poplatek neplatí.

Poplatek ze vstupného platí fyzické a právnické osoby, které

akci pořádají.

Sazba poplatku ze vstupného činí 10 % z úhrnné částky

vybraného vstupného. Obec může po dohodě s poplatníkem poplatek

stanovit také roční paušální částkou. Poplatek je splatný do 15

dnů ode dne uspořádaní akce.

Oddíl VI.

Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních

a vzdělávacích zařízeních

Čl. 11

Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích

zařízeních platí právnické osoby, které zařízení vlastní nebo

které k němu mají právo hospodaření a fyzické osoby, které

podnikají podle zvláštních předpisů /zákon č. 105/1990 Sb.,

o soukromém podnikání občanů/.

Čl. 12

Sazba poplatku z ubytovací kapacity v rekreačních

a vzdělávacích zařízeních činí Kč 2,- za každé lůžko a den bez

ohledu na jeho využití. Poplatek se stanoví vynásobením počtu

lůžek v objektu podle stavu k l. lednu každého roku sazbou

poplatku /Kč 2,-/ a počtem dnů v roce. Do celkového počtu lůžek se

nezahrnují lůžka, určená k ubytování pracovníků zajišťujících

provoz objektu.

Čl. 13

Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích

zařízeních je splatný jednorázově, a to do 31. července každého

roku. Poplatník je povinen zaplatit poplatek bez vyměření.

Oddíl VII.

Poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků

Čl. 14

Poplatek z prodeje alkoholických nápojů /alkoholické nápoje

ve smyslu zákona o místních poplatcích jsou lihoviny, destiláty,

víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než O,75 objemového

procenta alkoholu/ a tabákových výrobků platí fyzické a právnické

osoby provozující restaurační, kavárenské, ubytovací nebo jiné

pohostinské služby, ve kterých se prodávají alkoholické nápoje

a tabákové výrobky.

Čl. 15

Sazba poplatku činí 5 % z prodejní ceny alkoholických nápojů

a tabákových výrobků. Poplatek z prodeje alkoholických nápojů

a tabákových výrobků je splatný bez vyměření čtvrtletně,

nejpozději do 15. následujícího měsíce po uplynutí kalendářního

čtvrtletí. Poplatník je povinen vést denní realizaci tržeb za tyto

výrobky.

Oddíl VIII.

Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem

do vybraných míst

Poplatek se vybírá za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem

v obci i osadách na všech místech, kde je jinak vjezd zakázán

dopravní značkou. "Vybraným místem" je kupříkladu kat. p. č.

1569/1 ozn. "lesopark" - obecní les.

Čl. 16

Poplatek za povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných

míst platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno

povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst. Poplatek

neplatí fyzické osoby mající trvalý pobyt nebo vlastnící

nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké, manželé těchto

osob a jejich děti. Dále osoby, které ve vybraném místě užívají

nemovitost k hospodářské činnosti obce nebo osoby, které jsou

držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci.

Čl. 17

Sazba poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do

vybraných míst činí Kč 20,-/den.

Oddíl IX.

Ustanovení společná a závěrečná

Čl. 18

Nebudou-li poplatky zaplaceny /odvedeny/ včas nebo ve správné

výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem a může zvýšit včas

nezaplacené /neodvedené/ poplatky až o 50 %. Vyměřené poplatky se

zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

Čl. 19

Porušení povinností stanovených touto vyhláškou lze

postihnout jako přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb.,

o přestupcích.

Čl. 20

Správu poplatků uvedených v této vyhlášce vykonává obec Tehov

a při řízení ve věcech daní a poplatků se postupuje podle zákona

č. 337/1992 Sb. Obec může ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti

v jednotlivých případech poplatky snížit nebo prominout.

Čl. 21

Poplatky nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od

konce kalendářního roku, ve kterém se obec dověděla o skutečnosti,

která je předmětem poplatků. Od konce kalendářního roku, ve kterém

se poplatník od obce dověděl o úkonu provedeném k vyměření nebo

vymáhání poplatků, běží nová tříletá lhůta.

Čl. 22

Poplatky nelze vyměřit ani vymáhat, uplyne-li od konce

kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, která je předmětem

poplatku, 10 let.

Čl. 23

Úplným zněním vyhlášky se neruší původní vyhláška schválená

5. 3. 1991, zůstává v platnosti ve znění změn a doplňků /viz čl.

l-24 úplného znění vyhlášky schválené dne 26. ledna 1993./.

Čl. 24

Zrušují se ostatní vyhlášky o místních poplatcích vydané po

20. 3. 1991.

Čl. 25

Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po vyvěšení, tj. 11.

2. 1993.

Okresní úřad v Benešově rozhodnutím ze dne 20. září 1994, č.

j. KP/199/1994, pozastavil podle § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990

Sb., ve znění pozdějších předpisů, výkon uvedené vyhlášky.

Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 3 zákona č.

182/1993 Sb. přednosta Okresního úřadu v Benešově konstatuje, že

napadená vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce ve

smyslu § 14 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve

znění pozdějších předpisů, přičemž namítá rozpor čl. 3 citované

vyhlášky se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve

znění pozdějších předpisů. Uvedený rozpor spatřuje navrhovatel ve

skutečnosti, že mezi veřejná prostranství vyhláška řadí rovněž

lesopark, u něhož neexistuje bližší specifikace. Podle zjištění

Okresního úřadu v Benešově však ve vyhlášce zmiňovaný lesopark

zahrnuje lesní pozemky, které podle názoru navrhovatele nelze

považovat za veřejná prostranství. V návrhu se dále poukazuje na

rozpor se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů, rovněž u dalších ustanovení, obsahujících

pojem veřejná prostranství (navrhovatel uvádí oddíly I., IV., VI.,

VII.), přičemž v petitu navrhuje zrušit celou vyhlášku.

V písemném vyjádření ze dne 1. prosince 1994, podaném podle

§ 69 zákona č. 182/1993 Sb., starosta obce Tehov k návrhu

přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné

vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, přijaté Obecním

zastupitelstvem v Tehově dne 5. března 1991, ve znění obecně

závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna 1993, setrvává na

stanovisku, podle kterého napadená vyhláška není v rozporu se

zákonem o místních poplatcích. Argumentace, obsažená v uvedeném

stanovisku, představuje rekapitulaci sporu obce Tehov a Okresního

úřadu v Benešově o kvalifikaci pozemku č. par. 1569/56

v katastrálním území Tehov.

V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud České

republiky podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. povinen také

zkoumat, zdali byl napadený právní předpis vydán ústavně

předepsaným způsobem. Z tohoto důvodu si Ústavní soud České

republiky vyžádal od Obecního zastupitelstva v Tehově zaslání

dokumentů, osvědčujících řádné přijetí napadené vyhlášky (tj.

zápisu z jednání obecního zastupitelstva, potvrzujícího potřebné

kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné vyhlášení ve

smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších

předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny zápisy ze zasedání

Obecního zastupitelstva v Tehově, konaných dne 5. března 1991

a dne 26. ledna 1993, osvědčujícími zákonem vyžadované kvorum

i většinu, jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní

soud České republiky může se souhlasem účastníků upustit od

ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další

objasnění věci. Vzhledem ke skutečnosti, že citované ustanovení

lze vztáhnout na posouzení předmětné věci, Ústavní soud České

republiky si vyžádal od účastníků řízení vyjádření, zdali souhlasí

s upuštěním od ústního jednání. Svým podáním ze dne 15. března

1995 starosta obce Tehov a podáním ze dne 10. listopadu 1994

přednosta Okresního úřadu v Benešově vyjádřili s návrhem Ústavního

soudu České republiky souhlas.

Podle § 56 zákona č. 182/1993 Sb. se nález Ústavního soudu

České republiky vyhlašuje vždy veřejně, a to i v případech, kdy se

na základě § 44 odst. 2 cit. zákona upustilo od ústního jednání.

Ústavní soud stanovil veřejné vyhlášení přijatého nálezu na den

25. duben 1995.

II.

II/a

Ústavní soud České republiky v řízení o zrušení zákonů

a jiných právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního

předpisu obce) posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu

podle hledisek, obsažených v ustanovení § 68 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb., k nimž u obecně závazné vyhlášky obce patří

kompetence (zákonné zmocnění), soulad s právními předpisy vyššího

stupně právní síly a dodržení právní úpravy normotvorného procesu.

K platnosti napadené vyhlášky Ústavní soud České republiky

provedl již výše uvedená zjištění.

II/b

Podle ustanovení § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních

poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, při přijetí obecně

závazné vyhlášky o místních poplatcích, upravující rovněž poplatek

za užívání veřejného prostranství, je obecní zastupitelstvo

povinno rovněž určit místa, která jsou v obci veřejným

prostranstvím. Obec je přitom vázána legální definicí pojmu

veřejného prostranství, obsaženou v § 4 odst. 2 zákona č.

565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov, o místních

poplatcích, řadí k veřejným prostranstvím rovněž "lesopark".

Uvedený pojem ve vyhlášce není blíže definován ani určen označením

parcel, které jsou za lesopark považovány.

Z návrhu přednosty Okresního úřadu v Benešově, jakož

i z vyjádření starosty obce Tehov k němu, vyplývá, že se

lesoparkem podle čl. 3 citované vyhlášky rozumí par. č. 1569/56

kat. ú. Tehov. Podle výpisu z pozemkového katastru Katastrálního

úřadu v Benešově ze dne 19. listopadu 1993 je uvedený pozemek

charakterizován jako les. Okresním úřadem v Benešově bylo kromě

toho předloženo rozhodnutí Ministerstva lesního hospodářství

a dřevozpracujícího průmyslu České republiky ze dne 27. dubna

1990, č. j. 826/OLH/90/274, kterým byla stanovena právní povaha

pozemku, nacházejícího se na par. č. 1569/56 kat. ú. Tehov. Podle

§ 6 zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě

lesního hospodářství, byl uvedený pozemek vyhlášen za les

zvláštního určení, a to za les v okolí zařízení léčebny

preventivní péče (§ 23 odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., § 1 odst.

2 písm. b) vyhlášky č. 13/1977 Sb.).

Posuzování právní povahy předmětného pozemku se stalo rovněž

součástí rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 3. března

1994, č. j. 20 Ca 5/93-42, o zrušení rozhodnutí Okresního úřadu

v Benešově ze dne 16. července 1993, č. j. Fin 754/93, kterým bylo

změněno rozhodnutí obce Tehov, platební výměr č. 4/1993, ze dne

27. května 1993. Po provedených zjištěních Krajský soud v Praze

k uvedené otázce konstatoval, že pozemek č. par. 1569/56 v kat. ú.

Tehov je les, a to podle charakteristiky druhu pozemku, vedeného

ve všech právně závazných dokumentech. Současně dospěl k závěru,

podle kterého z demonstrativního výčtu míst, považovaných za

veřejná prostranství (§ 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích),

je zřejmé, že veřejným prostranstvím není les u obce.

Okresním úřadem v Benešově bylo kromě toho Ústavnímu soudu

České republiky předloženo stanovisko Ministerstva životního

prostředí České republiky ze dne 1. září 1994, č. j.

1922/80319/94, ve kterém je vyjádřen odmítavý názor k možnosti

zařazení lesů zvláštního určení mezi veřejná prostranství ve

smyslu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů. Ve stanovisku se k uvedenému závěru dochází

na základě interpretace ustanovení § 4 odst. 2 zákona o místních

poplatcích, jenž definuje veřejná prostranství vyjmenováním

příkladů, které ani vzdáleně nepřipomínají charakter předmětného

pozemku, tj. les, neboť všechny jsou plochami ostatními podle

zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí.

II/c

Demonstrativní výčet případů, který je definován v § 4 odst.

2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů, obsahuje i pojmy "parky a veřejná zeleň".

Obsah těchto pojmů je vymezen v příloze vyhlášky č. 126/1993 Sb.,

která "zeleň v zástavbě" (jíž se rozumí okrasná zahrada, uliční

a sídlištní zeleň) i "ostatní veřejnou zeleň" (jíž se rozumí parky

a jiné plochy funkční a rekreační zeleně) začleňuje do rámce

širšího pojmu "ostatní plochy" (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č.

344/1992 Sb.).

V napadené vyhlášce obsažený pojem "lesopark" je pojmem,

jehož obsah není vymezen právním řádem; uvedený pojem není obsažen

ani v zákoně č. 61/1977 Sb., o lesích, ve znění pozdějších

předpisů, ani v zákoně č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích

a státní správě lesního hospodářství, ani v zákoně č. 344/1992

Sb., o katastru nemovitostí, resp. ve vyhlášce č. 126/1993 Sb.,

a konečně ani v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody

a krajiny.

Pojem "lesopark" umožňuje tudíž dvě interpretace.

První je chápaní tohoto pojmu ve významu parku nebo jiné

plochy funkční a rekreační zeleně, a tedy ve významu ostatní

plochy (nikoli ve významu lesního pozemku). Podle této

interpretace není možno pozemek, v katastru nemovitostí označený

jako pozemek lesní, subsumovat pod veřejné prostranství

- lesopark. Z tohoto důvodu je nutno tuto interpretaci vyloučit.

Druhou interpretací ve vyhlášce obce Tehov obsaženého pojmu

"lesopark" je "účelový les", a to podle přílohy vyhlášky č.

126/1993 Sb., jehož druhem je rovněž "les zvláštního určení" podle

§ 23 odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

přičemž z hlediska § 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích by se

jednalo o další prostor, přístupný každému bez omezení

a nacházející se v katastru obce.

Ani tato interpretace však není akceptovatelná. Důvodem je

skutečnost, že podle zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích

a státní správě lesního hospodářství, ve spojitosti s § 20 odst.

1 a přílohami zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě

jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím

souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, státní správa lesního

hospodářství nespadá do samostatné ani do přenesené působnosti

obce, nýbrž spadá do působnosti orgánů státní správy, a její režim

je upraven zmíněným zákonem č. 96/1977 Sb. Obdobně jako v případě

nálezu Ústavního soudu České republiky o zrušení čl. III obecně

závazné vyhlášky obce Vráž, o místním poplatku za užívání

veřejného prostranství, sp. zn. Pl. ÚS 19/94, nutno konstatovat,

že interpretace pojmu veřejného prostranství, obsaženého v § 4

odst. 2 zákona o místních poplatcích, musí respektovat rozsah

samostatné, resp. přenesené působnosti obce. Napadené ustanovení

čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích,

je tudíž v rozporu s § 13 a 14 a s § 21 zákona č. 367/1990 Sb.,

o obcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. a), b) Ústavy České republiky

rozhoduje Ústavní soud o zrušení nejenom zákonů a dalších právních

předpisů, nýbrž i jejich jednotlivých ustanovení. Ustanovením

přitom nutno rozumět jakoukoli část textu právního předpisu

s normativním obsahem. Je jím tedy výraz, obsahující jakékoli

jazykové prostředky, jehož smyslem je vyjádření právní normy nebo

některého z komponentů její skutkové podstaty (např. okruhu

subjektů nebo situací), resp. právního následku (tj. právní

povinnosti nebo sankce). V daném případě výraz "lesopark"

vyjadřuje rozsah skutkové podstaty právní normy, označuje totiž

jeden z možných designátů pojmu "veřejné prostranství", s jehož

užitím spojuje posuzovaná vyhláška vznik právní povinnosti

(zaplatit místní poplatek).

Návrh na zrušení dalších částí uvedené vyhlášky (oddílů I.,

IV., VI., VII.) byl zamítnut, protože v nich obsažený pojem

veřejného prostranství se zrušujícím výrokem, týkajícím se čl. 3,

dostává do souladu se zákonem č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.

V petitu svého návrhu navrhovatel požadoval zrušení vyhlášky

celé. Jelikož nezdůvodnil protiústavnost, resp. protizákonnost

jejích jednotlivých ustanovení, a protože v řízení nebyla

prokázána žádná souvislost mezi ustanovením, které bylo zrušeno

a ostatními ustanoveními napadené vyhlášky, byl návrh ve zbývající

části zamítnut.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu České

republiky se nelze odvolat.

V Brně 11. dubna 1995

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru