Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 17/99Nález ÚS ze dne 01.12.1999Právní úprava nakládání s majetkem členů družstva při jeho transformaci

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelSKUPINA POSLANCŮ
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
zrušení právního předpisu (skupina poslanců)
Věcný rejstříkspoluvlastnictví/podíl
Družstvo
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 174/16 SbNU 267
Paralelní citace (Sbírka zákonů)3/2000 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1999:Pl.US.17.99
Datum podání19.07.1999
Napadený akt

zákon; 144/1999; kterým se mění zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

144/1999 Sb.

3/2000 Sb.

42/1992 Sb., § 13 odst.2, § 13 odst.3


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 17/99 ze dne 1. 12. 1999

3/2000 Sb.

N 174/16 SbNU 267

Právní úprava nakládání s majetkem členů družstva při jeho transformaci

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 1. prosince 1999 v plénu o návrhu

skupiny 77 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

na zrušení zákona č. 144/1999 Sb., kterým byl změněn a doplněn

zákon č. 42/1992 Sb., a další zákony, takto:

Ustanovení § 13 odst. 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10, § 13a až 13c

a § 18 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů

a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších

předpisů, § 4 odst. 1 písm. zd), § 24 odst. 2 písm. zi), § 34

odst. 3 písm. f) a § 40 odst. 25 zákona č. 586/1992 Sb., o daních

z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 5 (správně 7)

zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve

znění pozdějších předpisů, a čl. IV zákona č. 144/1999 Sb., se

zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Ve zbytku

se návrh zamítá.

Odůvodnění:

Dne 19. 7. 1999 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny

poslanců podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj shledal, že

podání splňuje formální náležitosti návrhu na zrušení zákona

s petitem, aby Ústavní soud nálezem rozhodl tak, že zákon č.

144/1999 Sb., vyhlášený ve Sbírce zákonů (částka 51) dne 15. 7.

1999, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu.

Poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v počtu 77

potvrdili svými podpisy předložený návrh na zrušení zákona

a pověřili současně poslance Marka Bendu, aby je zastupoval před

Ústavním soudem ve věci tohoto návrhu.

Návrh skupiny poslanců poukazuje ve svém podání na rozpor

napadeného zákona s těmito ústavními články:

čl. 1 Listiny základních práv a svobod

čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

čl. 4 odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod

čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod

čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě

o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navrhovatelé se soustřeďují na právní úpravy nakládání

s majetkem členů družstva při jeho transformaci, protože právě

v této oblasti podle nich došlo k základním zásahům do ústavních

práv občanů, resp. členů družstva. K tomu účelu konfrontují

především ustanovení § 13 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.,

která stanovila nároky oprávněných osob s nároky, jak je stanovila

napadená novela tohoto zákona vydaná pod č. 144/1999 Sb.

§ 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. uvádí:

Pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby

podle transformačního projektu a je podnikatelem v oboru

předmětu činnosti výrobního nebo spotřebního družstva nebo

provozuje zemědělskou výrobu v případě zemědělského družstva,

musí jí být majetkový podíl vydán do 90 dnů ode dne, kdy

oprávněná osoba o vydání písemně požádala.

§ 13 odst. 3 téhož zákona stanoví:

Pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby

podle transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu

odstavce 2, může jí být vydán majetkový podíl v plné výši po

sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se

oprávněná osoba po schválení transformačního projektu

nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak.

Naproti tomu podle nově doplněných ustanovení § 13 odst. 4 až

10 napadeného zákona - novely byl zaveden nový způsob "vypořádání"

majetkového podílu vydáním majetkových listů družstva nebo jeho

právního nástupce. Oprávněná osoba, jejíž nárok nebyl ke dni 31.

března 1999 uspokojen, obdrží na vyrovnání svého nároku

v hotovosti 10% nevypořádaného majetkového podílu, nejvýše však

částku Kč 10 000,-- z prostředků Pozemkového fondu, pokud svůj

nárok řádně uplatní do 31. 3. 2000. Požádá-li oprávněná osoba

o vypořádání majetkového podílu dluhopisem Pozemkového fondu, je

družstvo nebo jeho právní nástupce povinno s ní uzavřít dohodu

o vypořádání tímto způsobem. Dluhopis má dobu splatnosti 20 let

s úrokovou sazbou 2% ročně. Nedojde-li při tomto postupu

k vypořádání, např. proto, že oprávněná osoba o vypořádání nároku

na vydání majetkového podílu dluhopisem nepožádala, je družstvo

nebo jeho právní nástupce povinen vypořádání provést vydáním

majetkových listů v celkové jmenovité hodnotě, znějících na jméno

oprávněné osoby. Předáním majetkových listů, splňujících stanovené

náležitosti, je pohledávka oprávněné osoby vůči družstvu nebo jeho

právnímu nástupci vypořádána. Pokud první oprávněná osoba, které

byly vydány majetkové listy družstva, je po dobu 15 let nezcizí

nebo nevloží do majetku družstva či jiné kapitálové společnosti,

Pozemkový fond tyto majetkové listy odkoupí po 15 letech od doby

jejich vydání za nominální cenu bez úročení.

Navrhovatelé po této konfrontaci dospívají k závěru, že

smyslem napadeného zákona je změna ve způsobu vypořádání

majetkových podílů a omezuje jejich vlastníky takovým způsobem,

který není srovnatelný s užívacími a požívacími právy vlastníků

jiných cenných papírů (akcií, dluhopisů, směnek aj.) a navíc jim

nezajišťuje ekvivalentní vyrovnání ani zajištění jejich práv. Na

druhé straně zcela nepřiměřeně zvýhodňuje dlužníky, tj. povinné

osoby (družstva a jejich právní nástupce) užívající bez náhrady

již od doby transformace družstva majetkové podíly oprávněných

osob. Pokládají proto za nepochybné, že změna ve způsobu vydání

majetkových podílů oprávněným osobám, tj. jejich vlastníkům,

zakotvená v napadeném zákoně, omezuje práva těchto vlastníků

neústavním způsobem, zejména pokud jde o ústavně nepřípustné

omezení vlastníka majetkového podílu na transformovaném družstvu

nebo jeho právním nástupci a porušují tak čl. 1 Listiny základních

práv a svobod.

Další námitkou navrhovatelů je, že napadeným zákonem byla

vytvořena norma mající charakter pravé zpětné účinnosti. Nároky na

vypořádání majetkových podílů oprávněných osob v § 13 odst. 3

- 10 napadeného zákona vznikly již podle podmínek zákona č.

42/1992 Sb., tj. při transformaci družstva, tedy dlouhou dobu před

účinností napadeného zákona. Původní § 13 odst. 3, vycházející

z původního způsobu vydání majetkového podílu ztratil však

jakýkoliv smysl vedle nově zavedeného způsobu vypořádání. Stal se

obsoletním a tak i důkazem o zpětné účinnosti spolu s čl. IV

napadeného zákona, který stanoví, že se jím řídí i vypořádání

majetkových podílů, na jejichž vypořádání vznikl nárok přede dnem

jeho účinnosti. Retroaktivita vyplývá i z toho, že podle původní

verze, jak je uvedena výše v citaci § 13 odst. 2 a 3 zákona č.

42/1992 Sb., se vlastník mohl rozhodnout mezi dvěma způsoby vydání

majetkového podílu: buď že se stane členem družstva, bude

provozovat zemědělskou výrobu, a tak získá právo na vydání

majetkového podílu neprodleně, anebo že zemědělskou výrobu

provozovat nebude a získá právo na vydání svého majetkového podílu

po uplynutí sedmi let od schválení transformačního projektu.

Z toho vyplývá, že pokud se rozhodl pro druhou možnost,

zákonodárce v napadeném zákoně jeho nárok, pokud jde o způsob

vydání majetkového podílu, zásadně změnil, a to v jeho neprospěch.

Tím byl dle stanoviska navrhovatelů porušen čl. 2 odst. 3 Listiny

základních práv a svobod.

Navrhovatelé vyjadřují dále své pochybnosti k náležitostem

a právní povaze majetkových listů, jak jsou definovány v napadeném

zákoně. Naplňují znaky listiny, definované v § 4 odst. 4 zákona č.

591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů,

neboť mají být vydávány v souvislosti s převzetím povinnosti

k vypořádání majetkového podílu oprávněné osoby na transformovaném

družstvu, je s nimi spojeno právo na vyplacení majetkového podílu

a jsou převoditelné. V takovém případě však musí obsahovat

i náležitosti uvedené v ustanovení § 3 zákona č. 530/1990 Sb.,

o dluhopisech, tedy mimo jiné závazek emitenta splatit jmenovitou

hodnotu dluhopisu v určeném termínu, vyplácet určený výnos

dluhopisu ve stanovených termínech či způsob stanovení takového

výnosu. Tím se vytvářejí instituty, pravidla a situace, které jsou

v rozporu s obchodním zákoníkem a předpisy souvisejícími v oblasti

platného soukromého práva.

V další části svého podání navrhovatelé vycházejí z toho, že

oprávněná osoba se stala vlastníkem majetkového podílu již před

jeho vydáním ve smyslu § 9 odst. 7 zákona č. 42/1992 Sb., tj.

poté, co byl majetkový podíl družstvem vypočten a oprávněná osoba

s ním byla seznámena. Zdůrazňují, že napadeným zákonem dochází

k podstatné redukci obsahu vlastnictví k tomuto majetku, a to

jednak omezením práva tento majetek užívat, jednak na dobu

patnácti let zbavením práva požívat jeho plody a užitky. Nepřímým

důsledkem je pak omezení dispozičního práva k takovému majetku.

Navrhovatelé mají za to, že zákonodárce se při ochraně dlužníka

- transformovaného družstva či jeho právního nástupce, ocitl mimo

rámec působnosti čl. 11 odst. 2 a odst. 4 Listiny základních práv

a svobod, neboť těmto subjektům "daroval" právo bez náhrady užívat

po dobu nejméně patnácti let cizí majetek, přičemž vlastníkům

tohoto majetku nepřiznal ani právo na přiměřené výnosy z tohoto

majetku plynoucí. Přitom již podle původní verze zákona č.

42/1992 Sb. poskytl zákonodárce transformovaným družstvům

sedmiletou lhůtu k vydání majetkových podílů oprávněným osobám

(i když bez sedmiletých výnosů) a současnou právní úpravou těm,

kdož z podstatné části nedostáli svým závazkům vyplývajícím

z původní verze transformačního zákona, prakticky prodloužil

jejich zvýhodnění o dvojnásobek. Z toho navrhovatelé dospívají

k názoru, že tím byl porušen jak čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny

základních práv a svobod, tak čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu

k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Závěrem navrhovatelé poukazují na to, že podle čl. 1 Ústavy

ČR je Česká republika právním státem a k jeho definičním znakům

patří také princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo

a z nich vyplývá i zákaz retroaktivity právních norem.

Retroaktivita stanovená článkem IV napadeného zákona je proto

narušením nabytých práv, přesahujících účel zákona č. 42/1992 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů a narušuje i princip ochrany důvěry

v právo a je tak v rozporu s čl. 1 Ústavy ČR.

Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření

Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu České republiky.

Dopisem ze dne 15. září 1999 sdělil předseda Poslanecké

sněmovny Ústavnímu soudu, že napadený zákon č. 144/1999 Sb. byl

schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny dne 1.

dubna 1999. Dne 28. dubna 1999 byl zamítnut Senátem, dne 19.

května 1999 byl znovu schválen Poslaneckou sněmovnou. Prezidentem

republiky byl vrácen dne 2. června 1999 a dne 29. června 1999

Poslanecká sněmovna svým hlasováním na vráceném zákonu setrvala.

Poté byl zákon podepsán předsedou Poslanecké sněmovny a předsedou

vlády a byl řádně vyhlášen. Pokud jde o obsahovou stránku zákona,

dopis předsedy Poslanecké sněmovny uvádí, že důvodem k úvahám

novelizovat tento zákon je obava z možných vážných důsledků

hromadného vypořádání podílů z transformace, které se očekává na

přelomu let 1999 - 2000. Dnes je zcela zřejmé, že zemědělská

družstva, popřípadě jejich právní nástupci v postavení dlužníků,

nejsou a do stanovené doby ani nebudou schopna transformační

podíly vypořádat. Cílem novely zákona je tedy ochrana těchto

subjektů před konkursem. Při projednávání návrhu tohoto zákona

v Poslanecké sněmovně byly uplatňovány zásadní a výrazně

protichůdné názory, přičemž argumentace odpůrců návrhu zákona byla

v zásadě totožná s návrhem podaným skupinou poslanců Ústavnímu

soudu. Závěrem předseda Poslanecké sněmovny uvádí, že je na

Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil

ústavnost tohoto zákona a vydal příslušné rozhodnutí.

Dopisem ze dne 30. září 1999 zaslala předsedkyně Senátu

Ústavnímu soudu vyžádané vyjádření, týkající se návrhu na zrušení

zákona č. 144/1999 Sb.

Konstatovala, že předloha napadeného zákona byla předmětem

obsáhlých diskusí v Senátu a v průběhu projednávání byly předloze

vytýkány nedostatky, spočívající zejména v rozporu mezi původním

pojetím zákona, který původně upravoval vydání majetkového podílu,

zatímco ustanovení novely zákona nahrazuje slovo vydání významově

odlišným slovem vypořádání; v situaci, kde nedojde mezi věřitelem

a zemědělským družstvem k dohodě o vypořádání majetkového podílu

a kde se navrhuje stav řešit vydáním majetkových listů v hodnotě

vypořádávaného majetku a kde majetkový podíl je vypořádán dnem,

kdy družstvo majetkové listy vydá; tímto dnem také zaniká

pohledávka oprávněné osoby vůči zemědělskému družstvu. Reálný

majetkový podíl se tedy z titulu pouhé nedohody účastníků mění jen

na majetkový list, který podíl na reálném majetku nepředstavuje;

je tedy skutečností, že

- majetkový list se nevydává dohodou účastníků;

- zákon přenáší povinnost uhradit značnou část závazků

dlužníků na Pozemkový fond České republiky a odčerpává tak

veřejné prostředky určené k jiným účelům;

- obecná ustanovení zákona se týkají všech typů družstev

a projednávaný návrh zákona se zabývá pouze zemědělskými

družstvy;

- novela poškozuje dosud nevypořádané soukromé zemědělce,

kterým mělo majetek vydat družstvo nebo jeho právní

nástupce již před šesti lety, a preferuje povinné osoby,

kterým umožňuje vydat majetkové listy a tak se zbavit

veškerých závazků, zejména pak preferuje skupinu povinných

osob, která dosud dobrovolně nesplnila povinnost vypořádat

své závazky vůči skupině povinných osob, která tak již

učinila atd.

Byla vyslovena i obava, zda se navržená úprava nedostává do

rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (odnětí

vlastnického práva bez existence veřejného zájmu).

Projednávané předloze byla vytýkána i retroaktivita, neboť

upravuje nakládání s majetkovými listy v momentě, kdy režim zákona

trvá již sedm let v neprospěch nevyřízených případů.

Důsledkem bylo, že Senát zamítl dne 28. dubna 1999

v hlasování, při kterém ze 65 přítomných senátorek a senátorů se

vyslovilo 39 pro zamítnutí a 21 proti zamítnutí návrhu zákona.

Proto je nyní na základě podaného návrhu skupiny poslanců

Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na Ústavním soudu

posoudit ústavnost tohoto zákona a rozhodnout o něm.

Ústavní soud se též seznámil s obsahem přípisu prezidenta

republiky ze dne 2. 6. 1999, jímž byl předmětný Poslaneckou

sněmovnou přijatý zákon ve smyslu čl. 50 Ústavy ČR vrácen

Poslanecké sněmovně. V odůvodnění se uvádí, že oprávněné osoby,

v souladu s platnou právní úpravou, od roku 1992 předpokládaly, že

jim po sedmi letech od schválení transformačního projektu družstva

bude vydán jejich majetkový podíl v plné výši. Těsně před

uplynutím této poměrně dlouhé doby, kdy byl jejich podíl

"zablokován", má být režim vydávání podílů v plné výši nahrazen

režimem vypořádání nároků, který podstatně zhoršuje jejich

ekonomické postavení. Zákon tímto způsobem porušuje jeden ze

základních principů právního státu, a to princip důvěry v právo,

a ve svých důsledcích oslabuje Ústavou ČR zaručenou ochranu

vlastnických práv. Přijatý zákon prohlubuje nerovnost mezi

jednotlivými skupinami oprávněných osob, založenou už v roce

1992, konkrétně mezi osobami, které začaly provozovat zemědělskou

výrobu (těm musel být majetkový podíl vydán do devadesáti dnů od

podání žádosti) a mezi osobami, které nezačaly zemědělskou výrobu

provozovat.

Ústavní soud si vyžádal též stanovisko vlády, které v této

věci předložil předseda vlády dne 2. prosince 1998 Poslanecké

sněmovně Parlamentu České republiky. V něm se uvádí, že vláda

s předmětným návrhem zákona vyslovila souhlas, ale současně

upozornila na to, že v nejbližší době projedná vlastní širší návrh

novely zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů

a vypořádání majetkových nároků v družstvech, v jehož rámci bude

navrženo i řešení způsobu vypořádání majetkových podílů

v družstvech. Vláda zároveň upozornila, že předložený návrh zákona

má některé nedostatky, jako:

- z navržených ustanovení není vždy jednoznačně zřejmé, jakou

povahu by měl mít majetkový list v tom smyslu, zda má jít

o dluhopis nebo o cenný papír typu akcie,

- návrh (§ 13 odst. 5), aby stejným způsobem, jakým je

navrhováno vypořádat majetkové podíly nečlenů družstev,

byly vypořádány i majetkové podíly členů družstev,

nekoresponduje s faktickým stavem, neboť vypořádání

majetkových podílů členů družstev zpravidla řeší stanovy

družstev,

- pochybnosti vyvolává též návrh (§ 13a odst. 2), aby

majetkový list byl veřejně obchodovatelným přímo ze zákona,

tj. bez povolení příslušného státního orgánu, což by mohlo

vést k tomu, že na kapitálový trh by se dostaly další

nebonitní a nelikvidní cenné papíry, jakož i návrh (čl.

II.) na rozsah daňového osvobození,

- norma, kterou je navrženo (čl. III.) rozšířit práva

Pozemkového fondu České republiky, je nepřiměřeně obecná,

- předložený návrh zákona postrádá důvodovou zprávu včetně

vyčíslení hospodářského a finančního dosahu navrhované

úpravy.

Ústavní soud zhodnotil návrh na zrušení napadeného zákona č.

144/1999 Sb., předložený skupinou 77 poslanců Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky a dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Přitom porušení ústavněprávních ustanovení hodnotil v některých

případech od návrhu odlišně.

Z konstantní judikatury Ústavního soudu sice vyplývá, že je

věcí státu, aby rozhodl, že jedné skupině poskytne méně výhod než

jiné, nesmí však postupovat libovolně a z jeho rozhodnutí musí

vyplývat, že tak činí ve veřejném zájmu a nikoli např. proto, aby

zakryl nedostatky ve správě věcí veřejných.

Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti se nejprve

rozhodl, že se nebude zabývat odůvodněním návrhu, týkajícím se

námitky, že napadený zákon zavedl nové instituty, např. majetkové

listy, a i některými dalšími ustanoveními se dostal do rozporu

s obchodním zákoníkem či předpisy souvisejícími. Tím nemá být

řečeno, že vznesené námitky nejsou oprávněné, ale Ústavní soud

přistoupil k předloženému návrhu především z hlediska, zda jím

byly porušeny ústavněprávní normy, které navrhovatelé ve svém

návrhu uvedli.

Po prostudování vyžádaných a případně souvisejících

předložených podkladů, po posouzení parlamentních protokolů

a s přihlédnutím k důvodům, které byly uplatněny ze strany

prezidenta republiky a Senátu Parlamentu České republiky, dospěl

Ústavní soud k závěru, že novela transformačního zákona, jak je

popsáno výše, porušuje jeden ze základních principů právního

státu, a to princip právní jistoty a důvěry v právo, jak vyplývá

z čl. 1 Ústavy ČR. Oprávněné osoby, v souladu s právní úpravou, od

roku 1992 předpokládaly, že jim po sedmi letech od schválení

transformačního projektu bude vydán jejich majetkový podíl v plné

výši. Těsně před uplynutím této dosti dlouhé doby však novela

přinesla zcela odlišné řešení, a to vypořádání (nikoliv již

vydání) majetkového podílu buď dluhopisem splatným do dvaceti let

s 2% úrokem nebo majetkovým listem, který povinně odkoupí za

nominální hodnotu Pozemkový fond po patnácti letech bez úročení od

první oprávněné osoby, které byl majetkový list družstva vydán.

Novela tedy na jedné straně poškozuje, zhoršuje ekonomické

postavení a popírá vlastnická práva oprávněných osob k majetkovým

podílům a na druhé straně legalizuje právo družstev či obchodních

společností nakládat s cizím majetkem podle jejich vlastních

dispozic. Tím dochází i k porušení čl. 11 odst. 1 a odst. 4

Listiny základních práv a svobod, že vlastnické právo všech

vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu. Též nucené omezení

vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě

zákona a za náhradu.

Svým rozsahem a koncepcí prohlubuje novela i nerovnost mezi

jednotlivými skupinami oprávněných osob, která byla sice již

založena v roce 1992, a to mezi osobami, které začaly provozovat

zemědělskou výrobu a jimž musel být majetkový podíl vydán do

devadesáti dnů od podání žádosti, a mezi osobami, které nezačaly

zemědělskou výrobu provozovat, jimž mohl (nikoliv musel) být

majetkový podíl vydán podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb.

Tato nerovnost, jež mohla být z restitučního pohledu snad

pokládána za odůvodněnou a tím za právní úpravu, která odpovídala

veřejnému zájmu, byla však rozšířena novelou v takovém rozsahu, že

ji již za odůvodněnou pokládat nelze a musí být hodnocena jako

porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod, vyjadřujícího

zásadu, že lidé jsou si rovni v právech.

V souvislosti s výše uvedeným konstatováním je třeba

souhlasit i s tím, že novelou byl porušen i čl. 1 odst. 1

Dodatkového protokolu k (Evropské) Úmluvě o ochraně lidských práv

a základních svobod, který stanoví, že každá fyzická nebo

právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže

být zbaven svého majetku, s výjimkou veřejného zájmu a za

podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

Při zvážení všech uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl, že

je třeba návrhu skupiny 77 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky vyhovět a novou úpravu zákona č. 42/1992 Sb.

a zákonů č. 586/1992 Sb. a č. 569/1991 Sb. zrušit. Po formální

stránce musel vyjít z toho, že zákon č. 144/1999 Sb., který byl

vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 15. 7. 1999, týmž dnem změnil

ustanovení v původním zákoně č. 42/1992 Sb., kam byla ustanovení

napadeného zákona č. 144/1999 Sb., která Ústavní soud pokládal za

neústavní, touto cestou vnesena.

Současně považuje Ústavní soud za nutné upozornit jak orgány

zákonodárné tak exekutivní, že zákon č. 42/1992 Sb. by měl v § 13

odst. 3 upevnit postavení oprávněných osob, které sice z textu

vyplývá, ale je cílevědomě zeslabováno až k tomu záměru, že vydání

majetkového podílu, ač zákonem stanoveného, je v době, kdy má

uplynout závazná sedmiletá lhůta, pro toto vydání zpochybňováno

a zákonem č. 144/1999 Sb. bylo prakticky anulováno. Ústavní soud

proto neponechal bez povšimnutí ani vyjádření některých poslanců

či senátorů, kteří v návrhu zákona spatřovali odnětí vlastnického

práva bez existence veřejného zájmu či jako jistou formu

vyvlastnění, ne však pro potřebu demokratického státu, ale pro

jinou skupinu osob, která nedostála svým závazkům, které pro ni

již od r. 1992 ze zákona vyplývaly. Zemědělská družstva dostala

tehdy možnost užívat majetek oprávněných osob a výnosů z tohoto

majetku. Některá jednala ekonomicky i právně poctivě, splnila

zákonnou povinnost a vydala majetkové podíly. Vycházela z toho, že

majetek jim byl svěřen do správy, že není jejich a že je nezbytné

jej ve stanovené lhůtě vrátit. Byla však i taková, která o svěřený

majetek nepečovala.

Z uvedených důvodů Ústavní soud napadená zákonná ustanovení

zrušil podle § 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu.

Pokud jde o část novely, podle níž v § 13 odst. 2 a § 13

odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. slova "vydán" a "vydání" byla

nahrazena slovy "vypořádán" a "vypořádání", návrh na její zrušení

Ústavní soud zamítl podle § 70 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

neboť dospěl k závěru, že tato legislativní úprava není

protiústavní, když při ústavně konformní interpretaci a aplikaci

této právní normy nedojde k porušení vlastnických práv oprávněných

osob.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. prosince 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru