Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 11/18 #1Usnesení ÚS ze dne 06.03.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Státní volební komise
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkneplatnost
volby/do Poslanecké sněmovny
EcliECLI:CZ:US:2018:Pl.US.11.18.1
Datum podání22.01.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

247/1995 Sb., § 87


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 11/18 ze dne 6. 3. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa (soudce zpravodaje), Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jana Macháčka a 2) Ing. Jiřího Formana, obou zastoupených Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem, sídlem Sadová 2446, Rakovník, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2017 č. j. Vol 33/2017-40, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Státní volební komise, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Podáním ze dne 22. 1. 2018 (označeným jako ústavní stížnost) se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byl odmítnut jejich návrh na vyslovení neplatnosti voleb a hlasování do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017.

2. Jak se podává z napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu a z odůvodnění ústavní stížnosti, důvodem pro vyslovení neplatnosti předmětných voleb mělo být to, že chybnou činností státních úředníků se všichni občané České republiky stali nevědomky dlužníky navrhovatele 1). Navrhovatel 2) je členem Společenství legitimních věřitelů ČR, které bylo založeno jako reakce na tento nezákonný postup státu, kterým došlo k tomu, že se občané České republiky rozdělili na skupinu legitimních věřitelů a skupinu legitimních dlužníků. Volby tak nemohly být platně vyhlášeny, neboť se tak stalo ze strany dlužníků, ze kterých je následně sestavena i zvolená Poslanecká sněmovna, což stěžovatelé jakožto legitimní věřitelé nemohou akceptovat.

3. Co se týče důvodu pro vyslovení neplatnosti hlasování, ten spatřují stěžovatelé v porušení ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách do Parlamentu"), způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování, neboť došlo k manipulaci s hlasy zahraničních voličů. Orgány státní moci nezabezpečují dostatečně hlasy voličů před jejich zneužitím.

4. Nejvyšší správní soud podání stěžovatelů odmítl s poukazem na jeho usnesení ze dne 26. 6. 2006 č. j. Vol 5/2006-46 (publikovaném pod č. 944/2006 Sb. NSS, dostupné též na adrese www.nssoud.cz), ve kterém dospěl při výkladu § 87 zákona o volbách do Parlamentu k závěru, že u voleb do Poslanecké sněmovny možno podat výhradně návrh na neplatnost volby kandidáta (či více kandidátů), kdežto u voleb do Senátu je možno podat nejen návrh na neplatnost volby kandidáta, nýbrž i návrh na neplatnost hlasování a návrh na neplatnost voleb. Voleb do Poslanecké sněmovny se týká § 87 odst. 1, zatímco § 87 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu, který umožňuje napadnout rovněž neplatnost hlasování a neplatnost voleb, se týká jen voleb do Senátu. Nejvyšší správní soud proto v souladu se svou judikaturou (již shora citované usnesení č. j. Vol 5/2006-46) nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatelů, která od těchto základních ustanovení pro přezkum voleb abstrahují, když se opírají jen o z kontextu § 87 vytržená ustanovení jeho odstavců 3 až 5. Zatímco tak § 87 odst. 1 a 2 zákona o volbách do Parlamentu stanoví, jaký typ návrhu je možno u jednotlivých voleb podat, § 87 odst. 3 až 5 zákona o volbách do Parlamentu uvádí důvody jednotlivých typů návrhů, přičemž voleb do Poslanecké sněmovny se týká pouze § 87 odst. 5 zákona o volbách do Parlamentu.

5. Protože podání směřující výhradně k vyslovení neplatnosti voleb a hlasování shledal Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů nepřípustnými, podání stěžovatelů odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "soudní řád správní").

II.

Argumentace stěžovatelů

6. Stěžovatelé tvrdí, že výkladem § 87 zákona o volbách do Parlamentu, provedeným v napadeném usnesení, bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle jejich názoru je tento výklad v rozporu se smyslem a logikou zákona, což je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 26. 10. 2005 NSS č. j. 1 Afs 86/2004-58), který zdůrazňuje, že rozhodující je smysl a účel, nikoli dikce právního předpisu. Stejně tak poukázali na přednost takového výkladu v judikatuře Ústavního soudu. Proto považují napadené usnesení za zcela účelové a přehnaně formalistické, což vede k porušení shora uvedených základních práv stěžovatelů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

7. Ústavní soud nejdříve přezkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

8. Podání, které bylo označeno jako ústavní stížnost, bylo k přepravě podáno dne 22. 1. 2018 a právnímu zástupci bylo napadené usnesení Nejvyššího správního soudu doručeno dne 23. 11. 2017. K tomu Ústavní soud připomíná své usnesení ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 26/14 (zejména bod 18), ve kterém připustil (viz k tomu blíže též bod 9 odlišného stanoviska k odůvodnění tohoto usnesení), že námitky proti volebnímu výsledku a jeho hodnocení Nejvyšším správním soudem, stejně tak jako námitky proti jeho procesnímu postupu, který k tomuto hodnocení vedl, lze projednat i postupem podle pravidel pro řízení o ústavní stížnosti. Rozhodnutí ve věci voleb do Parlamentu České republiky tak podle tzv. kvazimeritorní judikatury Ústavního soudu nevyžaduje v těchto otázkách výhradně postup podle § 85 až 91 zákona o Ústavním soudu, tedy v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora, kde je stanovena lhůta k podání návrhu 10 dnů a kde jsou jinak vymezeni navrhovatelé oprávnění k podání takového návrhu.

9. Současně je třeba poznamenat, že plénum Ústavního soudu si vyhradilo rozhodování nejen o opravném prostředku ve věci ověření volby poslance nebo senátora [naposledy v ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. d) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb.], nýbrž i rozhodování o ústavních stížnostech, které směřují proti rozhodnutí vydanému podle § 90 soudního řádu správního [naposledy v ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. g) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14].

10. Proto bylo možno konstatovat, že procesní předpoklady pro posouzení tohoto podání plénem Ústavního soudu jako ústavní stížnosti jsou splněny.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud, jakožto orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"), není součástí soustavy soudů (srov. čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů; k takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce a nerespektují hodnotový základ právního řádu daný ústavním pořádkem a mezinárodními závazky České republiky. Proto Ústavní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal (toliko) z pohledu porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak je stěžovateli namítáno v ústavní stížnosti, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. Na prvém místě je třeba uvést, že stěžovatelé nesměřují svou argumentaci proti rozhodnutí o zvolení (ověření volby) konkrétně určených poslanců podle výsledku voleb do Poslanecké sněmovny, nýbrž proti platnosti voleb a hlasování z důvodů uvedených sub 2 a 3. O těchto jejich námitkách rozhodl Nejvyšší správní soud, že je zákon o volbách do Parlamentu nepřipouští. Protože tedy jejich podání k Ústavnímu soudu nesměřuje proti volebnímu výsledku (k tomu je určeno řízení podle § 85 až 91 zákona o Ústavním soudu), bylo nutno jejich podání posoudit jako ústavní stížnost, což konečně lze dovodit i z toho, že je tak stěžovatelé označili a že namítají pouze porušení svých ústavně zaručených práv, konkrétně práva na soudní ochranu (blíže viz sub 6). V tomto ohledu však Ústavní soud žádný zásah, který by bylo možno označit za porušení tohoto práva, neshledal. Nejvyšší správní soud podání stěžovatelů přijal, řádně je posoudil a dospěl k závěru, který je logicky a srozumitelně odůvodněn, přičemž je založen na výkladu zákona o volbách do Parlamentu respektujícím zvláštnosti volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny, a který již Nejvyšší správní soud předestřel ve shora citovaném usnesení č. j. Vol 5/2006-46, na které je nutno stěžovatele znovu odkázat.

13. V ústavní stížnosti (na rozdíl od tzv. volební stížnosti) se mohou stěžovatelé domáhat pouze ochrany svých ústavně zaručených práv a svobod, nikoli obecně jakéhokoli porušení tzv. podústavního práva, které hrubě ovlivnilo výsledek volby konkrétně označeného kandidáta zvoleného do Poslanecké sněmovny.

14. Stěžovatelům se zásah do jejich ústavně zaručeného práva nepodařilo prokázat a Ústavní soud žádný důvod pro kasaci napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu z hlediska jím provedeného výkladu § 87 zákona o volbách do Poslanecké sněmovny neshledal; naopak mu - s ohledem na konstrukci volebního systému do Poslanecké sněmovny - musel přisvědčit.

15. Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

16. V souladu s § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. g) a s čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak Ústavní soud učinil v plénu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2018

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru