Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 783/05 #1Usnesení ÚS ze dne 23.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Smlouva
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.783.05.1
Datum podání08.12.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

40/1964 Sb., § 637

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 783/05 ze dne 23. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N., právně zastoupeného JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Musorgského 1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2005, č.j. 17 Co 357/2003-82, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 90 Ústavy ČR.

Výše citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit stěžovateli částku 2.611,50 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok I.), stěžovateli byla dále uložena povinnost nahradit žalované na náhradu nákladů řízení částku 5.130,- Kč (výrok II.), žalobci byla uložena povinnost nahradit České republice na nákladech zálohovaných státem částku 2.469,- Kč (výrok III.) a konečně byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5.622,70 Kč (výrok IV.).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal okolnosti případu, když uvedl, že se žalobou domáhal náhrady škody vzniklé nedodržením pokynů stěžovatele při zadání smlouvy o dílo. Konkrétně se mělo jednat o skutečnost, že žalované předložil pánský plášť s podšívkou, k obarvení na odstín "švestková modř", avšak žalovaná mu dodala plášť obarvený na tmavou modř.

V řízení obecných před obecnými soudy shledal nepřiměřené průtahy a v postupu odvolacího soudu pak shledal porušení práva na spravedlivý proces, když soud změnil rozhodnutí soudu prvého stupně při nesprávném a nespravedlivém zhodnocení znaleckého posudku, když vycházel z výpovědi svědkyně učiněné po osmi letech od zadání zakázky. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud shora označené rozhodnutí krajského soudu zrušil.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu Okresního soudu ve Vyškově, vedeného pod sp. zn. 4 C 525/95, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Ze spisu obecného soudu je patrné, že stěžovatel se svou žalobou z 5. června 1995 domáhal náhrady škody ve výši 2.611,50 Kč s příslušenstvím. Okresní soud ve Vyškově vydal dne 19. června 1995 pod č.j. 4 C 525/95-7 platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala odpor. Po provedení znaleckého posudku vydal Okresní soud ve Vyškově dne 31. března 1998, č.j. 4 C 525/95-31, rozsudek, kterým žalobu stěžovatele zamítnul, a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. listopadu 2001, č.j.44 Co 443/99-51, tak, že rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že odvolání posoudil jako důvodné byť z jiných důvodů, než které uvedl stěžovatel. Současně dal soudu prvého stupně závazný pokyn vyslechnout, k okolnostem převzetí pláště k obarvení, svědkyni jejíž výslech v řízení navrhovala žalovaná. Poté, co Okresní soud ve Vyškově tento výslech provedl, vydal dne 15. ledna 2003 rozsudek č.j. 4 C 525/95-61, ve kterém uložil žalované zaplatit požadovanou částku 2.611,50 Kč s příslušenstvím a dále nahradit stěžovateli náhradu nákladů řízení částku 5.775,- Kč. O odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem napadeným v ústavní stížnosti.

Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 4 Ústavy ČR jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Soudy se věcí stěžovatele řádně a opakovaně zabývaly. Zejména krajský soud dostál v popsaných řízeních své povinnosti ochránce základních práv stěžovatele, když pro objektivní zhodnocení věci požadoval doplnění výslechu svědkyně. Závěry, k nimž na základě tohoto výslechu krajský soud dospěl, přesto stěžovatel považuje za porušení práva na spravedlivý proces.

Právo na spravedlivý proces, tak, jak ve své dostupné judikatuře Ústavní soud opakovně uvedl, je právo zaručující každému, že jeho věcí se bude zabývat nezávislý soud, který rozhodne na základě platných právních předpisů postupem stanoveným v zákoně. Toto právo nikomu nezaručuje, a ani z podstaty věci zaručit nemůže, úspěch v řízení ve věci samé.

Ústavní soud v projednávané věci nezjistil, že by v postupu obecných soudů došlo ke zkrácení stěžovatele v tomto právu, jak ve své ústavní stížnosti namítal. Nedostatek ústavněprávní argumentace pak nemohla nahradit ani další námitka směřující proti povinnosti nahradit na náklady řízení částku přesahující 13.000,- Kč, a v důsledku toho nepřiměřené zatížení stěžovatele.

K námitce týkající se délky řízení Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že délka řízení ve věci se Ústavnímu soudu nejeví jako přiměřená, avšak ani z ústavní stížnosti ani ze spisu obecného osudu není patrné, že by se stěžovatel alespoň pokusil průtahy v řízení eliminovat.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů neshledal, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru