Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 80/96Nález ÚS ze dne 21.06.1996K restitučním důvodům podle zákona o půdě v souvislosti s vládním nařízením č. 15/1959 Sb.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 51/5 SbNU 409
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.80.96
Datum podání14.03.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

15/1959 Sb., § 2 odst.2

229/1991 Sb., § 6, § 1 odst.1

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 80/96 ze dne 21. 6. 1996

N 51/5 SbNU 409

K restitučním důvodům podle zákona o půdě v souvislosti s vládním nařízením č. 15/1959 Sb.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 21. června 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti J. M. zastoupeného JUDr. J. S.

proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.

22 Ca 395/95-18, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako

účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu

v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, 2) České republiky,

zastoupené Okresním úřadem v Šumperku,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 1995, čj.

22 Ca 395/95-18, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí

Okresního úřadu v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, ze dne

17. 3. 1995, čj. 1474/4572/95/2, o tom, že stěžovatel není

vlastníkem nemovitostí v k. ú. R., ve výroku tohoto rozhodnutí

blíže označených, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že jeho

nárok na vydání nemovitostí podléhá režimu zákona č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,

ve znění pozdějších předpisů, neboť původní vlastnice V. B. na

těchto nemovitostech zemědělsky hospodařila. Uvedeným rozhodnutím

Krajského soudu v Ostravě, v jehož odůvodnění je konstatováno, že

stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.

403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit

podle zákona č. 195/1993 Sb., a to bez ohledu na to, zda jde či

nejde o majetek zemědělský nebo zda jeho odnětí podle vládního

nařízení č. 15/1959 Sb. bylo v rozporu s tehdejšími předpisy, byly

porušeny stěžovatelovy základní práva a svobody, jež jsou

zakotveny v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina") - krajský soud vydal totiž své rozhodnutí bez

jednání, aniž by byly splněny podmínky, uvedené v ustanovení §

250f o. s. ř. -, jakož i v článku 36 odst. 1 Listiny, článku 90

Ústavy ČR a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod. Tím, že krajský soud nerespektoval základní smysl

restitučních zákonů, rozhodl v rozporu i s článkem 4 odst. 4

Listiny. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje

zrušení napadených rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě ve vyjádření poukázal na článek 36

odst. 2 a odst. 4 Listiny, podle kterých podmínky a podrobnosti

přezkumu rozhodnutí veřejné správy upravuje zákon. V daném případě

jde o ustanovení § 250f o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 250l

odst. 2 o. s. ř., které je soudní praxí vykládáno tak, že se ústní

jednání nenařizuje tehdy, není-li k rozhodnutí ve věci zapotřebí

dalších stanovisek účastníků a lze-li rozhodnout na základě obsahu

správního spisu. Současně krajský soud odkázal i na judikaturu

Ústavního soudu, podle které Ústavní soud není oprávněn zasahovat

do jurisdikční činnosti obecných soudů, a nemůže proto na sebe

atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností,

postupují-li ve své činnosti ve shodě s obsahem hlavy páté

Listiny. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto Krajský soud

v Ostravě, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Vedlejší účastník Okresní úřad v Šumperku, okresní pozemkový

úřad, ve vyjádření uvedl, že na projednávanou věc zákon č.

229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedopadá, takže

napadeným rozhodnutím nemohly být porušeny stěžovatelovy ústavně

zaručená základní práva a svobody. Navrhuje proto rovněž zamítnutí

ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Česká republika - Okresní úřad Šumperk - se

k podané ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se tohoto postavení

vzdal.

Podle článku 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc

byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho

přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

V tomto směru Krajský soud v Ostravě, jak vyplývá z odůvodnění

jeho rozsudku, vycházel ze závěru, že v projednávané věci jde jen

o posouzení právní otázky, a proto rozhodoval o opravném

prostředku stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Šumperku, okresního pozemkového úřadu, bez jednání s poukazem na

ustanovení § 250f o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 250l odst.

2 o. s. ř. Jak však Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu

z 15. 5. 1995, sp. zn. IV. ÚS 105/94, nestačí k aplikaci

citovaného ustanovení pouhá skutečnost, že jde jen o posouzení

otázky právní, neboť musí být splněna především základní podmínka

v tomto ustanovení uvedená, totiž že jde o jednoduchý případ. Za

takový případ však posuzovanou věc považovat nelze, uváží-li se,

že jde o posouzení hranic věcné působnosti mezi zákonem č.

403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve

znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě

vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění

pozdějších předpisů, a to v těch případech, kdy uplatněním

vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se

některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru,

došlo ke ztrátě zemědělského majetku. Pokud tedy v projednávané

věci rozhodl Krajský soud v Ostravě bez jednání, porušil tím

stěžovatelovo ústavně zaručené právo, zakotvené v již citovaném

článku 38 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud setrvává rovněž na stanovisku, uvedeném již

v citovaném nálezu, že v případech, kdy ke ztrátě vlastnického

práva k majetku, který splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 1

odst. 1 zákona o půdě, došlo na podkladě rozhodnutí správního

orgánu, a to s odvoláním na vládní nařízení č. 15/1959 Sb., ačkoli

se tak stalo v rozporu s tímto nařízením, není vyloučeno uplatnění

restitučního nároku podle zákona o půdě, i když v jeho ustanovení

§ 6 není výslovně vládní nařízení č. 15/1959 Sb. uvedeno. Toto

stanovisko ostatně Krajský soud v Ostravě zaujal, a to dokonce

v téže věci, i ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 1994, sp. zn. 22

Ca 507/93, v napadeném rozhodnutí však dospěl ke zcela

kontradiktornímu závěru, že, jak již bylo konstatováno,

stěžovatelův nárok, který měl a mohl být uplatněn podle zákona č.

403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, již nelze uplatnit

podle zákona č. 195/1993 Sb. (správně zákona č. 229/1991 Sb.),

a to bez ohledu na to, zda jde či nejde o majetek zemědělský nebo

zda jeho odnětí podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. bylo

v rozporu s tehdejšími předpisy. Tím, že Krajský soud v Ostravě

v napadeném rozhodnutí věc z výše uvedených hledisek vůbec

nezkoumal, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle

článku 36 odst. 1 Listiny, článku 90 Ústavy ČR, jakož i článku 6

Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti

vyhověl a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu,

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 21. června 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru