Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 746/14 #1Usnesení ÚS ze dne 16.04.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Plzeň-město
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2014:4.US.746.14.1
Datum podání26.02.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 746/14 ze dne 16. 4. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Franze, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 34 C 482/2010 ze dne 25. ledna 2012, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012.

Výše uvedená ústavní stížnost nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatele, popřípadě kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu (§ 72odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Vzhledem k uvedeným okolnostem byl stěžovatel přípisem ze dne 7. března 2014 vyzván, aby vady ústavní stížnosti odstranil. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 15 dnů od doručení této výzvy. Současně byl stěžovatel poučen, že nebudou-li v uvedené lhůtě vady jeho ústavní stížnosti odstraněny, bude tato podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Dále bylo stěžovateli pro případ obtíží s obstaráním právního zástupce sděleno, že má v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, možnost obrátit se v této záležitosti na Českou advokátní komoru, Národní tř. 16, Praha.

Z doručenky je zřejmé, že stěžovateli byla výzva k odstranění vad ústavní stížnosti doručována dne 11. března 2014, kdy však stěžovatel nebyl zastižen, a proto mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zásilka obsahující výzvu byla uložena u provozovatele poštovních služeb (§ 49 odst. 2 a odst. 3 o.s.ř.). Protože si stěžovatel v desetidenní úložní době tuto zásilku nevyzvedl, považuje se uplynutím posledního dne této lhůty, tedy dnem 21. března 2014, za doručenou a následujícího pracovního dne byla dle doručenky tato zásilka vhozena do domovní schránky stěžovatele (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). Dne 22. března 2014 tak počala stěžovateli běžet lhůta pro odstranění vad ústavní stížnosti, která skončila v pondělí dne 7. dubna 2014. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě, ani do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu, vady ústavní stížnosti neodstranil, ani na výzvu nikterak, např. žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, nereagoval.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené ústavní stížnost odmítnout.

K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012 Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud odmítané ústavní stížnosti.

S ohledem na návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1461/2013-220 ze dne 27. listopadu 2013 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 14 Co 219/2012-180 ze dne 20. listopadu 2012 však Ústavní soud o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nerozhodl soudkyní zpravodajkou, ale projednal ji IV. senát Ústavního soudu, který by byl oprávněn o ústavní stížnosti meritorně rozhodnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru