Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 14/96Nález ÚS ze dne 05.11.1996Vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných - pojem státní moci

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (soud)
Věcný rejstříkSprávní řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 114/6 SbNU 323
Paralelní citace (Sbírka zákonů)3/1997 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1996:Pl.US.14.96
Datum podání06.05.1996
Napadený akt

zákon; 114/1992; o ochraně přírody a krajiny; § 90/1 ve slovech "§5 odst.6"

zákon; 72/1994; kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů); § 22/4

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.3

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

114/1992 Sb., § 90 odst.1, § 5 odst.6, § 79 odst.3, § 79 odst.3 písm.k

3/1997 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 14/96 ze dne 5. 11. 1996

3/1997 Sb.

N 114/6 SbNU 323

Vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných - pojem státní moci

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v plénu ve věci návrhu

senátu 6 A Vrchního soudu v Praze, na zrušení § 90 odst. 1 věta

prvá ve slovech "§ 5 odst. 6" zákona České národní rady č.

114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších

předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České

republiky, zastoupené předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky, takto:

Ustanovení § 90 odst. 1 věta prvá ve slovech "§ 5 odst. 6"

zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody

a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem

vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění:

Senát 6 A Vrchního soudu v Praze v řízení dle části páté

hlavy první a druhé o.s.ř. o žalobě proti rozhodnutí správního

orgánu (dopisu Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 26. 10.

1994, čj. OOP/4616/94) dospěl k závěru, že ustanovení § 90 odst.

1 věta prvá ve slovech "§ 5 odst. 6" zákona České národní rady č.

114/1992 Sb., jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu

s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně s ustanovením čl.

2 odst. 3 Ústavy, který stanoví, že státní moc slouží všem občanům

a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které

stanoví zákon, a ustanovením čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"), který má stejný obsah. Na

odůvodnění svého závěru vrchní soud uvedl, že napadená právní

úprava vyloučením správního řádu z aplikace na řízení o vydání

povolení k vývozu a dovozu ohrožených rostlin a živočichů

chráněných mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika

vázána (§ 5 odst. 6 zákona ČNR č. 114/1992 Sb.), vytvořila

situaci, kdy správní úřad (v dané věci Ministerstvo životního

prostředí, viz § 79 odst. 3 písm. k) zákona ČNR č. 114/1992 Sb.),

může zcela libovolně vydání povolení odpírat, ba dokonce i odmítat

rozhodnout vůbec, aniž by žadatel měl - díky české úpravě

správního soudnictví - reálnou možnost domoci se soudní ochrany.

Neexistence jiné zákonné procesní úpravy, která by na věc

dopadala, má dle vrchního soudu, vedle již zmiňované libovůle,

další zásadní důsledky, a to konkrétně, že správní orgán není

zákonem vázán chránit práva a zájmy občanů; není ani povinen se

věcí zabývat svědomitě a odpovědně, není povinen věc vyřídit včas

a bez zbytečných průtahů, není také povinen dbát toho, aby

rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věcí, a naopak

osoba, o jejíž práva v řízení jde, nemá možnost, aby taková práva

sama hájila nebo aby se vyjádřila k podkladu rozhodnutí. Stejně

tak neplatí ani řada dalších povinností a pravidel, uvádí vrchní

soud, tak například v takovém procesu není ani žádného účastníka

řízení, o věci může rozhodovat i takový pracovník správního

orgánu, který má na výsledku řízení osobní nebo věcný zájem,

nikomu nemusí být dovoleno nahlížet do spisu, nikomu nemusí být

rozhodnutí oznámeno a tím méně doručeno, ba nemusí být ani písemně

vyhotoveno, dále tu není povinnost opatřit pro rozhodnutí potřebné

podklady, není tu ani vázanost rozhodnutou prejudicielní otázkou,

lhůty pro vydání rozhodnutí neexistují, proti rozhodnutí se také

nelze odvolat, nezákonné rozhodnutí nelze zrušit obnovou řízení

nebo postupem podle § 65 správního řádu a rozhodnutí nenabývá ani

formální právní moci. Dále vrchní soud dovozuje, že za situace,

kdy správní orgán nemá v řízení žádnou zákonnou povinnost,

neporušuje logicky zákon ani tím, že žádné rozhodnutí nevydá, ať

netečností, ať výslovným odepřením vůbec se věcí zabývat. Ten,

o jehož práva jde, se nemůže v takovém případě obracet ani na

správní soud, protože schází základní podmínka řízení, totiž

nezákonné rozhodnutí jako mocenský akt, jímž je vrchnostenským

způsobem dotčena pozice osoby, která k výkonu svého práva takový

akt potřebuje. Dále vrchní soud ve svém návrhu znovu konstatuje,

že totální vyloučení správního řádu z rozhodování o právech

a povinnostech občanů za situace, kdy neexistuje jiná použitelná

úprava, kterou by správní orgán byl povinen respektovat, je

v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 2 odst. 3 Ústavy

a s jemu korespondujícím ustanovením čl. 2 odst. 2 Listiny,

v nichž je upravena ústavní povinnost správního orgánu postupovat

zákonným způsobem. Jestliže je tu taková ústavní povinnost

a současně hmotněprávní předpis vyloučí užití zákona tento postup

upravujícího, je taková výluka dle vrchního soudu v rozporu

s Listinou i Ústavou. V dalších částech svého návrhu vrchní soud

rekapituluje obsah spisu vedeného u vrchního soudu pod sp. zn.

6 A 1/95, v němž se žalobce Š. H. domáhá zrušení správního aktu

- dopisu Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 26. 10. 1994,

čj. OOP/4616/94, kterým žalovaný - Ministerstvo životního

prostředí - sdělilo, že vývoz a dovoz živočichů a rostlin, zvláště

chráněných Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně

žijících živočichů a rostlin a zákonem ČNR č. 114/1992 Sb., je

obecně zakázán a že se povoluje mimo správní řízení, není na něj

právní nárok, a proto také není povinen vydat "zamítavé

stanovisko". Žalobce pak namítá, že ministerstvo jednak vyžaduje

splnit podmínky, které jsou nad rámec citované úmluvy, a dále

dovozuje, že dopis ze dne 26. 10. 1994, čj. OOP/4616/94, je

rozhodnutím naříkatelným před správním soudem, i když nemá

obvyklou formu, především proto, že je individuálním správním

aktem. Dále žalobce dospívá k závěru, že vydání povolení není věcí

volné úvahy a že po splnění podmínek mu mělo být povolení vydáno.

Ministerstvo jako žalovaný, pokračuje vrchní soud, ve svém

vyjádření především odmítlo, že by žádost žalobce byla předmětným

dopisem zamítnuta, a naopak uvedlo, že dopis obsahoval pouze

vyjádření názoru o tom, že pokud žalobce prokáže skutečnosti

specifikované v dřívější korespondenci, bude mu povolení uděleno

s tím, že na druhé straně není ale na vydání povolení právní

nárok. Vrchní soud pak uvedl, že zvíře chované žalobcem je

z hlediska občanskoprávního věcí, a tedy i předmětem vlastnického

práva. Vlastník věci ve smyslu čl. 11 Listiny může s věcí nakládat

(ius disponendi) a je podroben omezením, jejichž základ spočívá

v odst. 3 uvedeného článku Listiny. Tato omezení však musí být

vyslovena pouze zákonem. Jedním z těchto omezení je, jak uvádí

vrchní soud, nutnost opatřit si úřední povolení k vývozu či dovozu

dle § 5 odst. 6 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., což spadá do

kompetence žalovaného ministerstva (§ 79 odst. 3 písm. k) zákona

ČNR č. 114/1992 Sb.), avšak v podobě udělení souhlasu. Z této

skutečnosti pak vrchní soud dovozuje, že dovolovací akt nemůže

ministerstvo doplnit o žádné podmínky. Stejně tak, dodává vrchní

soud, může vlastník s věcí podnikat, tj. realizovat své další

základní právo dle čl. 26 Listiny. Dále vrchní soud vyslovil

názor, že na vydání povolení je právní nárok, ale že v dané věci

chybí další předpoklad řízení, totiž rozhodnutí správního orgánu

ve smyslu § 244 odst. 3 o.s.ř., když z obsahu spisu vyplývá, že

ministerstvo očividně nerozhodlo a žádost o vydání povolení

nezamítlo. Protože právo České republiky nezná ani institut žaloby

proti správnímu orgánu pro nečinnost, ani institut žaloby na

uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí, či žaloby na

určení, že správní orgán nezákonně odpírá rozhodnout, jde dle

vrchního soudu o případ odepření správní jurisdikce, kterou může

napravit de lege lata Ústavní soud tím, že vysloví zásah orgánu

veřejné moci do základního lidského práva a napříště takový zásah

zakáže.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR se v dopise ze dne 16. 9.

1996, podepsaném jejím předsedou, vyjádřila tak, že odkázala na

důvodovou zprávu k návrhu zákona ČNR č. 114/1992 Sb., kde se

v obecné části uvádí, že v zákoně je zakotvena všeobecná ochrana

všech žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, že jejich

využívání nebo zásahy proti nim se musí opírat o zákonná oprávnění

a že rovněž upravuje povinnost prokazování původu zvláště

chráněných druhů rostlin a živočichů. Ve zvláštní části se pak

k § 90 uvádí, že toto ustanovení vylučuje předpisy o správním

řízení u některých druhů rozhodování podle tohoto zákona a že ze

správního řízení jsou vyloučeny činnosti, které mají charakter

organizační, oznamovací, evidenční, plánovací nebo jsou výrazem

státní suverenity (schvalování vývozu, resp. dovozu některých

zvláště chráněných částí přírody). K vlastnímu návrhu vrchního

soudu Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR uvedla, že výklad vrchního

soudu vychází z obecné úpravy správního řízení pouze jediným

zákonem, a to správním řádem, ale že složitost a rozmanitost

veřejné správy vyžaduje i existenci zvláštních úprav. Proto také

v právních předpisech správního práva jsou obsaženy otázky

procesního charakteru, které upravují postupy mnohdy jinak než

správní řád. Konkrétně v případě § 90 zákona ČNR č. 114/1992 Sb.

pak dovozuje, že sice stanoví, že se nepostupuje podle ustanovení

správního řádu, což však ale současně neznamená, že by takový

postup nebyl správním řízením. Přitom skutečnost, že citovaný

zákon nestanoví zvláštní procesní pravidla, znamená to, že se musí

vycházet z obecných zásad správního řízení. Z čehož dále plyne

i to, že stanoví-li zákon, že správní orgán povoluje vývoz a dovoz

ohrožených rostlin a živočichů, stanoví zároveň povinnost

v konkrétním případě rozhodnout. Nepostupuje-li příslušný správní

orgán uvedeným způsobem, nejedná se o nedostatek zákonné úpravy,

ale o pochybení v činnosti tohoto orgánu. Závěrem se uvádí, že je

na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil

ústavnost napadeného zákona a vydal příslušné rozhodnutí.

Z těsnopisecké zprávy o 31. schůzi České národní rady ve

dnech 18. - 21. 2. 1992 vyplývá, že zák. č. 114/1992 Sb. byl dne

19. února 1992 přijat potřebnou většinou, totiž hlasy 105

poslanců, když 3 byli proti a 4 se zdrželi hlasování (čl. 102

a násl. ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé

federaci). Uvedený zákon byl následně podepsán příslušnými

ústavními činiteli a vyhlášen v částce 28 Sbírky zákonů, rozeslané

dne 25. 3. 1992. K projednání a přijetí zákona došlo na základě

vládního návrhu - sněmovní tisk č. 497 a společné zprávy výboru

k němu - sněmovní tisk č. 579. Lze tedy mít za to, že zákon byl

přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně

předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu).

Vzhledem k tomu, že je věcí dosud probíhajícího řízení dle

části páté, hlavy první a druhé o.s.ř. před obecným soudem

a eventuelně i následného řízení před Ústavním soudem dle § 72

a násl. zák. č. 182/1993 Sb. nejen vyřešení otázky, zda dopis

Ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 26. 10.

1994, čj. OOP/4616/94, je rozhodnutím přezkoumatelným v řízení dle

části páté hlavy první a druhé o.s.ř., ale také rozhodnutím dle

§ 5 odst. 6 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., na které je či není nárok,

omezil Ústavní soud svá zkoumání pouze na tu část návrhu, která se

zabývá ústavností § 90 odst. 1 věta prvá ve slovech "§ 5 odst. 6"

zákona ČNR č. 114/1992 Sb., jenž stanoví, že obecné předpisy

o správním řízení se nevztahují na řízení podle § 5 odst. 6, § 6,

§ 11 odst. 3, § 17, § 18, § 24, § 27, § 38, § 40, § 46 odst. 2,

§ 52, § 53 a § 69 tohoto zákona. V § 5 odst. 6 zákona ČNR č.

114/1992 Sb. se pak uvádí, že vývoz a dovoz ohrožených rostlin

a živočichů, chráněných mezinárodními úmluvami, kterými je Česká

republika vázána, povoluje orgán ochrany přírody. Dle § 79 odst.

3 písm. k) zákona ČNR č. 114/1992 Sb. je tímto orgánem

Ministerstvo životního prostředí. Ústavní soud při posuzování

ústavnosti napadeného ustanovení § 90 odst. 1 věta prvá ve slovech

"§ 5 odst. 6" zákona ČNR č. 114/1992 Sb. vyšel z čl. 2 odst. 3

Ústavy, v němž se uvádí: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji

uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví

zákon." Naplnění postulátu uvedeného v prvé části citovaného

ustanovení Ústava vymezuje požadavkem, aby se tak dělo jen

v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. V požadavku

uvedeném v této druhé části je pak zabudována nejen garance proti

zneužití státní moci, ale také nutnost zákonného podkladu pro její

uskutečňování, ať už v podobě správního řádu či jinou samostatnou

normou. Také článek 2 odst. 2 Listiny upravuje tuto garanci

i nutnost zákonné úpravy pro uplatňování státní moci. Protože §

90 odst. 1 věta prvá ve slovech "§ 5 odst. 6" tím, že vylučuje

použití obecných předpisů o správním řízení, zakládá absenci jak

zákonného podkladu, tak mezí a způsobů uplatňování státní moci

Ministerstvem životního prostředí v souvislosti s povolováním

vývozu a dovozu ohrožených rostlin a živočichů chráněných

mezinárodními úmluvami, je vzhledem k nedostatku jiné právní

úpravy tohoto řízení (srov. § 90 odst. 1 větu prvou ve slovech "na

řízení podle...") v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst.

2 Listiny. Tímto vyloučením použití obecných předpisů o správním

řízení při neexistenci jiných je současně založen i rozpor s čl.

36 odst. 1 Listiny, který upravuje právo každého na stanovený

postup při domáhání se svých práv.

Poučení:

Tento nález je vykonatelný dnem jeho vyhlášení ve

Sbírce zákonů.

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 5. 11. 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru