Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 767/19 #2Usnesení ÚS ze dne 02.04.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Praha
SOUDNÍ EXEKUTOR - Nový Jičín - Michlová Monika
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
Dražba
nemovitost
EcliECLI:CZ:US:2019:4.US.767.19.2
Datum podání04.03.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 336j, § 336a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 767/19 ze dne 2. 4. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Miroslava Janečka a Jany Janečkové, obou zastoupených JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem, sídlem Konviktská 297/12, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2018 sp. zn. 20 Cdo 4047/2018, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2018 sp. zn. 20 Co 130/2018 a usnesení soudní exekutorky Mgr. Ing. Moniky Michlové, Exekutorský úřad v Novém Jičíně, ze dne 28. března 2018 č. j. 163 EX 433/16-199, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a soudní exekutorky Mgr. Ing. Moniky Michlové, Exekutorský úřad v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a 1) družstva COOP Praha - západ, družstvo, sídlem Malešická 2842/16a, Praha 3 - Žižkov, a 2) Viktora Sosenky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 3. 2019, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 4, 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Současně navrhli, aby Ústavní soud rozhodl podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), o odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Usnesením Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 5. 2016 sp. zn. 206 EXE 7294/2016 byl nařízen výkon pravomocného a vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 30. 6. 2015 č. j. 6 C 107/2010-246, jímž byla stěžovateli jako povinnému uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 1) částku 1 957 867 Kč s příslušenstvím. Vedením exekuce k vymožení uvedené pohledávky byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Ing. Monika Michlová, Exekutorský úřad Nový Jičín. Jejím usnesením ze dne 28. 3. 2018 č. j. 163 EX 433/16-199 byl podle § 52 odst. 1 a § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s § 336j občanského soudního řádu udělen vedlejšímu účastníkovi 2) jako vydražiteli příklep na v tomto usnesení specifikované pozemky a stavbu nacházející se v obci L. Uvedené nemovitosti jsou ve vlastnictví stěžovatelů, kteří jsou manželi. Dále soudní exekutorka rozhodla o lhůtě k zaplacení uvedené částky, vrácení zaplacených jistot ostatním dražitelům, možnosti nabýt vydražené nemovitosti přeplacením vydražitele a povinnosti stěžovatelů vyklidit vydražené nemovitosti ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení.

3. Proti usnesení soudní exekutorky podali stěžovatelé odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 6. 2018 sp. zn. 20 Co 130/2018 tak, že napadené usnesení změnil ve výroku ohledně povinnosti vyklidit vydražené nemovitosti. Lhůtu 15 dnů prodloužil na 60 dnů, a to s ohledem na věk stěžovatelů, jakož i skutečnost, že ve vydražené budově dlouhodobě bydlí a jinou možnost bydlení zjevně nemají. Ve zbytku napadené usnesení potvrdil. Krajský soud neshledal nezákonnost v tom, že dražební jednání nebylo odročeno až do rozhodnutí o návrhu stěžovatele ze dne 3. 1. 2018 na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je porušením zákona při provádění dražby také postup soudu či soudního exekutora, kteří neodročili dražební jednání, ačkoli tak učinit měli. Podání návrhu na zastavení exekuce však takovouto povinnost vždy nezakládá. K odročení je třeba přistoupit jen v případě, že je na základě tvrzení povinného, obsahu spisu a předložených listin pravděpodobné, že soud návrhu vyhoví. V posuzované věci tato podmínka neměla být splněna. Návrh na zastavení exekuce bylo možné hned od počátku jeho podání hodnotit tak, že mu nemůže být vyhověno. Nebyly v něm totiž uplatněny žádné skutečnosti, v nichž by bylo možno spatřovat důvod pro zastavení exekuce.

4. Krajský soud dále uvedl, že udělení příklepu v dané věci předcházelo pověření soudní exekutorky exekučním soudem. Soudní exekutorka nařídila prodej předmětných nemovitých věcí exekučním příkazem a po pravomocném určení ceny také první elektronickou dražbu. Dražební vyhláška obsahovala zákonné náležitosti, byla řádně doručena, dražba byla nařízena v zákonné lhůtě a ani ze záznamu o průběhu elektronické dražby nejsou zřejmé žádné skutečnosti, které by udělení příklepu zpochybňovaly. Stěžovatelé neprokázali své tvrzení, že proti usnesení o určení ceny podali včasné odvolání. Obsahem exekučního spisu tak bylo doloženo, že toto usnesení bylo před vydáním dražební vyhlášky pravomocné, což znamená, že stěžovatelé po jeho právní moci již ve stadiu udělení příklepu nemohli účinně zpochybnit postup znalce při ocenění nemovitostí, či obecně namítat podhodnocení obvyklé ceny nemovitostí. Jelikož krajský soud nezjistil, že by při nařízení či provedení dražby došlo k porušení zákona, neshledal důvod ke změně napadeného usnesení tak, že se příklep neuděluje.

5. Dovolání stěžovatelů proti usnesení krajského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2018 sp. zn. 20 Cdo 4047/2018, neboť nebyly splněny předpoklady jeho přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu.

III.

Argumentace stěžovatelů

6. Stěžovatelé se v dané exekuční věci snaží od počátku prokázat, že právo nikdy nebylo na straně vedlejšího účastníka 1). Jsou přesvědčeni, že obecné soudy hodnotily důkazy v rozporu s § 132 občanského soudního řádu, nepřihlédly ke všemu, co bylo zjištěno v předcházejících řízeních a řádně neprověřily jejich obranu. V tomto ohledu zdůrazňují, že již soudní řízení, v němž byl vydán rozsudek představující exekuční titul, bylo zatíženo vadami. Nadále přetrvávají důvodné pochybnosti o řádném zjištění skutkového stavu věci. Nedostatečně byl posouzen i soulad s dobrými mravy. Krajský soud potvrdil usnesení soudní exekutorky o příklepu navzdory tomu, že v době jejího rozhodnutí nebylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce. Rozhodl tak navíc při jednání, jemuž stěžovatelé bez svého zavinění nemohli být přítomni. Pochybení se měly obecné soudy dopustit i tím, že se řádně nevypořádaly s vadami znaleckého posudku, na jehož základě byla určena cena předmětných nemovitostí. Odklad vykonatelnosti stěžovatelé odůvodnili jejich tíživou finanční situací. Oba jsou pokročilého věku, trpí vážnými nemocemi a ztráta bydlení pro ně znamenala těžko napravitelnou újmu.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelé neměli k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu], byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené formální náležitosti, včetně podmínky právního zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

8. Usnesením ze dne 19. 3. 2019 č. j. IV. ÚS 767/19-10 bylo rozhodnuto, že soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci.

V.

Vlastní posouzení

9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

11. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci se obecné soudy náležitě vypořádaly s otázkou zákonnosti usnesení soudní exekutorky o příklepu na vydražené nemovitosti podle § 336j občanského soudního řádu. Nejvyšší soud i krajský soud dospěly k závěru, že návrh stěžovatele na zastavení exekuce nemohl být úspěšný, a tudíž ani nemohl být důvodem odročení dražebního jednání. Tomuto závěru nelze nic vytknout. Stěžovatelé jej věcně nerozporují, pouze poukazují na skutečnost, že návrh na zastavení exekuce byl podán. Tato skutečnost však sama o sobě porušení zákona při provádění dražby založit nemohla.

12. Pokud jde o námitky vad znaleckého posudku, jenž byl podkladem pro usnesení o určení ceny dražených nemovitostí podle § 336a občanského soudního řádu, stěžovatelé je mohli uplatnit v rámci odvolání proti tomuto usnesení. Jejich tvrzení, že takovéto odvolání podali, nemělo oporu v exekučním spisu, ani nebylo jinak prokázáno. Usnesení o určení ceny tak nabylo právní moci a v rámci rozhodování o příklepu je nebylo možné dodatečně přezkoumávat. Ostatní námitky stěžovatelů nebyly způsobilé zpochybnit zákonnost, potažmo ústavnost napadených usnesení, případně směřovaly proti rozsudku okresního soudu, k jehož výkonu byla exekuce nařízena.

13. V napadených usneseních proto nelze spatřovat žádný kvalifikovaný exces, který by opodstatňoval závěr o vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiné jejich ústavně zaručené základní právo, jimi nebylo porušeno. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadených usnesení.

14. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné. Tím se stal bezpředmětným jejich návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, pročež o něm Ústavní soud již samostatně nerozhodoval.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru