Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 18/04Usnesení ÚS ze dne 24.06.2004K přezkumu soudních rozhodnutí vydaných před 1. lednem 2002

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
EcliECLI:CZ:US:2004:Pl.US.18.04
Datum podání29.03.2004
Napadený akt

zákon; 141/1961; o trestním řízení soudním (trestní řád); § 265e/1 v rozsahu slov "do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje", § 265e/2, § 256e/3, § 256e/4

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265e

182/1993 Sb., § 43 odst.1 písm.c, § 43 odst.2 písm.b


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 18/04 ze dne 24. 6. 2004

K přezkumu soudních rozhodnutí vydaných před 1. lednem 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 24. června 2004 v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera ve věci návrhu JUDr. L.M., na zrušení části ustanovení § 265e odst. 1 trestního řádu v rozsahu slov "do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje" a ustanovení § 265e odst. 2 až odst. 4 trestního řádu, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 29. 3. 2004, se navrhovatel domáhal zrušení části ustanovení § 265e odst. 1 trestního řádu v rozsahu slov "do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje" a ustanovení § 265e odst. 2 až 4 trestního řádu.

Navrhovatel se domnívá, že s ohledem na výklad Ústavního soudu v nálezu sp. zn. IV. ÚS 792/02 nedisponuje český právní řád žádným prostředkem, kterým by se občan mohl domáhat zrušení pravomocného soudního rozhodnutí, pokud došlo k mylnému právnímu posouzení věci před 1. lednem 2002.

Základní myšlenkou nálezu je podle navrhovatele to, že občan poškozený soudním rozhodnutím, jehož vada spočívá v mylném právním posouzení věci, se má domáhat nápravy jinými cestami než obnovou řízení. To podle navrhovatele vyvolává otázku, jaké konkrétní procesní prostředky - kromě obnovy řízení - právní řád nabízí.

Navrhovatel se dále domnívá, že jedině použitelnými prostředky nápravy jsou v současnosti dovolání nebo stížnost pro porušení zákona. Stížnost pro porušení zákona je však prostředek, který nemá v ruce odsouzený, nýbrž ministr spravedlnosti. Nejde tedy o takový procesní prostředek, který by mohl občan použít podle svého uvážení.

Naopak ideálním prostředkem k nápravě v případě mylného právního posouzení je dovolání podle hlavy sedmnácté trestního řádu. Problém však podle navrhovatele spočívá v tom, že pomocí dovolání lze napravit (při zachování dvouměsíční lhůty k podání dovolání podle § 265e odst. 1 trestního řádu) jen vadná pravomocná rozhodnutí vydaná po 1. lednu 2002.

Podle navrhovatele - pokud Ústavní soud uznává právo občana na spravedlivý proces, avšak má výhrady k tomu, aby se v případě vadného právního posouzení postupovalo cestou obnovy řízení - je jediným způsobem, který umožní nápravu předchozích pochybení soudů, zrušení dvouměsíční lhůty k podání dovolání ve vztahu k soudním rozhodnutím vydaným před 1. lednem 2002.

Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek podle § 118 zákona nebo ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek podle ust. § 74 zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek podle ust. § 119 odst. 4 zákona.

Podle ust. § 74 zákona lze s ústavní stížností spojit návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, pokud jejich aplikací nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

V daném případě se navrhovatel jako fyzická osoba obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení jednotlivých ustanovení trestního řádu, aniž by v daném případě mohl být považován za osobu aktivně legitimovanou k podání takového návrhu. Navrhovatel není osobou, která by v konkrétní věci byla účastníkem řízení o ústavní stížnosti, s níž by předmětný návrh eventuelně spojila, pokud se domnívá, že uplatněním napadených ustanovení zákona došlo k zásahu do konkrétního základního práva.

S ohledem na to Ústavní soud posoudil předmětný návrh jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2004

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru