Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 11/99Usnesení ÚS ze dne 08.07.1999Návrh na zrušení § 5 odst. 3 věty druhé zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
katastr nemovitostí/záznam
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 44/15 SbNU 261
EcliECLI:CZ:US:1999:Pl.US.11.99
Datum podání20.04.1999
Napadený akt

zákon; 265/1992; o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem; § 5/3 věta druhá

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1933 Sb., čl. 11, čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

265/1992 Sb., § 5 odst.3


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 11/99 ze dne 8. 7. 1999

U 44/15 SbNU 261

Návrh na zrušení § 5 odst. 3 věty druhé zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. července 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Ivany Janů o návrhu obchodní společnosti W., zastoupené Mgr. V.P., na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb., a č. 90/1996 Sb., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka spojila svůj návrh na zrušení výše citovaného ustanovení zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších změn a doplnění, se svojí včas podanou ústavní stížností, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 1999, čj. 35 Ca 101/98-12. Tímto rozhodnutím Krajský soud v Brně zastavil řízení o návrhu stěžovatelky domáhající se zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v B., ze dne 16. 10. 1998, čj. V11-730/98, kterým byl povolen vklad vlastnického práva do katastru k nemovitostem, v tomto rozhodnutí blíže specifikovaným, podle kupní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 1998, s odůvodněním, že návrh směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem soudního přezkoumání, neboť podle ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., "proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví". Podle stěžovatelky se rozhodování katastrálního úřadu dotýká vlastnického práva požívajícího ústavní ochrany a citovaná právní úprava vylučující přezkum rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod je tak v rozporu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud ustanovení věty druhé v § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č. 210/1993 Sb., a zákona č. 90/1996 Sb., zrušil.

Z obsahu ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV.ÚS 183/99 a ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 35 Ca 101/98, Ústavní soud zjistil, že Katastrální úřad povolil dne 16. 10. 1998, sp. zn. V11-730/98, změnu zápisu vlastnických vztahů k nemovitostem zapsaným na LV č. 451 v k. ú. P., původně ve vlastnictví stěžovatelky, ve prospěch Z.K., a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 1. 7. 1998 a návrhu na povolení změny zápisu vlastnictví v katastru podaného dne 30. 9. 1998. Před vydáním shora uvedeného rozhodnutí stěžovatelka požádala katastrální úřad o zastavení, popř. přerušení, řízení s odůvodněním, že u Okresního soudu v Břeclavi se podanou žalobou domáhá vyslovení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 1. 7. 1998, neboť jednak kupní smlouvu podepsal ten, kdo byl již předtím z funkce jednatele obchodní společnosti odvolán, a nebyl tudíž oprávněn za stěžovatelku jednat, jednak kupní smlouva trpí vadami zakládajícími její neplatnost. Katastrální úřad však návrhu stěžovatelky na zastavení, resp. přerušení, řízení nevyhověl a vklad práva povolil. S tímto postupem stěžovatelka nesouhlasila a obrátila se s návrhem na zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud s odkazem na ustanovení § 5 odst. 3 větu druhou zákona č. 265/1992 Sb., řízení zastavil.

Ústavní soud přezkoumal návrh na zrušení § 5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., z hlediska tvrzeného rozporu s článkem 36 Listiny a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Předpokladem smlouvy o převodu vlastnického práva, kterou se vlastník zavazuje převést na nabyvatele své vlastnické právo ke zcizované věci, je právně relevantní vůle vlastníka převést své vlastnické právo na nabyvatele a právně relevantní vůle nabyvatele stát se vlastníkem převáděné věci. Při převodu nemovitosti však s ohledem na zákonnou podmínku intabulace vyjádřenou v ustanovení § 2 zákona č. 265/1992 Sb., dochází ke změně vlastnického práva zápisem vkladu do katastru. V řízení o povolení vkladu katastrální úřad postupuje podle citovaného zákona a zkoumá skutečnosti rozhodné pro povolení vkladu. Meze jeho zkoumání jsou omezeny hledisky, taxativně vyjmenovanými v ustanovení § 5 odst. 1 citovaného zákona, z jiných hledisek není oprávněn listinu zkoumat, neboť toto přísluší výhradně obecným soudům. Katastrální úřad tedy zkoumá a) zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru, b) zda navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin, c) zda právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný, d) zda právní úkon je učiněn v předepsané formě, e) zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu, f) zda účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, a g) zda k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu. Podle ustanovení § 5 odst. 2 citovaného zákona katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad. Jestliže jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě návrh zamítne. Z dnes již ustálené judikatury obecných soudů plyne, že dojde-li k situaci, kdy o platnosti smlouvy o převodu vlastnického práva bylo zahájeno řízení před soudem, tj. orgánem, který má pravomoc o této otázce rozhodnout, pak katastrální úřad v souladu s ustanovení § 29 správního řádu řízení o povolení vkladu přeruší a vyčká rozhodnutí soudu. Z těchto souvislostí tedy vyplývá, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá listinu, na jejímž základě má být vklad povolen nikoliv z hlediska platnosti celé smlouvy, ale z hlediska jen některých atributů platnosti smlouvy, a to formy právního úkonu, určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti, jakož i oprávnění účastníků nakládat s předmětem smlouvy. Ostatní atributy, které by případně neplatnost smlouvy mohly způsobit, katastrální úřad nezkoumá. Jestliže katastrální úřad zjistí, že podmínky vkladu jsou splněny, rozhodne o povolení vkladu, které provede zápisem ve spisu. Tímto úkonem katastrální úřad dovrší proces, směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitostem tak, jak to odpovídá shodné vůli účastníků vyjádřené v předložené listině. Z uvedeného vyplývá, že za situace, kdy smluvní strany vyjádří svoji vůli relevantním způsobem, o kterém z hlediska zkoumaných podmínek není pochyb, katastrální úřad "splní" vůli účastníků smluvního vztahu a provede vklad formou úředního konstitutivního zápisu. Listina s projevem vůle účastníků smluvního vztahu je právním titulem pro jeho konstitutivní zápis. Katastr je veřejný a každý je oprávněn do něho nahlédnout. Kdo vychází ze zápisu v katastru, který byl proveden po dni účinnosti zákona č. 265/1992, tj. po 1. 1. 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci. Jinými slovy, zkoumá-li katastrální úřad otázku povolení vkladu věcného práva výlučně z hledisek vymezených zákonem v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a není-li tedy oprávněn tak činit z pohledu celé škály dalších podmínek, vztahujících se k platnosti právních úkonů a uzavírané smlouvy, potom napadené ustanovení, nepřipouštějící proti rozhodnutí o povolení vkladu žádný opravný prostředek ani žalobu ve správním soudnictví, může mít podle názoru Ústavního soudu sotva jakýkoliv, a to i z hlediska článků 11 a 36 Listiny, ústavně právní dopad. Rozhodnutím o povolení vkladu do katastru nemovitostí se totiž pouze dovršuje proces ve zmíněném restriktivním rámci, aniž by tím mohl být jakkoli zpochybněn fakt nemožnosti přechodu vlastnického práva v případě nedostatku právního důvodu (titulu) v důsledku neplatnosti smlouvy.

S ohledem na výše uvedené neshledal Ústavní soud navržené ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, a proto mu nezbylo než návrh na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., jako zjevně neopodstatněný odmítnout [ § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.].

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. července 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru