Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 24/01 #1Nález ÚS ze dne 30.04.2002Volební výbor PS PČR - podmínky a procedura volby Rady České televize

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelSKUPINA SENÁTORŮ
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina senátorů)
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /právo na přístup k jiným voleným a veř... více
Věcný rejstříkZastoupení
kompetence
volby/do Poslanecké sněmovny
televizní a rozhlasové vysílání
jednací řád
poslanec
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 54/26 SbNU 85
Paralelní citace (Sbírka zákonů)235/2002 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2002:Pl.US.24.01.1
Datum vyhlášení15.05.2002
Datum podání14.08.2001
Napadený akt

zákon; 90/1995 Sb.; o jednacím řádu Poslanecké sněmovny; § 46a

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.1

120/1976 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 25 písm.c

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 21 odst.4, čl. 3 odst.1, čl. 21 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

235/2002 Sb.

483/1991 Sb., § 4

90/1995 Sb., § 46a, § 32


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 24/01 ze dne 30. 4. 2002

235/2002 Sb.

N 54/26 SbNU 85

Volební výbor PS PČR - podmínky a procedura volby Rady České televize

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v plénu dne 30. 4. 2002 o návrhu skupiny

senátorů Senátu Parlamentu ČR na zrušení ustanovení § 46a zákona

č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR,

ve znění zákona č. 47/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb., takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 14. 8. 2001 návrh skupiny 23

senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení ustanovení

§ 46a zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,

ve znění pozdějších předpisů, s odůvodněním, že podle jejich

názoru je předmětné ustanovení v rozporu s čl. 4 odst. 3 a čl. 21

odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedený návrh je odůvodněn takto: Zákonem č. 483/1991 Sb., o České

televizi (ve znění zák. č. 36/1993 Sb., zák. č. 253/1994 Sb., zák.

č. 301/1995 Sb. a zák. č. 39/2001, dále jen "zákon o České

televizi") jsou stanoveny podmínky a také procedura volby Rady

České televize, tedy orgánu, který je volen občany (správně ovšem

Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky) za účelem

kontroly činnosti České televize. Podle ustanovení § 4 odst. 2

zákona o České televizi jsou kandidáti voleni z řad občanů na

základě návrhů organizací a sdružení představujících kulturní,

regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské,

vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Návrhy jsou

doručovány Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (dále

jen "Poslanecká sněmovna"), která je také podle zákona o České

televizi oprávněna volit a odvolávat jednotlivé členy Rady České

televize. Možnost být zvolen za člena Rady České televize je

zákonem dána všem, kteří splňují kritéria zákona o České televizi,

tedy těm, kteří jsou způsobilí k právním úkonům, mají trvalý pobyt

na území České republiky a jsou bezúhonní, tak jak je určeno

v ustanovení § 4 odst. 3 zákona o České televizi. Částí třetí,

článek IV bod 2 zákona č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č.

483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů,

a o změně některých dalších zákonů, byl změněn (doplněn) také

zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve

znění zákona č. 47/2000 Sb., a to tak, že pro účely volby členů

Rady České televize se zřizuje volební výbor. Volební výbor

Poslanecké sněmovny je pak v souladu s ustanovením § 46a zákona

o jednacím řádu povinen vybrat z navržených kandidátů na členy

Rady České televize trojnásobek počtu členů Rady České televize,

to za předpokladu, je-li počet kandidátů navržených oprávněnými

organizacemi a sdruženími, splňujících předpoklady podle zákona

o České televizi, vyšší než je právě trojnásobek počtu členů Rady

České televize, kteří mají být zvoleni. Skupina senátorů jako

navrhovatel spatřuje v dosavadním znění napadeného ustanovení §

46a zákona o jednacím řádu rozpor

a) s ustanovením čl. 21 odst. 1 Listiny, který zní: "Občané mají

právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou

volbou svých zástupců."

b) s ustanovením čl. 21 odst. 4 Listiny, který zní: "Občané mají

za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím."

c) s ustanovením čl. 4 odst. 3 Listiny, který zní: "Zákonná

omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny

případy, které splňují stanovené podmínky."

Stávající text zákona o jednacím řádu ustanovením napadeného

§ 46a cit. zák. omezuje, podle názoru navrhovatelů,

neospravedlnitelně nezadatelné právo občanů podílet se na správě

veřejných věcí prostřednictvím svých zástupců, a to způsobem,

který nemá oporu (zřejmě v ústavních zákonech či zákonech, protože

navrhovatelé blíže tuto tezi neupřesnili). Tím, že byl ustaven

volební výbor, kterému byla svěřena kompetence jinak svěřená

zákonem o České televizi všem poslancům Poslanecké sněmovny, jsou

z možnosti volit (a navíc svou volbou usilovat před svými voliči

o opětovné zvolení) vyloučeni všichni poslanci - nečlenové

předmětného volebního výboru a tím tedy i ti občané, které

poslanci - nečlenové volebního výboru reprezentují. Tím je omezeno

právo těchto občanů podílet se na správě veřejných věcí (tedy

prostřednictvím volby členů Rady České televize na správě České

televize v rozsahu stanoveném zákonem o České televizi). Současný

text zákona o jednacím řádu takto ustanovením napadeného § 46a

omezuje neospravedlnitelně nezadatelné právo občanů mít za rovných

podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Neexistují

žádná pravidla (kritéria) pro tuto činnost volebního výboru,

spočívající ve způsobu posuzování podaných návrhů (na kandidáty

pro volby do Rady České televize) a vedoucí k výběru pouze

takového počtu kandidátů "...splňujících předpoklady podle tohoto

zákona." odpovídajícího trojnásobku počtu členů Rady České

televize pro vlastní volbu členů Rady Poslaneckou sněmovnou. Tím

je zabráněno podstatné části kandidátů být volen tím sborem, který

je k tomu zákonem určen, totiž celou Poslaneckou sněmovnou, tedy

mít za rovných podmínek přístup k voleným funkcím. Poslanecká

sněmovna navíc k provedení napadeného ustanovení sice v souladu

s § 46a odst. 3 zákona o jednacím řádu se usnesla na podrobnostech

postupu (usnesení č. 1616), ale nad rámec zákonného zmocnění svým

usnesením č. 8 omezil volební výbor právo kandidátů předstoupit

před (i jen) volební výbor Poslanecké sněmovny pouze na určitou

část kandidátů z těch, kteří jinak splňují předpoklady pro možnost

volby za člena Rady České televize. Stávající text napadeného

ustanovení § 46a navíc v odstavci 2 v části ".a z navržených

kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro

volbu Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím

trojnásobku počtu členů Rady." je zmatečný, neboť není

jednoznačné, který zákon je míněn formulací ".tohoto zákona.",

když zákon o České televizi není vůbec v zákoně o jednacím řádu

citován a zákon o jednacím řádu nemohl mít zákonodárce v dané

souvislosti na mysli. Napadené ustanovení zákona o jednacím řádu

je v rozporu s právem občana (tedy i kandidáta na člena Rady České

televize) na to, aby zákonná omezení základních práv, tedy i práva

mít přístup za rovných podmínek k voleným a jiným veřejným

funkcím, platila stejně pro všechny případy, které splňují

stanovené podmínky. Samo napadené ustanovení v dispozici se opírá

o hypotézu ".kandidátů splňujících předpoklady.", ale poté omezení

stát se objektem volby se vztahuje jen na část kandidátů (na ty,

které bez zadání kritérií, tedy svévolně, určí volební výbor).

Má-li se tedy už i možnost být "připuštěn" k volbě za člena Rady

České televize stát pouze předmětem politických stranických dohadů

a licitací a třeba kompromisů, a to jen navíc stran parlamentních,

bylo by příslušné ustanovení zákona o České televizi (§ 4 odst.

2) o tom, které subjekty předkládají návrhy kandidátů na členy

Rady (právě subjekty mimo politické strany, tedy zájmové

a profesní organizace a sdružení občanů) ustanovením zavádějícím

až zmatečným. Avšak i z pohledu této věcné argumentace je

zavádějícím až zmatečným samo napadené ustanovení. Tento vývod

ostatně podporuje i fakt, že zákonodárce stanovil okruh objektů

volby normou hmotněprávní (zákon o české televizi) a způsob volby

upravuje normou procesní.

Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud napadenou část

zákona zrušil pro rozpor s čl. 4 odst. 3 a čl. 21 odst. 1 a 4

Listiny.

II.

Ústavní soud si k posouzení návrhu vyžádal vyjádření

Poslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecká sněmovna ve vyjádření

uvedla, že zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991

Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně

některých dalších zákonů, v části třetí článek IV bod 2 upravuje

zřízení volebního výboru Poslanecké sněmovny a jeho činnost

s tím, že podrobnosti postupu výboru upraví sama Poslanecká

sněmovna svým usnesením. Tato úprava je zcela v souladu

s ústavním pořádkem České republiky. Přímo v Ústavě je upravena

pravomoc obou komor Parlamentu zřizovat jako své orgány výbory

a komise, přičemž Ústava neurčuje, které výbory mají být konkrétně

zřizovány. Komory mohou zřídit své výbory svým usnesením nebo

jejich zřízení může být určeno zákonem. Jedná se de facto

o pravomoc komor autonomně zřizovat své orgány. V Poslanecké

sněmovně jsou výbory ustavovány v souladu s § 115 odst. 2 zákona

o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného

zastoupení s výjimkou výboru organizačního. Ze své činnosti jsou

výbory odpovědny Poslanecké sněmovně. Nelze tedy souhlasit

s názorem, že z možnosti volit členy Rady České televize jsou

vyloučeni "všichni poslanci-nečlenové volebního výboru a tím

i tedy ti občané, které poslanci-nečlenové volebního výboru

reprezentují". Tento názor by zcela popíral princip voleb do

zákonodárného sboru a zásadu poměrného zastoupení v Poslanecké

sněmovně. Občané jsou samozřejmě zastoupeni svými poslanci, ale

přímo ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vyplývá, jakým

způsobem se poslanci zúčastňují práce Poslanecké sněmovny.

Poslanec může být členem nejvýše dvou výborů s výjimkami uvedenými

v § 33 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Proto

není možné dovozovat závěr z výše uvedeného názoru

o poslancích-nečlenech a občanech, které zastupují. Je třeba

rovněž zdůraznit, že každý výbor předkládá své závěry Poslanecké

sněmovně a pouze Poslanecké sněmovně přísluší konečné rozhodnutí

ve věcech které projednává, a to i ve věcech, které projednaly

výbory jako orgány Poslanecké sněmovny. Zákon č. 39/2001 Sb. tedy

neporušuje právo občanů podílet se na správě veřejných věcí volbou

svých zástupců. Předmětné ustanovení § 46a odst. 2 upravuje pouze

způsob postupu v případě vysokého počtu kandidátů. Zákon musí

takovou úpravu obsahovat, neboť jinak by při velmi vysokém počtu

kandidátů byla vlastní volba téměř znemožněna. Na výběru kandidátů

se přitom podílejí všichni členové volebního výboru zastupující

své voliče podle principu poměrného zastoupení. Napadené

ustanovení § 46a proto žádným způsobem neomezuje základní práva

a svobody ve smyslu čl. 21 odst. 4 a čl. 4 odst. 3 Listiny.

V závěru svého vyjádření pak Poslanecká sněmovna vyjádřila názor,

že napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem České

republiky a je plně v intencích právní úpravy dané relevantními

ustanoveními Ústavy České republiky - především čl. 18 odst. 1

a čl. 31.

Senát ve vyjádření uvedl, že v návrhu napadené ustanovení

bylo do zákona o jednacím řádu doplněno při novelizaci provedené

zákonem č. 39/2001 Sb. Návrh tohoto zákona byl předložen vládou

počátkem ledna 2001, přičemž obsahoval změny tří zákonů, a to

zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších

předpisů, zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění

pozdějších předpisů, a zákona č. 468/1991 Sb., o provozování

rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě požadavku vlády byl - vzhledem k tehdejší situaci

v České televizi - k projednání vládního návrhu zákona vyhlášen

stav legislativní nouze a návrh zákona byl projednáván ve

zkráceném jednání. V Poslanecké sněmovně vládní návrh doznal změn,

které se projevily i ve změně názvu zákona, a byla doplněna

novelizace i dalších tří zákonů včetně zákona o jednacím řádu

Poslanecké sněmovny. Poslaneckou sněmovnou přijatý návrh zákona

byl doručen Senátu dne 15. 1. 2001, a protože šlo o návrh zákona

projednaný v Poslanecké sněmovně ve zkráceném jednání, byl podle

§ 118 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, projednán ve

zkráceném jednání i Senátem. V Senátu byl návrh zákona jako

senátní tisk č. 1/2001 projednán ve dvou výborech, a to ve výboru

petičním a ve výboru ústavněprávním. Senát návrh zákona projednal

na své 4. schůzi (III. volební období) dne 17. 1. 2001, a poté, co

nebyl přijat návrh, aby se Senát návrhem zákona nezabýval, ani

návrh na jeho schválení ve znění předloženém Poslaneckou

sněmovnou, přijal pozměňovací návrhy podané na uvedené schůzi

Senátu a usnesením č. 53 rozhodl vrátit návrh zákona Poslanecké

sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Z přítomných 66

senátorek a senátorů hlasovalo pro tento návrh 39 a proti 14 členů

Senátu. Při projednávání návrhu zákona v Senátu byla brána

v úvahu situace, ve které byl návrh zákona projednáván, kdy bylo

potřebné přijmout legislativní úpravu umožňující řešit tehdejší

krizovou situaci v České televizi. V úvahu byla brána závažnost

navrhované úpravy, která podle názoru mnoha senátorů vedle

pozitivních změn obsahovala i některé poměrně závažné nedostatky,

jejichž řešení by vyžadovalo delší časový prostor. Senát proto

k návrhu zákona přijal pozměňovací návrhy, jejichž záměrem bylo

přijmout pouze zákonnou úpravu umožňující řešit tehdejší aktuální

krizovou situaci v České televizi s tím, že nová úprava tzv.

mediálních zákonů a nezbytných změn v souvisejících zákonech

respektující také příslušné ústavní principy by měla být

připravena v rámci běžného legislativního procesu. Toto řešení

však nebylo Poslaneckou sněmovnou akceptováno.

V souvislosti s návrhem podaným skupinou senátorů lze

poukázat na skutečnost, že v polovině června roku 2001 vláda

předložila Poslanecké sněmovně k projednání návrh zákona, kterým

se mění zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a zákon č.

90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V tomto návrhu,

který teprve bude projednáván v orgánech Poslanecké sněmovny,

vláda navrhuje též změny § 46a zákona o jednacím řádu Poslanecké

sněmovny, které odůvodňuje - mimo jiné - tím, že úprava postupu

volebního výboru obsažená v § 46a odst. 2 "patrně není v souladu

s čl. 21 odst. 4 Listiny".

III.

Ústavní soud dle ust. § 68 odst. 2 zák. č. 182/1193 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal zda

zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zák. č. 483/1991 Sb., o České

televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých

dalších zákonů (zde část třetí - změna zákona č. 90/1995 Sb.,

o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 47/2000

Sb. v článku IV bod 2) byl přijat v mezích Ústavou stanovené

kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z vyjádření Poslanecké

sněmovny pak vyplynulo, že zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění

zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších

předpisů, a o změně některých dalších zákonů, jímž bylo do

jednacího řádu Poslanecké sněmovny zahrnuto napadené ustanovení

§ 46a, byl přijat v Poslanecké sněmovně ve 3. čtení dne 13. 1.

2001 a v hlasování pod pořadovým číslem 16 bylo z přítomných 179

poslanců pro 120 a proti 50 poslanců. O návrhu vráceném Senátem

bylo hlasováno dne 23. 1. 2001 a Poslanecká sněmovna schválila

původní návrh zákona (ve znění ze dne 13. 1. 2001) v hlasování pod

pořadovým číslem 123, z přítomných 194 poslanců bylo pro 133

a proti 52 poslanců. Zákon byl podepsán prezidentem republiky dne

23. 1. 2001 a vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 25. 1. 2001 v částce

14. Nezbývá než uzavřít, že označený zákon byl přijat a vydán

v mezích ústavně stanovené kompetence a ústavně předepsaným

způsobem.

IV.

Způsob volby členů Rady České televize byl upraven nově

zákonem č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb.,

o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně

některých dalších zákonů.

Podle § 4 odst. 1 věta třetí zákona o České televizi, ve

znění zákona č. 39/2001 Sb., "Členy Rady volí a odvolává

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen

"Poslanecká sněmovna") tak, aby v ní byly zastoupeny významné

regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy".

Podle § 4 odst. 2 zákona o České televizi, ve znění zákona č.

39/2001: "Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké

sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální,

sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací,

ekologické a národnostní zájmy. Návrhy lze předložit ve lhůtě 15

dnů ode dne zveřejnění výzvy předsedy Poslanecké sněmovny

k předložení návrhů způsobem stanoveným usnesením Poslanecké

sněmovny."

V ustanovení § 46a zákona o jednacím řádu Poslanecké

sněmovny, ve znění zákona č. 39/2001 je stanoveno:

(1) Pro účely volby členů Rady České televize (dále jen "Rada")

zřizuje Poslanecká sněmovna volební výbor, jehož členy volí

z poslanců podle zásady poměrného zastoupení.

(2) Je-li počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi

a sdruženími vyšší než je trojnásobek počtu členů Rady, kteří mají

být zvoleni, volební výbor posoudí podané návrhy a z navržených

kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro

volbu Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím

trojnásobku počtu členů Rady, kteří mají být zvoleni. Jestliže

není počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi

a sdruženími vyšší než trojnásobek členů Rady, kteří mají být

zvoleni, volební výbor předloží Poslanecké sněmovně k volbě

všechny navržené kandidáty splňující předpoklady podle tohoto

zákona.

(3) Podrobnosti postupu upraví Poslanecká sněmovna svým usnesením,

kterým také určí, v jakém rozsahu se pro postup podle odstavců

1 a 2 použije volební řád (příloha č. 2).

Poslanecká sněmovna usnesením č. 1492 z 34. schůze dne 2. 3.

2001 podle § 46a odst. 3 zákona o jednacím řádu upravila blíže

postup volebního výboru pro výběr kandidátů. V uvedeném usnesení

stanovila, že

1. výzvu k předložení návrhů kandidátů na členy Rady České

televize v zákonné patnáctidenní lhůtě (§ 4 odst. 2 zákona o České

televizi) zašle předseda Poslanecké sněmovny ke zveřejnění České

tiskové kanceláři,

2. v souladu s ust. § 4 a § 5 zákona o České televizi, předkládají

oprávněné organizace a sdružení návrhy kandidátů na členy Rady

České televize v zákonné lhůtě volebnímu výboru Poslanecké

sněmovny,

3. volební výbor posoudí, zda kandidáti na členy Rady České

televize byli navrženi oprávněnými organizacemi a sdruženími dle

zákona o České televizi a zda navržení kandidáti splňují

předpoklady uvedené v citovaném zákoně,

4. volební výbor předloží kandidátku Rady České televize volební

komisi Poslanecké sněmovny a tuto skutečnost současně oznámí

předsedovi Poslanecké sněmovny. Ustanovení čl. 6, bodu 2 přílohy

jednacího řádu Poslanecké sněmovny se neužije. Ostatní ustanovení

přílohy č. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se pro volbu Rady

České televize použijí. Zmíněná příloha č. 2 je volebním řádem pro

volby konané Poslaneckou sněmovnou, přičemž podle čl. 6 bod 2 se

návrhy předkládají volební komisi Poslanecké sněmovny nejpozději

deset dnů před dnem volby.

Ústavnímu soudu byla dále předložena následující usnesení

volebního výboru:

- usnesení č. 6 z 2. schůze dne 5. 4. 2001,

- usnesení č. 8 z 3. schůze dne 24. 4. 2001,

- usnesení č. 11 ze 4. schůze dne 15. 5. 2001,

- usnesení č. 16 z 5. schůze dne 22. 5. 2001 a

- usnesení č. 21 z 5. schůze dne 24. 5. 2001.

Z těchto materiálů vyplynulo, že volební výbor ve smyslu výše

uvedeného usnesení Poslanecké sněmovny zkoumal výlučně plnění

podmínek a předpokladů stanovených zákonem o České televizi.

Především zjišťoval, zda návrhy byly podány organizacemi

a sdruženími uvedenými v § 4 odst. 2 zákona o České televizi.

K tomuto účelu na základě usnesení č. 6 vyzval tyto subjekty, aby

příslušným způsobem doložily, že splňují stanovené podmínky pro

podávání návrhů. Usnesením č. 11 pak vyřadil z výběru ty

kandidáty, kteří byli navrženi subjekty buď nesplňujícími podmínky

podle § 4 odst. 2 zákona o České televizi anebo subjekty, které

nedoložily, že jsou oprávněny k podání návrhu ve smyslu citovaného

ustanovení. Dále z předložených podkladů vyplynulo, že volební

výbor zkoumal, zda navržení kandidáti splňují předpoklady

stanovené v § 4 odst. 3 zákona o České televizi. Usnesením č. 6

uložil předsedovi volebního výboru vyžádat od navrhovatelů

podklady, z nichž by vyplynulo, že jimi navrhovaní kandidáti

splňují stanovené předpoklady. Stejným usnesením byly přesně

definovány požadované podklady. Z dalších usnesení volebního

výboru jednoznačně vyplývá, že z celkového navrženého počtu

kandidátů byli vyřazeni jen ti kandidáti, kteří byli navrženi

nezpůsobilými subjekty anebo nesplňovali stanovené předpoklady.

Dále potom již volební výbor vybíral určený počet kandidátů

(trojnásobek počtu členů Rady České televize) tajným hlasováním

podle pravidel vyplývajících z přílohy č. 2 zákona o jednacím řadu

a z usnesení č. 8.

V.

Dle ust. § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání

upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem

k tomu, že účastníci řízení, a to navrhovatel podáním ze dne 20.

3. 2002, Poslanecká sněmovna podáním z téhož dne a Senát podáním

ze dne 19. 3. 2002, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního

jednání a vhledem k tomu, že také Ústavní soud má za to, že od

ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj

v této věci upuštěno.

Jádrem návrhu skupiny senátorů na zrušení uvedeného

ustanovení zákona o jednacím řádu jsou dvě námitky, a to námitka

týkající se konstituování samotného volebního výboru a námitka

týkající se omezení práva občanů mít za rovných podmínek přístup

k voleným a jiným veřejným funkcím.

Podstatou námitky směřující proti konstituování samotného

volebního výboru je přesvědčení navrhovatelů, že vytvořením tohoto

výboru jsou všichni poslanci, kteří do tohoto výboru nebyli

zařazeni, vyloučeni z podílu na rozhodování při volbě členů Rady

České televize. V důsledku tohoto vyloučení pak do volebního

výboru nezařazení poslanci nemohou reprezentovat své voliče

v této oblasti, což ve svém důsledku je omezením práva jejich

voličů podílet se na správě veřejných záležitostí.

Ústavní soud při posuzování této námitky se přiklonil

k názoru obsaženému ve vyjádření Poslanecké sněmovny, dle něhož

zákon upravuje zřízení volebního výboru a jeho činnost s tím, že

podrobnosti postupu výboru jsou ponechány usnesením Poslanecké

sněmovny. Tato úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České

republiky, neboť přímo v Ústavě je upravena pravomoc obou komor

Parlamentu zřizovat jako své orgány výbory a komise, aniž by

Ústava určovala, které výbory mají být konkrétně zřizovány.

Mohou-li jednotlivé komory zřídit své výbory vlastním usnesením,

jedná se o pravomoc parlamentních komor zřizovat své orgány

autonomním způsobem. To odpovídá - dle názoru Ústavního soudu

- principu reprezentativní demokracie, neboť pro Parlament, který

vzešel ze svobodných voleb platí, že jako nositel moci v rámci

Ústavou vymezené působnosti přijímá rozhodnutí, jež vyjadřují vůli

lidu ve smyslu čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky. Kompetenční

svrchovanost Parlamentu i vnitřní organizační autonomie jeho komor

je proto nepopiratelnou náležitostí orgánu reprezentujícího

svrchovanou vůli lidu.

Z obecné definice zásady poměrného zastoupení vyplývá, že

tento systém politické reprezentace má naplňovat požadavek, že

poměr přidělených mandátů víceméně odpovídá poměru obdržených

hlasů. Pro aplikaci této zásady je však nezbytné vytvoření

základních podmínek v relativně stabilizovaných volebních

a stranických poměrech. Mezi tyto základní podmínky lze podle

obecné teorie zahrnout především ustálený volební mechanismus,

který byl použit alespoň ve třech po sobě následujících volbách.

Dále se pak předpokládá, že stranický systém je do značné míry

stálý a není příliš fragmentovaný a lze určit minimální měřitelnou

velikost tzv. nejmenší strany. Sama teorie dovozuje (např. Klíma

M., Poměrný "nepoměrný" volební systém po novelizaci zákona

o volbách do Parlamentu ČR, Politologický časopis č. 4/2000, s.

349), že v České republice jsou vytvořeny stabilizované poměry pro

aplikaci zásady poměrného zastoupení, když Ústavní soud je téhož

názoru.

Z toho, co bylo uvedeno lze podle názoru Ústavního soudu

odvodit, že pokud jsou vytvořeny dostatečně stabilizované

předpoklady pro aplikaci zásady poměrného zastoupení při

konstituování Poslanecké sněmovny jako celku, pak samozřejmě nelze

mít pochyb, že i pro konstituování vnitřních orgánů této komory

Parlamentu je zásada poměrného zastoupení ústavně konformním

základem. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny pak blíže

stanoví, jakým způsobem se poslanci zúčastňují práce Poslanecké

sněmovny. Poslanec pak může být členem nejvýše dvou výborů

s výjimkami uvedenými v § 33 odst. 1 citovaného zákona. Pro

volební výbor, jak vyplývá z ustanovení § 46a odst. 1 citovaného

zákona je zásada poměrného zastoupení základním pravidlem pro jeho

konstituování, což znamená, že struktura poslanců - členů

volebního výboru odpovídá samotné struktuře mandátů v Poslanecké

sněmovně a tím i poměru hlasů voličů, které politické strany,

zastoupené v této komoře Parlamentu, získaly.

Jinými slovy lze vyjádřit, že ustanovení volebního výboru

důsledně sleduje princip poměrného zastoupení, jehož uplatněním je

vytvořena i samotná Poslanecká sněmovna. Z této skutečnosti lze

potom oprávněně očekávat, že i volební výbor v rámci svých

kompetencí rozhoduje při volbě členů Rady České televize způsobem,

který respektuje rozvržení politických sil v celé Poslanecké

sněmovně. Ustavení volebního výboru (vložení § 46a do jednacího

řádu Poslanecké sněmovny zákonem č. 39/20001 Sb.) je pak zjevně

motivováno právě záměrem vybrat příslušný počet kandidátů Rady

České televize tak, aby při samotné volbě členů Rady České

televize měla Poslanecká sněmovna dostatečný prostor na diskusi

a pečlivé zvážení, týkající se jednotlivých kandidátů, což by

jedině mohlo vést k racionálním závěrům odůvodňujícím jejich

volbu. S ohledem na uvedené pak jde o tak řečeno jistý "předvýběr"

kandidátů Rady České televize, ovšem orgánem, který je zřízen

Poslaneckou sněmovnou způsobem již popsaným. Tento způsob potom

v konečném důsledku nelze označit za protiústavní, a to ani

z hlediska namítaného ustanovení čl. 21 odst. 1 Listiny, kdy je

při nejmenším respektována zajisté důležitá zásada, že "Občané

mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo

svobodnou volbou svých zástupců". Vzhledem k uvedenému proto

Ústavní soud dospěl k závěru, že způsob konstituování volebního

výboru nevykazuje rysy protiústavnosti a nezbylo než v naznačeném

směru vznesenou námitku pokládat za nedůvodnou.

Podstatou námitky týkající se omezení práva občanů mít za

rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím je

přesvědčení navrhovatelů, že předmětná úprava neobsahuje žádná

pravidla (kritéria) pro tu činnost volebního výboru spočívající ve

způsobu posuzování podaných návrhů a vedoucí k výběru pouze

takového počtu kandidátů, kteří jinak splňují předpoklady zákona

o České televizi, odpovídajícího trojnásobku počtu členů Rady

České televize. Aplikací této úpravy je podle názoru navrhovatelů

zabráněno podstatné části navržených kandidátů být volen tím

sborem, který je k tomu zákonem určen, tj. Poslaneckou sněmovnou,

tedy mít za rovných podmínek přístup k voleným funkcím.

Článek 21 odst. 4 Listiny stanoví, že "Občané mají za rovných

podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím." Toto právo

souvisí s oprávněním podílet se na správě veřejných věcí. Takové

právo je univerzální, patří každému občanovi bez rozdílu pohlaví,

národnosti, náboženství, politické příslušnosti k jakékoliv

skupině či jiného důvodu. Správou veřejných věcí je účast na

politickém životě státu, správě státu i správě veřejných

záležitostí a znamená také možnost ucházet se a zastávat jakékoliv

funkce ve veřejném životě bez jakékoliv diskriminace. Uvedenému

ustanovení Listiny odpovídá i čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu

o občanských a politických právech, který stanoví, že každý občan

má právo a možnost bez jakýchkoliv rozdílů uvedených v čl. 2 Paktu

a bez neodůvodněných omezení vstoupit za rovných podmínek do

veřejných služeb své země. Rovné podmínky pro přístup k veřejným

službám země znamenají, že kvalifikační požadavky nesmějí

vylučovat nikoho z těchto služeb z důvodů uvedených v čl. 3

Listiny nebo čl. 2 Paktu. Rovné podmínky také znamenají, že

právním předpisem jakékoliv síly ani praxí orgánů státní moci

nelze preferovat či diskriminovat některé skupiny občanů před

jinými skupinami, pokud jde o přístup k veřejným funkcím.

Jak již řečeno jediná kritéria, která zákon o České televizi

pro volbu členů Rady České televize Poslaneckou sněmovnou dává,

jsou, že Rada má být zvolena tak, ".aby v ní byly zastoupeny

významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové

proudy" (§ 4 odst. 1 zákona o České televizi), kdy návrhy na

kandidáty předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení

představující kulturní, regionální, sociální, odborové,

zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické

a národnostní zájmy (§ 4 odst. 2 zákona o České televizi).

Předpoklady pro možnost být zvolen za člena Rady České televize

jsou stanovenyv § 4 odst. 3 zákona o České televizi a zahrnují

způsobilost k právním úkonům, trvalý pobyt na území České

republiky a bezúhonnost.

Úkol zajistit uvedené složení Rady České televize je stanoven

Poslanecké sněmovně zákonem o České televizi, ale předmětná

ustanovení § 46a odst. 2 zákona o jednacím řádu jsou normou

upravující postup, kterým Poslanecká sněmovna tento svůj úkol

plní. Rozdělení úpravy konstituování Rady České televize mezi, jak

uvádějí navrhovatelé, hmotněprávní předpis a procesněprávní

předpis, nepovažuje Ústavní soud za protiústavní, protože

hmotněprávní úprava - tedy Rada České televize, její vznik,

pravomoci atd. - musejí být upraveny hmotněprávním předpisem

(zákonem o České televizi), naproti tomu způsob práce Poslanecké

sněmovny při volbách členů Rady České televize musí být

jednoznačně věcně upraven v tom zákoně, který upravuje jednání

Poslanecké sněmovny, tedy v zákoně o jednacím řádu. Jestliže

v souvislosti s první námitkou týkající se konstituování volebního

výboru dovodil Ústavní soud, že volební výbor je ústavně

konformním způsobem ustaveným orgánem Poslanecké sněmovny a byla

mu svěřena pravomoc účastnit se voleb členů Rady České televize,

pak působení volebního výboru při volbě členů Rady České televize

lze považovat za působení Poslanecké sněmovny samotné.

Volební výbor je podle § 32 zákona o jednacím řádu jedním

z výborů Poslanecké sněmovny, tedy řádně zákonem stanoveným

orgánem s vymezenými pravomocemi a jednáním. Činnost výborů je

upravena v části šesté, § 32 až § 46a zákona o jednacím řádu.

Z jednacích pravidel tak, jak jsou stanovena v § 36 a násl. zákona

o jednacím řádu, jednoznačně vyplývá, že práce výboru se řídí

standardními pravidly platnými pro jednání demokraticky ustavených

orgánů. Členové výboru jsou oprávněni účastnit se schůze výboru,

navrhovat doplnění nebo změnu pořadu jednání, vystupovat

s podněty, návrhy a připomínkami. O všech návrzích je pak

rozhodováno způsobem, který zákon o jednacím řádu přesně upravuje.

Z veškeré své činnosti jsou výbory odpovědny Poslanecké sněmovně.

Volební výbor, jak vyplývá z podkladů uvedených v části IV.,

při vyřazování kandidátů postupoval podle ustanovení § 4 odst.

2 a 3 zákona o jednacím řádu, tedy posuzoval plnění formálních

náležitostí stanovených zákonem (návrh podaný oprávněnými

subjekty, splnění předpokladů pro člena Rady České televize).

Tomuto postupu nelze vytknout porušení rovných podmínek pro

přístup občanů k voleným funkcím. Porušení uvedeného principu však

nelze spatřovat ani v dalším postupu volebního výboru, který výběr

omezeného počtu kandidátů již dále prováděl jen na základě volby

s tajným hlasováním. Z tohoto postupu jednoznačně vyplývá, že

i zde všichni navržení kandidáti měli stejnou možnost přístupu

k této funkci.

Vzhledem k uvedenému a v důsledku respektování zásady

poměrného zastoupení při ustavování volebního výboru nelze dospět

k závěru, že by byl zasažen čl. 21 odst. 4 Listiny a tedy byl

odepřen občanům za rovných podmínek přístup k voleným a jiným

veřejným funkcím (členství v Radě České televize). Znovu je třeba

připomenout zřejmý záměr Poslanecké sněmovny o vytvoření svého

orgánu (s respektováním zásady poměrného zastoupení), který zjevně

vytvořil podmínky pro zefektivnění činnosti Poslanecké sněmovny

při volbě členů Rady České televize. Zachování rovných podmínek

občanů z hlediska přístupu k veřejným funkcím je nutno spatřovat

v jejich rovné možnosti prostřednictvím návrhů oprávněných

subjektů ucházet se o funkci člena Rady České televize, a to

i z hlediska existence a kompetencí Poslaneckou sněmovnou

ustaveného volebního výboru na zásadě poměrného zastoupení.

Navrhovatelé konečně namítali, že stávající text ustanovení

§ 46a odst. 2 zákona o jednacím řádu v části ".a z navržených

kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere." je

zmatečný, neboť není jednoznačné, který zákon je míněn formulací

". tohoto zákona.", když zákon o České televizi není vůbec

v zákoně o jednacím řádu citován a zákon o jednacím řádu nemohl

mít zákonodárce v dané souvislosti na mysli. K této připomínce

Ústavní soud uvádí, že formulace není příliš vhodná, avšak

z celkového kontextu napadeného ustanovení, tj. § 46a zákona

o jednacím řádu jednoznačně vyplývá, že se jedná o volby členů

Rady České televize a lze proto dovodit, že předpoklady pro výkon

této funkce jsou stanoveny právě zákonem o České televizi. Ústavní

soud v této souvislosti konstatuje, že uvedená nepřesná formulace

je spíše technického charakteru a v žádném případě nezakládá

protiústavnost napadeného ustanovení.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavnísoud k závěru, že

napadeným ustanovením není porušen čl. 21 odst. 4 Listiny.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. dubna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru