Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 966/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.966.11.1
Datum podání01.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 228 odst.1, § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 966/11 ze dne 20. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel J. Ř., zastoupený JUDr. Evou Lindauerovou Duchoňovou LLM, advokátkou se sídlem Praha 4, Jaurisova 514/6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2011 č. j. 33 Cdo 3502/2009-188 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2009 č. j. 19 Co 2908/2008-133, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. dubna 2011, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho základních práv zaručených v čl. 36 a v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z podané ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou dle ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. domáhal obnovy řízení o vypořádání společného jmění manželů, vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 99/2004 z důvodu, že v předchozím řízení nemohl jako důkaz použít vyjádření účetní společnosti MK FINECO s. r. o. ze dne 14. srpna 2007, týkající se zaúčtování smlouvy o půjčce ze dne 1. února 2001, což by mělo vliv na ocenění společnosti BRT, spol. s r. o. a mohlo pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. října 2008 č. j. 30 C 576/2007-112 návrh na obnovu řízení zamítl. K odvolání stěžovatele pak Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. února 2009 č. j. 19 Co 2908/2008-133 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry učiněnými soudem prvního stupně o tom, že listinný důkaz, sdělení společnosti MK FINECO s. r. o. ze dne 14. srpna 2007, vytvořené na přání stěžovatele o skutečnosti, která mu byla v předchozím řízení známa, není důvodem pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel usnesení odvolacího soudu napadl i dovoláním. Nejvyšší soud konstatoval, že rozhodnutí obecných soudů byla vydána v souladu s ustálenou judikaturou a podané dovolání usnesením ze dne 24. ledna 2011 č. j. 33 Cdo 3502/2009-188 odmítl jako nepřípustné [§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s napadenými rozhodnutími a uvedl, že těmito rozhodnutími došlo k nepřiměřenému, zásadnímu a především neodstraněnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, a to zejména tím, že ve věci nebyl vyslechnut stěžovatelem navržený svědek Ing. Z. M., daňový poradce. Z tohoto důvodu došlo i k poškození vlastnického práva stěžovatele zaručeného čl. 11 Listiny.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.

Ústavní soud konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Z obsahu odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu plyne, že krajský soud se celou věcí podrobně zabýval a stěžovateli náležitě vysvětlil, proč za situace, kdy tvrzená smlouva o půjčce byla uzavřena dne 1. února 2001, bylo na stěžovateli jako jednateli firmy BRT, spol. s. r. o., zda skutečnosti ohledně zaúčtované půjčky v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 99/2004 uplatní, zda splní svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Pokud je neuplatnil, případně uplatnil v době, kdy pro zákaz novot k nim nemohlo být v odvolacím řízení přihlédnuto, učinil tak ze své viny a tato skutečnost nemůže být důvodem obnovy řízení a nemohou být k jejímu prokázání ani prováděny důkazy. Dovolací soud pak v odůvodnění svého usnesení uvedl, že neopodstatněnost stran směšování smlouvy o půjčce a sdělení MK FINECO s. r. o. se podává přímo z odůvodnění napadeného usnesení s tím, že odvolací soud vycházel i v otázce novosti skutečností a důkazů z řešení v soudní praxi a právní teorii ustáleného. Nelze než uzavřít, že napadená rozhodnutí jsou logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a v závěrech učiněných ve věci rozhodujícími soudy neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 20. dubna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru