Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 856/20 #1Usnesení ÚS ze dne 25.06.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánKATASTRÁLNÍ ÚŘAD - KÚ pro Moravskoslezský kraj - KP Ostrava
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Ostrava - městský obvod Stará Bělá
Soudce zpravodajŠámal Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstříkžaloba/na určení
správní žaloba
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.856.20.1
Datum podání20.03.2020
Napadený akt

rozhodnutí správní

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb.

99/1963 Sb., § 80


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 856/20 ze dne 25. 6. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Špačka, zastoupeného Mgr. Štěpánem Šťastníkem, advokátem, sídlem Olomoucká 153/25, Opava, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava ze dne 29. ledna 2020 č. j. V-21139/2019-807-8, a jinému zásahu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrálního pracoviště Ostrava, spočívajícímu v nepřipuštění stěžovatele jako účastníka řízení pod sp. zn. V-21139/2019-807, za účasti Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Ostrava, sídlem Vítkovická 3056/2, Ostrava, jako účastníka řízení, a 1) obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., sídlem Teplická 874/8, Děčín, 2) obchodní společnosti NOVPRO FM, s. r. o., sídlem Sadová 609, Frýdek-Místek, a 3) Statutárního města Ostrava - městského obvodu Stará Bělá, sídlem Junácká 343/127, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí účastníka řízení (dále jen "katastrální úřad") a brojí proti jeho jinému zásahu spočívajícímu v nepřipuštění jeho účastenství do řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, přičemž tvrdí, že katastrální úřad uvedeným rozhodnutím a jiným zásahem porušil jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného spisu katastrálního úřadu sp. zn. V-21139/2019-807 se podává, že vedlejší účastnice 1) zastoupená vedlejší účastnicí 2) uzavřela s vedlejším účastníkem 3) dne 19. 12. 2019 smlouvu o zřízení věcného břemene umístění a provozování elektrorozvodného zařízení na několika pozemcích ve vlastnictví vedlejšího účastníka 3). Dne 23. 12. 2019 podal vedlejší účastník 3) ke katastrálnímu úřadu návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni z uvedené smlouvy do katastru nemovitostí. Katastrální úřad označil za účastníky řízení o povolení vkladu vedlejší účastnici 1), vedlejší účastnici 2) a vedlejšího účastníka 3).

3. Dne 2. 1. 2020 katastrální úřad obdržel podání stěžovatele, kterým se domáhal nahlédnutí do spisu v uvedeném řízení a ve kterém mj. uvedl, že vlastnické právo k jednomu z uvedených pozemků je sporné a je předmětem dědického řízení vedeného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 99 D 1932/2017, jehož je stěžovatel účastníkem. Dne 17. 1. 2020 katastrální úřad obdržel podání stěžovatele, ve kterém se dožadoval zamítnutí návrhu vedlejšího účastníka 3) ze stejných důvodů. Dále se dožadoval zahájení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) [dále jen "katastrální zákon"], a na úvodní straně svého podání označil sebe jako účastníka řízení o povolení vkladu. Ve sdělení ze dne 23. 1. 2020 č. j. V-21139/2019-807-12 adresovanému stěžovateli katastrální úřad uvedl, že nezahájí z moci úřední řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, neboť stav zápisu vlastnického práva odpovídá listinám uloženým ve sbírce listin, a že neshledal důvod pro zamítnutí návrhu na vklad vedlejšího účastníka 3). Katastrální úřad dále uvedl, že stěžovatel není účastníkem řízení o povolení vkladu, neboť není žádnou z osob uvedených v § 13 katastrálního zákona.

4. Dne 29. 1. 2020 rozhodl katastrální úřad o povolení vkladu podle návrhu vedlejšího účastníka 3) tak, že mu v celém rozsahu vyhověl, o čemž vyrozuměl účastníky řízení o povolení vkladu. Dne 11. 2. 2020 katastrální úřad obdržel podání stěžovatele označené jako "odvolání proti rozhodnutí ze dne 29. 1. 2020," ve kterém katastrálnímu úřadu vytknul, že se nevypořádal s jeho argumenty o účastenství v řízení o povolení vkladu a uvedl, že k části jednoho z pozemků vedlejšímu účastníkovi 3) nenáleží vlastnické právo. Stěžovatel se dožadoval zrušení rozhodnutí o povolení vkladu a vrácení věci k novému projednání. Ve sdělení ze dne 5. 3. 2020 č. j. V-21139/2019-807-10 katastrální úřad adresovanému stěžovateli uvedl, že stěžovatel nemohl být účastníkem řízení o povolení vkladu, neboť § 13 katastrálního zákona jasně stanoví výčet těchto osob; tvrzené vlastnické právo účastenství v řízení o povolení vkladu nezakládá. Rovněž uvedl, že proti rozhodnutí o povolení vkladu nejsou přípustné žádné opravné prostředky, žaloba ve správním soudnictví, ani žaloba podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen "o. s. ř."). Upozornil však na možnost domáhat se ochrany jeho domnělých práv proti chybnému postupu katastrálního úřadu určovací žalobou u obecného soudu.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje důvody, proč vlastnické právo k části jednoho z uvedených pozemků nenáleží vedlejšímu účastníkovi 3). Uvádí, že spornou část jednoho z uvedených pozemků nabyl jeho právní předchůdce (dědeček) jako vlastník sousedního pozemku, stěžovatelovo tvrzené vlastnické právo k němu je předmětem dědického řízení vedeného Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 99 D 3342/2009. K chybnému vyznačení hranic pozemků došlo při historickém mapování. Dále stěžovatel nesouhlasí se závěrem katastrálního úřadu o tom, že není účastníkem řízení o povolení vkladu. Jeho tvrzené účastenství se opírá o uvedené zpochybnění správnosti údajů v katastrálním operátu. Konečně upozorňuje, že v jiném blíže neurčeném řízení před katastrálním úřadem o jeho návrhu na vyznačení poznámky spornosti, které není předmětem řízení o ústavní stížnosti stěžovatele, byl vyzván k doplnění svého podání ve lhůtě 30 dnů. Po jejím uplynutí bylo řízení zastaveno. Stěžovatel proto vytýká katastrálnímu úřadu, že se odchýlil od své "ustálené rozhodovací praxe," neboť k doplnění podání zpravidla určuje lhůtu 90denní.

6. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

7. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně ústavně zaručených práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Ochrana základních práv jednotlivce provedená Ústavním soudem nastupuje až jako prostředek ultimae rationis, tj. pouze byly-li vyčerpány ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem nebo selhávají-li jako nezpůsobilé či nedostatečné, a nebyla-li základní práva respektována ostatními orgány veřejné moci [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

8. V nyní posuzované věci stěžovatel brojí zaprvé proti rozhodnutí správního orgánu o povolení vkladu do katastru nemovitostí a jeho argumentace míří k odstranění tvrzené chyby v katastrálním operátu podle svého domnělého vlastnického práva k části pozemku. Zadruhé stěžovatel brojí proti jinému zásahu správního orgánu spočívajícímu v nepřipuštění stěžovatele jako účastníka řízení, ve kterém bylo napadené rozhodnutí vydáno. V obou částech jde o ústavní stížnost podanou "předčasně."

9. Zaprvé, jde-li o ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí o povolení vkladu, lze se opravy tvrzené chyby v katastrálním operátu domáhat určovací žalobou u obecných soudů, jak upozornil sám katastrální úřad ve svém sdělení ze dne 5. 3. 2020 [obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2018 č. j. 4 As 106/2018-59, body 48 a 49, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019 č. j. 9 As 102/2018-31, bod 31; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na http://nssoud.cz]. Stěžovatel proto měl k dispozici procesní prostředek k ochraně svého práva, a proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná [obdobně srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1346/18 ze dne 18. 6. 2018, bod 5]. Ústavní soud považoval za nadbytečné se zabývat tím, zda je stěžovatel jako osoba, která nebyla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno ústavní stížností napadené rozhodnutí, oprávněn k jejímu podání, je-li za každých okolností nepřípustná.

10. Zadruhé, měl-li stěžovatel za to, že byl postupem katastrálního úřadu jako orgánu veřejné správy zkrácen na svých právech, mohl využít procesních prostředků ve správním soudnictví. I za situace, kdy je věc právní povahou soukromoprávní, platí, že k ochraně svých veřejných subjektivních práv lze využít tzv. zásahovou žalobu nebo tzv. žalobu proti nečinnosti podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, chybí-li tato forma ochrany podle občanského soudního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017 č. j. 9 As 329/2016-42, bod 37). Bez konečného posouzení toho, jakým konkrétním procesním prostředkem se stěžovatel mohl proti tvrzenému zásahu katastrálního úřadu bránit, lze uzavřít, že stěžovatel procesní prostředek k ochraně svého práva k dispozici měl, a ústavní stížnost je proto v této části nepřípustná.

11. Námitkou o stanovení kratší lhůty katastrálním úřadem o odchýlení se od jeho ustálené rozhodovací praxe v jiném řízení se Ústavní soud nezabýval, neboť nemůže být předmětem řízení o ústavní stížnosti stěžovatele, není-li spojena s žádným z návrhů zde obsažených.

12. Proto Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 2020

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru