Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 92/97Nález ÚS ze dne 13.08.1997K vyčerpání všech prostředků k ochraně práva. K obnově řízení ve správním řízení.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkVlastnictví
Obnova řízení
intabulace
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 97/8 SbNU 385
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.92.97
Datum podání17.03.1997
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11

Ostatní dotčené předpisy

12/1945 Sb., § 9 odst.4, § 9 odst.5

182/1993 Sb., § 75 odst.1

229/1991 Sb., § 6 odst.1, § 4 odst.1

71/1967 Sb., § 62 odst.1

99/1963 Sb., § 245 odst.2, § 248 odst.2 písm.e


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 92/97 ze dne 13. 8. 1997

N 97/8 SbNU 385

K vyčerpání všech prostředků k ochraně práva. K obnově řízení ve správním řízení.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 13. srpna 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti V. Š. proti rozhodnutí

Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, ze dne

26. 10. 1995, čj. PÚ/564/95, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství

ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 6. 1. 1997, čj.

3996/95-3153,

takto:

Rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního

pozemkového úřadu, ze dne 26. 10. 1995, čj. PÚ/564/95,

a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového

úřadu, ze dne 6. 1. 1997, čj. 3996/95-3153, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového

úřadu, potvrzujícímu již citované rozhodnutí Okresního úřadu

v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu, jímž návrh stěžovatelky

na obnovu správního řízení ve věcech sp. zn. PÚ 1331/92 a PÚ

831/94 tohoto úřadu byl zamítnut, stěžovatelka uvádí, že napadená

rozhodnutí jsou v rozporu s ustanovením § 62 správního řádu, neboť

ve věci vyšly najevo a byly předloženy nové důkazy představující

důvod k povolení obnovy řízení. Stěžovatelka má proto za to, že

napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavního principu

rovnosti a domáhá se proto z tohoto důvodu jejich zrušení.

Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, uvedlo

ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 1997, že nepovažuje za nutné se

vyjadřovat k obsahu ústavní stížnosti vzhledem k tomu, co již bylo

konstatováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 6. 1. 1997.

Okresní úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, uvedl ve

svém vyjádření ze dne 2. 7. 1997, že manželé V. získali předmětné

pozemky pouze na základě výkazu přídělce, který však nelze

považovat za doklad o nabytí vlastnictví. V následně vydané

přídělové listině ani v pozemkové knize tito manželé uvedeni

nebyli, a to na rozdíl od ostatních přídělců. Z uvedených důvodů

nebyla tedy naplněna podmínka uvedená v ustanovení § 4 odst. 1,

jakož i v ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění

pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala ústavní stížnost

proti rozhodnutím správních orgánů v řízení, v němž byl zamítnut

její návrh na obnovu řízení, zkoumal Ústavní soud nejdříve otázku,

zda jde či nejde o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti pro

nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva ve smyslu ustanovení

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to

zejména vzhledem k nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS

366/96, v němž byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu

o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za

rozhodnutí pouze procesní povahy, vymykající se možnosti přezkumu

soudem podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Podle

názoru Ústavního soudu o takový případ v projednávané věci nejde,

a to proto, že až do vydání již citovaného nálezu Ústavního soudu,

zkoumajícího tento problém již v ústavně právní rovině, se obecné

soudy řídily právním názorem Vrchního soudu v Praze, publikovaným

pod č. 42/95 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je

výslovně konstatováno, že rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí

návrhu na obnovu správního řízení (§ 62 a násl. zákona č. 71/1967

Sb.) je rozhodnutím procesní povahy, a proto jako takové nemůže

být ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

přezkoumáváno soudem. Podle názoru Ústavního soudu lze totiž stěží

vytýkat nedostatek nevyčerpání všech procesních prostředků

k ochraně práva v situaci, kdy o nemožnosti přezkumu rozhodnutí

správních orgánů o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení

nejen v soudní praxi, ale ani v právní teorii, nebyly v době

podání této ústavní stížnosti pochybnosti (Občanský soudní řád,

komentář, 2. vydání 1996, str. 698).

Z obsahu spisu Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního

pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 1331/92, Ústavní soud zjistil, že

podáním ze dne 6. 6. 1995 domáhala se stěžovatelka obnovy

správního řízení ukončeného rozhodnutími zmíněného úřadu ze dne

25. 11. 1994, čj. PÚ 1331/92, a ze dne 28. 11. 1994, čj. PÚ

831/94, jež byla přezkoumávána v řízení vedeném u Krajského soudu

v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 74/95. Rozhodnutím tohoto

soudu ze dne 29. 3. 1995 byla napadená rozhodnutí, a to

o neschválení dohody o vydání nemovitostí ze dne 10. 11. 1992,

jakož i o tom, že stěžovatelka není vlastnicí nemovitostí v k. ú.

M., ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, potvrzena. Jako

nový důkaz předložila stěžovatelka "Dekret o vlastnictví půdy"

vydaný ministrem zemědělství Ď., z něhož je patrno, že manželům K.

a L. V. v M. čp. 72, tedy rodičům stěžovatelky, byly podle dekretu

prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a dekretu prezidenta republiky

č. 28/1945 Sb. dnem 1. 10. 1945 přiděleny do vlastnictví

nemovitosti v k. ú. M., okr. K. H., a to v rozsahu a za podmínek

uvedených v potvrzení, jež tvoří součást této listiny. Okresní

úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, ve svém zamítavém

rozhodnutí poukázal na ustanovení § 10 odst. 2 dekretu č. 28/1945

Sb., podle něhož k uskutečnění přídělu jsou nutné zápisy

v pozemkové knize, což znamená, že k přechodu vlastnictví na

manžele V. mohlo dojít jen tzv. intabulací. Tak se však

v projednávané věci nestalo a ani dodatečně předložený "Dekret

o vlastnictví půdy" nepostačuje k důkazu, že manželé V. jsou

původními vlastníky předmětných nemovitostí. O odvolání

stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí rozhodlo Ministerstvo

zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad, tak, že napadené

rozhodnutí potvrdilo. Také v důvodech tohoto rozhodnutí je

konstatováno, že stěžovatelka nepředložila potvrzení o rozsahu

a podmínkách přídělu jako nezbytnou součást "Dekretu o vlastnictví

půdy", takže přidělené nemovitosti nelze specifikovat ani

konkrétně určit. V návaznosti na nedostatek zápisu vlastnictví

manželů V. v pozemkové knize to vše podle názoru Ministerstva

zemědělství ČR znamená, že vlastnictví původních vlastníků nebylo

prokázáno, a že proto není dán důvod k povolení obnovy řízení ve

smyslu ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu.

Tyto závěry správních orgánů však podle názoru Ústavního

soudu extrémně vybočují z mezí tzv. správního uvážení podle

ustanovení § 245 odst. 2 o. s. ř. Jakkoli totiž stěžovatelka

nepředložila, co je v "Dekretu o vlastnictví půdy" označeno jako

potvrzení, lze bez jakýchkoli pochybností to, co bylo předmětem

přídělu manželům V., přesně určit z tzv. výkazu přídělu pro k. ú.

M. vydaného ministerstvem zemědělství dne 4. 10. 1945, v němž se

konstatuje, že ministerstvo zemědělství schválilo tento "výkaz

přídělu" podle § 9 odst. 4 a 5 dekretu prezidenta republiky č.

12/1945 Sb. V uvedeném výkazu jsou jednotlivé nemovitosti

přidělované vyjmenovaným přídělcům, mezi nimi i manželům V.,

přesně označeny s uvedením katastrálního území, parcelních čísel

i jejich výměr. Podle názoru Ústavního soudu uvedený "Dekret

o vlastnictví půdy" třeba považovat za důkaz, jaký právě má na

mysli ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb.,

o správním řízení, tedy za důkaz relevantní při úvaze o splnění

podmínek pro povolení obnovy řízení. Dospěly-li tedy správní

orgány k opačnému závěru, porušily tím stěžovatelčino ústavně

zaručené právo na právní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadená rozhodnutí správních orgánů

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 13. srpna 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru