Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 20/01Nález ÚS ze dne 20.11.2001Obecně závazná vyhláška města Plchov o místních poplatcích

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Kladno
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
Věcný rejstříkpůsobnost/samostatná
akt/správní
poplatek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 176/24 SbNU 305
Paralelní citace (Sbírka zákonů)8/2002 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2001:Pl.US.20.01
Datum vyhlášení17.12.2001
Datum podání11.07.2001
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; obecně závazná vyhláška obce Plchov o místních poplatcích

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.4, čl. 2 odst.3

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 10 písm.a, § 35, § 84 odst.2

565/1990 Sb., § 2, § 4, § 15

8/2002 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 20/01 ze dne 20. 11. 2001

8/2002 Sb.

N 176/24 SbNU 305

Obecně závazná vyhláška města Plchov o místních poplatcích

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 20. listopadu 2001 v plénu ve věci

návrhu přednosty Okresního úřadu v Kladně na zrušení obecně

závazné vyhlášky obce P. ze dne 28. 2. 2001, o místních

poplatcích, se souhlasem účastníků řízení bez ústního jednání,

takto:

Ustanovení čl. I. Poplatek ze psů oddílu Ohlašovací povinnost

odst. 1 části věty první znějící "ze všech psů v domácnosti

chovaných" a odst. 2, čl. II. Poplatek za užívání veřejného

prostranství oddílu Předmět poplatku odst. 1 části věty znějící

"nebo jakékoliv užití bránící obecnému užívání" a odst. 4 části

věty znějící "poplatník oznámil, že", oddílu Sazby poplatku odst.

1 písm. f), oddílu Oznamovací povinnost věty druhé a oddílu

Splatnost poplatku odst. 1 části věty znějící "poplatník oznámil,

že" se v obecně závazné vyhlášce obce P. o místních poplatcích ze

dne 28. 2. 2001 zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce

zákonů.

Ve zbývající části se návrh zamítá.

Odůvodnění:

I.

Podáním ze dne 11. 7. 2001 přednosta Okresního úřadu v Kladně

navrhl zrušení obecně závazné vyhlášky obce P. o místních

poplatcích, vydané v samostatné působnosti obce, jejíž znění je

následující:

"Obecně závazná vyhláška o místních poplatcích

Obecní zastupitelstvo obce P. schválilo dne 28. 2. 2001

v souladu s ustanoveními zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve

znění pozdějších předpisů, a ustanovením zákona ČNR č. 565/1990

Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tuto

obecně závaznou vyhlášku:

Obec stanoví tyto poplatky

I. Poplatek ze psů

1) Poplatek platí fyzická a právnická osoba, která je vlastníkem

psa a má trvalý pobyt v obci.

Za držitele psa se považuje uživatel bytu.

2) Poplatek se platí ze psů starších 6 měsíců

Výše poplatku ze psa činí ročně 60 Kč.

Osvobození

Poplatek se neplatí ze psů užívaných k doprovázení nebo ochraně

nevidomých, bezmocných a držitelů průkazek ZTP-P (zvláště těžce

postižených s průvodcem).

Placení poplatku po vzniku nebo zániku poplatkové povinnosti

1) Vznikne-li poplatková povinnost během roku, platí se poplatek

počínaje prvním měsícem následujícím po dni, kdy poplatková

povinnost vznikla. Poplatek za měsíc zbývající do konce běžného

roku se platí poměrnou částkou ročního poplatku.

2) Zanikne-li poplatková povinnost během roku, zaniká povinnost

platit poplatek uplynutím měsíce, ve kterém to bylo oznámeno

OÚ. Poměrná část zaplaceného poplatku se na písemnou žádost

vrací, činí-li více než 50,- Kč.

Ohlašovací povinnost

1) Poplatník je povinen podat přiznání k poplatku do 15 dnů ode

dne vzniku poplatkové povinnosti ze všech psů v domácnosti

chovaných. Přiznání se podává bez vyzvání na předepsaném

tiskopise.

2) Nesplní-li poplatník svoji ohlašovací povinnost ve stanovených

termínech, zvýší OÚ poplatek splatný v běžném roce o 50 %.

Splatnost poplatku

1) Poplatník je povinen zaplatit poplatek bez vyměření nejpozději

do 15. února každého roku.

2) Vznikne-li poplatková povinnost během roku, platí se poplatek

do 15. dne prvního měsíce, od kterého se má poplatek platit.

3) Není-li poplatek zaplacen v termínu nebo vůbec, vyměří se

poplatek se zvýšením sazby o 50 %.

II. Poplatek za užívání veřejného prostranství

Předmět poplatku

1) Předmětem poplatku je zvláštní užívání veřejného prostranství,

a to k umístění zařízení sloužící k poskytování služeb,

umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení,

cirkusů, lunaparků a jiných podobných atrakcí, umístění

skládek, vyhrazení trvalého parkování a užívání tohoto

prostranství pro kulturu, sportovní akce a potřeby filmových

a televizních děl, nebo jakékoliv užití bránící obecnému

užívání.

2) Poplatek platí fyzické a právnické osoby, které užívají veřejné

prostranství.

3) Za veřejné prostranství se považují všechna místa sloužící

veřejnému užívání, zejména ulice, náves, chodníky, silnice,

sady nebo jiné plochy, které OÚ za veřejné prohlásí.

4) Poplatek se vybírá ode dne, kdy začalo užívání veřejného

prostranství až do dne, kdy poplatník oznámil, že užívání

prostranství skončilo, zařízení bylo odstraněno a prostranství

bylo poplatníkem uvedené do původního stavu (odstranění lešení,

zahájení výkopu, zadláždění, odvoz materiálu, rumů, odpadů

apod.).

Sazby poplatku

1) Sazba poplatku za trvalé používání prostranství je stanovena

paušální částkou

a) stánky, kiosky na 1 m2 ročně 200,- Kč

b) stánky, kiosky na 1 m2 denně 4,- Kč

c) prodej z auta, přívěsu apod. za 1 den 10,- Kč

d) za používání veřejného prostranství pro provoz lunaparku, cirku

a jiných atrakcí (kolotoče, střelnice, houpačky, dopravní

vozidla) denně 30,- Kč

e) za parkování nepojízdných vozidel (vraků) na veřejném

prostranství za jedno místo denně 20,- Kč

f) při překročení stanovené lhůty k odstranění denně 100,- Kč

g) za používání prostranství při stavebních pracech, v rozsahu

stavebního povolení k záboru (zabrání místa lešením, uložení

stavebních hmot, nářadí atd.) za 1 m2 a den 4,- Kč

h) ostatní denně 10,- Kč

V KÚ P. je veřejným prostranstvím obecně stanoveno podle § 4 zák.

565/1990 Sb. a dále se pak jedná o níže uvedené pozemky vedené

v Katastru nemovitostí:

Na mapě zjednodušená evidence KN

897; 893/1; 889/1; 891; 892; 895; 853; 805/7; 805/1; 804/11;

773/2; 898; 900; 887/2; 887/1; 886; 884/4; 884/2; 804/1; 819/3;

542/14; 515/2; 542/15; 542/13; část pozemku 515/7 a to do

vzdálenosti 30 m od hladiny rybníka; 336/2; 570; 571/2; 572; 873;

807; 874; 873/6; 873/10; 873/4; 873/1; 873/9; 873/2; 916; 345;

873/13; 10; 862/3; 863/1; 93/7; 346; 556/3.

Pozemky na mapě PK

796; 798; 800; 852; 853; 879/1; 884/1; 884/2; 885; 886; 887;

889/1; 891; 892; 893; 895; 897; 898; 899; 900.

V pochybnosti je obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout,

zda ve sporném případě jde o veřejné prostranství.

Osvobození

1) Stavebníci rodinných domů se osvobozují od poplatku uložením

stavebního materiálu na veřejném prostranství po dobu 1 měsíce od

zahájení stavby.

2) Z akcí pořádaných na veřejném prostranství bez vstupného, nebo

jehož výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely,

se poplatek neplatí.

Oznamovací povinnost

Každý, kdo hodlá veřejné prostranství trvale nebo přechodně

užívat, je povinen se před začátkem užívání dohodnout s OÚ.

Nebylo-li přechodné užívání povoleno, bude poplatek za přechodné

užívání veřejného prostranství zvýšen o 50 %.

Splatnost poplatku

1) Poplatek se vybírá počínaje dnem, kdy začalo užívání veřejného

prostranství, až do dne, kdy poplatník oznámil, že užívání

veřejného prostranství skončilo.

2) Poplatek podle trvalého užívání je splatný předem na celý rok

a bude vyměřen OÚ.

3) Poplatek za přechodné užívání vybírá OÚ v hotovosti.

4) OÚ vrátí zaplacený poplatek v případě, že byl zaplacen před

používáním prostranství, ale s používáním nebylo vůbec započato,

nebo že uživatel oznámil skutečné užívání před uplynutím poplatné

doby.

III. Poplatek ze vstupného

Předmět poplatku

1) Poplatek platí fyzická a právnická osoba, která akce pořádá.

2) Poplatek se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní,

prodejní akce a akce podobného charakteru.

Sazba poplatku

Sazba poplatku kromě vstupného na burzy činí ze základu

- do 2 000,- Kč 10 %

- od 2 000,- Kč do 8 000,- Kč 15 %

- nad 8 000,- Kč 15 %

Poplatek ze vstupného na burzy činí 15 %

Osvobození a úlevy

1) Poplatek se nevybírá z akcí majících převážně vzdělávací

charakter (např. přednášky, výstavy) a filmových představení

v kině.

2) Poplatek ze vstupného se nevybírá z akcí kulturních,

sportovních a z dalších akcí, jejichž celý výtěžek je určen na

charitativní a veřejně prospěšné účely.

Oznamovací povinnost

1) Jeden týden před konáním akce je pořadatel povinen předat

vstupenky na OÚ ke kontrole.

2) Přiznání k poplatku ze vstupného je poplatník povinen podat OÚ

do 10 dnů po skončení akce a doložit průkaznou evidenci prodaných

vstupenek.

IV. Ustanovení společná a závěrečná

1) Nebudou-li poplatky zaplaceny včas nebo ve správné výši, vyměří

správce poplatku poplatek platebním výměrem. Může zvýšit včas

nezaplacené poplatky až o 50 %.

2) Pokud poplatník nesplní svoji oznamovací povinnost stanovenou

touto vyhláškou, může mu správce poplatku uložit pokutu za

nepeněžité plnění § 37 a 37a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní

a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

3) Pokud poplatník nesplní svoji povinnost stanovenou touto

vyhláškou, bude správce postupovat ve smyslu ustanovení zákona č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších

předpisů.

4) Pokud poplatník nesplní svoji poplatkovou (oznamovací)

povinnost určenou touto obecně závaznou vyhláškou, lze poplatky

vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém

poplatková (oznamovací) povinnost vznikla.

5) Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující

k vyměření poplatku nebo jeho dodatečnému stanovení, běží tříletá

lhůta znovu od konce roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu

zpraven.

6) Správce poplatku může na žádost poplatníka z důvodu zmírnění

nebo odstranění tvrdosti v jednotlivých případech poplatky snížit

nebo prominout.

V. Zrušovací ustanovení

Obecně závazná vyhláška o místních poplatcích ze dne 1. 5. 1999 se

dnem účinnosti této vyhlášky ruší.

Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 17. 3. 2001.

Vyvěšení dne 28. 2. 2001

J. B. M. V.

zástupce starosty starosta"

Navrhovatel ve svém návrhu uvádí, že shledal obecně závaznou

vyhlášku v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto

svým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2001, čj. Sekr./12590/2001, její

výkon pozastavil. Navrhovateli je známo, že zastupitelé obce P. se

na svém zasedání dne 9. 5. 2001 usnesli na tom, že trvají na znění

obecně závazné vyhlášky pod body 5, 6 a 9 a že v ostatních bodech

(1 - 4, 7, 8, 10 - 12) by měla být změněna dle platné právní

úpravy, protože však ke dni podání návrhu k žádné nápravě nedošlo,

navrhovateli nezbývá, než věc předložit k rozhodnutí Ústavnímu

soudu s následující argumentací:

1. Obecně závazná vyhláška byla schválena dne 28. 2. 2001

v návaznosti na zákon č. 367/1990 Sb., přestože v té době byl již

účinný zákon č. 128/2000, o obcích,

2. Čl. I odst. 1, podle kterého za držitele psa se považuje

uživatel bytu, je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona ČNR

č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, podle kterého je

poplatníkem poplatku ze psa pouze vlastník psa.

3. Čl. I odst. 1, podle kterého se poplatníkovi ukládá

povinnost podat přiznání k poplatku ze všech psů v domácnosti

chovaných, je v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona

o místních poplatcích, podle kterého poplatky nelze vázat na počet

psů chovaných v jedné domácnosti, ale pouze na počet psů chovaných

jedním vlastníkem.

4. Čl. I odst. 2, podle kterého se při nesplnění ohlašovací

povinnosti ve stanovených termínech zvyšuje poplatek o 50 %, je

v rozporu s ustanoveními § 37 a § 37a zákona o správě daní

a poplatků a § 12 zákona o místních poplatcích, podle kterých

nesplnění ohlašovací povinnosti je považováno za nesplnění

povinnosti nepeněžité povahy, které lze postihnout pokutou.

5. Čl. II odst. 1, podle kterého je předmětem poplatku

i jakékoliv užití bránící obecnému užívání, je v rozporu

s ustanovením § 4 zákona o místních poplatcích, neboť zpoplatnění

podléhá zvláštní užívání, a nikoliv jakékoliv užívání.

6. Čl. II odst. 2 je třeba v souladu s ustanovením § 4 odst.

3 zákona o místních poplatcích doplnit takto: "Poplatek platí

fyzické a právnické osoby, které užívají veřejné prostranství

zvláštním způsobem".

7. Čl. II odst. 4, podle kterého poplatková povinnost zaniká

dnem, kdy poplatník oznámil, že užívání prostranství skončilo, je

v rozporu s ustanovením § 4 zákona o místních poplatcích, neboť

poplatková povinnost zaniká dnem ukončení stavu, který zpoplatnění

podléhá a nelze ho spojovat s oznamovací povinností poplatníka.

8. Čl. II, Sazby poplatku, odst. 1 písm. f), podle kterého je

při překročení stanovené lhůty k odstranění stanovena sazba 100,-

Kč denně, je v rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť

zákon takovou sazbu (sankci) neupravuje a předmětem úpravy obecně

závazné vyhlášky nemohou být žádné jiné sazby (sankce) než ty,

které jsou určeny zákonem.

9. Čl. II, Sazby poplatku, ustanovení, kterým je určeno, co

je veřejným prostranstvím podle § 4 zákona o místních poplatcích

a určení konkrétních pozemků vedených v katastru nemovitostí, je

bezpředmětné, neboť pojem "veřejné prostranství" je obecně

stanoven zákonem v § 4 zákona o místních poplatcích a § 34 zákona

o obcích.

10. Čl. II ustanovení, podle kterého v pochybnostech je

obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout, zda ve sporném případě

jde o veřejné prostranství, je v rozporu s § 4 odst. 2 zákona

o místních poplatcích, neboť nelze dodatečně rozhodovat o tom, zda

určitý prostor je či není veřejným prostranstvím. V obecně závazné

vyhlášce musí být veřejné prostranství pro zvláštní užívání

identifikováno jasně a zřejmě a musí být v souladu s platnými

právními předpisy.

11. Čl. II ustanovení, podle kterého se stanoví možnost

zvýšení poplatku za přechodné užívání veřejné prostranství

zvýšením o 50 %, nebylo-li přechodné užívání OÚ povoleno, je

v rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť předmětem úpravy

obecně závazné vyhlášky nemohou být žádné jiné sankce než ty,

které stanoví zákony.

12. Čl. II, Splatnost poplatku, odst. 1, podle kterého se

poplatek vybírá až do dne, kdy poplatník oznámil, že užívání

veřejného prostranství skončilo, je v rozporu s ustanovením § 4

zákona o místních poplatcích, neboť poplatková povinnost zaniká

dnem ukončení stavu, který zpoplatnění podléhá.

Závěrem navrhovatel informoval Ústavní soud, že mu byl doručen

přípis starosty obce P. ze dne 4.4.2001, kterým žádá o opravu

tiskové chyby v datu schválení vyhlášky z chybného data 22. 3.

1999 na správné datum 28. 2. 2001.

II.

Obec P. ve vyjádření k návrhu ze dne 26. 9. 2001, podepsaném

starostou obce, potvrdila, že zastupitelé na svém jednání dne 9.

5. 2001 odsouhlasili změnu obecně závazné vyhlášky v bodech 1, 2,

3, 4, 7, 8, 10, 11 a 12 a že ke dni podání vyjádření připojují bod

č. 6. K argumentaci navrhovatele pod body 5 a 9 starosta obce

uvedl, že k přijetí úpravy přivedlo obec zjištění, že na některých

obecních pozemcích, které v minulosti sloužily jako cesty, jsou

historickým majetkem obce a obec je hodlá vrátit původnímu účelu,

hospodaří bez nájemní smlouvy a v rozporu s právním řádem AGRO P.

Obecní úřad proto vyměřil tomuto subjektu místní poplatek za

užívání pozemků č.p. 886 a 884/4, ostatní komunikace, rozhodnutí

však Okresní úřad v Kladně v odvolacím řízení zrušil s tím, že

předmětné pozemky nesplňují charakter veřejného prostranství tak,

jak uvádí ustanovení § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích.

Obec proto doplnila obecně závaznou vyhlášku výčtem veřejně

přístupných pozemků dle evidence v katastru nemovitostí a je

přesvědčena, že takovéto určení pozemků je v souladu se zákonem

o místních poplatcích. Podle názoru obce měl zákonodárce

ustanovením § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích na mysli

poplatek za to, že někdo využívá veřejně přístupná místa ve svůj

prospěch a přitom ostatním brání v jeho užívání, takže, je-li

stanovena povinnost zaplatit místní poplatek za to, že někdo

přiveze a složí na veřejně přístupné místo stavební materiál

a postupně jej zpracovává, pak musí být stejným způsobem stíhán

i ten, kdo veřejně přístupné místo rozorá, oseje a využívá. Obec

P. má za to, že ustanovení vyhlášky zpoplatňující "jakékoliv užití

bránící obecnému užívání" (bod 5 návrhu) je v souladu se zákonem

o místních poplatcích. K upřesňujícímu dotazu Ústavního soudu

starosta obce dopisem ze dne 29. 10. 2001 sdělil, že ke změně

obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích dosud nedošlo, neboť

obec vyčkává rozhodnutí Ústavního soudu. Na podporu své dřívější

argumentace starosta obce poukázal na ustanovení § 10 a § 38

zákona o obcích, podle kterých obec může ukládat v samostatné

působnosti obecně závaznou vyhláškou povinnosti k zabezpečení

majetku a jeho ochraně nebo může stanovit, že na některých veřejně

přístupných místech v obci jsou konkrétní činnosti zakázány. Podle

názoru starosty obce je obrana při zabrání veřejně přístupného

místa (konkrétně oplocení přístupové cesty na obecní hřiště)

žalobou k obecnému soudu nejen poměrně finančně nákladná, ale

i zdlouhavá, a proto obec volila formu obecně závazné vyhlášky.

III.

Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR rozhoduje

Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně

závazných vyhlášek obcí, vydaných v jejich samostatné působnosti,

jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní

smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. V tomto řízení je Ústavní soud

vzhledem k ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, povinen také zkoumat, zda napadený právní

předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem. Protože obecně

závazná vyhláška byla přijata a vyhlášena dne 28. 2. 2001,

vztahoval se na její přijetí a publikaci režim zákona č. 128/2000

Sb., o obcích (obecní zřízení). Podle ustanovení § 35, § 84 odst.

2 písm. i) a § 10 písm. a) zákona o obcích může zastupitelstvo

v rámci samostatné působnosti obce vydávat obecně závazné vyhlášky

a ukládat povinnosti ve věcech stanovených zvláštním zákonem.

Podle ustanovení § 1 a § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních

poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, obce mohou vybírat

zákonem taxativně stanovené místní poplatky, jejichž zavedení,

jakož i další náležitosti s tímto zavedením spojené, stanoví

obecně závaznou vyhláškou. V tomto směru Ústavní soud zjistil ze

zápisu č. 1 ze zasedání obecního zastupitelstva v P., konaného dne

28. 2. 2001, že projednávání obecně závazné vyhlášky o místních

poplatcích se zúčastnili všichni zastupitelé obce (6 členů), kteří

ji jednomyslně schválili. Vyhláška byla v souladu s ustanovením

§ 12 odst. 1 a 2 zákona o obcích vyvěšena na úřední desce od 28.

2. 2001 do 4. 4. 2001. Ústavní soud má za to, že napadená obecně

závazná vyhláška vymezením upravované problematiky náleží a byla

vydána v oblasti samostatné působnosti obce ústavně předepsaným

způsobem a nabyla účinnosti tak, jak je v ní uvedeno.

Dopisem ze dne 3. 5. 2001, čj. Sekr./12590/2001, přednosta

Okresního úřadu v Kladně, pozastavil výkon předmětné vyhlášky.

Zastupitelé obce P. se seznámili s tímto rozhodnutím na zasedání,

konaném dne 9. 5. 2001, kterého se účastnilo 5 členů, kteří se

usnesli na tom, že trvají na znění vyhlášky uvedeném v důvodech

pozastavení pod body 5, 6 a 9 a že v ostatních bodech ji změní dle

právních norem, k čemuž jak shora uvedeno, dosud nedošlo.

Ústavní limity pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí

v jejich samostatné působnosti jsou určeny v čl. 104 odst. 3

Ústavy ČR, podle něhož zastupitelstva obcí mohou v mezích své

působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Působnost obce v tomto

směru vyplývá z ustanovení § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích,

podle něhož se obec při výkonu samostatné působnosti při vydávání

obecně závazných vyhlášek řídí jen zákony. Ve svých dřívějších

nálezech Ústavní soud několikrát judikoval, že podle čl. 4 odst.

1, čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR pro oblast

působnosti obce vyplývá, že v případech, kdy obec vystupuje jako

subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy

a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závazné vyhlášky, jejichž

obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jen v případě

výslovného zákonného zmocnění (Pl. ÚS 5/93, Pl. ÚS 26/93, ÚS,

sv.1 č. 4 a 12). Přestože tyto nálezy byly učiněny za dřívější

právní úpravy (zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, zrušený

zákonem č. 128/2000 Sb.), závěry v nich vyslovené si nepochybně

zachovávají svoji platnost i v současnosti.

IV.

Po přezkoumání obecně závazné vyhlášky (dále jen

"vyhláška") Ústavní soud má za to, že návrh přednosty Okresního

úřadu v Kladně je částečně důvodný, a to v bodech 3, 4, 5, 7, 8,

11 a 12. K tomuto závěru dospěl na základě těchto úvah:

V bodu 1) navrhovatel uvádí, že obecní zastupitelstvo

schválilo vyhlášku dne 28. 2. 2001 v návaznosti na zákon ČNR č.

367/1990 Sb., o obcích, bez ohledu na to, že v té době byl již

platný nový zákon o obcích č. 128/2000 Sb. Ústavní soud zjistil,

že vyhláška byla přijata v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb.,

o obcích (obecní zřízení), a že obecní zastupitelé při jejím

přijímání akceptovali platnou právní úpravu a vycházeli z ní.

Pouhý odkaz v záhlaví vyhlášky na tehdy již zrušený zákon ČNR č.

367/1990 Sb. tak není s to založit její nezákonnost či

neústavnost.

Pod bodem 2 navrhovatel vytýká vyhlášce, že v čl. I. Poplatek

ze psů, odst. 1, větě druhé uvádí, že za držitele psa se považuje

uživatel bytu, což je v rozporu se zákonem o místních poplatcích,

podle kterého poplatek za psa platí pouze vlastník psa. Ústavní

soud konstatuje, že čl. I odst. 1 vyhlášky obsahuje i větu první,

podle které poplatek platí fyzická a právnická osoba, která je

vlastníkem psa a má trvalý pobyt v obci. Toto ustanovení věty

první odpovídá § 2 odst. 1 zákona o místních poplatcích (s jistou

výhradou k textaci, neboť pojmově s právnickou osobou nelze

spojovat trvalý pobyt, ale sídlo), tedy, že poplatková povinnost

stíhá pouze a jenom vlastníka psa. Ustanovení věty druhé

v kontextu s větou první a dalšími navazujícími ustanoveními

vyhlášky lze považovat za nadbytečné nezakládající poplatkovou

povinnost pro "uživatele bytu", který je považován za "držitele

psa", pokud zároveň tato osoba není současně vlastníkem psa, což

je případ, který pokrývá ustanovení věty první. Nadbytečné, resp.

právně nevýznamné, ustanovení věty druhé tím, že nezakládá vznik

poplatkové povinnosti pro jiné osoby než vlastníky psů, tak není

v rozporu se zákonem o místních poplatcích, jakož i ústavními

předpisy, a Ústavní soud neshledal důvod k jejímu zrušení.

Body 3 a 4 návrhu se dotýkají čl. I. Poplatek ze psů, oddílu

Ohlašovací povinnost. V tomto odstavci se mimo jiné uvádí, že

poplatník je povinen podat přiznání k poplatku do 15 dnů ode

vzniku poplatkové povinnosti ze všech psů v domácnosti chovaných

a nesplní-li svoji ohlašovací povinnost, obecní úřad zvýší

poplatek splatný v běžném roce o 50 %. Ve shodě s navrhovatelem

Ústavní soud konstatuje, že poplatková povinnost je podle zákona

o místních poplatcích vázána, za existence zákonné výjimky

týkající se psů užívaných k doprovázení nebo ochraně osob

nevidomých, bezmocných a držitelů průkazu ZTP/P, na psy starší 6

měsíců chované konkrétním vlastníkem, nikoliv chované v konkrétní

domácnosti. Není vyloučeno, aby v konkrétní domácnosti byli

chováni psi, kteří patří více vlastníkům, tito vlastníci však do

konkrétní domácnosti nepatří. Při nesplnění oznamovací

(poplatkové) povinnosti v určeném termínu lze podle ustanovení §

12 zákona o místních poplatcích vyměřit dlužné částky do tří let

od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková)

povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zákon ČNR č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle ustanovení § 13

zákona o místních poplatcích o řízení ve věcech poplatků platí

zvláštní předpisy (zákon o správě daní a poplatků), pokud tento

zákon nestanoví jinak. Protože zákon o místních poplatcích

nestanoví žádné sankce či možnost zvýšení ročního poplatku

z titulu nesplnění oznamovací povinnosti, dostávají se ustanovení

věty první odst. 1 vyjádřené slovy "ze všech psů v domácnosti

chovaných" a ustanovení odst. 2 do rozporu se zákonem o místních

poplatcích, neboť se jimi ukládá povinnost mimo jeho meze. Ústavní

soud proto ustanovení v citovaných částech zrušil pro rozpor s čl.

2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.

Podle bodu 5 návrhu vyhláška uvádí v čl. II. Poplatek za

užívání veřejného prostranství, v odst. 1, že předmětem poplatku

je nejen zvláštní užívání veřejného prostranství, ale i jakékoliv

užití bránící obecnému užívání. Podle navrhovatele podléhá

zpoplatnění jen zvláštní užívání veřejného prostranství, jehož

způsoby jsou taxativně uvedeny v § 4 zákona o místních poplatcích,

a nikoliv jakékoliv užívání. Ústavní soud považuje tuto námitku za

důvodnou. Účelem veřejného prostranství, jak vyplývá z ustanovení

§ 4 zákona o místních poplatcích, je obecné a zvláštní užívání.

Obecným užíváním se rozumí užívání např. náměstí či místních

komunikací chodci a vozidly a je zásadně bezplatné. Na rozdíl od

toho tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství je definování

taxativním výčtem v § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích a je

úplatné (srov. Pl.ÚS 14/95, ÚS, sv. 4, č. 68). Podle tohoto

ustanovení se za zvláštní užívání veřejného prostranství pokládá

umístění zařízení sloužících k poskytování služeb, umístění

stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů,

lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení

trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro

kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby filmových a televizních

děl. Podle Ústavního soudu tedy předmětem poplatku za zvláštní

užívání veřejného prostranství nemůže být "jakékoliv užití bránící

obecnému užívání", neboť tento způsob v taxativním výčtu forem

zvláštního užívání chybí. Zpoplatněním "jakéhokoliv užití

bránícího obecnému užívání" obec stanoví povinnost nad rámec

a mimo meze zákona, a proto Ústavní soud ustanovení vyhlášky

v této části vyjádřené slovy "nebo jakékoliv užití bránící

obecnému užívání" zrušil pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR

a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.

V bodu 6 navrhovatel uvedl, že ustanovení odst. 2 čl. II,

podle kterého "Poplatek platí fyzické a právnické osoby, které

užívají veřejné prostranství", by mělo být doplněno slovy

"zvláštním způsobem". Ústavní soud pojímá tento návrh jako

doporučení obecnímu zastupitelstvu pro budoucí novelizaci obecně

závazné vyhlášky, protože Ústavnímu soudu role "aktivního

zákonodárce" nepřísluší, neboť k doplňování zákonů či jiných

obecně závazných předpisů není oprávněn. K tomuto návrhu Ústavní

soud dodává, že podle jeho názoru citované ustanovení obstojí samo

o sobě i bez doplnění, protože po zrušení části věty v odst. 1

v rozsahu, jak uvedeno shora, bude zřejmé, že jde o poplatek pouze

za zvláštní užívání veřejného prostranství.

Pod bodem 7 navrhovatel vytýká vyhlášce, že váže zánik

poplatkové povinnosti za zvláštní užívání veřejného prostranství

ke dni, "kdy poplatník oznámil, že užívání prostranství skončilo,

zařízení bylo odstraněno a prostranství bylo poplatníkem uvedeno

do původního stavu". Navrhovatel má za to, že poplatková povinnost

zaniká dnem ukončení stavu, který zpoplatnění podléhá, a nelze ji

spojovat s povinností poplatníka oznámit, že jeho povinnost

zanikla. Podle Ústavního soudu je tato výtka důvodná. Ustanovením

§ 4 odst. 5 zákona o místních poplatcích je stanovena horní

hranice poplatku za užívání veřejného prostranství za každý

i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a den s tím, že

obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální

částkou. Z tohoto, jakož ani z žádného dalšího ustanovení zákona

o místních poplatcích nelze vyvodit poplatkovou povinnost vázanou

na oznamovací povinnosti poplatníka o ukončení užívání veřejného

prostranství, a proto Ústavní soud ustanovení vyhlášky v této

části zrušil pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.

3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.

V bodu 8 navrhovatel vytýká vyhlášce, že v čl. II, oddílu

Sazby poplatku odst. 1 písm. f) stanoví, že sazba poplatku za

trvalé používání prostranství je stanovena paušální částkou

"100,- Kč denně při překročení stanovené lhůty k odstranění".

Podle navrhovatele jde o sazbu, resp. sankci, jejíž uložení zákon

o místních poplatcích neumožňuje. Ústavní soud shledal návrh

důvodným a pro rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst.

3 a čl. 4 odst. 1 Listiny napadené ustanovení vyhlášky zrušil.

Pod bodem 9 navrhovatel uvádí, že pojem "veřejné

prostranství" je určen obecně zákonem (§ 4 odst. 2 zákona

o místních poplatcích, § 34 zákona o obcích), a proto konkrétní

určení pozemků tohoto charakteru podle parcelních čísel je ve

vyhlášce bezpředmětné. Ústavní soud se k určitosti míst, která

jsou v obci veřejným prostranstvím pro účely poplatku za užívání

veřejného prostranství, vyjádřil již ve svých dřívějších

rozhodnutích, kdy uvedl, že zpoplatnění užívání veřejných

prostranství se nemusí týkat všech veřejných prostranství, a proto

je nutné provést jejich bližší specifikaci uvedením názvu místa

nebo je jinak blíže charakterizovat jejich umístěním v obci, aby

byla vyloučena jejich záměna a současně aby nebyla narušena právní

jistota občanů (Pl. ÚS 14/95, ÚS, sv. 4, č. 68). Při určování

míst, která jsou v obci veřejným prostranstvím (§ 15 věta druhá

zákona o místních poplatcích), je obec vázána legální definicí

pojmu veřejného prostranství obsaženou v ustanovení § 4 odst. 2

zákona o místních poplatcích (Pl. ÚS 24/94, ÚS, sv. 3, č. 19,

vyhlášený pod č. 80/1995 Sb.) Podle tohoto ustanovení jsou

veřejným prostranstvím " i další prostory přístupné každému bez

omezení", z čehož vyplývá, že to mohou být všechny plochy, které

jsou bez možností jakýchkoli omezujících zásahů ze strany

vlastníků pozemků přístupny každému. V této souvislosti je však

třeba při interpretaci pojmu veřejného prostranství respektovat

rozsah samostatné působnosti obce, jak je uveden v ustanovení §

35 zákona o obcích. Posuzuje konkrétní specifikaci veřejných

prostranství formou parcelních čísel pod tímto zorným úhlem,

Ústavní soud neshledal, že toto určení by bylo v rozporu se

zákonem o místních poplatcích.

Ústavní soud rovněž nevyhověl návrhu uvedenému pod bodem 10,

podle kterého by v pochybnostech obecní zastupitelstvo nemělo být

oprávněno rozhodnout, zda ve sporném případě určitý prostor je či

není veřejným prostranstvím, neboť podle navrhovatele musí být

v obecně závazné vyhlášce veřejné prostranství pro zvláštní

užívání identifikováno jasně a zřejmě, a nelze tak činit

dodatečně. Podle ustanovení § 15 zákona o místních poplatcích je

obec oprávněna obecně závaznou vyhláškou zavést místní poplatky,

upravit podrobnosti jejich vybírání a určit místa, která jsou

v obci veřejným prostranstvím pro účely zpoplatnění jeho užívání.

Jak bylo již shora uvedeno, vyhlášku obec vydává v samostatné

působnosti. Podle ustanovení § 84 odst. 1, odst. 2 písm. i) zákona

o obcích rozhodování ve věcech patřících do samostatné působnosti

obce (§ 35 odst. 1) náleží do pravomoci zastupitelstva obce,

kterému je rovněž vyhrazeno vydávání obecně závazných vyhlášek.

Ústavní soud nesdílí tedy názor navrhovatele, že by napadené

ustanovení vyhlášky bylo v rozporu se zákonem o místních

poplatcích nebo zákonem o obcích. Výraz, jímž se označuje veřejné

prostranství za účelem zpoplatnění jeho užívání, vyjádřený slovem

(§ 4 odst. 2 zákona o místních poplatcích) nebo číslem (parcelní

čísla pozemků v obecně závazné vyhlášce) má normativní obsah,

neboť s jeho užitím spojuje vyhláška vznik právní povinnosti

(zaplatit místní poplatek). Vzhledem k obecné zásadě zákazu

retroaktivity obecně závazných předpisů Ústavní soud v daných

souvislostech pouze připomíná, že rozhodne-li obecní

zastupitelstvo ve sporném případě o tom, že v konkrétním případě

jde o veřejné prostranství, jehož užívání má být zpoplatněno, lze

poplatkovou povinnost vztahovat jen do budoucna.

V bodu 11 navrhovatel vytýká, že vyhláška v čl. II, oddílu

Oznamovací povinnost ve větě druhé stanoví, že "Nebylo-li

přechodné užívání povoleno, bude poplatek za přechodné užívání

veřejného prostranství zvýšen o 50 %", což je sankce, kterou zákon

o místních poplatcích neumožňuje. Jak Ústavní soud konstatoval již

k námitce pod bodem 4), zákon o místních poplatcích žádné sankce

neobsahuje. Podle ustanovení § 11 zákona o místních poplatcích

obec pouze může v případě, že poplatky nebudou zaplaceny

(odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměřit poplatek platebním

výměrem a může zvýšit včas nezaplacené (neodvedené) poplatky až

o 50 %. Z tohoto, jakož ani z žádného jiného ustanovení citovaného

zákona, však nelze vyvodit, že by bylo možno zvýšit sazbu za

užívání veřejného prostranství z důvodu, že užívání nebylo předem

povoleno. Napadené ustanovení věty druhé se tak dostává do rozporu

se zákonem o místních poplatcích, neboť se jím ukládá povinnost

mimo jeho meze. Ústavní soud proto návrhu vyhověl a napadené

ustanovení vyhlášky v této části zrušil pro rozpor s čl. 2 odst.

4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.

V bodu 12 navrhovatel poukazuje na ustanovení čl. II., oddílu

Splatnost poplatku, odst. 1), podle kterého "Poplatek se vybírá

počínaje dnem, kdy začalo užívání veřejného prostranství, až do

dne, kdy poplatník oznámil, že užívání veřejného prostranství

skončilo", s tím, že poplatková povinnost zaniká dnem ukončení

stavu, který zpoplatnění podléhá. Tato námitka je důvodná, a proto

Ústavní soud zrušil část věty znějící "poplatník oznámil, že".

V konkrétní argumentaci Ústavní soud odkazuje na závěry, které

zaujal k námitce pod bodem 7.

K argumentaci obce P., že obec může ukládat v samostatné

působnosti obecně závaznou vyhláškou povinnosti k zabezpečení

majetku a jeho ochraně nebo může stanovit, že na některých veřejně

přístupných místech v obci jsou konkrétní činnosti zakázány,

s poukazem na ustanovení § 10 a § 38 zákona o obcích, Ústavní soud

uvádí, že toto právo obci nepochybně náleží, nicméně jeho výkon

musí být v souladu se zákonem a na základě jeho zmocnění. V daném

případě tomu však tak nebylo.

Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud návrhu přednosty

Okresního úřadu v Kladně částečně vyhověl a napadenou obecně

závaznou vyhlášku obce P. v rozsahu vyjádřeném ve výroku tohoto

nálezu podle ustanovení § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu zrušil, zatímco v ostatním návrh zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. listopadu 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru