Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 1/96Nález ÚS ze dne 19.11.1996Vyhláška města Vysoké nad Jizerou o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí stran projevujících sympatie ke komunismu

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam2
NavrhovatelSKUPINA POSLANCŮ
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (skupina poslanců)
Věcný rejstříkpravomoc
obec/obecně závazná vyhláška
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 120/6 SbNU 369
Paralelní citace (Sbírka zákonů)294/1996 Sb.
EcliECLI:CZ:US:1996:Pl.US.1.96
Datum podání08.02.1996
Napadený akt

obecně závazná vyhláška obce/kraje; 5/94; obecně závazná vyhláška města Vysokého nad Jizerou o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí stran projevujících sympatie ke komunismu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.4, čl. 79 odst.3, čl. 104 odst.3

2/1993 Sb., čl. 2 odst.3, čl. 4 odst.2, čl. 17 odst.1, čl. 17 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

294/1996 Sb.

367/1990 Sb., § 13 odst.2, § 16 odst.2, § 16 odst.3, § 52 odst.3, § 52 odst.4, § 44 odst.3, § 21, § 14 odst.1 písm.o

424/1991 Sb., § 4


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 1/96 ze dne 19. 11. 1996

294/1996 Sb.

N 120/6 SbNU 369

Vyhláška města Vysoké nad Jizerou o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí stran projevujících sympatie ke komunismu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Plénum Ústavního soudu rozhodlo 19. 11. 1996 ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení obecně závazné vyhlášky č. 5/94 města Vysokého nad Jizerou ze dne 1. 8. 1994 o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí stran projevujících sympatie ke komunismu, takto:

Obecně závazná vyhláška města Vysoké nad Jizerou č. 5 ze dne 25. 7. 1994 o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí a stran projevujících sympatie ke komunismu se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Odůvodnění:

I.

Dne 8. února 1996 byl doručen Ústavnímu soudu České republiky návrh skupiny 29 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, jejímž zastupováním byl v řízení před Ústavním soudem pověřen poslanec doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc., na zrušení obecně závazné vyhlášky města Vysoké nad Jizerou č. 5/94, o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí a stran projevujících sympatie ke komunismu.

Znění napadené vyhlášky je následující:

"Obecně závazná vyhláška města Vysokého nad Jizerou č. 5 O zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí a stran projevujících sympatie ke komunismu.

Městské zastupitelstvo ve Vysokém nad Jizerou se podle zákona 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (zák. 410/92 Sb., § 14, odst. 1, písmeno o), usneslo vydat na veřejném zasedání dne 25.7.1994, č.u. 19/5/94, tuto obecně závaznou vyhlášku:

Oddíl I.

Základní ustanovení:

Na území ve správě města Vysokého nad Jizerou není povoleno fyzickým ani právnickým osobám provádět agitaci a propagaci KSČM a ostatních hnutí a stran projevujících sympatie ke komunismu.

Oddíl II.

Sankce:

V případě porušení této vyhlášky bude postupováno dle zákona 200/90 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zák. 124/93 Sb. o přestupcích, § 46 ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě). Za tento přestupek lze udělit pokutu do výše 5.000,- Kč .

Oddíl III.

Závěrečné ustanovení:

Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. den po vyhlášení tj. 15. den po jejím vyvěšení na úředních deskách.

Vyvěšeno 1.8.1994

podpis nečitelný

J.P., zástupce starosty

J.M., starosta

Kulaté razítko "

Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., skupina poslanců v prvé řadě konstatuje, že již dne 31.8.1994 rozhodla přednostka Okresního úřadu Semily, čj. Př-121/94, podle § 62 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, o pozastavení výkonu uvedené vyhlášky a požádala, aby městské zastupitelstvo do 7.9.1994 přijalo opatření k nápravě. Městské zastupitelstvo tak však neučinilo. Dne 29. září 1994 se proto přednostka tohoto úřadu obrátila na Ústavní soud s návrhem ve smyslu § 64 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 1994 mimo ústní jednání o tomto návrhu tak, že jej podle § 43 odst. 1 písm. d) cit. zákona usnesením odmítl. Napadená vyhláška je tak v důsledku pozastaveného jejího výkonu neúčinná, nikoliv však neplatná.

Návrh v další části namítá porušení řady ustanovení ústavněprávních a právních předpisů předmětnou obecně závaznou vyhláškou. Jedná se zejména o ustanovení čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 5 a čl. 104 Ústavy České republiky ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 17 odst. 1, 2 a 4, čl. 19, čl. 20, čl. 21 odst. 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dotčena byla též podle názoru navrhovatelů ustanovení § 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.

Rozpor předmětné vyhlášky s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, jakož i s čl. 2 odst. 3 Listiny spatřují navrhovatelé v tom, že nikdo nesmí být nucen činit, co neukládá zákon.

Jedná se též o rozpor s ustanovením čl. 4 odst. 2 Listiny, podle něhož mohou být meze základních práv a svobod, za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. Tím, že si Městské zastupitelstvo ve Vysokém nad Jizerou v rozporu s Ústavou osvojilo pravomoc "obecně závaznou vyhláškou" omezit na území města nejen všem jednotlivcům, ale též právnickým osobám svobodu projevu, právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem a právo svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu, jeho města či obce, porušilo čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny. Omezením těchto práv je přímo dotčeno též právo všech fyzických osob na území města pokojně se shromažďovat, jak umožňuje čl. 19 odst. 1 Listiny, právo se sdružovat, ve smyslu čl. 20 odst. 1 Listiny v případě občanů České republiky též právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich, jak stanoví čl. 20 odst. 2 Listiny, ucházet se za stejných podmínek o volené a jiné veřejné funkce podle čl. 21 odst. 4 Listiny.

Napadenou vyhláškou se podle názoru navrhovatelů zasahuje též do svobodné soutěže politických sil, jak má na mysli čl. 22 Listiny, jakož i do volné soutěže všech politických stran ve smyslu čl. 5 Ústavy.

Stanovení sankce v čl. II. vyhlášky je v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny, podle kterého nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod, jakož i s čl. 2 odst. 3 Ústavy, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny, podle nichž státní moc slouží všem občanům bez jakékoliv diskriminace v základních právech a svobodách.

Vzhledem ke skutečnosti, že napadená obecně závazná vyhláška nebyla podle názoru navrhovatelů vydána v samostatné působnosti obce (čl. 104 Ústavy, § 13 odst. 2, § 16 odst. 2 zák. č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů) se zřetelem k dalším vadám, které vykazuje ve smyslu citovaných ustanovení, navrhuje skupina poslanců, s odvoláním na znění nálezu Pl. ÚS 26/93, zrušení této vyhlášky.

V písemném vyjádření k návrhu skupiny poslanců, podaném dne 2.5.1996, ve smyslu § 69 zákona č. 182/1993 Sb., pověřený člen Městského zastupitelstva Vysokého nad Jizerou potvrdil stanovisko zastupitelstva, které bylo vyjádřeno již přijetím napadené obecně závazné vyhlášky. S návrhem skupiny poslanců Parlamentu České republiky Městské zastupitelstvo Vysokého nad Jizerou nesouhlasí z následujících důvodů:

Vydaná vyhláška se měla stát pobídkou a výzvou pro vládu prezidenta a poslance Parlamentu nejen k definitivnímu vyrovnání se s hrůznou komunistickou minulostí, ale i v přítomnosti s komunismem ohrožujícím demokracii u nás. Ve vyjádření se dále tvrdí, že jsou neustále porušovány paragrafy 260 a 261 trestního zákona, zakazující propagaci hnutí směřujícího prokazatelně k potlačení práv a svobod občanů. Dále je tvrzeno, že registrací KSČM a SČK byl porušen § 4 odst. a) a c) zákona 118/94 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Zastupitelstvo nevěří proklamované demokratičnosti KSČM, natož pak SČK, která se dokonce otevřeně hlásí k nástupnictví zločinné a zavrženíhodné KSČ, protože tyto strany by se logicky nemohly jmenovat "komunistické".

Dále je poukazováno na neměnné definice komunisty a komunismu, které usilují o zřízení komunistického režimu, tj. systému vlády, v němž plní vedoucí úlohu pouze komunistická strana bez skutečné opozice. Dále se argumentuje ve vyjádření zastupitelstva tím, že neexistuje podstatný rozdíl mezi fašismem a komunismem, snad až na to, že komunismus má na svědomí asi dvojnásobný počet obětí. Tolik z vyjádření Městského zastupitelstva Vysokého nad Jizerou.

Základní podmínkou řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je zjištění, zda napadená obecně závazná vyhláška byla přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem (§ 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Za tím účelem si Ústavní soud vyžádal od Městského zastupitelstva Vysokého nad Jizerou listinné důkazy, osvědčující náležité přijetí napadené vyhlášky: zápis z 5. zasedání zastupitelstva ze dne 25.7.1994, usnesení z téhož jednání, prezenční listinu, údaje dokladující řádné vyhlášení napadeného právního předpisu, jakož i úplný text předmětné vyhlášky.

Ze zápisu z jednání zastupitelstva dne 25.7.1994 mimo jiné vyplynulo, že v jeho průběhu (viz bod 1. programu) byl odvolán zastupitel J.H. V důsledku toho došlo ke snížení počtu členů městského zastupitelstva na uvedeném jednání na 9 členů, zároveň se tak snížil i celkový počet členů zastupitelstva na 15. Podle vyjádření tajemníka Městského úřadu ve Vysokém nad Jizerou uprázdněný mandát doplněn nebyl z důvodu blížícího se ukončení volebního období.

Jednání Městského zastupitelstva Vysokého nad Jizerou dne 25.7.1994, na němž byla přijata napadená obecně závazná vyhláška, se podle prezenční listiny zúčastnilo k bodu usnesení 19/5/94 celkem 9 členů zastupitelstva, z nichž 8 hlasovalo pro její přijetí, jeden se zdržel hlasování, resp. podle zmíněného vyjádření tajemníka Městského úřadu ve Vysokém nad Jizerou, jeden hlas byl proti. Předmětná vyhláška tak byla přijata v souladu s § 38 odst. 5 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.

Vyvěšena byla tato vyhláška dne 1.8.1994, takže účinnou se stala patnáctým dnem po tomto datu, tedy dne 16.8.1994. Uvedené údaje plynou z oddílu III. obecně závazné vyhlášky.

Vzhledem k tomu, že pod textem vyhlášky chyběl podpis starosty, požádal Ústavní soud o vysvětlení. Podle vyjádření tajemníka Městského úřadu ve Vysokém nad Jizerou bylo příčinou odmítavé stanovisko starosty, který hlasoval proti této vyhlášce. Napadená obecně závazná vyhláška je tedy podepsána zástupcem starosty a měla by být dále podepsána jiným radním (§ 52 odst. 3 zák. č. 367/1990 Sb.). Na místě podpisu radního je podpis člena městského zastupitelstva.

Ústavní soud se proto musel v dané souvislosti zabývat otázkou platnosti napadené vyhlášky i z hlediska zákonných požadavků na její podepisování.

Skutečnost, že namísto starosty podepsal napadenou vyhlášku jeho zástupce, i když starosta nebyl nepřítomen, jak požaduje ust. § 52 odst. 4 cit. zákona, nebrání podle názoru Ústavního soudu uznat takovýto postup za zákonný. Zastoupení starosty v jeho nepřítomnosti, stejně tak jako jeho zastoupení v případě, kdy určitý úkon odmítne provést, jsou ve své podstatě shodné situace, vyžadující zastoupení, jak na ně pamatuje uvedené ustanovení zákona o obcích. Pokud druhým ze spolupodepisujících nebyl radní, zvolený ve smyslu § 44 odst. 3 cit. zákona, nýbrž člen zastupitelstva, který status radního automaticky nemá, nebyl-li výše uvedeným způsobem zvolen, nelze podpis této osoby považovat za relevantní ve smyslu § 52 odst. 3 cit. zákona.

Právní důsledky chybějících či irelevantních podpisů na obecně závazných vyhláškách zákon o obecním zřízení výslovně neupravuje. Zároveň stanoví v § 16 odst. 3 jedinou podmínku jejich platnosti, a to vyhlášení na úřední desce. Z uvedeného se tedy podává, že nedostatky v podpisech obecně závazné vyhlášky, byla-li tato jinak v souladu se zákonem přijata a publikována, platnost takovéto vyhlášky nijak neovlivňují.

II.

V řízení o zrušení obecně závazné vyhlášky, jakožto jiného právního předpisu, zkoumá Ústavní soud její obsah z hledisek stanovených v § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Mezi taková patří přijetí vyhlášky v mezích Ústavou stanovené kompetence a její soulad s právními předpisy vyššího stupně právní síly.

Ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky mohou orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Jmenovitě zastupitelstva obcí mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky (čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky). Ze systematického zařazení citovaných ustanovení plyne, že prvé zakotvuje pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky v přenesené působnosti, druhé zakotvuje pravomoc vydávat tyto vyhlášky v samostatné působnosti obce. Ust. čl. 79 odst. 3 představuje právní základ pro odvozenou místní právní normotvorbu, ust. čl. 104 odst. 3 zakotvuje původní právně normotvornou pravomoc.

Obecně závazná vyhláška, napadená návrhem skupiny poslanců, nebyla vydána na základě zákonného zmocnění ve věcech patřících do přenesené působnosti (§ 21 a násl. zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Naopak, jak obsahuje její úvodní ustanovení, opírá se o § 14 odst. 1 písm. o) cit. zákona. To by naznačovalo, že se jedná o vyhlášku vydanou v samostatné působnosti obce.

Jak již konstatovalo usnesení o odmítnutí návrhu přednostky Okresního úřadu Semily na zrušení této vyhlášky (sp.zn. Pl. ÚS 21/94), v rámci své samostatné působnosti může obec svými obecně závaznými vyhláškami řešit jen ty úkoly veřejné správy, které jsou zákony, na prvém místě zákonem o obcích, takto jako samostatná působnost označeny, a to navíc za podmínky, že tak učiní způsobem, který neodporuje ústavním zákonům, mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústavy České republiky, zákonům a právním předpisům vydaným ústředními orgány státní správy k jejich provedení [čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky, § 16 odst. 2 zákona o obcích]. V žádném případě tedy nemůže obec obecně závaznou vyhláškou upravit něco, co je vyhrazeno úpravě zákonem. Již v tomto rozhodnutí došel Ústavní soud k závěru, že předmětná obecně závazná vyhláška města Vysoké nad Jizerou upravuje právě ony společenské vztahy, které jsou vyhrazeny k právní úpravě toliko zákonem, tedy formou právního předpisu, který může přijmout pouze Parlament České republiky (čl. 15 odst. 1 Ústavy České republiky). Dále je zde konstatováno, že podle čl. 104 odst. 1 Ústavy České republiky může být působnost zastupitelstva stanovena jen zákonem, což znamená, že zastupitelstvo si nemůže samo tuto působnost rozšiřovat cestou obecně závazných vyhlášek. Obecně závazná vyhláška je jedním z prostředků realizace věcí v samostatné působnosti obce, nikoli prostředkem zakotvení samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1 písm. i) zákona o obcích].

Napadená obecně závazná vyhláška je opřena o ustanovení § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích, z čehož bez dalšího nevyplývá, že byl respektován rámec samostatné působnosti obce. Ten je dán v kontextu citovaného ustanovení záležitostmi veřejného pořádku místní povahy, na které se působnost obce může omezovat. Zákaz agitace a propagace KSČM a hnutí a stran projevujících sympatie ke komunismu svou povahou přesahuje meze lokální povahy veřejného pořádku a jeho ochrany. V důsledku toho ani odvolání se na citované ustanovení zákona o obecním zřízení nezakládá nepochybnou samostatnou působnost, v jejímž rámci by se napadená obecně závazná vyhláška pohybovala.

Lze tedy uzavřít, že předmětná vyhláška nebyla vydána ani v rámci působnosti přenesené, ani samostatné.

Otázka souladu napadené obecně závazné vyhlášky s právními předpisy vyššího stupně právní síly je úzce spojena s hlediskem samostatné působnosti obecně rozebraným shora.

Nebyla-li napadená obecně závazná vyhláška města Vysokého nad Jizerou vydána v rámci žádného z uvedených druhů působnosti obce, znamená to, že předmětem své regulace učinila vztahy, které jsou regulovatelné pouze zákonem. To ostatně konstatovalo již citované usnesení o odmítnutí návrhu přednostky Okresního úřadu Semily (Pl. ÚS 21/94).

Obsahově nejbližším zákonným ustanovením v této souvislosti je § 260, § 261 tr.zák. o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů. Předmětná vyhláška je pouhou parafrází těchto skutkových podstat. Proto, jak již bylo v obdobných případech ostatně konstatováno (nález Pl. ÚS 26/93, Pl. ÚS 42/95 a Pl. ÚS 44/95) tím, že zastupitelstvo města Vysoké nad Jizerou takovouto vyhlášku vydalo, překročilo meze kompetencí, stanovených Ústavou ČR a zákonem 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud považuje místní samosprávu za nezastupitelnou složku rozvoje demokracie. Místní samospráva je výrazem práva a schopnosti místních orgánů, v mezích daných zákonem, v rámci své odpovědnosti a v zájmu místního obyvatelstva regulovat a řídit část veřejných záležitostí.

Obecní zastupitelstvo je nepochybně orgánem, kterému nemůže být lhostejno chovají-li se politické strany, jejich organizační složky či jejich členové na území obce způsobem, který odporuje zákonu, či snad dokonce naplňuje některou ze skutkových podstat uvedených v trestním zákoně, jak se v návrhu uvádí. Proto zákon o sdružování v politických stranách (424/1991 Sb.) ve svém § 4 stanoví, které politické strany nemohou vyvíjet politickou činnost. Ust. § 15 téhož zákona stanoví mechanizmus, s jehož pomocí lze dospět k pozastavení činnosti či rozpuštění politické strany. Ústavní soud je si vědom toho, že takovéto řízení je značně složité a vyžadovalo by od obce nemalé úsilí, mnohdy nepřinášející okamžité řešení. Nicméně postoupené podněty obcí, vládě a prezidentovi, ve smyslu zákona o politických stranách, by skládaly postupně skutečný obraz charakteru a povahy té které politické strany o tom, jak se skutečně chová. To znamená, jak si ve smyslu čl. 5 Ústavy představuje volnou soutěž politických stran, respektujících základní demokratické principy v pluralitní společnosti. Obecní zastupitelstva, jako volené samosprávné orgány, mohou podstatným způsobem přispívat k informovanosti odpovědných míst i veřejnosti o tom, jak se politické strany skutečně chovají, mnohdy v rozporu s tím, co proklamují jejich stanovy.

Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že chce-li obec projevit svoji politickou vůli při plnění svých samosprávných úkolů v zájmu místních obyvatel, musí tak učinit adekvátními prostředky. Tím, že zvolila v předmětném případě jako prostředek vyhlášku, tj. normativní akt, postupovala neadekvátně.

Z důvodů výše uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy ČR, ustanoveními §13 odst. 2, §14 odst. 1 a §16 odst. 2 zák. ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a proto, aniž by považoval za nezbytné se zabývat dalšími, v návrhu poslanců uváděnými důvody, rozhodl tak, že vyhláška města Vysoké nad Jizerou č. 5/95 ze dne 27.7.1994 o zákazu agitace a propagace KSČM a hnutí a stran projevující sympatie ke komunismu se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zák. č. 182/1993, o Ústavním soudu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. listopadu 1996

JUDr. Zdeněk Kessler

předseda Ústavního soudu ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru