Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 796/02Usnesení ÚS ze dne 25.09.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedl... více
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.796.02
Datum podání30.12.2002
Napadený akt

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 37 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 796/02 ze dne 25. 9. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 796/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti průtahům v řízení vedeném před Okresním úřadem v Písku, okresním pozemkovým úřadem, pod sp. zn. PÚ 8415/92,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala dotčení ve svém ústavně zaručeném základním právu na projednání její věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v této souvislosti i porušení základního práva na rovnost před zákonem a na stejnou ochranu zákona dle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tím mělo dle jejího názoru dojít i k porušení čl. 14 odst. 1 tohoto paktu a stejně tak čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 3 a čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavněprávní argumentace stěžovatelky se v podstatě odvíjí od tvrzení, že o jejím restitučním nároku uplatněném v roce 1992 nebylo dosud konečným způsobem rozhodnuto. Stěžovatelka namítá, že v dané věci bylo sice již dvakrát Okresním úřadem v Písku, okresním pozemkovým úřadem, na základě § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, nicméně příslušná rozhodnutí byla zrušena k podanému opravnému prostředku soudem. Přitom o jiných nárocích, jež byly uplatněny v témže období již rozhodnuto pravomocně bylo. Stěžovatelka tak označenému orgánu vytýká nestejný postup vůči restituentům a průtahy v řízení. Proto se domáhá, aby Ústavní soud nálezem tomuto orgánu uložil, aby o jejím "nároku na vydání nemovitosti podle § 9 zákona o půdě, uplatněném 28. 12. 1992, rozhodl do třiceti dnů od doručení nálezu" nebo aby jí Ústavní soud "podle svého uvážení poskytl jiný účinný prostředek ochrany a obnovy" jejích práv, jež byla porušena. Konečně požaduje, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti.

Ministerstvo zemědělství, pozemkový úřad Písek (takto právní nástupce Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu), jako účastník řízení podalo k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž nepřisvědčilo tvrzení stěžovatelky o průtazích a podrobně zrekapitulovalo průběh dosavadního řízení, a to i s konkrétním odkazem na jednotlivé učiněné úkony poté, co bylo druhé ve věci vydané rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu ze dne 29. 3. 2002, PÚ 8415/2/92-Šv, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2002, čj. 10 Ca 131/2002-15, zrušeno. Závěrem zdůraznilo svůj korektní postoj k předmětné věci, kdy se nejedná o nikoliv jednoduchý restituční případ, když současně dodalo, že s výjimkou jednoho pozemku, jehož se týká ústavní stížnost, je restituční nárok stěžovatelky vyřešen.

Ústavní soud se seznámil se spisem Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu (resp. jeho právního nástupce), sp. zn. PÚ 8415/92, jejž si vyžádal a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z dnes již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu konformní s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva plyne posuzování "přiměřenosti doby řízení" z těch kterých okolností konkrétního případu, zejména složitosti dané záležitosti, způsobu chování stěžovatele a státních orgánů (srov. např. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 445/98, uveřejněný pod č. 73 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 14, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, str. 117 a násl.). Při posuzování tvrzeného porušení základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů vyjadřujícího stěžejní zásadu spravedlivého procesu Ústavní soud vždy postupuje v každé věci samostatně a zvažuje, zda s ohledem na okolnosti případu se jedná o průtahy neodůvodněné či nikoliv (usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 247/98, uveřejněné pod č. 28 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 13, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, str. 491 a násl.).

Pokud Ústavní soud shledal v předmětné restituční věci stěžovatelky nečinnost pozemkového úřadu, potom toliko v údobí let 1994-1999. Je ovšem třeba konstatovat, že tato byla způsobena i z důvodů spočívajících na její straně. Dne 11. 4. 1994 vydal totiž Okresní úřad v Písku, okresní pozemkový úřad, rozhodnutí o přerušení řízení, čj. PÚ 8415/92-P, jímž dle § 32 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, vyzval zástupce stěžovatelky k předložení blíže označených důkazů potřebných pro vydání rozhodnutí, když vycházel ze skutkových tvrzení, o něž opírala svůj restituční nárok. Současně v tomto rozhodnutí poukázal na to, že v řízení bude pokračováno až po doplnění vyžádaných důkazů. Opětovně byl zástupce stěžovatelky vyzván k předložení důkazního materiálu přípisem ze dne 10. 2. 1999, na nějž reagoval odpovědí ze dne 25. 2. 1999. Ohledně průběhu řízení mimo výše uvedené období je třeba konstatovat, že pozemkový úřad nečinný nebyl, když jednotlivé úkony byly z hlediska časového činěny přiměřeně složitosti daného případu, spolupráci zúčastněných subjektů a rozhodně nelze v daném směru hovořit o průtazích, jak je má na mysli čl. 38 odst. 2 Listiny či jemu odpovídající články shora citovaných mezinárodních smluv.

Z důvodů vyložených byla posléze ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, a proto byla o ní rozhodnuto odmítavým výrokem, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Náhradu nákladů řízení Ústavní soud stěžovatelce nepřiznal, neboť k tomu, také s ohledem na výsledek řízení, neshledal podmínky předvídané v § 62 odst. 4 cit. zákona; opačný postup je i v rozporu s ust. § 83 odst. 1 téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru