Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 11/11 #1Usnesení ÚS ze dne 29.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajBalík Stanislav
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proce... více
Věcný rejstříkÚzemní samosprávné celky
volby/do zastupitelstev obcí
volební komise
EcliECLI:CZ:US:2011:Pl.US.11.11.1
Datum podání17.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 491/2001 Sb.; o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů; § 27, § 37/1

zákon; 131/2000 Sb.; o hlavním městě Praze; § 123 v části "zastupitelstva hlavního města Prahy a do"

zákon; 150/2002 Sb.; soudní řád správní; § 90/3 věta poslední, § 93/5 věta druhá, § 104/1

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 102

2/1993 Sb., čl. 21 odst.3, čl. 36 odst.1

347/1997 Sb.

Ostatní dotčené předpisy

130/2000 Sb., § 1 odst.1

131/2000 Sb., § 123

150/2002 Sb., § 90 odst.3, § 93 odst.5, § 104 odst.1

491/2001 Sb., § 27, § 37 odst.1, § 37 odst.1, § 1 odst.1, § 60 odst.2, § 3, § 4, § 6, § 27 odst.2, § 48


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 11/11 ze dne 29. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele: Pražané za svá práva, politické hnutí, se sídlem Rooseveltova 5, Praha 6, zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Preslova 1269/17, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 10 A 253/2010-34 ze dne 11. listopadu 2010, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §§ 27 a 37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 96/2005 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., ustanovení § 123 v části "zastupitelstva hlavního města Prahy a do" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v posledním znění, a ustanovení § 90 odst. 3 poslední věta, § 93 odst. 5 druhá věta a § 104 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v posledním znění, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. ledna 2011 a doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 18. ledna 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze a současně zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o volbách do zastupitelstev obcí"), zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o hlavním městě Praze") a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v posledním znění ( dále též "soudní řád správní").

V první části ústavní stížnosti stěžovatel upozorňuje na krizi volebního systému v České republice, poukazuje na flagrantní rozpor mezi právní úpravou v Ústavě České republiky (dále jen "Ústava") a praktickým prováděním voleb a vytyčuje cíl své stížnosti - zajistit, aby svobodné hlasování vyjadřovalo skutečnou vůli občanů, a tím se předešlo možným nepokojům. Má za prokázanou skutečnost, že zákony podle čl. 20 Ústavy se již dostaly v praktickém provádění do zcela zásadního rozporu s čl. 9 odst. 3 Ústavy, podle kterého "výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu". Odkazuje na argumenty, které uvedl ve stížnosti na neplatnost voleb, v níž zejména poukázal na to, že volební schránky v hlavním městě Praze byly po dobu 10 hodin (od pátku dne 15. října 2010 od 22 hodin do soboty dne 16. října 2010 do 8 hodin) mimo osobní a přímý dohled členů okrskových volebních komisí, čímž byl porušen zákon o volbách do zastupitelstev obcí a ústavní právo občanů na tajné hlasování, přičemž jako příklad ústavního přístupu cituje úpravu v Řádu volebním v obcích republiky Československé, platném od r. 1919, dle níž musela mít volební komise po celou dobu konání voleb osobní a přímý dohled nad volební schránkou. Poukazuje i na obecní volby ve Slovenské republice, které se konaly pouze jeden den, čímž se předešlo krizové situaci, do které se dostala Česká republika. Prvním signálem vážné krize byly dle stěžovatele volby do zastupitelstva konané ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebním okrsku č. 1 Doubrava - Břehy, kde od volební místnosti existovalo několik klíčů s různými majiteli, dalším případem byly volby konané ve dnech 15. a 16. října 2010 v obci Tatrovce, kde byla za vítěze voleb prohlášena Občanská demokratická strana, přestože 60 % voličů podepsalo petici, že tuto stranu nevolili a že volební schránka nebyla zaplombovaná. Jako poslední případ uvádí volby v Českém Těšíně, kde jejich průběh sleduje zahraniční organizace TRANSPARENCY INTERNATIONAL, která neustálým vystupováním v televizi ovlivňuje výsledek vyšetřování. Pro informaci uvádí, jakým způsobem se zajišťuje řádné provádění svobodných voleb v Manhattanu (New York City). Za jedinou a správnou možnost, jak prokázat, že s volební schránkou bylo manipulováno, označuje přenesení důkazního břemene na stát, který musí u soudu prokázat, že s volební schránkou nebylo možno manipulovat. V praxi to znamená buď konat volby v jeden den nebo zajistit, aby volební schránka byla pod osobním a přímým dohledem členů volební komise i v době, kdy jsou volby přerušeny.

Ve druhé části ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen "zákon č. 347/1997 Sb."), na základě něhož se vytvořilo 14 vyšších územních samosprávných celků, mezi nimž je i hlavní město Praha, které nemá vůči ostatním krajům žádnou výjimku. Proto také vláda České republiky svým usnesením č. 827 ze dne 25. srpna 1999 navrhla zákon pro volby do krajů a do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Podle důvodové zprávy bylo navrženo, aby "volby do všech městských částí hlavního města Prahy probíhaly podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a volby na úrovni hlavního města Prahy podle připravovaného zákona o volbách do zastupitelstev krajů a Zastupitelstva hlavního města Prahy". Takto byl také schválen zákon o volbách do zastupitelstev krajů č. 130/2000 Sb., který již ve svém ustanovení § 1 odst. 1 stanoví: "Podle tohoto zákona se volí zastupitelstva krajů" a současně je uveden odkaz na čl. 101 odst. 2 Ústavy a ústavní zákon č. 347/1997 Sb. Dle stěžovatele je to jediný ústavně konformní postup při volbě do kraje Praha - Zastupitelstva hlavního města Prahy. V usnesení vlády České republiky č. 827 je přímo uvedeno, že tento, jedině správný návrh, byl přijat s úpravami a podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády (předsedou byl JUDr. Pavel Rychetský, současný předseda Ústavního soudu). Stěžovatel dále odkazuje na Petici "Za dodržení Ústavy a za konání svobodných voleb do kraje Praha v roce 2008" přijatou dne 29. května 2008.

Stěžovatel s ohledem na to, že v současné době skončilo funkční období Zastupitelstva kraje hlavního města Prahy, a není tudíž potřeba jej nyní zkracovat ústavním zákonem, navrhuje, aby "v souladu se stanoviskem JUDr. Pavla Rychetského, s přihlédnutím k právu petičnímu a stanovisku ústavně právního výboru Senátu, se v hlavním městě Praze uskutečnily volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, to je do Zastupitelstva kraje Praha, podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů č. 130/2000 Sb. Proto je ale nejprve nutno zrušit volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané ve dnech 15. a 16. října 2010 podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí č. 491/2001 Sb." V zákoně o volbách do zastupitelstev obcí je totiž již v jeho § 1 odst. 1 odkaz na § 1 zákona o hlavním městě Praze. V tomto § 1 odst. 1 je u slova "kraj" uveden výslovně odkaz na ústavní zákon č. 347/1997 Sb., podle kterého hlavní město Praha nemá v Ústavě žádnou výjimku proti ostatním krajům.

V závěru argumentace uvedené ve druhé části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na skutečnost, že zastupitelé hlavního města Prahy nemají řádný mandát podle Ústavy, byly dvakrát upozorněni občanem hlavního města Prahy ing. K. B., a to přímo na veřejném zasedání zastupitelstva. Tím, že primátor MUDr. Pavel Bém neučinil nic k odstranění protiústavního stavu, těžce poškodil obnovující se demokracii v České republice.

Ve třetí části ústavní stížnosti stěžovatel v souvislosti s návrhem na zrušení ustanovení § 90 odst. 3 poslední věta, § 93 odst. 5 druhá věta a § 104 odst. 1 soudního řádu správního upozorňuje na nepřijatelnou soudní ochranu občanů v případě voleb, přičemž dle jeho názoru záminka rychlosti rozhodování soudů nesmí být na úkor spravedlivému rozsudku. Zatímco u nepatrných přestupků mají občané několik stupňů možnosti řádných opravných prostředků, u tak naprosto zásadního soudního rozhodnutí, tj. jaká politická garnitura bude čtyři roky vládnout, se občan dostal do zcela nerovnoprávné pozice. Soudní ochrana je v tomto případě nedostatečná, krajské soudy si ustanovení § 90 odst. 3 soudního řádu správního vykládají tak, že jednání u stížností na neplatnost voleb není třeba nařizovat, čímž porušují čl. 96 odst. 2 Ústavy upravující ústnost a veřejnost jednání. Musí být vzata v úvahu i následná rychlost rozhodování u Ústavního soudu, která je zcela nepřiměřená v poměru k dvacetidenní lhůtě pro rozhodování krajského soudu (viz stížnost na neplatnost voleb v hl. m. Praze vedená pod sp. zn. IV. ÚS 62/03, o níž bylo rozhodnuto až skoro rok po konání voleb). Za zcela šikanózní a vymykající se praxi obecných soudů považuje ustanovení § 93 odst. 5 soudního řádu správního o tom, že usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení. Stran napadeného usnesení Městského soudu v Praze tvrdí, že je neplatné, neboť nebylo rozhodnuto jménem republiky, není v něm uvedeno, proč bylo jednáno neveřejně a v poučení se uvádí, že proti usnesení není kasační stížnost podle § 104 odst. 1 soudního řádu správního přípustná. Tím měl být porušen čl. 81 Ústavy, čl. 90 a čl. 96 odst. 2 Ústavy a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 7. března 2011 stěžovatel doplnil ústavní stížnost. Uvedl, že z tohoto doplnění "část I poskytuje upřesnění, část II shrnuje některé argumenty z třetí části tohoto doplnění a představuje pouhým úvodem třetí části, část III poskytuje hlavní argumentaci tohoto doplnění". V prvé části bylo upřesněno, že zmiňovaná ústavní stížnost RNDr. P. Š., CSc., má správně spisovou značku IV. ÚS 494/2000. V druhé části podání poukázal stěžovatel na rozdíly v pravomoci a působnosti "Krajského zastupitelstva hlavního města Prahy" oproti "zastupitelstvu obce Prahy" a dovozoval, že "zastupitelstvo hl. m Prahy je krajským zastupitelstvem", z čehož ve věci voleb došlo k porušení ústavních principů, a to principu obecnosti zákona, nerozporuplnosti zákona, principu proporcionality a k akcesorické nerovnosti. V třetí části doplnění ústavní stížnosti, která dle stěžovatele poskytuje hlavní doplnění návrhu, předkládá stěžovatel k nápravě porušení ústavních principů možnosti, dle nichž "Zastupitelstvo Prahy se volí podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů", byla by "zrušená úprava volebních obvodů v případě voleb obecních zastupitelstev" či "by byla tvorba volebních obvodů v Praze jako v ostatních krajích". S úvodem, že "pokud by mezi částmi II a III vznikl rozpor, je rozhodná argumentace části III.", uvedl, že "pro odstranění případných nedorozumění je vhodné uvádět, že Stěžovatel i nadále navrhuje derogace předmětného § 27 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud místo derogace může volit ústavně konformní výklad tohoto paragrafu, nastínil tedy Stěžovatel jeden takový ústavně konformní výklad", který by spočíval v tom, že "volby do zastupitelstva Prahy budou nadále probíhat podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Rozdělení do volebních obvodů musí však materiálně být v souladu se zákonem o volbách do zastupitelstev krajů". Přílohu podání pak tvoří odkaz na "kapitolu III, stránky 9 až 23, ústavní stížnosti sp. zn. Pl. ÚS 52/10 Strany zelených, SNK Evropští demokraté, Věci veřejné a další podané dne 8. 12. 2010" a "úprava voleb hlavního města Vídně".

II.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatelů na vyslovení neplatnosti hlasování do Zastupitelstva hlavního města Prahy a na vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15. - 16. října 2010 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, který stěžovatel zdůvodnil tvrzením, že mohlo dojít k porušení čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který požaduje výkon hlasovacího práva tajným hlasováním, městský soud uvedl, že argumentace stěžovatele se zcela míjí s principem tajného hlasování, zakotveným v uvedeném ustanovení. Vysvětlil, že tajné hlasování jako způsob volby znamená, že musí být při konání voleb zajištěno, aby se nikdo nedozvěděl, kterému kandidátu dal volič svůj hlas. K zajištění výkonu hlasovacího práva tajným hlasováním zákon o volbách do zastupitelstev obcí stanoví určité požadavky a stěžovatel netvrdí ani nedokládá, že by tyto požadavky nebyly při napadených volbách dodrženy. Pokud tvrdí, že po dobu, kdy hlasování neprobíhalo, mohlo dojít k manipulaci s dosud nesečtenými hlasovacími lístky, vhozenými voliči první den do volebních schránek, když tyto nebyly pod přímým dohledem členů volební komise, nemá jeho dedukce žádnou souvislost s tím, že hlasování bylo provedeno tajně. K argumentům stěžovatele vysvětlil, že zajištění proti jakékoli manipulaci s hlasovacími lístky probíhá tak, že při přerušení hlasování volební komise zapečetí volební dokumenty a volební schránku stanoveným způsobem, aby do volební schránky nebylo možné vkládat hlasovací lístky ani je vybírat a před zahájením hlasování druhého dne zkontroluje neporušenost pečetí a sejme je. Jakýkoliv zásah by tedy musel být zjištěn. Stěžovatel však v tomto směru žádné konkrétní argumenty nevznáší a soud proto neshledal důvod pro vyslovení neplatnosti hlasování.

K návrhu na vyslovení neplatnosti voleb ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, který stěžovatel odůvodnil tím, že volby měly proběhnout podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů a nikoliv podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, městský soud uvedl, že stěžovatel pomíjí ustanovení § 123 zákona o hlavním městě Praze, podle něhož se volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy a do zastupitelstev městských části konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev obcí. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 658/04 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ao 4/2010, která uvedený závěr potvrzují. Městský soud neshledal důvod se od dosavadní judikatury odchýlit. Uzavřel, že ustanovení § 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí výslovně odkazuje na ustanovení § 1 zákona o hlavním městě Praze. Ten pak výslovně v § 123 stanoví, že volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy se konají podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, který v § 3 upravuje, že volby vyhlášené prezidentem republiky do zastupitelstev obcí se konají ve 2 dnech ve všech obcích, městech, městech se zvláštním postavením, hlavním městě Praze a městských obvodech. Obdobně je stanoveno v § 4, § 6, § 27 odst. 2 a § 48 tohoto zákona.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Ústavní soud dále uvádí, že není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 321/03, dostupný in: http://nalus.usoud.cz).

V souzené věci stěžovatel neuvedl ani v řízení před obecným soudem ani v ústavní stížnosti žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 a 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí dospět k závěru, že došlo k porušení citovaného zákona. Takto pojatý návrh k obecnému soudu a odůvodněná ústavní stížnost argumentačně směřují pouze proti až v řízení před Ústavním soudem napadeným ustanovením § 37 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a ustanovení § 123 v části "zastupitelstva hlavního města Prahy a do" zákona o hlavním městě Praze, a tedy de facto přímo k ústavní kontrole norem. Pokud jde o argumentační nova uvedená v doplnění ústavní stížnosti, jedná se navíc o argumenty, které stěžovatel u obecného soudu neuplatnil, a proto k nim s ohledem na princip subsidiarity Ústavní soud ani nemůže přihlížet.

Ústavní soud konstatuje, že městský soud se v napadeném usnesení plně a ústavně konformním způsobem vypořádal s oběma okruhy stěžovatelových námitek. Přesvědčivě vysvětlil, proč nebyl volební výsledek ovlivněn výlučně tím, že volby proběhly ve dvou dnech, i proč nedošlo k porušení čl. 102 Ústavy a čl. 21 odst. 3 Listiny, jakož i ustanovení § 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí ve vztahu k tajnému hlasování. S poukazem na relevantní judikaturu Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 10. března 2005 sp. zn. I. ÚS 658/04), obecných soudů (srv. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2010 sp. zn. 4 Ao 4/2010) a svou vlastní (srv. odkazy na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Nc 2510/2002 a sp. zn. 12Ca 12/2008) vyložil, proč dále "neshledal důvod odchýlit se od dosavadní judikaturou zastávaného výkladu zákona o volbách do zastupitelstev obcí a zákona o hlavním městě Praze a vztahu těchto předpisů ohledně konání voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy". Ústavní soud opakuje, že "Specifické postavení města P., kraje a obce je upraveno zejména zvláštním zákonem č. 131/2000 Sb., o hl. městě, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon mj. ve svém § 123 stanoví, že volby do zastupitelstva města P. se konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev v obcích (zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a nikoliv tedy, jak se domnívá stěžovatel, podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů (výše citovaný zákon č. 130/2000 Sb.). Ačkoliv je město P. současně základním územním samosprávným celkem (obcí) i vyšším územním samosprávným celkem (krajem), činnosti města P. jako kraje jsou zajišťovány jedním zastupitelstvem a dalšími orgány města (především primátor, rada, magistrát). Zastupitelstvo města P. je tedy voleno v odlišných volbách od voleb do zastupitelstev ostatních krajů. Zde lze odkázat i na rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 30. 1. 2002, č. 38/2002 Sb., o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu, do Senátu Parlamentu, do zastupitelstev obcí a do zastupitelstva hl. města, v němž se vyhlašují volby do zastupitelstva hl. města na den 1. 11. 2002 a 2. 11. 2002. Oproti tomu rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 19. 7. 2004, č. 449/2004 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky a vyhlášení voleb do zastupitelstev krajů, stanoví dny konání voleb do zastupitelstev krajů na 5. a 6. 11. 2004. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že Magistrát města P. ani jiné orgány, které stěžovatel vyjmenoval jako vedlejší účastníky řízení (SVK, Ministerstvo vnitra, ČSÚ), nepochybily, pokud nezajišťovaly organizačně a technicky přípravu, průběh a provedení voleb v pražském kraji ve vyhlášených dnech voleb do zastupitelstva krajů."(srv. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. března 2005, sp. zn. I. ÚS 658/04, dostupné in: http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud nemůže přisvědčit ani námitkám stěžovatele, namířeným proti údajným procesním pochybením městského soudu. Procesní postup soudu je zcela v souladu s ustanovením § 90 odst. 3 s. ř. s., dle jehož dikce soud rozhodne usnesením do 20 dnů poté, kdy mu byl návrh doručen, přičemž jednání není třeba nařizovat. Řízení o neplatnost voleb a hlasování je specifickým řízením dle soudního řádu správního, v němž lze všechny skutkové nebo právní důvody, o něž navrhovatel opírá svůj návrh, účinně uvést pouze ve lhůtě stanovené pro podání návrhu, zejména s ohledem na lhůtu 20 dnů, ve které je soudu uložena zákonná povinnost rozhodnout. Je na vůli soudu, zda účastníkovi řízení, který je podáním dotčen ve svých právech, dá v průběhu soudního řízení možnost vyjádřit se k věci samé a zda nařídí jednání. Pokud tedy soud nepovažoval za nezbytné jednání nařizovat, nelze mít v posuzované věci za to, že došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Rovněž poučení o nepřípustnosti kasační stížnosti, obsažené v napadeném usnesení, odpovídá dikci ustanovení § 104 odst. 1 soudního řádu správního. Cílem zvolené právní úpravy je zamezit průtahům a maření voleb. Nepřipuštění tohoto opravného prostředku ostatně koncepčně navazuje na právní úpravu obsaženou jak ve volebních zákonech tak v ustanoveních soudního řádu správního upravující řízení ve věcech volebních, z níž vyplývá zejména snaha minimalizovat délku řízení. Jak již bylo uvedeno výše, soudy v těchto věcech rozhodují bez jednání a v řízení postupují podle zvláštních ustanovení o řízení vyplývajících z § 93 soudního řádu správního. Stěžovatelem poukazované ustanovení § 93 odst. 5 uvedeného zákona je nejdůležitější odlišností oproti právní úpravě obsažené v obecných ustanoveních, neboť prolamuje právní úpravu o nabytí právní moci rozhodnutí jeho doručením účastníkům řízení. Právní moc rozhodnutí totiž nastává dnem vyvěšení, nikoli dnem doručení. Účelem zvolené úpravy je usnadnit soudům dodržení zákonné lhůty pro rozhodnutí ve věci, neboť je tím zamezeno případným obstrukcím při doručování. Tato zvláštní úprava tedy není samoúčelná a přispívá k dodržení předpisů hmotného práva upravujících volby.

Ústavní soud pak neshledal, že by napadeným usnesením došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Tento výsledek řízení o ústavní stížnosti předznamenává (negativně) - z povahy věci - i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě návrhu na zrušení ustanovení §§ 27 a 37 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 96/2005 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., a ustanovení § 123 v části "zastupitelstva hlavního města Prahy a do" zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel k tomuto návrhu není aktivně legitimován. Akcesorický návrh byl proto odmítnut rovněž [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

Pavel Rychetský, v. r.

předseda Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru