Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 85/95Nález ÚS ze dne 09.10.1995Výklad pojmu tíseň podle zákona o půdě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkTíseň
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 58/4 SbNU 87
EcliECLI:CZ:US:1995:4.US.85.95
Datum podání24.04.1995
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.h

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 85/95 ze dne 9. 10. 1995

N 58/4 SbNU 87

Výklad pojmu tíseň podle zákona o půdě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 9. října 1995 ve

věci ústavní stížnosti A.H. proti rozsudku Krajského soudu

v Ostravě ze dne 5. 1. 1995, čj. 22 Ca 323/94-29 o vydání

nemovitosti takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 1995, čj. 22

Ca 323/94-29, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí

Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, ze

dne 14. 4. 1994, čj. PzÚ 77/91-A-Ps, o tom, že stěžovatelka není

vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, ve výroku uvedeného rozhodnutí

blíže specifikovaných nemovitostí, stěžovatelka tvrdí, že jí byla

odňata možnost před soudem jednat a vyjádřit se k prováděným

důkazům. Pokud jde o posouzení otázky, zda se svým zemřelým

manželem darovala předmětné nemovitosti v tísni, uvádí dále, že na

jednání v tísni lze, podle jejího názoru, usuzovat všude tam, kde

právní úkony byly ve svých důsledcích pro původního vlastníka

zjevně nevýhodné. Stav tísně nelze posuzovat odtrženě od doby, kdy

právní úkon, spojený s tvrzenou tísní, byl učiněn. Pokud vlastník,

před a v době provedení právního úkonu, byl postižen politickou

perzekucí, lze na jednání v tísni usuzovat vždy. Protože, podle

jejího názoru, rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě došlo

k porušení článků 38 odst. 2, 11 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod, navrhuje, aby této její ústavní stížnosti bylo vyhověno

a napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, uvádí ve svém

vyjádření z 2. 8. 1995, že v době uzavření darovacích smluv nebyly

naplněny znaky tísně, neboť iniciativa k uzavření smluv vzešla ze

strany dárců. Krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, když

dospěl k závěru, že k rozhodnutí není třeba dalších stanovisek

účastníků a o věci lze rozhodnout na základě správního spisu.

Z uvedených důvodů proto navrhuje, aby ústavní stížnost byla

zamítnuta.

Vedlejší účastník Okresní úřad Frýdek-Místek, okresní

pozemkový úřad, navrhl, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost

zamítl, a to v podstatě z důvodů, jež jsou uvedeny v jeho

rozhodnutí a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.

Také vedlejší účastník Z. d. vlastníků N. se ztotožnil

s rozhodnutím Okresního úřadu Frýdek-Místek, okresního pozemkového

úřadu, ze dne 14. 4. 1994, a navrhl proto, aby Ústavní soud

stížnost v celém rozsahu zamítl.

Ústavní soud, jak již vyslovil ve svých dřívějších nálezech,

není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich

soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností, a to za předpokladu, že tyto soudy ve

své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

základních práv a svobod.

Krajský soud v Ostravě však v projednávané věci takto:

nepostupoval, neboť v rozporu s článkem 38 odst. 2 Listiny,

stanovícím, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána

veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl

vyjádřit ke všem prováděným důkazům, jednal a rozhodl bez nařízení

jednání v nepřítomnosti účastníků. Ustanovení § 250f (§ 250l odst.

2) o. s. ř. umožňuje sice soudu rozhodovat o opravných

prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů i bez jednání,

nicméně pouze v jednoduchých případech, zejména, je-li nepochybné,

že správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu

a jde-li jen o posouzení právní otázky. O takový jednoduchý případ

však v projednávané věci nepochybně nejde, na což lze usoudit již

z pouhé skutečnosti, že Krajský soud v Ostravě rozhodoval v téže

věci již ve věci sp. zn. 24 Ca 246/92, a to tak, že rozhodnutí

správního orgánu zrušil.

Jak uvedl ve svém rozhodnutí krajský soud, tísní se rozumí

objektivní, hospodářský nebo sociální, někdy i psychický stav,

který takovým způsobem a s takovou závažností doléhá na osobu

uzavírající smlouvu, že ji omezuje ve svobodě rozhodování natolik,

že učiní právní úkon, jaký by jinak neučinila. Tíseň musí mít

základ v objektivně existujícím a působícím stavu, musí tedy pro

ni být objektivní důvod a současně se musí stát pohnutkou projevu

vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu.

K uvedenému třeba dodat, co konstatoval Ústavní soud již ve svém

nálezu ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 16/93, že protiprávnost

vedoucí k restituci je nutno interpretovat výlučně v návaznosti na

účel zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě

a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jímž

je zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo

vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948

- 1989, a proto zcela konsekventně i pojem tísně je třeba

interpretovat v souvislosti s politickým nátlakem, spojeným

s obdobím let 1948 - 1989. Za stav tísně je proto třeba, podle

názoru Ústavního soudu, považovat i takový stav, kdy vlastník

nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici s předmětem

vlastnictví je omezován represivní politikou umožňovanou

nedostatkem existence právního a demokratického státu. O stav

tísně nejde proto v této souvislosti pouze v případě, kdy dárcův

projev v žádném směru a mimo jakoukoli pochybnost nesouvisí se

zmíněným politickým nátlakem, ale je adekvátní reakcí na stav

jednajícího, adekvátní potud, že by jej učinil bez ohledu na

poměry panující v období 1948 - 1989, pro něž je příznačná

i existence takových předpisů, jakým bylo např. vládní nařízení č.

50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby.

Z těchto důvodů má Ústavní soud proto za to, že krajský soud ve

svém rozhodování porušil i článek 36 odst. 1 Listiny a v něm

zakotvené právo na nestranný a spravedlivý proces, jakož i články

90, 95 odst. 1 Ústavy.

Protože tedy rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení

článků 36 odst. 1, 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,

a dále článků 90, 95 odst. 1 Ústavy, Ústavní soud podle ustanovení

§ 82 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil (§ 82 odst.

3 písm. a) citovaného zákona).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. října 1995

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru