Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 18/18 #1Usnesení ÚS ze dne 17.04.2018Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Státní volební komise
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Správní soudnictví
důkazní břemeno
prezident republiky
televizní a rozhlasové vysílání
volby/prezidenta
EcliECLI:CZ:US:2018:Pl.US.18.18.1
Datum podání26.02.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 90

275/2012 Sb., § 36, § 37 odst.3, § 66, § 35 odst.4, § 35 odst.5


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 18/18 ze dne 17. 4. 2018

Volba prezidenta republiky 2018 - volební kampaň

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Bohdany Holé, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2018 č. j. Vol 51/2018-20, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Ing. Miloše Zemana, 2) Ivany Zemanové a 3) Státní volební komise, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 2. 2018, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 21 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 2. 2018 se stěžovatelka domáhala vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky konané ve dnech 12. a 13. 1. 2018 (první kolo) a ve dnech 26. a 27. 1. 2018 (druhé kolo). Činila tak s argumentací, že volební kampaň vedlejšího účastníka Ing. Miloše Zemana byla vedena neregistrovanými třetími osobami, které porušily povinnost transparentního financování volební kampaně prostřednictvím volebního účtu. Nebyly zveřejněny primární zdroje tohoto financování, což mohlo souviset se snahou utajit některé subjekty, které veřejnost mohla vnímat jako závadné, či skrýt, že vedlejší účastník Ing. Miloš Zeman je svým sponzorům zavázán prostřednictvím nějakých tajných dohod. Uvedený vedlejší účastník také porušil povinnost zveřejnit seznam sponzorů nejpozději tři dny před konáním samotné volby, neboť tak učinil až v průběhu debaty vysílané Českou televizí dne 25. 1. 2018. Přitom on a jeho podporovatelé v kampani šířili různé pomluvy, lži a podprahová sdělení. Jeho volební kampaň tak dle názoru stěžovatelky po celý svůj průběh a především v posledních dvou jejích týdnech porušovala § 35 odst. 4 a 5 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). Vzhledem k téměř vyrovnanému výsledku druhého kola volby je v návaznosti na to navrhovatelka přesvědčena, že vedlejší účastník Ing. Miloš Zeman dosáhl vítězství nečestnými prostředky a pomocí netransparentně financované kampaně.

3. Nejvyšší správní soud stěžovatelčin návrh zamítl jako nedůvodný. Ve svém rozhodnutí nejprve zdůraznil, že s ohledem na znění § 66 zákona o volbě prezidenta republiky by stěžovatelka se svým návrhem mohla být úspěšná, jen kdyby došlo k porušení některého zákonného ustanovení upravujícího průběh volebního procesu a tato protizákonnost by ovlivnila (nikoli pouze mohla ovlivnit) výsledek voleb, a to hrubým způsobem. Rovněž upozornil, že v řízení o neplatnosti voleb a hlasování tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní navrhovatele, který, chce-li být se svým návrhem úspěšný, musí vyvrátit domněnku, že volební výsledek odpovídá vůli voličů (nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04, N 17/36 SbNU 185, č. 140/2005 Sb.).

4. Následně Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatelka sice poukazuje na porušení ustanovení volebního zákona jak co do transparentnosti financování, tak co do prostředků vedení volební kampaně, činí tak však aniž by uvedla konkrétní skutečnosti, v nichž porušení pravidel vedení volební kampaně spatřuje a především aniž by vylíčila, jakým způsobem tyto skutečnosti dle jejího názoru ovlivnily výsledek volby prezidenta republiky. Nelze se spokojit s obecným odkazem na jakési pomluvy, lži a podprahová sdělení. Dle Nejvyššího správního soudu stěžovatelka požadované břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla. Konkrétnější je pouze její námitka, že daný vedlejší účastník zveřejnil seznam sponzorů později, než mu ukládal zákon, avšak ani v této souvislosti stěžovatelka neuvedla žádný způsob, jak tato nezákonnost dle jejího názoru hrubě ovlivnila výsledek volby prezidenta a jak by právě ono hrubé ovlivnění výsledku volby hodlala v řízení prokazovat.

5. Závěrem Nejvyšší správní soud stěžovatelku upozornil, že Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí může v případě, že shledá porušení zákona, vyvodit patřičné důsledky v podobě uložení pokuty.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka zdůrazňuje, že § 36 a násl. zákona o volbě prezidenta republiky ukládá řadu povinností stran financování volební kampaně. Je vyžadováno, aby tyto finance byly určitým způsobem evidovány. Dle § 37 odst. 3 nejpozději tři dny přede dnem volby musí být známy všechny osoby, které ve prospěch kandidáta na funkci presidenta republiky uhradily nebo se zavázaly uhradit výdaje na volební kampaň, poskytly peněžitý dar nebo bezúplatné plnění, přičemž o těchto osobách se zveřejní na internetových stránkách kandidáta v zákoně blíže vymezené údaje.

7. Ve svém návrhu podaném Nejvyššímu správnímu soudu vyslovila přesvědčení, že u výdajů na kampaň Ing. Miloše Zemana nebyly evidovány osoby, které je v jeho prospěch vynakládaly, popřípadě i za předpokladu formální existence takové evidence tato neodpovídá skutečnosti. Má za to, že závěr Nejvyšší správního soudu, že neunesla důkazní břemeno, není správný. V tomto směru se za prvé domnívá, že nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 je problematické na věc aplikovat, když v době vydání tohoto nálezu zákon o volbě prezidenta republiky ani neexistoval. Za druhé pak argumentuje, že mohla předkládat pouze taková tvrzení, která vyplývají z veřejně dostupných zdrojů, kdy více informací, zejména pak v krátké lhůtě určené k podání návrhu, nemohla zjistit. Stěžovatelka zdůrazňuje, že účetnictví ohledně financování volební kampaně Miloše Zemana bylo naprosto netransparentní a nezohledňovalo věrně osoby skutečných dárců, přičemž je nadále přesvědčena, že důvodem pro utajení sponzorů a netransparentnost financování volební kampaně byla snaha utajit důvody financování a podpory kandidáta s ohledem na uzavřené interní dohody o jednání na oplátku v případě zvolení. Existuje-li možnost takovéto dohody, je věcí příslušných orgánů tohoto státu uvedené prověřit a z takového postupu vyvodit důsledky, a i to včetně případného vyslovení neplatnosti volby presidenta republiky.

8. Závěrem stěžovatelka vyslovuje názor, že Nejvyšší správní soud k přezkumu voleb přistupuje příliš zdrženlivě, snad v obavě ze způsobení nějakého chaosu; přitom v sousední Rakouské republice tamní Ústavní soud vyslovil v roce 2016 neplatnost volby presidenta republiky, což vedlo k opakování jejího druhého kola.

III.

Příslušnost pléna Ústavního soudu

9. Rozhodnutím ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti (č. 52/2014 Sb.) si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), mimo jiné vyhradilo rozhodovat o ústavních stížnostech proti rozhodnutí správního soudu o neplatnosti voleb do Parlamentu, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta v těchto volbách podle § 90 soudního řádu správního [čl. 1 odst. 1 písm. g)]. Z tohoto důvodu posoudilo ústavní stížnost plénum Ústavního soudu.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Úvodem Ústavní soud předesílá, že v řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci pouze z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Jinak tomu není ani v případě, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu o návrhu na neplatnost volby. Tato skutečnost totiž nestaví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v rámci volebního soudnictví. Nejde o procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu], určeným pro přezkum volebního výsledku.

11. Ústavní soud se tak při svém přezkumu zaměřil především na to, zda se Nejvyšší správní soud při posuzování podaného návrhu nedopustil takového výkladu a použití ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, které by bylo možno hodnotit jako protiústavní. O protiústavní výklad jde přitom dle judikatury Ústavního soudu tehdy, "jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti" [nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Nic takového však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

12. V rovině zákonné úpravy dopadá na danou věc zejména § 66 zákona o volbě prezidenta republiky, který stanoví podmínky, za nichž se lze domáhat soudní ochrany ve věcech volby prezidenta republiky. Toto ustanovení spojuje možnost vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky s prokázáním tvrzení oprávněného navrhovatele, že "byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta". Vedle toho se stále uplatní některá další východiska plynoucí z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu. Výrazem principu, že lid, jenž je zdrojem veškeré státní moci, se na jejím výkonu podílí tím, že cestou svobodných a demokratických voleb ustanovuje její orgány, je "vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb" [nález ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.)]. Nejvyšší správní soud tedy při svém posuzování vycházel ze správných východisek.

13. S názorem stěžovatelky, že není na místě odkazovat na starší judikaturu týkající se jiných druhů voleb, než jsou volby prezidenta republiky, naopak souhlasit nelze, neboť není důvodu, proč by obecné principy dopadající na tento druh přezkumu měly být odlišné. Pokud už nadto k nějakým posunům v právní úpravě dochází, tak spíše v neprospěch požadavků stěžovatelky, když před novelou zákona o volbě prezidenta republiky provedenou zákonem č. 322/2016 Sb., jež nabyla účinnosti dne 1. 1. 2017, postačovalo k vyslovení neplatnosti volby prezidenta prokázat porušení ustanovení zákona způsobem, "který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta", nyní je však požadováno, aby se tak stalo způsobem "který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta". K názoru stěžovatelky o přílišné zdrženlivosti Nejvyšší správního soudu tak lze uvést, že značná zdrženlivost při takovémto druhu rozhodování odpovídá znění právní úpravy, i nutnosti klást ohled na již zmíněnou existenci vyvratitelné domněnky, že volební výsledek odpovídá vůli voličů.

14. V řízení o návrhu na neplatnost volby je povinností navrhovatele tvrdit porušení zákona svědčící o hrubém ovlivnění volby prezidenta republiky a označit důkazy podporující toto tvrzení. Povinností volebního soudu je tato tvrzení a důkazy vyhodnotit, a to včetně posouzení průmětu případného porušení zákona do výsledku volby.

15. Ústavní soud neshledává důvodu, pro který by závěr Nejvyššího správního soudu, že stěžovatelka své důkazní břemeno neunesla, nemohl obstát. Nutno konstatovat, že stěžovatelčina tvrzení o porušení zákona jsou formulována převážně jen velmi obecně, když sice tvrdí, že finance kampaně vedlejšího účastníka Ing. Miloše Zemana nebyly řádně evidovány, avšak neuvádí k tomu bližší podrobnosti a důkazy. Konkrétnější je toliko její námitka, že tento vedlejší účastník zveřejnil seznam sponzorů později, než mu ukládal zákon, avšak ani v této souvislosti stěžovatelka blíže, a tím spíše pak ani přesvědčivě, neuvedla, jak tato nezákonnost dle jejího názoru hrubě ovlivnila výsledek volby prezidenta republiky. Stěžovatelka ostatně sama zmiňuje, že ve věci nemá dostatek informací. Je přitom bezpochyby pravdou, že zpracování řádného a kvalitního návrhu na přezkum volby v omezeném čase je dosti obtížné, nicméně tato skutečnost sama o sobě na nutnosti splnit požadavky zákona nic nemění. Stěžovatelka ve svém podání naznačuje, že by mohly existovat nějaké skryté dohody vedlejšího účastníka Ing. Miloše Zemana s někým o jednání na oplátku v případě zvolení a v podstatě vybízí státní orgány, aby možné pochybnosti v tomto směru počaly blíže šetřit. Úlohou Nejvyššího správního soudu v řízení, jehož výsledek nyní Ústavní soud přezkoumává, však nebylo zabývat se tvrzeními, která mají charakter pouhých spekulací, postrádajících dostatečnou konkrétnost a důkazní podklad. Při soudním přezkumu volby není na soudu, aby na základě podání, majících argumentačně charakter spíše pouhého podnětu k bližšímu zkoumání, vedl vlastní vyšetřování, které by teprve mohlo přinést konkrétní argumenty a důkazy pro rozhodnutí ve věci, nýbrž je nezbytné, aby tyto byly již obsaženy v návrhu, na základě kterého se řízení zahajuje. To se však v posuzované věci nestalo.

16. Nezbývá než uzavřít, že napadeným usnesením bylo o návrhu stěžovatelky na neplatnost volby prezidenta republiky podle § 66 zákona o volbě prezidenta republiky rozhodnuto ústavně konformním způsobem. V ústavní stížnosti tvrzená ani jiná její ústavně zaručená základní práva porušena nebyla. Ve zbytku postačí odkázat na odůvodnění napadeného usnesení.

17. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2018

Pavel Rychetský v.r.

předseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru