Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 99/97Nález ÚS ze dne 23.11.1998Nedostatečné zjištění ceny v minulosti převedené nemovitosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
důkaz/formální posouzení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 143/12 SbNU 325
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.99.97
Datum vyhlášení26.11.1998
Datum podání24.03.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 8 odst.1

40/1964 Sb., § 37, § 46, § 119

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 99/97 ze dne 23. 11. 1998

N 143/12 SbNU 325

Nedostatečné zjištění ceny v minulosti převedené nemovitosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu

(IV. senátu) ze dne 23. listopadu 1998 sp.

zn. IV. ÚS 99/97 ve věci ústavní stížnosti F. K. proti rozsudku

Okresního soudu ve Znojmě z 20.10.1994 sp. zn. 5 C 1013/92

a Krajského soudu v Brně z 20.1.1997 sp. zn. 17 Co 21/95

o zamítnutí žaloby na určení, že na stěžovatele a další žalobce

přešlo vlastnictví k nemovitosti.

Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 21/95 - 102 ze

dne 20.1.1997 a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č. j. 5 C

1013/92 - 63 ze dne 20.10.1994 se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na

porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"), zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co

21/95 - 102 ze dne 20.1.1997, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního

soudu ve Znojmě č. j. 5 C 1013/92 - 63 ze dne 20.10.1994.

Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatele a

dalších 5 žalobců, opírající se o § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991

Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému

majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"),

na určení, že na každého z žalobců přešlo příslušnou ideální částí

(u stěžovatele dvěma ideálními desetinami) vlastnictví ke sklepu

pod pozemkem parcela č. 820, zapsaném na LV č. 32, vedeném u

Katastrálního úřadu Z. pro obec V. Svou žalobu zdůvodňovali

žalobci tím, že na jejich právní předchůdce R. a A. K. přešlo

podle přídělové listiny MZ-NPF čj.K 3176/47 ze dne 31.12.1947

vlastnictví k zemědělské usedlosti č. 92/257 ve V. a tito právní

předchůdci žalobců se svého přídělu (jehož součástí byl i sklep

pod parcelou č. 820) v důsledku hrubého politického nátlaku vzdali

prohlášením ze dne 28.11.1952 ve prospěch státu. Toto prohlášení

vykazuje znaky darovací smlouvy, protože bylo akceptováno za čs.

stát podpisem pracovníka ONV ve Znojmě, a jsou tak dány restituční

nároky podle § 6 odst. 1 písm. h), r) zákona o půdě. Součástí

přidělené usedlosti byl i sklep pod parcelou č. 820, nyní zapsaný

na LV č. 32 u Katastrálního úřadu Z. pro obec V. Žalovaní pak

uzavřeli s čs. státem - MNV ve V. kupní smlouvu z 13.10.1967,

podle níž získali do bezpodílového spoluvlastnictví dům čp. 56 na

pozemku p. č. 393 v k. ú. V., a to za kupní cenu 10 019 Kčs. Po

deseti letech, dne 23.6.1978, pak stát se žalovanými uzavřel

dodatek k označené kupní smlouvě, podle něhož předmětný sklep na

žalované přešel bezúplatně s odůvodněním, že cena byla již

zahrnuta do částky 10 019 Kčs, zaplacené podle kupní smlouvy z

13.10.1967. Žalobci mají za to, že cena sklepa k datu 23.6.1978

samo o sobě převýšila částku, kterou žalovaní zaplatili za dům,

anebo se alespoň této částce přiblížila, takže podle jejich názoru

žalovaní získali sklep na základě protiprávního zvýhodnění.

Soud I. stupně své zamítavé rozhodnutí odůvodnil po

provedeném dokazování v podstatě tím, že podle jeho názoru k

vzdání se přídělu právními předchůdci žalobců a k přechodu sklepa

na stát nedošlo z důvodů politické perzekuce, a dále dovodil, že k

přechodu vlastnictví ke sklepu na žalované došlo již v roce 1967,

přičemž cena převáděné nemovitosti včetně sklepa byla vypočítána v

souladu s tehdy platnou cenovou vyhláškou č. 73/1964 Sb., o

cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění

nemovitostí, včetně poskytnuté slevy, která mohla činit až 80 %.

Krajský soud v Brně, který ve věci k odvolání žalobců rozhodoval,

rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Na rozdíl od soudu I. stupně

krajský soud sice vycházel ze závěru, že žalobci jsou oprávněnými

osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, když považoval za nepochybné,

že předmětný sklep přešel na stát v důsledku politické perzekuce

právních předchůdců stěžovatele, přesto však dospěl k závěru, že

podmínky § 8 odst. 1 zákona o půdě v daném případě nejsou dány.

Při řešení sporné otázky, zda vlastnictví k předmětnému sklepu

žalovaní nabyli již v základě kupní smlouvy, uzavřené se státem

dne 13.10.1967, či teprve na základě jejího dodatku ze dne

23.6.1978, vycházel krajský soud z obsahu hospodářské smlouvy ze

dne 1.4.1967, o převodu správy národního majetku, z níž zjistil,

že Státní statek ve Z., národní podnik, převedl správu národního

majetku k rodinnému domku č. 56 ve V. s příslušenstvím, a dále

stavební plochu, parcela č. 393 o výměře 498 m2, a stavební plochu

sklepa, parcela č. 285 o výměře 212 m2, do správy Místního

národního výboru ve V. a učinil závěr, že touto hospodářskou

smlouvou byl posuzovaný sklep začleněn do příslušenství domu čp.

56 ve V. a jako součást této nemovitosti byl také oceněn posudkem

zpracovaným odborem výstavby ONV ve Z. dne 27.5.1967 čj.

Výst./odhady/1967, a jako součást nemovitosti čp. 56ve V. byl pak

kupní smlouvou ze dne 13.10.1967 převeden do vlastnictví

žalovaných, čemuž také zcela odpovídá upřesňující dodatek ze dne

23.6.1978 k uvedené kupní smlouvě. Přezkoumáním odhadního posudku,

jímž byla stanovena cena prodávaných nemovitostí, bylo krajským

soudem zjištěno, že cena byla vypočtena v souladu s v té době

platnou vyhláškou č. 73/1964 Sb. a směrnicí č. 10, uveřejněnou ve

Věstníku Ministerstva financí č. 5 z roku 1964, týkající se

prodeje domků z národního majetku občanům, podle níž bylo možno

poskytnout v pohraničních neosídlených oblastech slevu až 80 %

ceny, vypočtené podle cenového předpisu a snížené o opotřebení,

náklady na opravu, údržbu, modernizaci, apod. V případě, že by

byla žalovaným poskytnuta maximální možná sleva na koupi

nemovitosti až do výše 80 % stanovené ceny, byla by částka, kterou

by žalovaní byli povinni za koupi nemovitosti zaplatit, podstatně

nižší, než ve skutečnosti zaplatili. Z uvedeného tedy krajský soud

dovodil, že v daném případě žalovaní nebyli protiprávně při koupi

zvýhodněni, když zaplatili vyšší kupní cenu, než jim ve

skutečnosti mohla být stanovena, a žádné jiné skutečnosti, které

by nasvědčovaly jakémukoliv protiprávnímu zvýhodnění žalovaných

při koupi sklepa, v průběhu řízení zjištěny nebyly.

Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní

stížnost stěžovatele, jako jednoho z žalobců, který nesouhlasí s

uvedenými závěry krajského soudu, podle nichž dodatek z 23.6.1978

ke kupní smlouvě z 13.10.1967 s touto smlouvou tvoří jeden celek,

neboť není ve shodě s tím, že k vlastnickému převodu podle jedné i

druhé z těchto smluv došlo dnem jejich registrace příslušným

státním notářstvím a mezi daty těchto registrací je téměř

desetiletý časový odstup. To, že byl předmětný sklep zahrnut do

předmětu hospodářské smlouvy ze dne 1.4.1967 a jeho správa byla

převedena od státního statku na MNV V., nemůže sloužit jako

podklad pro závěr, že sklep se stal příslušenstvím domu čp. 56 ve

V. samotným faktem převodu správy nemovitostí z jednoho správce

státního vlastnictví na správce druhého. Sklep se mohl stát

příslušenstvím uvedeného domu, jen pokud by byl předmětem kupní

smlouvy z 13.10.1967. Tímto nesprávným postupem a nesprávným

rozhodnutím obecných soudů byl tedy stěžovatel, jak tvrdí,

poškozen na svém právu spoluvlastnit sklep pod pozemkem parcela č.

820 v k. ú. V., takže došlo k porušení práv zaručovaných čl. 11

odst. 1 Listiny, a navrhl proto zrušení obou rozsudků obecných

soudů.

Krajský soud v Brně jako účastník řízení ve svém vyjádření k

obsahu ústavní stížnosti především poukazuje na to, že čl. 11

odst. 1 Listiny chrání vlastnictví již existující, a nikoliv

vlastnictví, které je předmětem sporu na základě nároku

uplatněného žalobou, a dále uvádí, že v řízení provedené důkazy

hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., a dodržel stejně jako soud I.

stupně všechny ústavní principy, zakotvené v ustanovení čl. 36

Listiny, provedl nejen všechny navržené důkazy, ale i důkazy,

které navrhovány nebyly, a po zhodnocení všech důkazů v jejich

vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne

13.10.1967 a dodatek ze dne 23.6.1978 tvoří jeden celek, přičemž

tento závěr je podložen zjištěním, že v kupní ceně uvedené v kupní

smlouvě ze dne 13.10.1967 je zahrnuta i cen předmětného sklepa a

že bylo úmyslem účastníků uvedenou kupní smlouvou prodat i

předmětný sklep. Jestliže dodatek kupní smlouvy upřesnil pojem

vyskytující se ve smlouvě "příslušenství" tím, že uvedl, že do

tohoto příslušenství spadá i předmětný sklep, nejednalo se o novou

smlouvu, neboť sklep byl proplacen již na základě smlouvy ze dne

13.10.1967, a prodávajícím také předán k užívání. Krajský soud

proto navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Okresního

soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 1013/92, jakož i s obsahem spisu

bývalého Státního notářství ve Znojmě sp. zn. N 1118/67, N 1119/67

a N 720/78, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, a

to přesto, že stěžovateli nelze přisvědčit v tom, že napadeným

rozhodnutím byl porušen čl. 11 Listiny, neboť jeho ochrany, jak na

to také poukazuje krajský soud ve svém vyjádření, je možno se

dovolávat pouze v poměru k vlastnickému právu již konstituovanému,

a tak tomu v dané věci, kdy předmětem řízení před obecnými soudy

byl restituční nárok, není. Ústavní soud se však s ohledem na

námitky uvedené stěžovatelem v ústavní stížnosti zabýval věcí i z

pohledu čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny, zaručujících právo na

soudní ochranu a spravedlivý proces, a to se závěrem, že právům

stěžovatele zatím nebyla poskytnuta dostatečná ochrana. Z obsahu

připojeného soudního spisu je patrno, že předmětný sklep je

lokalizován nikoliv na pozemku, na němž se nacházel rodinný domek

převáděný kupní smlouvou ze dne 13.10.1967 do vlastnictví

vedlejších účastníků, podle údajů ve spise označených se tento

sklep nachází u jiné usedlosti, čp. 92, k. ú. V. I kdyby bylo

možno akceptovat názor krajského soudu, že předmětný sklep byl

hospodářskou smlouvou ze dne 1.4.1967 začleněn do příslušenství

domu převáděného v roce 1967 státem na vedlejší účastníky, pak

nelze pomíjet, že šlo o nemovitost (alespoň tomu nasvědčují ve

spise založené výpisy z evidence nemovitostí), pro jejichž platný

převod se vyžaduje písemná forma [§ 46 občanského zákoníku (dále

jen "o. z.")], jakož i to, že příslušenství, tj. věci, které

náležejí vlastníku věci hlavní, a jsou tím určeny k tomu, aby byly

s věcí hlavní trvale užívány, nepřestávají tímto určením být věcmi

podle § 119 odst. 1 o. z. Vlastnictví k nim tak nepřechází bez

dalšího na nabyvatele věci hlavní - může být převedeno i nezávisle

na tomto převodu, a proto ve smlouvě o převodu nemovitostí musí

být vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci,

jež jsou jejím příslušenstvím (rozhodnutí č. 7/87 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek). To se však ve smlouvě uzavřené dne

13.10.1967 nestalo, ani výkladem této smlouvy nebylo možno

dovodit, co účastníci učinili předmětem této kupní smlouvy, pokud

jde o příslušenství, a smlouvu tak v poměru k předmětnému sklepu

nelze považovat za platnou (§ 37 o. z.). Na tomto závěru nemůže

změnit ani fakt, že před uzavřením smlouvy byl odborem výstavby

ONV ve Z. proveden i cenový odhad sklepa, když text uvedené

smlouvy odkaz na cenový odhad vůbec neobsahuje, a smlouva sama se

výslovně ve všech svých bodech zmiňuje pouze o přechodu

vlastnického práva k rodinnému domku. Stěží tak lze souhlasit se

závěrem krajského soudu, že dodatek k uvedené smlouvě, uzavřený

dne 23.6.1978, je možno považovat za součást původní kupní

smlouvy, s níž tvoří jeden celek. Tento dodatek nemohl po více jak

deseti letech konvalidovat, v části týkající se příslušenství,

smlouvu podle § 37 o. z. absolutně neplatnou. Je tak proto třeba

přisvědčit stěžovateli v tom, že vlastnictví k předmětnému sklepu

(pokud k jeho přechodu vůbec došlo) mohlo na nabyvatele přejít

nejdříve na základě smlouvy ze dne 23.6.1978, a za tohoto stavu se

měl soud zabývat otázkou, zda nedošlo k naplnění podmínky uvedené

v § 8 odst. 1 zákona o půdě, totiž, zda tato nemovitost -

předmětný sklep (který podle údaje v notářském spise obsaženého

získali účastníci za cenu 41,40 Kčs) - nebyla získána za cenu

nižší, než byla její cena odpovídající tehdy platným cenovým

předpisům, případně zda v tomto směru nedošlo k protiprávnímu

zvýhodnění nabyvatelů, a pokud se z tohoto pohledu obecné soudy

věcí doposud nezabývaly, neposkytly tak právům stěžovatele

dostatečnou ochranu. Z uvedených důvodů byl proto napadený

rozsudek krajskéhosoudu a z důvodu procesní ekonomie i rozsudek

soudu I. stupně Ústavním soudem zrušen [§ 82 odst. 1, odst. 3

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu].

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru