Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 2/2000Nález ÚS ze dne 12.06.2001Zrušení obecně závazné vyhlášky města Bíliny k zabezpečení veřejného pořádku

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelPŘEDNOSTA OKRESNÍHO ÚŘADU - Teplice
Soudce zpravodajCepl Vojtěch
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (okresní nebo krajský úřad)
Věcný rejstříkpůsobnost/samostatná
veřejný pořádek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 85/22 SbNU 215
Paralelní citace (Sbírka zákonů)240/2001 Sb.
EcliECLI:CZ:US:2001:Pl.US.2.2000
Datum vyhlášení26.06.2001
Datum podání12.01.2000
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 23/2000; obecně závazná vyhláška města Bíliny o zákazu prodeje a používání pyrotechnických předmětů

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 10 písm.b, § 35 odst.3 písm.a, § 10, § 35 odst.3

174/1992 Sb., § 8

240/2001 Sb.

367/1990 Sb., § 13 odst.2, § 16 odst.2, § 17

61/1988 Sb., § 21 odst.6


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 2/2000 ze dne 12. 6. 2001

240/2001 Sb.

N 85/22 SbNU 215

Zrušení obecně závazné vyhlášky města Bíliny k zabezpečení veřejného pořádku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dnešního dne v plénu,

ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu Teplice na zrušení obecně

závazné vyhlášky města Bíliny ze dne 14. 11. 1996, č. 23, o zákazu

prodeje a používání pyrotechnických předmětů, takto:

Vyhláška města Bíliny č. 23 ze dne 14. 11. 1996, o zákazu

prodeje a používání pyrotechnických předmětů, se zrušuje dnem

vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění:

Přednosta Okresního úřadu Teplice (dále jen navrhovatel)

podáním ze dne 6. 1. 2000 navrhl zrušení v záhlaví uvedené obecně

závazné vyhlášky. Předmětná vyhláška zní:

"Vyhláška města Bíliny č. 23

Městská rada v Bílině se usnesla dne 14. 11. 1996 vydat

podle § 14, 16 a 45 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění

pozdějších změn a doplňků, jakož i v souladu s § 17 téhož zákona

tuto obecně závaznou vyhlášku k zabezpečení místních záležitostí

veřejného pořádku.

Č. 1

K zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se

stanovuje, že prodávat a používat pyrotechnické předměty pro

zábavné účely třídy II. a III., jak jsou určeny vyhláškou ČBÚ č.

174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, ve

znění pozdějších změn a doplňků, lze v době od 22. 12. do 1. 1.

následujícího roku. Mimo tuto dobu jsou prodej a používání

zakázány.

Č. 2

1/ Nedotčeny zůstávají další povinnosti vyplývající z jiných

obecně závazných právních předpisů, zejména vyhl. ČBÚ 174/1992

Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, ve znění

pozdějších změn a doplňků.

2/ Výjimku z ustanovení této vyhlášky může schválit městská rada.

3/ Dozor nad dodržováním této vyhlášky provádí Městská policie

v Bílině a další kontrolní orgány podle příslušnosti.

4/ Nedodržení této vyhlášky se postihuje podle zák. č. 200/1990

Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, zák. č.

367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků,

nejde-li o trestný čin postižitelný podle zvláštních předpisů.

Čl. 3

V souladu s § 16 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění

pozdějších změn a doplňků, nabývá tato vyhláška z důvodu

naléhavého obecního zájmu platnosti a účinnosti dnem vyhlášení, t.

j. 15. 11. 1996."

Navrhovatel opatřením ze dne 10. 12. 1996, č. j. 1288/96-KP,

pozastavil výkon vyhlášky města Bíliny č. 23, ze dne 14. 11.

1996, o zákazu prodeje a používání pyrotechnických předmětů (dále

jen vyhláška č. 23), podle § 62 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb.,

o obcích, a vyzval zastupitelstvo města Bíliny, aby zjednalo

nápravu. Zákazem prodeje pyrotechnických předmětů (byť v časově

omezeném rozsahu), který není stanoven zákonem ani obecně závazným

právním předpisem vydaným ústředním orgánem k jeho provedení, se

podle navrhovatele vyhláška č. 23 dostala do rozporu se zákonem č.

61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské

správě, ve znění pozdějších předpisů, a předpisem vydaným k jeho

provedení, t. j. vyhláškou č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických

výrobcích a zacházení s nimi, a v důsledku toho i do rozporu s §

2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava), čl. 2 odst.

3. a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel

dále uvádí, že vyhláška č. 23 stanoví činnosti, které by mohly

narušit veřejný pořádek v obci, čas, ve kterém lze tyto činnosti

vykonávat, avšak neurčuje, na kterých místech v obci lze tyto

činnosti vykonávat, případně na kterých jsou zakázány. Tím není

splněna podmínka ustanovení § 17 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích,

podle kterého může obec vyhláškou vydanou v samostatné působnosti

stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek

v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou

určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných

místech jsou takové činnosti zakázány. Pokud se časově omezený

zákaz činností stanovených obecně závaznou vyhláškou vztahuje na

celé území obce (města), je třeba i tuto skutečnost do vyhlášky

uvést.

Městské zastupitelstvo města Bíliny na zasedání dne 16. 12.

1999 rozhodlo, že vyhlášku č. 23 ponechává v platnosti. Následně

pak podal přednosta Okresního úřadu Teplice návrh na zrušení

obecně závazné vyhlášky podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy a §

64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud seznámil město Bílinu s návrhem přednosty

okresního úřadu na zrušení vyhlášky č. 23 a požádal ho

o vyjádření. Starosta města Bíliny ve svém vyjádření ze dne 31.

1. 2001 uvedl, že smyslem vyhlášky č. 23 není omezení prodeje

pyrotechnických výrobků při výkonu podnikatelské činnosti, ale

zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku ve městě

s tím, že ochrana života a zdraví má společensky nepoměrně hlubší

význam než ochrana volného trhu.

Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, je Ústavní soud povinen zjišťovat, zda byl

napadený právní předpis přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené

kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z usnesení z 23. schůze

Městské rady v Bílině, konané dne 14. 11. 1996, podepsaného

starostou a zástupcem starosty, jakož i z vyhlášky č. 23 Ústavní

soud zjistil, že vyhláška č. 23 byla přijata na zasedání Městské

rady v Bílině dne 14. 11. 1996, na němž bylo přítomno 9 členů

z celkového počtu 9 členů, a to všemi hlasy přítomných členů

a dále byla schválena městským zastupitelstvem na 6. veřejném

zasedání konaném dne 21. 11. 1996, na němž bylo přítomno 22 členů

z celkového počtu 30 členů. Hlasování se zúčastnilo přítomných 22

členů, pro bylo 20 členů, jeden člen byl proti a jeden člen se

zdržel hlasování. Vyhláška č. 23 byla vyhlášena vyvěšením na

úřední desce města Bíliny dne 15. 11. 1996. Vzhledem k ustanovení

§ 16 odst. 4 věty druhé zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, nabyla

vyhláška č. 23 platnosti a účinnosti dnem vyhlášení, t. j. 15.

11. 1996. Lze tedy uzavřít, že napadená obecně závazná vyhláška

byla přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem.

Projednávaná právní problematika i všechny skutkové

okolnosti případu byly dostatečně zřejmé z listinných podkladů

a protože se od ústního jednání nedalo očekávat další objasnění

věci, Ústavní soud od ústního jednání se souhlasem obou účastníků

ze dne 20. 2. 2001 a 27. 2. 2001 upustil podle § 44 odst. 2 zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Ústavní soud vyhlášku č. 23 přezkoumal a dospěl k závěru, že

napadená vyhláška je v rozporu s Ústavou.

Obdobná problematika byla řešena v nálezu Ústavního soudu ze

dne 17. 8. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 5/99 (viz Sbírka nálezů a usnesení

Ústavního soudu, svazek 15, ročník 1999 - III. díl, nález č. 112,

C. H. Beck, Praha). Podle názoru Ústavního soudu citovaném

v tomto nálezu, oblast úpravy vyhlášky č. 23 (t. j. prodej

a používání pyrotechnických předmětů) reguluje dostatečným

způsobem již zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách

a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

V ustanovení § 21 odst. 6 je uvedeno, že "podrobnosti

o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi stanoví Český

báňský úřad obecně závazným předpisem. Tímto obecně závazným

předpisem je vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb.,

o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, která v ustanovení

§ 8 výslovně upravuje prodej a používání pyrotechnických předmětů

(např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic,

dětských zařízení, domovů důchodců škol, ozdravoven a při

sportovních akcích). Předmětná vyhláška však v citovaném

ustanovení nezmocňuje obce k úpravě dané problematiky formou

obecně závazné vyhlášky.

Tím, že vyhláška č. 23 daleko překračuje rámec shora citované

právní úpravy a zakazuje prodej a používání pyrotechnických

předmětů, dostává se do rozporu s citovaným zákonem č. 61/1988 Sb.

a vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon provádějící, neboť oba

tyto právní předpisy úplný zákaz prodeje a používání zábavné

pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají.

Ústavní limity pro vydávání závazně obecných vyhlášek obcí

v jejich samostatné působnosti určuje čl. 104 odst. 3 Ústavy,

podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat

obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru, v době

vydání vyhlášky, vyplývala z ustanovení § 13 odst. 2, § 14 odst.

1 písm. i) a § 16 odst. 2 již zrušeného zákona č. 367/1990 Sb.,

o obcích. S vědomím, že napadená vyhláška byla schválena ještě za

účinnosti citovaného zákona o obcích, Ústavní soud posuzoval

vyhlášku č. 23 i z hlediska ustanovení § 10 a § 35 zákona č.

128/2000 Sb., o obcích, který nabyl účinnosti dne 12. 11. 2000.

Z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích

vyplývá, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen

zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními

orgány k jejich provedení. Ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm.

i) tohoto zákona do samostatné působnosti obce patří zejména

vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech patřících do

samostatné působnosti. Podle ustanovení § 16 odst. 2 citovaného

zákona, obecně závazné vyhlášky proto musí být v souladu se zákony

a s obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány

státní správy k jejich provedení.

Podle § 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích,

se obec při výkonu samostatné působnosti řídí při vydávání obecně

závazných vyhlášek zákonem. Ve smyslu ustanovení § 10 písm. b)

tohoto zákona pak obec může povinnosti ukládat v samostatné

působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních

záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které

činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být

v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku,

lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou

určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných

místech v obci jsou takové činnosti zakázány.

Obecně závazné vyhlášky obcí jsou formou normotvorby subjektů

územní samosprávy a v rámci hierarchie právních předpisů podle

jejich právní síly musí být v souladu se zákony a právními

předpisy vydanými k jejich provedení. Zákonné úpravy (a k nim

vydané prováděcí předpisy) mají proto také vždy přednost: pokud

zákon přijme pro vymezenou oblast určitá pravidla (a v tom není

v zásadě omezen), nemůže subjekt územní samosprávy postupovat při

normotvorbě ve svém územním obvodu contra legem. Obecně závazné

vyhlášky nemohou upravovat věci, které jsou vyhrazeny pouze zákonu

(viz Správní právo - Obecná část, 4. změněné a doplněné vydání,

str. 51, Dušan Hendrych a kol., C. H. Beck, Praha, 2001).

Ústavní soud konstatuje, že vyhláška č. 23 byla v době svého

vydání i v rozporu s ustanovením § 17 zákona č. 367/1990 Sb.,

o obcích, když neuvádí místo či místa, na která se zákaz prodeje

a používání pyrotechnických předmětů vztahuje. Podmínka určení

místa při omezení či zakázání určitých činností je zachována

i v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, a to konkrétně v ustanovení

§ 10 písm. b). Vzhledem k neurčitosti označení místa je tak

vyhláška č. 23 v rozporu s principem právní jistoty, z něhož pro

všechny obecně závazné předpisy plyne požadavek, tyto formulovat

pojmově přesně, jasně a srozumitelně.

Z uvedených důvodů proto Ústavní soud vyhlášku města Bíliny č.

23, ze dne 14. 11. 1996, pro rozpor s čl. 104 odst. 3 Ústavy a pro

rozpor se zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách

a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, dnem

vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce nálezů, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru