Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 89/02Nález ÚS ze dne 18.07.2002Prodej sporného majetku zapsaného do soupisu konkursní podstaty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVlastnictví
konkurz a vyrovnání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 97/27 SbNU 115
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.89.02
Datum vyhlášení23.09.2002
Datum podání07.02.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

328/1991 Sb., § 19 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 89/02 ze dne 18. 7. 2002

N 97/27 SbNU 115

Prodej sporného majetku zapsaného do soupisu konkursní podstaty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 18. července 2002 v senátě o ústavní

stížnosti obchodní společnosti AG r., spol. s r. o., zastoupené

JUDr. Z. J., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze

dne 4. 1. 2002, čj. 127 K 8/99-290, za účasti Krajského soudu

v Brně jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) ing. J.

Š., správce konkurzní podstaty, zastoupeného JUDr. K. Š.,

advokátkou, 2) I.B., se souhlasem účastníků řízení bez ústního

jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2002, čj. 127

K 8/99-290, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 8. 3. 2002, čj.

127 K 8/99-384, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu

dne 7. 2. 2002, stěžovatelka uvádí, že je vlastníkem nemovitostí,

domu a pozemku, zapsaných u Katastrálního úřadu ve Vyškově (dále

jen "předmětné nemovitosti"), které nabyla kupní smlouvou od I. B.

V souvislosti s prohlášením konkurzu na majetek I. B. správce

konkurzní podstaty napadl uzavření kupní smlouvy žalobou, o které

dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, a předmětné nemovitosti zapsal

do soupisu konkurzní podstaty úpadce. O vylučovací žalobě následně

podané stěžovatelkou nebylo dosud rovněž rozhodnuto. V ústavní

stížnosti stěžovatelka dále uvádí, že na základě zjištění státního

stavebního dohledu a na návrh správce konkurzní podstaty Krajský

soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením vyslovil souhlas

s prodejem předmětných nemovitostí mimo dražbu. Souhlas byl vydán

v situaci, kdy nebylo prokázáno, že by prodejem došlo k odvrácení

hrozící škody na majetku, což bylo v dané věci základní podmínkou,

a stěžovatelka se tak cítí být tímto rozhodnutím dotčena ve svém

vlastnickém právu, a proto žádá, aby Ústavní soud napadené

usnesení Krajského soudu v Brně zrušil. Současně s návrhem

požádala o odložení vykonatelnosti tohoto usnesení, neboť

uskutečnění oprávnění přiznaného správci konkurzní podstaty by pro

ni znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení

vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze

dne 2. 5. 2002 uvedl, že při vydání napadeného rozhodnutí vycházel

z toho, že v případě projevu narušení statiky by nemovitost byla

bezprostředně ohrožena podstatným znehodnocením, čemuž chtěl při

pasivním přístupu vlastníka zabránit. Po doložení vypracovaného

znaleckého posudku na statiku nemovitosti Krajský soud v Brně

vydal dne 8. 3. 2002 usnesení čj. 127 K 8/99-384, kterým doplnil

podmínky prodeje stanovené v napadeném usnesení tak, že správce

konkurzní podstaty neprodá nemovitost, a to ani veřejnou dražbou,

dříve než rozhodne Stavební úřad ve Slavkově u Brna o nařízení

nezbytných stavebních úprav na předmětné nemovitosti.

Správce konkurzní podstaty ve vyjádření k ústavní stížnosti

ze dne 29. 4. 2002 zrekapituloval svoje dosavadní úkony a uvedl,

že dne 13. 2. 2002 příslušný stavební úřad vydal rozhodnutí, č. j.

36/2002, kterým uložil stěžovatelce a správci konkurzní podstaty

opatřit na své náklady projektovou dokumentaci na stavební úpravy

všech konstrukcí dotčené nemovitosti, a že Krajský soud v Brně

doplnil usnesením ze dne 8. 3. 2002 ústavní stížností napadené

usnesení. Závěrem svého vyjádření navrhl zamítnutí ústavní

stížnosti.

Vedlejší účastník řízení I. B. se k ústavní stížnosti

nevyjádřil.

Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 127 K 8/99, který si

Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že Investiční a Poštovní banka,

a. s., Praha 1, oblastní pobočka v Brně, Joštova 5, (dále jen

"IPB") poskytla I. B., fyzické osobě - podnikateli, dlouhodobý

úvěr na dostavbu a vybavení penzionu V. ve Slavkově u Brna za

podmínek blíže uvedených v úvěrové smlouvě a jejích dodatcích

s tím, že úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva mimo jiné

i k předmětným nemovitostem tehdy ve vlastnictví dlužníka. Poté,

co IPB zjistila, že dne 19. 6. 1998 kupní smlouvou dlužník převedl

bez jejího předchozího písemného souhlasu zastavené předmětné

nemovitosti do vlastnictví obchodní společnosti AG r., spol. s r.

o., (ústavní stěžovatelka), a že tyto byly dále zatíženy věcnými

právy ve prospěch obchodní společnosti AG F., spol. s r. o.,

podala návrh, aby na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz

a zároveň podala odpůrčí žalobu směřující proti stěžovatelce.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 7. 1999, čj. 127

K 8/99-107, prohlásil na majetek I. B. konkurz a ustavil ing.

J. Š. správcem konkurzním podstaty. Ten podal u Krajského soudu

v Brně návrh na určení neúčinnosti právního úkonu úpadce, kterým

došlo k prodeji předmětných nemovitostí. Návrh je veden

u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 Cm 2/2000 a v současné

době probíhá u Vrchní soudu v Olomouci odvolací řízení. Správce

následně zapsal předmětné nemovitosti do soupisu konkurzní

podstaty úpadce, s čímž stěžovatelka nesouhlasila a podala proti

správci žalobu s návrhem na vyloučení z konkurzní podstaty. Návrh

je veden u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 Cm 32/2000,

řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí o žalobě podané správcem

konkurzní podstaty.

Dne 11. 10. 2001 byl na předmětných nemovitostech, konkrétně

na objektu domu č. 121, což je stavba penzionu, resp. podle

stavebního povolení hotel V., vykonán státní stavební dohled,

který v nezkolaudované části stavby zjistil mimo jiné ve druhém

nadzemním podlaží stavby trhliny, o kterých usoudil, že by mohly

být způsobeny porušením statiky objektu, a proto výzvou ze dne

16. 10. 2001 vyzval stěžovatelku a správce konkurzní podstaty mimo

jiné k zajištění statického posudku a projektové dokumentace.

Správce konkurzní podstaty sdělil soudu, že v konkurzní podstatě

úpadce nejsou prostředky na toto zajištění, jakož i na odstranění

zjištěných závad, a s odkazem na ustanovení § 19 odst. 3 zákona č.

328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, požádal soud o udělení

souhlasu s prodejem nemovitostí mimo dražbu. Ústavní stížností

napadeným rozhodnutím Krajský soud v Brně prodej povolil

a stanovil, za jakých podmínek může zpeněžení proběhnout. Jednou

z těchto podmínek bylo, že prodejem bude odvrácena stále trvající

hrozba škody za současného splnění podmínky, že dosud nebylo

pravomocně skončeno řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu

konkurzní podstaty. Z odůvodnění usnesení soudu vyplynulo, že soud

usoudil o splnění podmínek pro udělení souhlasu s prodejem zejména

z přípisu Městského úřadu ve Slavkově. Po vydání tohoto usnesení

stěžovatelka doložila soudu, že objednala znalecký posudek statika

s návrhem na technické řešení případné poruchy statiky části

objektu, který má být vyhotoven do 28. 2. 2002. Krajský soud

v Brně tuto skutečnost posoudil tak, že v situaci, kdy vlastník

nemovitosti (stěžovatelka) činí kroky směřující k vyjasnění

otázky, zda nemovitost je bezprostředně ohrožena znehodnocením

nebo zkázou, je vhodné posečkat s prodejem do rozhodnutí

příslušného stavebního úřadu. Soud proto usnesením ze dne 8. 3.

2002, č.j. 127 K 8/99-384, doplnil podmínky pro prodej předmětné

nemovitosti specifikované ve výroku II ústavní stížností

napadeného rozhodnutí tak, že správce konkurzní podstaty

nemovitost neprodá, a to ani veřejnou dražbou, dříve než rozhodne

Stavební úřad ve Slavkově u Brna o nařízení nezbytných stavebních

úprav na předmětné nemovitosti. Na výzvu soudu stěžovatelka

předložila dne 27. 3. 2002 znalecký posudek z oboru statiky,

v jehož závěru se konstatuje, že objekt je poškozen, avšak není

bezprostředně ohrožen znehodnocením ani zkázou.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska

tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté

rozhodl, že ústavní stížnost je důvodná.

Jádrem ústavní stížnosti, napadající rozhodnutí Krajského

soudu v Brně ze dne 4. 1. 2002 a doručené Ústavnímu soudu dne 7.

2. 2002, je tvrzení, že v řízení předcházejícím vydání souhlasu

soudu k nakládání, resp. ke zpeněžení předmětných nemovitostí,

nebylo prokázáno, že by předmětným nemovitostem hrozila škoda, že

by k odvracení hrozící škody došlo jejich prodejem a že napadené

rozhodnutí zasahuje do stěžovatelčina vlastnického práva. Tato

argumentace je relevatní, neboť blokace nakládání s majetkem,

který je zapsán do soupisu podstaty a ohledně kterého byla podána

vylučovací žaloba, o které nebylo dosud rozhodnuto, trvá pod celou

dobu incidenčního řízení a může být prolomena pouze za podmínky,

kterou je odvracení hrozící škody na sporném majetku.

Podle ustanovení § 18 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání

do uplynutí lhůty k podání žaloby (rozuměj vylučovací žaloby) a po

dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc,

právo nebo jinou hodnotu zpeněžit, ani s ní jinak nakládat, ledaže

tím odvrací škodu na majetku, který je předmětem žaloby.

Sporný majetek v daném případě představují nemovitosti

tvořené pozemkovou parcelou a stavbou, kdy v nezkolaudované části

budovy státní stavební dohled zjistil mimo jiné trhliny, o kterých

usoudil, že by mohly být způsobeny porušením statiky objektu.

K podrobnějšímu prověření příčin této stavební závady státní

stavební dohled na základě ustanovení § 102 zákona č. 50/1976 Sb.,

o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), uložil

stěžovatelce a správci konkurzní podstaty zpracovat statický

posudek a projektovou dokumentaci ve stanoveném termínu s tím, že

v případě nesplnění těchto povinností stavební úřad může nařídit

nezbytné stavební úpravy rozhodnutím. Toto rozhodnutí, jak vyplývá

z vyjádření správce konkurzní podstaty k ústavní stížnosti,

stavební úřad následně vydal dne 13. 3. 2002.

Státní stavební dohled a stavební úřad jsou orgány odborně

nejzpůsobilejšími posoudit stav stavby, vyvodit z něho patřičné

závěry a stanovit opatření ke zjednání nápravy. Obsah výzvy

státního stavebního dohledu, jež byla v podstatě jediným

relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu, však podle názoru

Ústavního soudu nesignalizoval, že by stavba byla ve stavu, kdy

hrozilo její poškození takového rázu, že nebylo možno vyčkat

ukončení incidenčního sporu a odvracení škody by nebylo možno

realizovat žádným z řady možných způsobů nakládání s majetkem, ale

pouze a jen okamžitým prodejem mimo dražbu. Takový závěr

samozřejmě není vyloučen a mohl by být vyvozen např. z posudku

statika či z projektové dokumentace, případně z následného

rozhodnutí stavebního úřadu, anebo z dalších okolností případu, ty

však, jak vyplynulo z odůvodnění napadeného rozhodnutí

a shromážděného spisového materiálu, předmětem úvah Krajského

soudu v Brně nebyly. Existuje jistě celá řada příčin, které mohou

způsobovat více či méně závažné poškození stavby, z nichž jednou

z nejzávažnějších je i narušení statiky objektu. Konec konců

z výzvy je seznatelné, že státní stavební dohled tuto možnost

nevyloučil. Neuložil-li však žádné sanační práce či nenařídil-li

provedení jiných udržovacích a zabezpečovacích výkonů ve lhůtách

reflektujících reálně hrozící poškození nebo zničení stavby, pak

závěr o nemožnosti jiného způsobu nakládání s nemovitostmi než

jejich prodejem nebyl dle názoru Ústavního soudu v souladu

s měřítkem proporcionality, kdy odvracení škody musí být

poměřováno závažností zásahu, neboť prodej majetku podle

ustanovení § 19 odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání umožňuje

pouze za zcela výjimečných okolností a za splnění zákonem daných

podmínek zásah do základního práva vlastníka sporného majetku.

Při přezkoumání napadeného usnesení Ústavní soud vzal

v úvahu i doplňující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3.

2002, čj. 127 K 8/99-384, uvádějící další podmínku pro prodej

nemovitostí. Z odůvodnění tohoto usnesení, jež tvoří s původním

usnesením jeden celek, vyplývá, že soud zohlednil stěžovatelčiny

kroky (objednání znaleckého posudku), směřující k vyjasnění

otázky, zda nemovitost je bezprostředně ohrožena znehodnocením

nebo zkázou, a považoval za vhodné posečkat s prodejem do

rozhodnutí Stavebního úřadu ve Slavkově u Brna. Podle názoru

Ústavního soudu ani toto následné usnesení nikterak nezeslabuje

důvodnost původní stěžovatelčiny ústavně právní argumentace, neboť

opíralo-li se původní rozhodnutí o povolení prodeje pouze

o hypotetickou úvahu orgánu státního stavebního dohledu, a nikoliv

o skutková zjištění, odůvodňující prolomení shora citovaného

blokačního ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání, pak následné

usnesení doplňující další podmínku již povoleného prodeje tento

nedostatek nikterak neodstranilo. Usnesením ze dne 8. 3. 2002 byl

v podstatě pouze odložen již povolený prodej nemovitostí do doby,

než rozhodne stavební úřad o nařízení nezbytných stavebních úprav.

Jak vážné jsou závady nemovitosti, jaký mají vliv na statické

posouzení a jaké stavební úpravy budou nařízeny, soud v době svého

rozhodování nevěděl a vědět nemohl, neboť stavební úřad rozhodl

o nařízení nezbytných stavebních úpravách až dne 13. 3. 2002

a znalecký posudek soud obdržel až dne 27. 3. (č. l. 389). Takový

způsob uvažování, který nebere v úvahu fakticitu jevu,

proporcionalitu následku a příčiny a zvažování pozitivních

a negativních argumentů v kolizi stojících zájmů za současné

minimalizace zásahu do základních práv účastníka řízení, není

v souladu s požadavky kladenými na obecný soud v souvislosti

s poskytováním ochrany právům.

Ústavní soud vyložil již ve své předchozí judikatuře, že není

v jeho pravomoci generelně zasahovat do jurisdikční činnosti

obecných soudů. Důvod k jeho zásahu je dán pouze v případě, kdy by

právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými

skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci

odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, neboť pak je nutno

takové rozhodnutí považovat za ocitající se v rozporu s ústavně

chráněnou zásadou řádného a spravedlivého procesu. Ústavní soud má

za to, že k takové situaci v daném případě došlo, neboť právní

závěry soudu (povolení prodeje a stanovené podmínky) učiněné

v napadeném usnesení nebyly podloženy skutkovými zjištěními

odůvodňujícími závěr o existenci podmínek, jež by odůvodňovaly

zpeněžení nemovitosti, jež je předmětem vylučovací žaloby v době

před skončením řízení o této žalobě.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti

pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny podle ustanovení § 82 odst.

2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil. Ústavní soud zrušil i rozhodnutí, jimiž

byly doplněny podmínky prodeje, neboť zrušením původního usnesení

ztrácí usnesení o doplnění podmínek prodeje svoji opodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. července 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru