Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 854/08 #1Usnesení ÚS ze dne 26.05.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.854.08.1
Datum podání04.04.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 11 odst.2

253/2003 Sb.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 854/08 ze dne 26. 5. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. Č., zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 1. 2008 č. j. 28 Cdo 4959/2007-103, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007 č. j. 54 Co 132/2007-84 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 12. 2006 č. j. 12 C 170/2005-56, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení práv garantovaných mu ustanoveními čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Protokol č. 1") napadl shora označená rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel, který se jako postupník dle zákona o půdě neúspěšně soudně domáhal převedení konkrétních pozemků, ve své ústavní stížnosti polemizoval se závěry učiněnými v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 (publikován jako č. 531/2005 Sb.), neboť postupníci by podle něj měli mít stejné postavení jako přímí restituenti. Obecné soudy paušální aplikací závěrů Ústavního soudu vyslovených v citovaném nálezu na stěžovatelův případ nepřípustně zasáhly do ústavně chráněných základních práv a svobod. Je totiž třeba rozlišovat, což jinak činí i Nejvyšší soud, mezi osobami, které usilují o pozemky ze spekulativních důvodů, a osobami, jež jsou k vymáhání pozemků vedeny nespekulativními důvody (např. chtějí pečovat o půdu). K posléze jmenované skupině patří i stěžovatel, jelikož je soukromým rolníkem.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Jádrem ústavní stížnosti je polemika s právními závěry, jež Ústavní soud vyslovil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/05, a jejich aplikací na stěžovatelův případ.

Zmiňovaným nálezem pléna Ústavního soudu bylo zrušeno ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb. (dále jen "zákon o půdě"), a ustanovení čl. VI zákona č. 253/2003 Sb. (stanovující lhůtu pro převod náhradních pozemků); to však pouze ve vztahu k oprávněným osobám, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, a k jejich dědicům. V odůvodnění nálezu Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu nezrušil napadená ustanovení i ve vztahu k osobám, jež nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.

Ústavní soud neshledal důvod, proč se od právních závěrů vyslovených v citovaném nálezu odchýlit; v aplikaci těchto právních závěrů obecnými soudy na stěžovatelův případ nespatřuje porušení stěžovatelových základních práv a pro stručnost na bezchybné právní závěry obecných soudů i citovaný nález Ústavního soudu odkazuje. Krátce řečeno, stěžovatel jako postupník na vydání pozemků nemá nárok; obdobné ústavní stížnosti postupníků proti postupu obecných soudů Ústavní soud setrvale odmítá (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2913/07 či I. ÚS 86/08, obě dostupná z http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému postupovaly obecné soudy ústavně konformně, když při rozhodování o žalobě stěžovatele respektovaly uvedený nález Ústavního soudu, jak jim ostatně ukládá čl. 89 odst. 2 Ústavy, a dovodily zánik nároku stěžovatele coby postupníka na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě.

Napadenými rozhodnutími tedy nedošlo k porušení stěžovatelova práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 26. května 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru