Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 941/09 #1Nález ÚS ze dne 06.04.2010K povinnosti soudů vytvořit v občanském soudním řízení prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů (ke spornému a nespornému řízení)

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /kontradiktornost řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinno... více
Věcný rejstříkdovolání/otázka zásadního právního významu
občanské soudní řízení
příslušnost/věcná
pohledávka/započtení
převod
obchodní společnost/obchodní podíl
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 72/57 SbNU 3
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.941.09.1
Datum vyhlášení15.04.2010
Datum podání16.04.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 9 odst.3 písm.g, § 200e, § 9 odst.3 písm.r, § 98, § 97, § 237 odst.1 písm.c, § 120 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


V občanském soudním řízení musí soudy vytvořit prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů, které se vztahují k rozhodování soudů, neboť koncept spravedlivého procesu zahrnuje také právo na kontradiktorní řízení. Vznese-li proto účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, byť by věc byla projednávána v režimu nesporného řízení, je soud povinen se touto námitkou zabývat.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky A. B. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 6. 4. 2010 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 čj. 18 Cm 185/2006-56 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 čj. 5 Cmo 509/2008-71, neboť jimi a řízením, jež jejich vydání předcházelo, bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelky chráněné čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“) a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.

Narativní část

V řízení před obecnými soudy se společnost Živa, spol. s r. o., po stěžovatelce domáhala zaplacení peněžitého závazku. Tento závazek stěžovatelka nezpochybnila, v průběhu řízení však uplatnila zápočet žalované částky proti pohledávce za navrhovatelkou. Krajský soud návrhu vyhověl, přičemž nezpochybnil existenci pohledávky způsobilé k započtení, uvedl však, že k započtení nedošlo, neboť ustanovení o vzájemném návrhu (§ 97 a § 98 o.s.ř.) lze aplikovat jen ve sporném řízení. K odvolání stěžovatelky vrchní soud rozhodnutí krajského soudu potvrdil. K námitce věcné nepříslušnosti krajského soudu jako soudu prvého stupně uvedl, že šlo o vztah ze smlouvy, jíž se převádí podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným, tj. o řízení podle § 9 odst. 3 písm. g) o.s.ř., které je zařazeno v ustanovení § 200e o.s.ř. a které má povahu řízení nesporného, pro něž platí jiná pravidla než pro řízení sporné. Proto nebylo možné přihlédnout k námitce započtení vzájemné pohledávky, neboť nárok z ní by byl projednáván ve sporném řízení. Odvolací soud uvedl, že pokud by „protipohledávka“ byla projednávána v režimu řízení nesporného, byla by účastnice řízení zvýhodněna oproti situaci, kdyby ji uplatnila proti společnosti Živa, spol. s r.o., v samostatném řízení.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

V nálezu Ústavní soud uvedl, že z vlastní databáze rozhodnutí zjistil, že o skutkově shodné věci Ústavní soud rozhodl dne 16. 3. 2010 nálezem sp. zn. II. ÚS 954/09, kterým zrušil rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 36 a násl. Listiny. V odůvodnění citovaného nálezu druhý senát Ústavního soudu vyložil, že jen z pouhého zařazení řízení před obecným soudem do režimu ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. není možné dovozovat, že jejich účastníci mají ve srovnání s řízením sporným omezené možnosti obrany proti návrhem uplatněnému peněžitému nároku a vyslovil názor, že vznese-li účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, je soud povinen se touto námitkou zabývat.

Ve své rozhodovací praxi dal Ústavní soud opakovaně najevo, že v občanském soudním řízení soudy musí vytvořit prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů, které se vztahují k rozhodování soudů (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2569/07), neboť koncept spravedlivého procesu zahrnuje také právo na kontradiktorní řízení. Ústavní soud v nálezu rovněž konstatoval, že s ohledem na totožnost obecných soudů jako účastníků řízení nebylo v projednávané věci nezbytné opakovat právní závěry vyložené v nálezu sp. zn. II. ÚS 954/09, a proto na ně čtvrtý senát Ústavního soudu v podrobnostech zcela odkázal a zrušil ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů pro porušení vlastnického práva stěžovatelky chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Miloslav Výborný. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 941/09 ze dne 6. 4. 2010

N 72/57 SbNU 3

K povinnosti soudů vytvořit v občanském soudním řízení prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů (ke spornému a nespornému řízení)

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 6. dubna 2010 sp. zn. IV. ÚS 941/09 ve věci ústavní stížnosti A. B. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 č. j. 5 Cmo 509/2008-71, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 č. j. 18 Cm 185/2006-56, kterým byla stěžovatelka zavázána povinností zaplatit navrhovatelce (v řízení o ústavní stížnosti v postavení vedlejšího účastníka) peněžitou částku s úrokem z prodlení, jakož i náklady řízení, za účasti 1. Krajského soudu v Brně a 2. Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a obchodní společnosti Živa, spol. s r. o., se sídlem 696 73 Hrubá Vrbka 270, jako vedlejšího účastníka řízení.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008 č. j. 18 Cm 185/2006-56 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009 č. j. 5 Cmo 509/2008-71 se ruší, neboť jimi a řízením, jež jejich vydání předcházelo, bylo porušeno vlastnické právo stěžovatelky chráněné čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odůvodnění:

I.

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Stěžovatelka uvedla, že v řízení před obecnými soudy měla postavení žalované strany, po které žalobkyně, obchodní společnost Živa, spol. s r. o., požadovala zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti AGRO SALIX, s. r. o. Přestože žalobkyně nebyla společníkem této obchodní společnosti, obecné soudy věc projednaly v nesporném řízení za věcné příslušnosti krajského soudu v prvním stupni [§ 9 odst. 3 písm. g) ve spojení s § 200e o. s. ř.], a protože v daném typu řízení nemohly posoudit stěžovatelkou uplatněnou námitku zániku žalované pohledávky započtením protipohledávky, žalobě vyhověly. Právním závěrům krajského i vrchního soudu stěžovatelka oponovala a s poukazem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) bodu 6 o. s. ř. namítla, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud; pro případ, že by závěr o věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně obstál, nesouhlasila s vyloučením možnosti uplatnit v řízení kompenzační námitku.

3. Krajský soud v Brně v podání ze dne 18. 11. 2009 prohlásil, že ve věci nečiní žádné vyjádření a že souhlasí s rozhodnutím bez jednání.

4. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 2. 12. 2009 poukázal na vnitřní rozpornost odůvodnění ústavní stížnosti, jí předestřený právní názor označil za nesprávný a setrval na závěrech prezentovaných v napadeném usnesení. Vrchní soud uvedl, že dne 11. 2. 2009 rozhodl ve třech v podstatě skutkově totožných věcech obchodní společnosti Živa, spol. s r. o. (poznámka pod čarou č. 1), přičemž v řízení vedeném pod sp. zn. 5 Cmo 510/2008 s ohledem na výši částky, která tvořila předmět řízení, záleží otázka přípustnosti dovolání ohledně právního posouzení otázek, s nimiž nesouhlasí i stěžovatelka, na uvážení dovolacího soudu. Vrchní soud vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez jednání.

5. Vedlejší účastník, obchodní společnost Živa, spol. s r. o., Hrubá Vrbka, se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

6. V replice ze dne 5. 3. 2010 stěžovatelka zopakovala, že se neztotožňuje s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci zejména v části tvrzené nemožnosti aplikace ustanovení § 98 o. s. ř. v nesporném soudním řízení. K podpoře vlastního právního názoru předložila Ústavnímu soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 29 Cdo 2068/2009-88, kterým dovolací soud rozhodl v jedné ze tří shora uvedených souvisejících právních věcí a ve kterém dospěl k závěru, že námitku započtení je možné uplatnit jak v řízení sporném, tak v řízení nesporném. K dotazu Ústavního soudu stěžovatelka vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání.

II.

7. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 185/2006, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že obchodní společnosti Živa, spol. s r. o., se po stěžovatelce domáhala zaplacení 49 000 Kč s příslušenstvím. Tato částka představovala kupní cenu za smluvní převod části obchodního podílu navrhovatelky ve společnosti AGRO SALIX, s. r. o., na stěžovatelku. Platnost převodu části obchodního podílu, výši smluvní ceny a skutečnost, že tato nebyla zaplacena, stěžovatelka nezpochybnila, v průběhu řízení však uplatnila zápočet žalované částky proti pohledávce za navrhovatelkou ve výši 70 000 Kč. Započítanou pohledávku stěžovatelka (stejně jako další postupníci M. T. a J. T.) nabyla smlouvou o postoupení pohledávky od J. H., který ji nabyl děděním po zemřelé A. H. Krajský soud v Brně po provedeném dokazování návrhu vyhověl a zavázal stěžovatelku povinností zaplatit navrhovatelce žalovanou částku s příslušným úrokem z prodlení (výrok I), jakož i náklady řízení ve výši 16 597 Kč (výrok II). Krajský soud v Brně nezpochybnil existenci pohledávky způsobilé k započtení, uvedl však, že k započtení nedošlo, neboť ustanovení o vzájemném návrhu (§ 97 a 98 o. s. ř. ) lze aplikovat jen ve sporném řízení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K uplatněné námitce věcné nepříslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně uvedl, že šlo o vztah ze smlouvy, jíž se převádí podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným, tj. o řízení podle § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., které je zařazeno v ustanovení § 200e o. s. ř. a které má povahu řízení nesporného, pro něž platí jiná pravidla než pro řízení sporné. Z tohoto důvodu nebylo možné přihlédnout k námitce započtení vzájemné pohledávky, neboť nárok z ní by byl projednáván ve sporném řízení. Odvolací soud uvedl, že pokud by "protipohledávka" stěžovatelky byla projednávána v režimu řízení nesporného, byla by účastnice řízení zvýhodněna oproti situaci, kdyby ji uplatnila proti společnosti Živa, spol. s r.o., v samostatném řízení.

8. Z odůvodnění kasačního usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 č. j. 29 Cdo 2068/2009-88, předloženého stěžovatelkou a dostupného i v elektronické podobě na www.nsoud.cz, Ústavní zjistil, že účastník řízení ve věci vedené před Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 510/2008 podal proti usnesení vrchního soudu dovolání, ve kterém namítl nesprávné právní posouzení věci, a dovolacímu soudu předestřel k posouzení tytéž právní otázky, jež v projednávané věci uplatnila v rámci své ústavněprávní argumentace i stěžovatelka. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a k dovolacím námitkám se vyjádřil. K věcné příslušnosti soudu Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 120 odst. 2 ve spojení s § 200e o. s. ř. a § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. vyložil, že řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu je z procesního hlediska tzv. řízením nesporným, a potvrdil, že k projednání tohoto nároku jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Otázce, zda v řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu může účastník řízení uplatnit formou obrany proti peněžitému nároku navrhovatele k započtení svou pohledávku za navrhovatelem, přiznal Nejvyšší soud zásadní právní význam. Systematickým a logickým výkladem příslušných ustanovení občanského soudního řádu poté dovodil, že vznese-li účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, je soud povinen se touto obranou zabývat. Nejvyšší soud označil právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné a dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci (stejně jako usnesení soudu prvního stupně) zrušil.

9. Z vlastní databáze rozhodnutí čtvrtý senát Ústavního soudu dále zjistil, že o skutkově shodné věci (poznámka pod čarou č. 2) Ústavní soud rozhodl dne 16. 3. 2010 nálezem sp. zn. II. ÚS 954/09 (N 54/56 SbNU 579), kterým zrušil rozhodnutí obecných soudů pro porušení čl. 36 a násl. Listiny. V odůvodnění citovaného nálezu druhý senát Ústavního soudu vyložil, že jen z pouhého zařazení řízení před obecným soudem do režimu ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. není možné dovozovat, že jejich účastníci mají ve srovnání s řízením sporným omezené možnosti obrany proti návrhem uplatněnému peněžitému nároku, a vyslovil názor, že vznese-li účastník řízení o zaplacení ceny za převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, proti němuž je uvedený nárok uplatňován, námitku započtení, je soud povinen se touto námitkou zabývat.

III.

10. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, přičemž Ústavní soud měl za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

IV.

11. Ústavní stížnost je důvodná.

12. Ústavní soud považuje za vhodné obecně připomenout, že interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavněprávní deficit posuzovaného řízení, resp. v něm vydaného rozhodnutí, jejž stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, se nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných procesních ustanovení se nedotýká některého z jejích základních, ústavním pořádkem chráněných práv, zda je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, či není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně nevybočuje-li z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.

13. Stěžovatelka zpochybnila aplikaci ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. a dala najevo, že soudem použitý výklad citovaného ustanovení nebyl v jejím případě namístě. Dle jejího názoru jsou v citovaném ustanovení upraveny spory z právních vztahů týkajících se vnitřních poměrů obchodních společností a družstev. Ústavní soud má však za to, že bylo-li žalováno na základě vztahu ze smlouvy, jíž byl převeden podíl společníka, nelze podřazení tohoto sporu pod citované ustanovení občanského soudního řádu kvalifikovat jako "extrémní vybočení" z jeho výkladu, resp. jako projev "libovůle" soudu a usuzovat, že uvedené ustanovení na spory takového charakteru nedopadá. Spor samotný pak vyplývá z převodu části obchodního podílu vedlejší účastnice na stěžovatelku, tedy z postavení společníka obchodní společnosti (bez ohledu na to, že vedlejší účastnice v době projednávání sporu již společníkem předmětné společnosti není), což je dle názoru Ústavního soudu relevantní skutečností pro rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu.

14. Právní názor obecných soudů, že v nesporném řízení nepřihlédly k námitce započtení protipohledávky stěžovatelky za vedlejší účastnicí z důvodu odlišných pravidel, které ovládají řízení sporné a nesporné, byl, jak vyjádřeno shora, korigován právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení sp. zn. 29 Cdo 2068/2009 a v ústavněprávní rovině i právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu sp. zn. II. ÚS 954/09 (viz výše). Ústavní soud nemá důvod se od závěrů v těchto rozhodnutích vyložených jakkoliv odchylovat ani v projednávané věci. Ve své rozhodovací praxi dal opakovaně najevo, že v občanském soudním řízení soudy musí vytvořit prostor pro kontradiktorní uplatnění návrhů a důkazů, které se vztahují k rozhodování soudů [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2569/07 ze dne 23. 10. 2008 (N 181/51 SbNU 235), dostupný též v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz, a další], neboť koncept spravedlivého procesu zahrnuje také právo na kontradiktorní řízení. S ohledem na totožnost obecných soudů jako účastníků řízení nebylo v projednávané věci nezbytné opakovat právní závěry vyložené v nálezu sp. zn. II. ÚS 954/09, a proto na ně čtvrtý senát Ústavního soudu v podrobnostech zcela odkazuje.

15. Uvedené důvody ve svých důsledcích postačovaly k závěru, dle kterého došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky ve výroku tohoto nálezu uvedených.

16. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Ústavnísoud ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadená usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

-----------------

1) Ve věci stěžovatelky usnesením pod sp. zn. 5 Cmo 509/2008 ve spojení s usnesením Krajskéhosoudu v Brně sp. zn. 18 Cm 185/2006, ve věci M. T. usnesením sp. zn. 5 Cmo 510/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 186/2006 a ve věci J. T. pod sp. zn. 5 Cmo 511/2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 187/2006

2) K ústavní stížnosti stěžovatelky J. T. proti usnesení Vrchníhosoudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 511/2008 a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Cm 187/2006

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru