Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 92/02Usnesení ÚS ze dne 17.04.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
Věcný rejstříkpůsobnost/samostatná
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.92.02
Datum podání08.02.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 58, § 10 písm.c

2/1993 Sb., čl. 26


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 92/02 ze dne 17. 4. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 92/02

Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2001, čj. 10 Ca 280/2001-14, spojené s návrhem na zrušení obecně závazné vyhlášky obce S. ze dne 12. 4. 2001, č. 2/2001, o některých opatřeních k zabezpečení veřejného pořádku při pořádání kulturních podniků,

takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označenému rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti sedmi správním rozhodnutím týkajícím se pokut uložených za porušení obecně závazné vyhlášky obce S., stěžovatel tvrdí, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv a že byl vydán v rozporu s čl. 2 odst. 2, 3, čl. 4 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3 a čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR. Stěžovatel uvádí, že byl pokutován za porušení obecně závazné vyhlášky obce S., která zakazuje konat kulturní podniky po 22. hodině. Stěžovatel nepopírá, že provozoval diskotéku i v nočních hodinách a tvrdí, že obecní vyhlášku nerespektoval, protože má za to, že není zákonná a ústavně souladná. Poukazuje rovněž na to, že proti pořádání diskotéky nikdo z občanů nevznesl žádnou stížnost na hluk nebo rušení veřejného pořádku, takže z jeho jednání nelze dovodit, byť sebenepatrnější, stupeň společenské nebezpečnosti, který je nutný pro závěr o protiprávním jednání a spáchání jiného správního deliktu. Podle jeho názoru paušální a plošný zákaz provozování kulturních podniků mimo noční dobu nepřípustně zasahuje do svobody podnikání a státní moc je uplatňována mimo meze stanovené zákonem, neboť obecně závazná vyhláška překračuje limitaci pro její vydání, vyjádřenou slovy zákona "v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku". Stěžovatel uvádí, že mu je známa interpretace čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR ve vztahu k článku 26 odst. 2 Listiny, jak ji provedl Ústavní soud v nálezech sp. zn. Pl.ÚS 4/2000 a Pl.ÚS 23/99, nicméně konstatuje, že tento článek Listiny znamená výhradu zákona, která neumožňuje subdelegaci, k čemu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu z roku 1998. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil nejen napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, ale i obecně závaznou vyhlášku obce S. č. 2/2001.

Z přiložené kopie této obecní vyhlášky ze dne 12. 4. 2001, č. 2/2001, o některých opatřeních k zabezpečení veřejného pořádku při pořádání kulturních podniků, Ústavní soud zjistil, že podle čl. 1 "vyhláška upravuje podmínky nezbytné k zajištění veřejného pořádku při pořádání, průběhu a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték (dále jen "kulturní podniky")", že v čl. 2 se určuje, že veřejně přístupné kulturní podniky podle čl. 1 lze pořádat v době mimo noční dobu jen uvnitř stavby nebo budovy, která byla k tomu účelu určena rozhodnutím stavebního úřadu, že čl. 3 upravuje možnost výjimek z ustanovení čl. 2, které uděluje zastupitelstvo obce, že pro účely této vyhlášky je noční dobou doba mezi 22.00 hod. a 6.00 hod. a že podle čl. 4 porušení této vyhlášky lze postihovat jako přestupek nebo správní delikt, nejde-li o trestný čin.

Ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 280/2001, vyplynulo, že starosta obce S. vydal sedm rozhodnutí, kterými uložil stěžovateli jako podnikající fyzické sobě pokuty podle ustanovení § 58 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, neboť v konkrétních časových úsecích bylo zjištěno, že stěžovatel porušil čl. 2 obecně závazné vyhlášky, když nezajistil, aby provoz veřejné hudební produkce v D. klubu C. ve S. neprobíhal v noční době. Odvolání stěžovatele Okresní úřad v Českých Budějovicích, referát vnitřních věcí, zamítl. Všech sedm rozhodnutí odvolacího orgánu stěžovatel napadl žalobou podanou podle hlavy druhé části páté o. s. ř., ve které tvrdil v podstatě totéž, co v ústavní stížnosti. Krajský soud v Českých Budějovicích spojil věci vedené pod sp. zn. 10 Ca 280/2001 - sp. zn. 10 Ca 286/2001 ke společnému projednání a rozhodnutí a ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí správní soud mimo jiné uvedl, že zmocnění k vydání obecně závazné vyhlášky, která opravňuje obec, aby v rámci své samostatné působnosti jednostrannými zákazy a příkazy určovala povinnosti subjektů, provozujících veřejnosti přístupné kulturní podniky, vyplývá z ustanovení § 10 písm. c) zákona o obcích. K namítanému rozporu s Ústavou ČR a Listinou správní soud odkázal na závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 51/2001 Sb., ze kterého je zřejmé, že Ústavní soud shledal vyhlášku města Písek, která omezila konání veřejných hudebních produkcí časově shodně jako dotčená vyhláška obce S., za ústavně konformní. K namítané absenci stupně společenské nebezpečnosti či protiprávnosti správní soud uvedl, že skutkovou podstatou správního deliktu podle ustanovení § 58 zákona o obcích není porušení veřejného pořádku, nýbrž porušení povinností při podnikání.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavněprávní argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti a návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce S. je založena na tvrzení, že rozhodnutími orgánů veřejné moci bylo porušeno stěžovatelovo základní právo podnikat, zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť tato rozhodnutí měla svůj základ v obecně závazné vyhlášce, přestože podmínky a omezení pro výkon určitých činností může podle čl. 26 odst. 2 Listiny stanovit pouze zákon.

Stěžovateli lze přisvědčit pouze v názoru, že čl. 26 odst. 2 Listiny skutečně nepřipouští subdelegaci. V daném případě však bylo rozhodujícím zjištění, že obec S. nevydala obecně závaznou vyhlášku č. 2/2001 za účelem úpravy podmínek či omezení výkonu určitých podnikatelských činností, nýbrž jí stanovila některá opatření k zabezpečení veřejného pořádku při pořádání veřejnosti přístupných kulturních podniků.

K ústavním limitům pro vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti se Ústavní soud vyjádřil již dříve, v nálezech ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 4/2000, (ÚS, sv. 20, č. 189, č. 51/2001 Sb.) a ze dne 17. 3. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 23/99, (ÚS, sv. 21, č. 52, č. 129/2001 Sb. ), ve kterých, stručně shrnuto, uvedl, že podle čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR jsou zastupitelstva oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky, že z čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Listiny pro oblast působnosti obce vyplývá, že v případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy, tj. jestliže vydává obecně závazné vyhlášky, jejichž obsahem jsou právní povinnosti, může tak činit jenom v případě výslovného zákonného zmocnění, a že nabytím účinnosti zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, došlo k legislativnímu vývoji, když ustanovení § 10 písm. c) zákona o obcích nově zakotvilo zmocnění obce v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou uložit povinnosti pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku. Ústavní soud v citovaných nálezech dále poukázal na zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který v ustanovení § 96 stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou nařídit pro území obce nebo jeho část k ochraně ... před hlukem a vibracemi konec veřejné produkce hudby, provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb, pokud jejich produkcí nebo provozem dochází k neúměrnému obtěžování S ohledem na tato zákonná ustanovení plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že obecně závazná vyhláška umožňující pořádat veřejné hudební produkce pouze v limitované době [od 6 - 22 hod. (vyhláška města Písek, Pl.ÚS 4/2000), od 8 - 24 hod. resp. do 01 hod. (vyhláška města Frýdek - Místek, Pl.ÚS 23/99)] je ústavně konformní, neboť obce k vydání takovéto vyhlášky v samostatné působnosti výslovně zmocňuje zákon o obcích.

Právní závěry, ke kterým dospělo plénum Ústavního soudu ve shora citovaných nálezech, plně dopadají i na projednávaný případ. Obec S. stanovila obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti časové omezení pro pořádání veřejnosti přístupných diskoték v rozsahu, který lze pokládat za stanovení závazných podmínek pro nezbytné zajištění veřejného pořádku ve smyslu ustanovení § 10 písm. c) zákona o obcích. Ústavní soud si je vědom toho, že interpretace neurčitých právních pojmů jako "v rozsahu nezbytně nutném" nebo "veřejný pořádek" vyžaduje jistou míru volnosti při vyhodnocení, zda určité chování, skutečnosti či jevy lze podřadit pod pojem, jež nelze zcela přesně právně definovat, a zároveň jistou míru uvážení o vhodné formě a míře jejich regulace. Tuto míru volnosti při interpretaci neurčitých právních pojmů nelze zcela jednoznačně určit, neboť je třeba mít na zřeteli, že obsah a rozsah neurčitých právních pojmů se může měnit s ohledem na vývoj společenských podmínek v konkrétním čase a místě. Nicméně výklad takových pojmů nemůže být bezbřehý a pokud by byl natolik extenzivní, že by při aplikaci příslušného pojmu nebylo šetřeno podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv, byl by dán důvod k zásahu Ústavního soudu.

K takové situaci však v projednávaném případě nedošlo, a proto čtvrtý senát Ústavního soudu se při posuzování dané věci cítil být zcela vázán závěry přijatými ve shora citovaných nálezech pléna Ústavního soudu. Poté, co shledal, že řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, jakož i rozsudek samotný, odpovídají kautelám zakotveným v hlavě páté Listiny, mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu zjevné neopodstatněnosti. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno věcně rozhodnout o návrhu na zrušení ustanovení obecně závazné vyhlášky obce S. č. 2/2001, neboť stěžovatel za daného stavu věci nebyl k podání tohoto návrhu zjevně oprávněn. Ústavní soud proto předmětný návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru