Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 847/08 #1Usnesení ÚS ze dne 17.04.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
dítě
rodiče
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.847.08.1
Datum podání03.04.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85, § 96, § 99

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 847/08 ze dne 17. 4. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky I. S., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2008 sp. zn. 14 Co 461/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se cestou ústavní stížností domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2008, jakož i Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 9. 2007 sp. zn. P 89/2007, cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v článcích 90 a 96 odst. 1 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Uvedla, že soudy vyhověly otci v jeho žádosti o změnu výše poskytovaného výživného pro nezletilého M. S., a to s účinností od 1. 12. 2006 tak, že je z částky 10.000,- Kč snížily na 7.000 Kč měsíčně. Vyslovila přesvědčení, že pro uvedené rozhodnutí důvod nebyl dán, když se poměry otce, jehož životní úroveň je velmi vysoká, zásadně nezměnily, naopak ke změně došlo na straně nezletilého, který již navštěvuje školu, má řadu zájmů prospívajících jeho rozvoji a sama mu pak chce umožnit i zahraniční pobyty či přispívat přiměřeně na tvorbu úspor. Poněvadž o nezletilého osobně pečuje, měl by se otec výrazněji podílet na úhradě jeho výše zmíněných potřeb a přijmout zaměstnání, které by odpovídalo jeho kvalifikaci a jež mu dokonce bylo nabízeno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla změněna výše výživného pro nezletilého M., uloženého otci částkou 10.000,- Kč měsíčně, a to na 7.000, Kč s účinností od 1. 12. 2006, a opodstatněně předmětný výrok potvrdil. Jak Obvodní soud pro Prahu 8, tak i soud odvolací postupovaly při provádění a hodnocení důkazů v souladu s § 120 a § 132 občanského soudního řádu a rozhodly o povinnosti otce přispívat na výživu nezletilého na základě zjištěné změny poměrů - na straně obou rodičů i na straně nezletilého - ve smyslu ustanovení § 85 odst. 2, § 96 odst. 1 a § 99 odst. 1 zákona o rodině. Na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění rozsudků možno v dalším odkázat. Lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, čl. 83 a čl. 90 Ústavy České republiky). Z uvedeného principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu a do pravomoci Ústavního soudu pak nespadá pravomoc „hodnotit“ hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy při respektování zásad ustanovení § 132 občanského soudního řádu, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Nutno konstatovat, že se stěžovatelka domáhala zrušení celého rozsudku odvolacího soudu, námitky proti výroku, jenž se týká i úpravy styku otce s nezletilým a nákladů řízení, však v podání neuvedla – proto i na návrh v tomto rozsahu dopadá rozhodnutí dle citovaného ustanovení § 43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. dubna 2008

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru