Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

Pl. ÚS 1/93Usnesení ÚS ze dne 22.09.1993K neoprávněnosti soudů podat návrh na zrušení vládního nařízení pro rozpor s ústavním pořádkem

Typ řízeníO zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam4
NavrhovatelSOUD - KS Praha
Dotčený orgánVLÁDA / PŘEDSEDA VLÁDY - ČSFR
Soudce zpravodajBrožová Iva
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/aktivní procesní legitimace navrhovatele
Věcný rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 1/2 SbNU 197
EcliECLI:CZ:US:1993:Pl.US.1.93
Datum podání29.10.1992
Napadený akt

jiný právní předpis; 464/1991 ; nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 87, čl. 95 odst.2

2/1993 Sb., čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 64 odst.4

464/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

Pl.ÚS 1/93 ze dne 22. 9. 1993

U 1/2 SbNU 197

K neoprávněnosti soudů podat návrh na zrušení vládního nařízení pro rozpor s ústavním pořádkem

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele senátu Krajského soudu v Praze ve složení JUDr. Jiří Pácal, JUDr. Naděžda Bittnerová, Jaroslav Kloc, Pavel Kreim, Zdeňka Hráská proti vládě ČSFR, o nesoulad nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. s článkem 1 Listiny základních práv a svobod, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým návrhem domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil nesoulad nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. a článku 1 Listiny základních práv a svobod. Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že dle § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. se pro účely trestního zákona považuje za nejnižší měsíční mzdu částka 2000 Kčs, zatímco dle § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb. činí výše minimální mzdy pro účely pracovněprávní 2200 Kčs což znamená, že si nejsou lidé rovni v oblasti trestněprávní s lidmi v oblasti pracovněprávní. Tato nerovnost má za následek přísnější posuzování škody, přísnější právní kvalifikaci, přísnější trestní sazbu a nakonec i trest. Současně svůj návrh doplnil údaji o tom , že v dané věci obviněné J. H. bylo vydáno usnesení dne 10.3.1992 sp. zn. 1T 36/ 91, kterým byla věc postoupena Okresnímu soudu Praha - východ, když krajský soud vycházel z částky 2200 Kčs dle nař. vlády ČSFR č. 53/1992 Sb. při určení škody velkého rozsahu, neboť je pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák.) a z judikátu Nejvyššího soudu ČR a to konkrétně rozhodnutí ze dne 29.4.1991 sp. zn. 1 To 21/1991. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.9.1992 sp. zn. 1 To 30/92 však zrušilo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 1 T 36/91 ze dne 10.3.1992 ke stížnosti krajského prokurátora s tím, že je třeba aplikovat nařízení vlády ČSFR č. 464/ 1991 Sb., které v § 1 stanoví pro účely trestního zákona za nejnižší měsíční mzdu částku 2000 Kčs a které bylo vydáno v době, kdy platilo nař. vlády ČSFR č. 99/1991 Sb. určující pro účely pracovně právní minimální mzdu taktéž ve výši 2000 Kčs to vše s tím důsledkem, že pokud měl dle zákonodárce platit stejný režim pro obě oblasti, bylo by vydání nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. nadbytečné. Že šlo skutečně o záměr zákonodárce odlišit oblast pracovněprávní a trestněprávní, dovodil Nejvyšší soud České republiky ve svém zrušovacím usnesení i z ustanovení § 2 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. jakožto derogační klausule upravující zrušení předchozího nařízení vlády ČSFR č. 258/1990 Sb. a dále i z ust. § 7 nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., kterým bylo zrušeno pouze vládní nařízení č. 99/1991 Sb.. Nejvyšší soud České republiky dále ve svém zrušujícím rozhodnutí ze dne 10.3.1992, sp. zn. 1T 36/91 konstatoval, že právní předpis nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., je speciálním předpisem pro oblast trestního práva.

Ústavní soud pak především zkoumal z hlediska stávající právní úpravy t.j. čl. 87 a čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., zda je soud oprávněn dovolávat se nesouladu mezi vládním nařízením a Listinou, jakožto zákonem, který tvoří součást ústavního pořádku České republiky, a dospěl k závěru, že soud není oprávněnou osobou k podání takového návrhu, neboť jak plyne jednak z čl. 95 odst. 2 Ústavy a jednak z § 64 odst. 4 z.č. 182/1993 Sb., soudy jsou oprávněny podávat v souvislosti se svou rozhodovací činností pouze návrhy na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro jejich rozpor s ústavními zákony. Za této situace byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) z.č. 182/1993 Sb. odmítnut, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 22. 9. 1993

JUDr. Iva Brožová

soudce ÚS ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru