Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 12/20 #1Usnesení ÚS ze dne 05.05.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - nezletilá
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánMINISTERSTVO / MINISTR - zdravotnictví
VLÁDA / PŘEDSEDA VLÁDY
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuprocesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2020:Pl.US.12.20.1
Datum podání01.04.2020
Napadený akt

opatření obecné povahy; mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020 č. j. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN

jiný zásah orgánu veřejné moci


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 12/20 ze dne 5. 5. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka (soudce zpravodaj), Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek E. L. Z. a Mgr. V. Z., Ph.D., zastoupené advokátem Mgr. Davidem Zahumenským, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno o ústavní stížnosti proti mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020 č. j. MZDR 10676/2020-1/MIN/KAN a zásahu Ministerstva zdravotnictví a vlády do jejich práv, za účasti Ministerstva zdravotnictví a vlády jako účastníků řízení, takto:

Soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 12/20.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelky se návrhem ze dne 1. 4. 2020 označeným jako "ústavní stížnost směřující proti zásahům do práva na ochranu soukromého a rodinného života a práva na zdraví" domáhají zrušení shora uvedeného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví pro jeho protiústavnost. Spolu s tím brojí i proti údajnému zásahu vlády a Ministerstva zdravotnictví do svých ústavně zaručených práv spočívajícím v "nesplnění pozitivních závazků při ochraně zdraví obyvatel a předcházení vzniku epidemií ze strany orgánů státu", resp. v tom, že tyto orgány "porušily své povinnosti při předcházení epidemiím, jakož i zajištění řádného řízení a koordinace veřejné správy v souvislosti s pandemií Covid-19", pročež požadují, aby Ústavní soud těmto orgánům zakázal pokračovat v tomto porušování jejich základních práv.

2. V podání ze dne 17. 4. 2020 stěžovatelky ve smyslu § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu prohlásily, že odmítají soudce, který se obrátil na ministryni spravedlnosti s podnětem týkajícím se jejich právního zástupce, advokáta Mgr. Davida Zahumenského, protože onoho soudce považují za podjatého. Totožnost konkrétního soudce má být "zjištěna šetřením ze strany Ústavního soudu".

3. Stěžovatelky tvrdí, že uvedený advokát rozeslal dne 20. 3. 2020 e-mailem výzvu nazvanou "Nouzový stav jinak a lépe: bez Babišova ega", která byla adresována řadě osobností české politiky, významným právníkům a ústavním činitelům a rovněž několika soudkyním a soudcům Ústavního soudu (jmenovitě Pavlu Rychetskému, Kateřině Šimáčkové, Miladě Tomkové, Jaroslavu Fenykovi, Janu Filipovi, Vojtěchu Šimíčkovi a Davidu Uhlířovi).

4. Dne 25. 3. 2020 byl na internetových stránkách Advokátního deníku zveřejněn text s názvem "Slovo předsedy ČAK Vladimíra Jirouska: Život, zdraví, svoboda a čest" (text dostupný na https://advokatnidenik.cz/2020/03/25/slovo-predsedy-cak-vladimira-jirouska-zivot-zdravi-svoboda-a-cest/). Z uvedeného textu je podle stěžovatele patrné, že se určitý soudce Ústavního soudu obrátil s podnětem na ministryni spravedlnosti, aby jako oprávněný orgán posoudila vhodnost jednání tohoto advokáta s ohledem na výše uvedenou výzvu. Stěžovatel je přesvědčen, že jednání soudce Ústavního soudu, který vyhodnotil výzvu týkající se nouzového stavu způsobem, že podal podnět ministryni spravedlnosti ke kárnému postihu, vzbuzuje oprávněné pochybnosti o možnosti nestranného posouzení jak vůči věci samotné, tak vůči stěžovateli a jeho právnímu zástupci. Stěžovatel proto navrhuje, aby se soudci, kteří byli adresáty předmětné výzvy a kteří jsou s ohledem na formulaci zveřejněného textu muži (tj. Pavel Rychetský, Jaroslav Fenyk, Jan Filip, Vojtěch Šimíček a David Uhlíř) z hlediska subjektivního vyjádřili k předmětnému kárnému podnětu a případně i k námitce jejich podjatosti. Dále je podle stěžovatele nutné zkoumat, zda podání kárného podnětu neporušuje požadavky na nestrannost soudce ve smyslu objektivním.

5. Soudce Jaroslav Fenyk plénu Ústavního soudu podal vyjádření, ve kterém uvedl, že tvrzený podnět ohledně jednání právního zástupce stěžovatelek ministryni spravedlnosti skutečně podal, neboť považuje jeho jednání minimálně za neetické. Ve věci se necítí být podjatý.

6. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

7. Splnění kritéria nestrannosti vyžaduje absenci podjatosti či předpojatosti, která se určuje dvěma způsoby: 1) subjektivním testem, v jehož rámci je třeba vzít v potaz osobní přesvědčení a chování konkrétního soudce, tedy zda soudce měl jakýkoliv osobní předsudek či zaujetí v dané věci, a 2) objektivním testem, v jehož rámci je nutné mezi jinými aspekty zohlednit, zda samotný senát a jeho složení poskytovalo dostatečné záruky pro vyloučení jakékoliv legitimní pochybnosti ve vztahu k jeho nestrannosti (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 6. 2000 ve věci Morel proti Francii, č. 34130/96). K tomu, aby byly založeny legitimní pochybnosti o podjatosti soudce, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení sice nepostačuje, na druhé straně se soudce jako nestranný musí také veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivní" základny) [viz např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06]. Jinými slovy, při posuzování námitky podjatosti nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [srov. například nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].

8. Při subjektivním testu je nestrannost soudce presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantní faktory posouzení patří kromě jiného skutečnost, zda se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho právnímu zástupci) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 6. 2017 ve věci Ramljak proti Chorvatsku, č. 5856/13, bod 26). Naopak objektivní test se zejména týká hierarchických a jiných vazeb mezi soudcem a ostatními subjekty řízení (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 12. 2000 ve věci Wettstein proti Švýcarsku, č. 33958/96, bod 47). Rozhodné přitom je, zda lze obavy osoby považovat za objektivně odůvodněné, a v každém individuálním případě je třeba rozhodnout, zda vztah, o který jde, má takovou povahu a intenzitu, že by mohl nasvědčovat nedostatku nestrannosti na straně soudu (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef proti Maltě, č. 17056/06, bod 97).

9. Pro posouzení rozporovaného jednání soudce Jaroslava Fenyka (tj. podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti) je určující, že předmětný podnět se týkal jednání advokáta, které se událo ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti stěžovatelek. Výzvu ve formě e-mailu zaslal tento advokát soudci Jaroslavu Fenykovi dne 20. 3. 2020, zatímco řízení o ústavní stížnosti stěžovatelek bylo zahájeno až dne 1. 4. 2020. Předmětná výzva advokáta nadto neměla (jak stěžovatel sám zdůrazňuje) přímou a konkrétní spojitost s ústavní stížností. Šlo o obecnou výzvu směřující vůči širšímu okruhu adresátů.

10. Ústavní soud proto zhodnotil, že předmětné podání kárného podnětu ministryni spravedlnosti týkající se jednání advokáta, které nemělo (a ani nemohlo mít) přímou spojitost s ústavní stížností stěžovatelek, není projevem nepřátelského či nesnášenlivého postoje vůči právnímu zástupci stěžovatele.

11. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Jaroslav Fenyk není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 12/20.

12. Pro úplnost se dodává, že stejným způsobem byla obdobná námitka podjatosti jiného stěžovatele zastoupeného stejným advokátem posouzena usneseními ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20 a ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/20.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2020

Pavel Rychetský, v.r.

předseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru