Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 776/02Usnesení ÚS ze dne 01.10.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
Věcný rejstříkOsvědčení
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.776.02
Datum podání19.12.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

156/1998 Sb., § 4

2/1993 Sb., čl. 2, čl. 4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 776/02 ze dne 1. 10. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 776/02

Ústavní soud ČR rozhodl dne 1. října 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. V. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2002, čj. 5 A 43/2001-18, ve spojení s rozhodnutími Ministerstva zemědělství ČR ze dne 31.1.2001, čj. 3218/00-7010 a 1175/00-7011,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 19.12.2002, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Ministerstva zemědělství ČR. Napadenými rozhodnutími měla být porušena základní práva stěžovatele daná čl. 2 věta třetí a čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ministerstva zemědělství ČR a spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 43/01, které si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 10.11.2000 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen "Ústav") rozhodnutím ze dne 10.11.2000, čj. 2334/00/ORH, zamítl žádost stěžovatele o registraci pomocné látky "Zemina pro pěstování rostlin" podle zákona č. 156/1998 Sb. Ministerstvo zemědělství ČR rozhodnutím ze dne 31.1.2001, čj. 3218/00-7010 a 1175/00-7011 zamítlo odvolání stěžovatele a rozhodnutí Ústavu potvrdilo. Stěžovatel napadl uvedená rozhodnutí žalobou, v níž namítal, že správní orgány nezjistily řádně a úplně skutečný stav věci a požadovaly předložení dokladů nad rámec stanovený zákonem, čímž se dopustily nezákonného postupu.

Vrchní soud v Praze dne 30.9.2002 rozsudkem čj. 5 A 43/2001-18 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že základem sporu mezi stranami je, zda stěžovatel splnil všechny požadavky zákona (doložil žádost předepsaným způsobem) k tomu, aby označená pomocná látka mohla být zaregistrována. Stěžovatel požadoval registrovat pomocnou látku, jíž chtěl vyrábět postupem podle nové normy č. 5/2000, registrace se však domáhal na základě předloženého a posouzeného vzorku pomocné látky vyrobené podle již zrušené normy a na výzvu Ústavu nepředložil vzorek pomocné látky vyrobené podle platné normy. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti na registraci tak má zákonnou oporu, neboť nebyl splněn základní zákonný požadavek. Pokud stěžovatel namítal, že po něm bylo postupně požadováno odstranění vad podání a doplnění žádosti, ač požadované údaje byly zřejmé z předložených dokladů, tyto námitky nemohou mít v daných souvislostech vliv na zákonnost rozhodnutí.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze a související rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR napadl stěžovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že správní orgány po něm požadovaly doklady nad rámec stanovený zákonem, což odporuje čl. 2 Listiny, podle nějž nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá, a čl. 4 Listiny, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána.

Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností, a to tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval Vrchní soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.

Je nepochybné, že správní orgány jsou oprávněny ukládat účastníkům správního řízení toliko povinnosti na základě zákona. V souzeném případě Ústavní soud nezjistil namítané porušení čl. 2 a 4 Listiny, neboť požadavky Ústavu byly v souladu se zákonem (konkrétně s ust. § 4 odst. 3 zákona č. 156/1998 Sb.). Nikterak nevybočovaly totiž z rámce skutečností potřebných jako podklad pro rozhodnutí o registraci, což přesvědčivě zdůvodnil Vrchní soud ve svém rozsudku. Ústavní soud nemá důvod zpochybňovat argumenty Vrchního soudu, uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku; podle jeho názoru Vrchní soud v Praze v souzené věci postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními tehdy platných procesních i hmotněprávních předpisů a ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2002, čj. 5 A 43/2001-18, ani rozhodnutími Ministerstva zemědělství ČR ze dne 31.1.2001, čj. 3218/00-7010 a 1175/00-7011, nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a nezbylo mu, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. října 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru