Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 9/98Nález ÚS ze dne 10.03.1998Přezkum rozhodnutí orgánu občanského sdružení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
občanské soudní řízení
Občanské sdružení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 36/10 SbNU 233
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.9.98
Datum vyhlášení23.03.1998
Datum podání09.01.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

83/1990 Sb., § 15 odst.1, § 7 odst.2, § 12

99/1963 Sb., § 244 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 9/98 ze dne 10. 3. 1998

N 36/10 SbNU 233

Přezkum rozhodnutí orgánu občanského sdružení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 10. března 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti K. K. proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku

ze dne 16. 9. 1997, čj. 8 C 148/94-21, za účasti Okresního soudu

v Šumperku, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka

Mysliveckého sdružení D. se sídlem v P. nad D.,

takto:

Rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 9. 1997, čj.

8 C 148/94-21, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Okresního soudu v Šumperku, zamítajícímu návrh

stěžovatele na zrušení rozhodnutí členské schůze Mysliveckého

sdružení D. se sídlem v P. nad D. ze dne 1. 4. 1994 o jeho

vyloučení z tohoto sdružení, stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem

byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva vyplývající

z článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")

a též z článku 90 a článku 95 Ústavy ČR. Stěžovatel se totiž

jednání, pro které byl vyloučen z Mysliveckého sdružení D. se

sídlem v P. nad D., nedopustil, takže závěry soudu nemají v tomto

směru vůbec oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Další

dodatečně uvedené důvody nebyly vůbec pojaty do rozhodnutí členské

schůze o stěžovatelově vyloučení, ale byly uvedeny teprve

v oznámení ze dne 10. 4. 1994 adresovaném stěžovateli. Také

porušení těchto povinností, které by samy o sobě nemohly

poskytovat důvod ke stěžovatelově vyloučení, nebylo ostatně

prokázáno. Okresní soud pochybil navíc i v tom směru, že na

předmět řízení aplikoval ustanovení části páté občanského soudního

řádu, týkající se správního soudnictví, ačkoli pravomoc

k přezkoumání rozhodnutí orgánu sdružení občanů je dána

ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 7 odst. 2 o. s. ř.

To mimo jiné znamená, že v projednávané věci měl soud v řízení

postupovat podle části prvé a části třetí občanského soudního

řádu. Ze všech těchto důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení

napadeného rozsudku.

Okresní soud v Šumperku ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 1998

uvedl, že skutková tvrzení o závažném porušení povinností člena

mysliveckého sdružení, na jejichž základě došlo k vyloučení

stěžovatele z tohoto sdružení, byla v řízení, proběhnuvším

v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu,

prokázána. V tomto směru poukazuje proto soud na odůvodnění

napadeného rozsudku a navrhuje potvrzení ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Myslivecké sdružení D. se sídlem v P. nad D. byl

dopisem ze dne 19. 2. 1998 poučen o nutnosti zastoupení advokátem

v řízení před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nicméně tak neučinil.

Z obsahu spisu 8 C 148/94 Okresního soudu v Šumperku Ústavní

soud zjistil, že stěžovatel podáním došlým tomuto soudu dne 2. 5.

1994 domáhal se přezkoumání rozhodnutí členské schůze Mysliveckého

sdružení D. se sídlem v P. nad D. ze dne 1. 4. 1994, a to

s odkazem na ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.,

o sdružování občanů. Podle citovaného ustanovení, považuje-li člen

sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze

podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo

odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm

dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí, požádat

okresní soud o jeho přezkoumání. Ze zápisu z uvedené členské

schůze je patrno, že přítomní členové projevili souhlas

s vyloučením stěžovatele z mysliveckého sdružení s tím, že uhradí

částku 1140,- Kč za srnu nedodanou podle pokynu mysliveckého

hospodáře do Interlovu. Teprve v písemném oznámení uvedeného

sdružení ze dne 10. 4. 1994, adresovaném stěžovateli, jsou uváděny

další skutečnosti vztahující se k období roku 1993, z nichž je

však vyvozováno pouze to, že stěžovatelovo členství není pro

myslivecké sdružení žádným přínosem. Okresní soud v Šumperku

stěžovatelův návrh doručil Mysliveckému družení D. se sídlem v P.

nad D. dne 14. 10. 1994, další úkon učinil však teprve na základě

stěžovatelovy písemné žádosti dne 12. 3. 1997. Napadeným rozsudkem

rozhodl pak Okresní soud v Šumperku po provedení některých důkazů

tak, že stěžovatelův návrh zamítl, neboť podle jeho názoru

rozhodnutí členské schůze o stěžovatelově vyloučení bylo zcela

v souladu s článkem 7 bod 1 písm. c) a článkem 8 bod 3 stanov

sdružení. Okresní soud v projednávané věci současně konstatoval

potřebu aplikace předpisů o správním soudnictví.

K stěžovatelově výtce, že Okresní soud v Šumperku neměl na

předmět řízení aplikovat ustanovení části páté občanského soudního

řádu, týkající se správního soudnictví, Ústavní soud nejdříve

konstatuje, že obdobné stanovisko jako Okresní soud v Šumperku,

totiž že na přezkum rozhodnutí některého orgánu sdružení (§ 15

odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb.) nelze vztáhnout obecná ustanovení

občanského soudního řádu, týkající se řízení před soudem, ale věc

je nutno posuzovat podle zvláštních ustanovení o správním

soudnictví, zaujal i Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém

usnesení ze dne 29. 9. 1995, sp. zn. 7 Co 1789/95, publikovaném

pod č. 57/96 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ústavní soud

sdílí nicméně v tomto směru názor, zastávaný v právní teorii

(JUDr. Michal Mazanec: Správní soudnictví, Praha 1996, str. 58),

že poskytnutí soudní ochrany podle § 15, spočívající v možnosti

člena sdružení požádat okresní soud o přezkoumání rozhodnutí

orgánu sdružení, proti kterému již nelze podle stanov podat

opravný prostředek, není správním soudnictvím, protože tu nejde

o výkon veřejné správy. Obdobně vyznívá i usnesení Městského soudu

v Praze ve věci sp. zn. 28 Ca 91/94 (Správní právo, ročník 1995,

č. 1, str. 18), v němž se v obdobné věci dovozuje, že orgány ČMFS

jsou orgány zájmové samosprávy a jako takové rozhodují na základě

stanov ČMFS a řádů, vydaných orgány ČMFS, nikoli na základě

zákona. Napadená rozhodnutí, vydaná orgány ČMFS, nejsou

rozhodnutími vydanými v oboru veřejné správy, a proto tato

rozhodnutí nelze přezkoumávat v řízení podle části páté občanského

soudního řádu, tj. ve správním soudnictví. K uvedenému Ústavní

soud dodává, že ve správním soudnictví přezkoumávají soudy

zákonnost rozhodnutí i orgánů zájmové samosprávy a dalších

právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech

a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné

správy (§ 244 odst. 2 o. s. ř.), jinými slovy, ve všech uvedených

případech musí jít o výkon veřejné správy. V této souvislosti

nelze pominout ani historický aspekt věci, totiž že zákon č.

83/1990 Sb., o sdružování občanů, byl vydán ještě před obnovením

soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí správních orgánů zákonem

č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád

a notářský řád. Jestliže ustanovení § 15 citovaného zákona

výslovně hovoří o přezkumu, a proto i soudní ochrana tímto

ustanovením poskytovaná musí být vykládána ve smyslu kasace, tedy

výroku, jímž se přezkoumávané rozhodnutí buď potvrzuje nebo

zrušuje, znamená to sice na straně jedné, že i v tomto případě lze

část první a část třetí občanského soudního řádu aplikovat pouze

přiměřeně, tj. s přihlédnutím k již konstatované povaze přezkumu,

na straně druhé, na rozdíl od správního soudnictví (§ 250i odst.

1 o. s. ř.), to však nevylučuje kupř. provádění dokazování. Tento

výklad považuje Ústavní soud za odpovídající také proto, že

rozhodnutím, vydaným v oblasti veřejné správy, zpravidla předchází

správní řízení, a proto i dokazování, zatímco zákon č. 83/1990

Sb., o sdružování občanů, předpokládá rozhodování orgánů sdružení

pouze na základě stanov. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování

občanů, upravuje sice případ přezkumu rozhodnutí podle ustanovení,

týkajících se správního soudnictví (§ 12 odst. 4 citovaného

zákona), rozhodnutím, které je zde přezkoumáváno, je však

rozhodnutí Ministerstva vnitra [§ 12 odst. 1 písm. b) citovaného

zákona], tedy klasické rozhodnutí vydané v oblasti veřejné správy.

Není-li tedy v projednávané věci možný postup podle části páté,

upravující správní soudnictví, nezbývá než vzhledem k ustanovení

§ 7 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 15 odst. 1

zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, přiměřeně aplikovat

část první a část třetí občanského soudního řádu, přirozeně např.

s tou odchylkou, že funkčně příslušný je výlučně okresní soud

řídící se kasačním principem. Jinými slovy, jde o občanské soudní

řízení sui generis, v němž ustanovení části páté o správním

soudnictví aplikovat nelze. Okresní soud v Šumperku ostatně, bez

ohledu na to, co deklaroval o nezbytnosti aplikace správního

soudnictví, prováděl v projednávané věci důkazy, jeho závěry

o splnění podmínek pro stěžovatelovo vyloučení ze sdružení jsou

však v extrémním rozporu s tím, co v řízení před okresním soudem

vyšlo najevo. Z výpovědi svědka Z. K. Okresní soud v Šumperku

totiž zjistil, že v místech, kde se setkal se stěžovatelem,

zastřelil srnu jistý D., který společně se Z. K. ji také odvezl do

Interlovu poté, co byl mysliveckým hospodářem V. G. v tomto směru

instruován. Také svědek V. G. uvádí ve své výpovědi, že stěžovatel

za ním přišel se vzkazem od Z. K. o tom, že D. ulovil srnu,

přičemž však dodal, že stěžovatel tuto ulovenou srnu mu předložil.

Napadený rozsudek je navíc nepřezkoumatelný v tom směru, že z jeho

odůvodnění není vůbec patrno, jakým způsobem je ve stanovách

Mysliveckého sdružení D. se sídlem v P. nad D. upraveno vyloučení

jeho člena a na jaké důvody je tedy toto vyloučení vázáno. Ze

zápisu z členské schůze uvedeného mysliveckého sdružení ze dne 1.

4. 1994 je spíše zřejmo, že při rozhodování o stěžovatelově

vyloučení bylo jako hrubé porušení kvalifikováno právě nedodání

srny Interlovu, přičemž ostatní důvody, konstatované teprve

v dopise sdružení ze dne 10. 4. 1994, jsou uváděny spíše okrajově,

a to v již citované rovině, že stěžovatelovo členství není pro

myslivecké sdružení přínosem. Jestliže tedy Okresní soud

v Šumperku navzdory uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že ke

stěžovatelovu vyloučení z Mysliveckého sdružení D. se sídlem v P.

nad D. došlo oprávněně, porušil tím stěžovatelova ústavně zaručená

práva na spravedlivý proces zakotvená v článku 90 Ústavy ČR, jakož

i článku 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto z uvedených důvodů

ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadené rozhodnutí

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. března 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru