Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 812/05 #1Nález ÚS ze dne 12.12.2008K nesprávnosti výroku soudu o nákladech řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Ústí nad Orlicí
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 221/51 SbNU 747
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.812.05.1
Datum vyhlášení04.02.2009
Datum podání21.12.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36, čl. 11

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142


přidejte vlastní popisek
Postupem, kdy odvolací soud zrušil výrok, kterým bylo vyhověno vzájemnému návrhu žalovaného, avšak nezměnil nákladové výroky, v důsledku čehož musel stěžovatel uhradit na nákladech soudního řízení vyšší částku, než pro kterou bylo lze najít oporu v dosavadním průběhu soudního řízení, porušil obecný soud základní právo stěžovatele na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny a základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem
Na návrh stěžovatelky CAPPA 2, s. r. o. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 12. prosince 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2005 č. j. 19 Co 348/2005-224 ve výroku I. v části, jíž se potvrzuje rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 3. 2005 č. j. 10 C 163/2000-196 v částech výroku IV. a V.

Narativní část

Rozsudkem Okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby vedlejší účastník byl povinen zaplatit stěžovatelce částku 181.646 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně bylo rozhodnuto o vzájemném návrhu žalovaného tak, že co do povinnosti stěžovatelky zaplatit žalovanému částku 6.615 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno (výrok II.) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 119.285 Kč s příslušenstvím (výrok III.). Vzhledem k tomu, že tím bylo vzájemnému návrhu žalovaného vyhověno, rozhodl okresní soud o nákladech řízení tak, že ve výroku IV. a V. uložil stěžovatelce povinnost zaplatit náklady soudního řízení jak žalovanému ve výši 146.308 Kč, tak i České republice ve výši 41.690 Kč. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové výroky I., IV. a V. potvrdil a ve výroku III. bylo rozhodnutí okresního soudu zrušeno a věc vrácena nalézacímu soudu k projednání, neboť krajský soud dospěl k závěru, že k rozhodování o vzájemném návrhu žalovaného nebyl okresní soud věcně příslušný. Ve výroku II. zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn. Dle náhledu stěžovatelky krajský soud zjevně pochybil, neboť v důsledku postoupení věci místně příslušnému soudu měl výrok IV. a V. rozsudku okresního soudu změnit a žalovanému, resp. České republice, přiznat toliko náklady řízení, které již bylo pravomocně skončeno.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud dospěl k závěru, že nákladové výroky IV. a V. rozsudku krajského soudu byly spojeny se zrušeným výrokem III. a nikoli s výrokem I. rozsudku okresního soudu, jak se mylně domníval odvolací soud. Tím, že zrušení výroku III. nenašlo svůj odraz též ve výrocích IV. a V., byla stěžovatelka nucena uhradit na nákladech soudního řízení podstatně vyšší částku, než pro kterou bylo lze najít oporu v dosavadním průběhu soudního řízení. Uvedeným postupem se dostal krajský soud svým částečně zrušujícím rozsudkem nejen do rozporu s čl. 11 Listiny, neboť tím neodůvodněně zasáhl do majetkové sféry účastníka řízení, ale též s čl. 36 Listiny, neboť jeho závěry stran nákladů nelze považovat za logické, věrohodné a obsahem spisu dostatečně opodstatněné.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Michaela Židlická. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 812/05 ze dne 12. 12. 2008

N 221/51 SbNU 747

K nesprávnosti výroku soudu o nákladech řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 12. prosince 2008 sp. zn. IV. ÚS 812/05 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CAPPA 2, s. r. o., IČ 601 11 471, se sídlem Letohrad, Taušlova 528, okres Ústí nad Orlicí, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2005 č. j. 19 Co 348/2005-224, jímž byly potvrzeny výroky IV a V rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. března 2005 č. j. 10 C 163/2000-196 o nákladech řízení.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2005 č. j. 19 Co 348/2005-224 se ve výroku I v části, jíž se potvrzuje rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 3. 2005 č. j. 10 C 163/2000-196 v bodech IV a V, ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 21. 12. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala částečného zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí obecného soudu.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále též "okresní soud" nebo "nalézací soud") ze dne 30. 3. 2005 č. j. 10 C 163/2000-196 byl návrh stěžovatelky, aby vedlejší účastník byl povinen zaplatit stěžovatelce částku 181 646 Kč s příslušenstvím, zamítnut (výrok I). Uvedeným rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vzájemném návrhu žalovaného tak, že co do povinnosti stěžovatelky zaplatit žalovanému částku 6 615 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno (výrok II) a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 119 285 Kč s příslušenstvím (výrok III). Citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o tom, že stěžovatelka je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 146 308 Kč (výrok IV) a České republice na nákladech řízení částku 41 690 Kč (výrok V).

4. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále též "krajský soud" nebo "odvolací soud") výroky I, IV a V potvrdil a ve výroku III, tj. co do povinnosti stěžovatelky zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 119 285 Kč s příslušenstvím, bylo rozhodnutí okresního soudu zrušeno a věc vrácena k projednání nalézacímu soudu. Ve výroku II zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.

5. Krajský soud rozsudek prvoinstančního soudu částečně zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení. Ve výroku o nákladech řízení jej však potvrdil, a to přesto, že jsou jím určeny náklady řízení i ve věci, která v důsledku postoupení nebyla dosud pravomocně skončena.

6. Dle náhledu stěžovatelky krajský soud zjevně pochybil, neboť v důsledku postoupení věci místně příslušnému soudu měl výrok IV a V rozsudku okresního soudu změnit a žalovanému, resp. České republice, přiznat toliko náklady řízení, které již bylo pravomocně skončeno. Uvedeným postupem tak došlo dle mínění stěžovatelky k zásahu do jejích základních práv a svobod, garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky.

III.

7. Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že výhradu stěžovatelky považuje za důvodnou, neboť o nákladech řízení, jež účastníci vynaložili v řízení o vzájemném návrhu žalovaného, bude teprve rozhodnuto. Krajský soud v Hradci Králové proto nesprávně v napadeném rozhodnutí potvrdil nákladové výroky okresního soudu i ohledně té části, v níž byl prvostupňový rozsudek zrušen. Za předpokladu, že bude uvedené otázce přiznána ústavněprávní dimenze, nemá Krajský soud v Hradci Králové proti návrhu nálezu Ústavního soudu námitek.

8. Stěžovatelka ve své replice k vyjádření krajského soudu stručně konstatovala, že prezentované stanovisko je podle jejího názoru identické s jejím právním názorem.

9. K předmětné ústavní stížnosti se vyjádřil též vedlejší účastník Ing. J. A., který uvedl, že je mu chyba obecného soudu týkající se nákladů řízení známa. Vedlejší účastník přiznává, že mu byla přisouzena vyšší náhrada nákladů, než mu ve skutečnosti náleží. Stěžovatelka a vedlejší účastník v minulosti jednali o nápravě celé věci a dohodli se na řešení cestou narovnání tak, že stěžovatelka uhradí vedlejšímu účastníkovi náklady řízení pouze ve výši odpovídající správnému rozhodnutí. Vedlejší účastník byl tedy připraven takovou dohodu uzavřít a úhradu nákladů od stěžovatelky předtím, než bude tato otázka vyřešena, nepožadovat. Stěžovatelka však uplatnila své částečné nároky cestou dovolání. V srpnu 2008 byl vedlejší účastník vyrozuměn o tom, že stěžovatelka v dovolacím řízení neuspěla. Vedlejší účastník je i nadále připraven uzavřít se stěžovatelkou dohodu o tom, že dojde k úhradě pouze té části nákladů řízení, která by odpovídala té části sporu, ve které bylo řízení mezi účastníky pravomocně skončeno.

IV.

10. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že předmětná ústavní stížnost je důvodná.

11. Všichni účastníci řízení vyjádřili v souladu s § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlas s upuštěním od ústního jednání.

12. Jak již Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí [např. nález sp. zn. II. ÚS 153/06 ze dne 29. 6. 2006 (N 127/41 SbNU 581), nález sp. zn. I. ÚS 401/06 ze dne 26. 10. 2006 (N 196/43 SbNU 207), nález sp. zn. IV. ÚS 748/05 ze dne 12. 7. 2006 (N 135/42 SbNU 83), nález sp. zn. III. ÚS 450/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 69/40 SbNU 685)], do rozhodování o nákladech řízení mu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů však dosahuje ústavněprávní dimenze v případě, že postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu.

13. Za účelem náležitého posouzení projednávaného případu si Ústavní soud po skončení dovolacího řízení vyžádal spis Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 10 C 163/2000.

14. Z výroku III rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 10 C 163/2000 je zřejmé, že stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 119 285 Kč s 8% úrokem od 10. 5. 2001 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že tím bylo vzájemnému návrhu žalovaného vyhověno, rozhodl okresní soud o nákladech řízení tak, že ve výroku IV a V uložil stěžovatelce povinnost zaplatit náklady soudního řízení jak žalovanému, tak i České republice.

15. V následně proběhlém odvolacím řízení dospěl krajskýsoud k závěru, že k rozhodování o vzájemném návrhu žalovaného nebyl okresní soud věcně příslušný, a z toho důvodu výrok III rozsudku okresního soudu zrušil. K potvrzení výroku IV a V rozsudku okresního soudu se v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu podává, že tyto jsou spjaty s výrokem I rozsudku okresního soudu, a z toho důvodu byly také soudem potvrzeny.

16. Z výše uvedeného je zřejmé, že nákladové výroky IV a V rozsudku krajskéhosoudu jsou spojeny se zrušeným výrokem III, a nikoli s výrokem I rozsudku okresního soudu, jak se mylně domníval odvolací soud. Tím, že zrušení výroku III nenašlo svůj odraz též ve výrocích IV a V, byla stěžovatelka nucena uhradit na nákladech soudního řízení podstatně vyšší částku, než pro kterou lze najít oporu v dosavadním průběhu soudního řízení. Uvedeným postupem se dostal krajský soud svým částečně zrušujícím rozsudkem nejen do rozporu s čl. 11 Listiny, neboť tím neodůvodněně zasáhl do majetkové sféry účastníka řízení, ale též čl. 36 Listiny, neboť jeho závěry stran nákladů řízení nelze považovat za logické, věrohodné a obsahem spisu dostatečně opodstatněné. Z vyjádření k předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že si je krajský soud své nesprávné úvahy vědom; částečnou kasací napadeného rozhodnutí tak Ústavní soud poskytne obecnému soudu možnost své pochybení napravit.

17. Co se týče sdělení vedlejšího účastníka Ing. J. A. ohledně připravenosti uzavřít se stěžovatelkou dohodu o narovnání, nezbývá než konstatovat, že takovouto snahu o mimosoudní vyřešení věci lze hodnotit jednoznačně pozitivně, nicméně stěžovatelka do rozhodnutí Ústavního soudu svůj návrh zpět nevzala. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku.

18. Z vyložených důvodů Ústavnísoud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnosti směřující proti části rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2005 č. j. 19 Co 348/2005-224 podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona toto rozhodnutí zrušil, a to v rozsahu vymezeném ve výroku nálezu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru