Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 18/06 #2Usnesení ÚS ze dne 30.05.2006Odvolávání funkcionářů obecných soudů orgány moci výkonné - souvislost s kauzou odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - předsedkyně Nejvyššího soudu
Soudce zpravodajLastovecká Dagmar
Typ výrokuprocesní - vyloučení soudce, asistenta, apod. - § 38
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby
základní práva a svobody/svoboda projevu a právo na informace/svoboda projevu
Věcný rejstříksoudce/podjatost
soudce
EcliECLI:CZ:US:2006:Pl.US.18.06.2
Datum podání07.02.2006
Napadený akt

zákon; 6/2002 Sb.; o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích); § 106/1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 36 odst.1, § 37 odst.2, § 38 odst.1, § 36 odst.2, § 36 odst.3


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 18/06 ze dne 30. 5. 2006

Odvolávání funkcionářů obecných soudů orgány moci výkonné - souvislost s kauzou odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo ve věci návrhu JUDr. I. B., zastoupené JUDr. Alexandrem Nettem, advokátem, Gorkého 42, Brno, na zrušení § 106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, o níž se vede řízení pod spisovou značkou Pl. ÚS 18/06, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, takto:

Soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci Pl. ÚS 18/06.

Odůvodnění:

Stěžovatelka spolu s ústavní stížností, o níž se vede řízení u Ústavního soudu II. ÚS 53/06, učinila podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, akcesorický návrh na zrušení § 106 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Usnesením sp. zn. II. ÚS 53/06 ze dne 16. března 2006 bylo řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přerušeno a plénu byl pod sp. zn. Pl. ÚS 18/06 postoupen k rozhodnutí návrh na zrušení § 106 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.

Na poradě pléna konané 30. května 2006 předestřeli soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný plénu k řešení otázku svého případného vyloučení z projednání a rozhodování věci. Pavel Rychetský předložil plénu stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny a Senátu týkající se projednávání novely zákona o soudech a soudcích po derogačním nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 7/02 a uvedl, že ve funkci místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti předkládal návrh novely zákona o soudech a soudcích včetně jeho nyní napadeného ustanovení do vlády a vládu jako předkladatele pak v legislativním procesu zastupoval a za schválení návrhu zákona se osobně angažoval. Miloslav Výborný, s odkazem na předložený stenozáznam, uvedl, že jako tehdejší poslanec vystupoval v rozpravě k návrhu zákona a Dagmar Lastovecká, také s odkazem na předložený stenozáznam, uvedla, že byla jako tehdejší senátorka zpravodajkou ve věci tohoto návrhu zákona v Senátu. Všichni tři však uvedli, že se z těchto důvodů podjatými být necítí.

Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 je soudce též vyloučen, pokud byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Podle § 36 odst. 3 se však za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.

Podle § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.

Plénum Ústavního soudu poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 – 44; viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005). V tomto světle nelze ustanovení § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.

Plénum Ústavního soudu v prvé řadě konstatuje, že soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný neprohlásili, že se cítí být ve věci podjatými. Prohlásili naopak, že se podjatými být necítí, přesto ale plénu předestřeli návrh, aby o této otázce usnesením rozhodlo. Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že soudci Ústavního soudu Dagmar Lastovecká, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný nejsou z důvodů, které uvedli, vyloučeni z projednání a rozhodování věci Pl. ÚS 18/06, neboť podle § 36 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není důvodem pro vyloučení soudce Ústavního soudu účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů, bez ohledu na to, zda návrh právního předpisu koncipoval nebo vystupoval jako navrhovatel nebo se k obsahu právního předpisu vyjadřoval či pro jeho schválení hlasoval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. května 2006

Pavel Holländer

místopředseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru